Vzkříšení Kristovo - základ víry: 6.neděle v mezidobí 14.2.2010

6. NEDĚLE V MEZIDOBÍ - 14.2.2010 – zelená

 

Liturgické texty


Komentář k 1. čtení z knihy proroka Jeremiáše (IC)   Jer  17,5-8:

 

Prorok Jeremiáš do své knihy včleňuje stěžejní zásady umění jak žít. Ukazuje, v čem spočívá pád člověka, mající za následek smrt, a v čem spočívá požehnání, vedoucí k věčnému životu.

 

1. ČTENÍ Jer 17,5-8: Toto praví Hospodin: "Prokletý člověk, který spoléhá na člověka, kdo za svou oporu pokládá smrtelníka, svým srdcem odstupuje od Hospodina! Je jako jalovec na pustině: nic dobrého se mu neukáže, svůj domov má v suchopárné poušti, v solném kraji, kde nelze bydlet. Požehnaný  člověk, který doufá v Hospodina, jehož oporou je Hospodin!  Je jako strom, který je zasazen u vod, který své kořeny vyhání k potoku; když přijde vedro, nestrachuje se, jeho listí zůstává zelené, ani v suchém roku nemá starosti, nepřestává nést ovoce."


Komentář ke 2. čtení z prvního listu Pavla Korinťanům.  (IC)    1 Kor  15,12.16-20:

Apoštol  Pavel, který zakusil dramatické setkání s Ježíšem po jeho zmrtvýchvstání,  nepochybuje,  jak uslyšíme z jeho listu Korinťanům,  že Ježíšovo vítězství nad smrtí dává každému věřícímu dar doufat i za hranice lidských možností. Křesťanskou naději lze vyjádřit  též slovy: smrt byla poražena, nový život v Kristu již započal. Působením jeho Ducha jsme duchovně znovuzrozeni a po našem tělesném vzkříšení  budeme spolu s ním i věčně žít.

 

2. ČTENÍ 1Kor 15,12.16-20: Bratři! Káže se o Kristu, že vstal z mrtvých. Ale jak potom mohou říkat někteří z vás, že vzkříšení mrtvých není? Jestliže tedy mrtví nevstávají, ani Kristus nevstal.           A nevstal-li Kristus, vaše víra nemá cenu, protože pak jste ještě ve svých hříších, a jsou ztraceni     i ti křesťané, kteří už zesnuli. Máme-li naději v Krista jen v tomto životě, pak jsme nejubožejší ze všech lidí. Ale Kristus z mrtvých vