Vznik pravych evangelii -3. neděle v mezidobí 24.1.2010

3. NEDĚLE  V MEZIDOBÍ- 24.1.2010 – zelená

 

Komentář k 1. čtení z knihy Nehemiášovy (IC. )   Neh  8,2-4a.5-6.8-10:

Verše z Nehemiášovy knihy  nás informují, jak se shromážděnému lidu hlásalo Boží slovo v roce 444 před Kristem. Slavnost  je v mnohém podobná bohoslužbě naší. Vybraný znalec Písma otevírá  knihu Zákona  a lektoři čtou slovo Boží  z vyvýšeného místa. Následuje vysvětlení textu a optimistické rady do života.

 

1. ČTENÍ Neh 8,2-4a.5-6.8-10: Kněz Ezdráš přinesl Zákon před shromážděné muže i ženy a všechny, kdo byli schopni rozumět. Bylo to prvního dne sedmého měsíce. Četl z něho na prostranství před Vodní bránou od svítání do poledne před muži a ženami a přede všemi, kdo byli schopni rozumět. Všichni poslouchali knihu Zákona s napětím.  Ezdráš, znalec Písma, stál na dřevěném výstupku, který pro ten účel zhotovili. Otevřel knihu před očima všeho lidu - stál totiž výše než všichni lidé - a když ji otevřel, všechen lid povstal. Ezdráš velebil Hospodina, velikého Boha, a všechen lid odpověděl se zdviženými rukama: "Amen, Amen!" Vrhli se na kolena a klaněli se Hospodinu až k zemi. Četlo se v knize Božího zákona, překládali a vykládali ho, a tak pochopili, co se četlo. Místodržitel Nehemiáš a znalec Písma a kněz Ezdráš i levité, kteří poučovali lid, řekli všemu lidu: "Dnešní den je zasvěcen Hospodinu, vašemu Bohu, nebuďte smutní a neplačte!" Všechen lid totiž plakal, když slyšeli slova Zákona. (Ezdráš) jim řekl: "Jděte, jezte tučná jídla a pijte sladké nápoje a posílejte výslužky těm, kteří si nemohli nic připravit, neboť tento den je zasvěcen našemu Pánu. Nebuďte zarmoucení, neboť radost z Hospodina je vaše síla!"

 

Komentář ke 2. čtení z prvního listu Pavla Korinťanům.  (IC)    1 Kor  12, 12-30:

Apoštol Pavel představuje společenství křesťanů jako „tělo“ Kristovo. Jako tělo bez rozličných  orgánů by nebylo tělem, tak vykonává každý v církvi nezastupitelnou funkci obdobně, jako každá buňka v lidském organizmu ku prospěchu celého společenství. I  k tvoření duchovního bohatství církve  bylo Bohem inspirováno a zvláštním způsobem obdarováno množství autorů.

 

2. ČTENÍ 1Kor 12,12-30: Bratři! Tělo je pouze jedno, i když má mnoho údů; ale všechny údy těla, přestože je jich mnoho, tvoří dohromady jediné tělo. Tak je tomu také u Krista. Neboť my všichni jsme byli pokřtěni jedním Duchem v jedno tělo - ať už jsme židé nebo pohané, otroci nebo svobodní - všichni jsme byli napojeni jedním Duchem. Ani tělo se přece neskládá z jednoho údu, ale z mnoha. Kdyby řekla noha: "Nejsem ruka, a proto nepatřím k tělu," proto ještě k tělu patří! A kdyby řeklo ucho: "Nejsem oko, a proto k tělu nepatřím," proto ještě k tělu patří! Kdyby byla celé tělo jenom oko, kde by byl sluch? Kdyby celé tělo bylo jenom sluch, kde by byl čich? Takto však Bůh umístil každý z údů v těle, jak sám chtěl. Kdyby všecko bylo jen jeden úd, kam by se podělo tělo? Takto však je sice mnoho údů, ale jenom jedno tělo. Oko tedy nemůže říci ruce: "Nepotřebuji tě!" nebo zase hlava nohám: "Nepotřebuji vás!" Spíše naopak: tělesné údy zdánlivě nejslabší jsou nejpotřebnější. A zrovna těm údům, které na těle pokládáme za méně ušlechtilé, právě těm v oblékání projevujeme větší pečlivost a údy, za které se stydíme, tím slušněji se zakrývají, kdežto údy ušlechtilé takové ohledy nepotřebují. Bůh sestavil tělo tak, že se údům podřadnějším věnuje větší pečlivost, aby nenastal v těle nepořádek, ale aby se údy vzájemně staraly jeden o druhý. Trpí-li jeden úd, trpí s ním všechny ostatní údy, je-li některý úd vyznamenán, všechny ostatní údy se s ním radují. Vy jste Kristovo tělo a každý z vás jeho úd. Bůh ustanovil, aby v církvi jedni byli misionáři, druzí proroky, třetí učiteli. Někteří dále mají moc dělat zázraky, jiní dar uzdravovat, pomáhat, řídit, mluvit rozličnými jazyky. Jsou snad všichni misionáři? Jsou všichni proroky? jsou všichni učiteli? Mají všichni moc dělat zázraky? Mají všichni dar uzdravovat? Mluví všichni jazyky? Umějí všichni (ty řeči v neznámém jazyku pronesené) vykládat?  

 

Komentář k evangeliu podle  Lukáše.  ( IC)  Lk  1,1-4;4,14-21:

Na vzniku evangelií,  jako vrcholného díla  Nového zákona, se podílelo z iniciativy Syna Božího více vyvolených.  Ještě před jejich sepsáním  sám Kristus uvedl radostnou zvěst do života  četbou z  Písma ve svém příkladném kázání.

 

EVANGELIUM Lk 1,1-4;4,14-21:  Už mnoho lidí se pokusilo sepsat vypravování o událostech, které se dovršily mezi námi, jak nám je odevzdali ti, kdo byli od počátku očitými svědky a služebníky slova. A tak, když jsem všechno od začátku důkladně prozkoumal, rozhodl jsem se i já, že to pro tebe, vážený Teofile, uspořádaně vypíšu; aby ses tak mohl přesvědčit o spolehlivosti té nauky, v které jsi byl vyučen. Když se Ježíš vrátil v síle Ducha do Galileje, pověst o něm se roznesla po celém kraji. Učil v jejich synagógách a všichni ho velmi chválili. Ježíš přišel také do Nazareta, kde vyrostl, a jak měl ve zvyku, šel v sobotu do synagógy. Povstal, aby předčítal (z Písma) . Podali mu knihu proroka Izaiáše. Otevřel ji a nalezl místo, kde stálo:  "Duch Páně je nade mnou, proto mě pomazal, poslal mě, abych přinesl chudým radostnou zvěst, abych vyhlásil zajatým propuštění a slepým navrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil milostivé léto Páně."  Pak zavřel knihu, vrátil ji služebníkovi a usedl. A všichni v synagóze na něho upřeně hleděli. Začal k nim mluvit: "Dnes se naplnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli."   

- 453-

Vznik pravých evangelií  

 

je téma dnešní  biblické homilie podle projektu „Učící se církev“ – Lekce 138  s odkazem na znění  evangelia Lk  1,1-4;4,14-21.                 

                                                                 

Osnova :

 

a) evangelium před evangelii

b) synopse

 

Úvod.

Výrazem evangelia se dnes nazývají psané zprávy o životě, učení, činech, utrpení, smrti a zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Slovo evangelium znamená  „radostnou zprávu“,  tj. samu zvěst - radostné poselství o Ježíši Kristu. Hlasateli radostné zvěsti se stávali apoštolové a jejich učedníci. Jejich prvním úkolem bylo, živým slovem hlásat Krista, potom také sepsání Ježíšových velkých skutků a jeho učení. Vytvořil se typ věrouky – katecheze, která byla společná všem hlasatelům „radostné zvěsti“. Prvotní ústní (orální) katecheze se tak postupně stala živou tradicí a také nejlepší přípravou k písemnému záznamu, k vlastnímu vzniku evangelií.

 

Evangelium před evangelii.


Po několik desetiletí neměla církev psaného evangelia tak jak je známe v dnešní formě. S odchodem očitých svědků a s rozšířením víry mimo hranice Palestiny však rostla potřeba písemného zaznamenání příběhů. K sepsání radostné zvěsti došlo buď od očitých svědků (sv. Matouš, sv. Jan), nebo od jejich žáků            (sv. Marek, sv. Lukáš).  Nový zákon tedy obsahuje čtyři evangelia podle těchto čtyř autorů. Evangelia nevznikla naráz u zeleného stolu a nejsou také výlučným dílem oněch čtyř evangelistů. Jedním ze spisů, který byl bezpochyby zachycen písemně již před vznikem evangelií, je biblisty šifrou Q  označovaná sbírka Ježíšových výroků, které společně cituje Matoušovo a Lukášovo evangelium.  Obsahuje skoro všecko, v čem se shodují oba evangelisté Matouš a Lukáš, a co přitom nepřevzali z evangelia podle Marka,  ale spíše znali také z ústní tradice.  Knihy se staly náhradou prvních služebníků slova Kristova. Čím byla tora pro židy, tím se stávala pro křesťany Ježíšova slova. Přestože nebylo hned písemných kázání, neexistovalo v církvi údobí bez hlásání evangelia.

 

Synopse.

V posledním desetiletí 1. století vzniká „nejmladší“ evangelium Janovo. Na tomto spisu pozorujeme, že uběhlo mnoho let přemýšlení a teologické reflexe.  Janovo evangelium vyrostlo z intenzivního a meditativního zpracování víry. Mnohým se také zdá jako „nejobtížnější“ evangelium. Přijímá jistou zvláštní roli oproti prvním třem, která jsou kvůli své dalekosáhlé obsahové a formální podobnosti nazývána také „synoptická - souhledná“ evangelia (synopse = společný základ).  Pročítáme-li totiž evangelia, pozorujeme, že prvá tři z nich tvoří skupinu s nápadnými společnými rysy, kdežto čtvrté evangelium – evangelium Janovo - se od nich odlišuje jazykem, slohem a do velké míry i obsahem.

 

- 454 -

Všechna synoptická evangelia jsou spojena společnou osnovou, v níž Ježíš po tom, co je pokřtěn Janem Křtitelem zvěstuje Království Boží, káže a koná divy     v Galilei, nakonec jde do Jeruzaléma, slaví se svými žáky velikonoční hod Beránka (židovský svátek pesach) a potom je v Jeruzalémě zatčen, falešně obviněn a popraven ukřižováním. Též ze synoptického srovnání plyne, že Markovo evangelium až na malé výjimky je obsaženo v obou delších synoptických spisech.  Vysvětlit nápadné shody, ale také rozdíly mezi synoptickými evangelii, znamená vyřešit synoptický problém neboli synoptickou otázku. V průběhu církevních dějin byly předloženy nejrůznější hypotézy a návrhy řešení  tohoto problému, aniž bylo uspokojivého řešení dosaženo.

Závěr:

 

Církev pokládá za jisté, že evangelia podle Matouše, Marka, Lukáše a Jana, jejichž historičnost potvrzuje, věrně podávají to, co Ježíš, Boží Syn, v době, kdy žil mezi lidmi, skutečně konal a čemu pro věčnou spásu učil až do dne, kdy vstoupil do nebe. Bibličtí spisovatelé (svatopisci) sepsali čtyři evangelia tak, že něco vybrali z množství ústních nebo už i písemných tradic, něco sestavili v celek či sami vysvětlili. První tři evangelisté – Matouš, Marek a Lukáš byli nazváni synoptiky a jejich evangelia synoptickými (souhlednými).  Bylo zjištěno, že        sv. Matouš má 50% společné látky s ostatními pracemi, sv. Marek 93% a        sv. Lukáš 40%. Cílevědomost jednoho každého evangelia a jejich organická jednota dokazují, že evangelisté nebyli jen redaktory jednotlivých forem, ale skutečnými spisovateli, kteří věděli, co, proč a komu to píší.

 
 
 
 
Učící se církev - 24.1.2010 - Vznik pravých evangelií
 
Dnes máme za úkol podívat se, zda a jaké bylo evangelium (dobrá zpráva, to je text pojednávající o životě, smrti a zmrtvýchvstání Ježíše Krista) před našimi oficielními evangelii. Předně si musíme uvědomit, že církev katolická, společnost věřících v Ježíše Krista, není náboženstvím knihy, jako například u mohamedánů Koránu, a nebyla založena ani na spisech Nového zákona. Církev zde byla dřív, byla založena Kristem a teprve později, příležitostně, vznikaly novozákonní knihy. Například o vzniku evangelia podle Marka se ví, že jsou to zapsaná kázání sv. Petra. Věřící žádali, aby to, co slyší, bylo zapsáno a oni mohli mít slova a skutky Ježíšovy stále k dispozici. Evangelia vznikla mezi rokem 60 - 100 po Kristu.
Kánon, neboli uzavřená sbírka knih Starého a Nového zákona vznikala z vnuknutí Ducha svatého na koncilu v Kartágu roku 397, a následným dekretem papeže Inocence I. (402 - 417).
Ať je nám to milé nebo ne, zvláště evangelia, jejich počet a autorství, stejně jako listy apoštolů, to vše bylo dílem společnosti Kristovy církve a jejího učitelského úřadu v letech už vzpomenutých. Tehdy určili, které knihy jsou kanonické, inspirované Duchem svatým, a které nikoliv. Bez katolické církve by nebylo Bible a v Novém zákoně je skutečně vyjádřen život prvotní církve. Že církev přijala později některé rysy své nové tvářnosti, je přirozené. Církev je přece živý organismus, který v podstatě zůstává týž, ale roste a přijímá nové prvky.
Ježíš Kristus, který je hlavní postavou evangelií a vůbec dalších knih Nového zákona, nic za svého života nenapsal. Podle svědectví psal jedině prstem do písku (a neví se co), když se zastal cizoložné ženy (Jan 8,1-11). Ježíš neřekl apoštolům: „Sedněte a pište“, ale přikázal jim:„Jděte a učte!“ Svatý Jan píše, že je ještě mnoho jiných věcí a slov, která Ježíš pronesl, ale nejsou zapsána (Jan 21,25). Písmo sv. je sice neúplné ve vyprávění událostí, ale úplné v podání Zjevení Božích.
Zvláštní skupinou zpráv před evangelii jsou kratičké spisy, které se nazývají agrafa – Ježíšovy výroky, které se nenachází v evangeliích, ale v jiných Písmech svatých.
Dále jsou to logia. Tento výraz označuje výrok či větu, kterou si původně zapamatovali Ježíšovi posluchači a která byla následně písemně zaznamenána do sbírky těchto výroků. Logion je tedy obvykle historický materiál, který není dostupný v jiném dobovém dokumentu (např. evangeliu), ale objevuje se ve spisech starých Otců, nebo ve zvláštních rukopisech
(Sbírka logií Q) Dalším pramenem logií jsou dva papyry nalezené v Oxyrhynchu v letech 1897 a 1904, které jsou dnes považovány buď za součást řeckého origináluapokryfního Tomášova evangelia, nebo za součást tomuto evangeliu blízkému dokumentu. Sbírku logií snad cituje i apoštolPavel, když hovoří o „výrocích Pána Ježíše“, přičemž cituje agrafon, nedochované v jiném spise: „Je blaženější dávat, než dostávat.“
Mnohé písemné výroky připisované Ježíši jsou zaznamenány na střepech z nádob, nazývaných ostraka (pro svou snadnou dostupnost sloužila v některých starověkých kulturách ostraka k zápisu běžných, každodenních či méně důležitých textů).
O Ježíši pojednávají také mnohé křesťanské spisy sepsané v prvních stoletích, které však nepatří do Nového zákona. Jsou to tzv. knihy apokryfní. Jen takových evangelií je více než deset, např. Evangelium podle Hebreů, Egypťanů, evangelium Petrovo, Proto evangelium Jakubovo.
Novozákonní apokryfy jsou spisy z 1. až 4. století, které svým obsahem a formou podobají novozákonním knihám. Byly většinou uveřejněny pod jménem některého z apoštolů, nestaly se však součástí žádného kánonu. Podvržená evangelia vděčí za svůj původ touze ospravedlnit některé naukové zvláštnosti životem a učením samého Ježíše Krista. Jindy vznikla ze snahy rozmnožit evangelia o Ježíši dalšími podrobnostmi... A z jiných často bludných důvodů.
Ze čtyř evangelií se první tři, evangelium Matoušovo, Markovo a Lukášovo nazývají evangelia synoptická. Tyto se svým obsahem a uspořádáním sobě tak podobají, že můžeme, sestavíme-li je vedle sebe do tří sloupců, jedním srovnávacím přehledem – řecky synopsis – snadno objevit vzájemné shody i růzností. Proto se také první tři evangelisté nazývají synoptikové a pokusy o vysvětlení shod a růzností jsou otázkou synoptickou.
Bible, Písmo svaté patří ke kulturnímu dědictví lidstva. Neznat ji, je nedostatkem vzdělání, kulturnosti. Neznat Písmo, znamená neznat Krista. Ovšem kromě evangelíků a členů náboženských skupin, které k nám přicházejí většinou z Ameriky, se Bible, Písmo svaté, čte i u nás katolíků velmi málo. Kdo chce opravdu začít číst Písmo svaté, doporučuje se nezačínat Starým zákonem, ale Novým zákonem, především evangelii, která jsou nám bližší a srozumitelnější.
P. Antonín Pospíšil
 
 
Comments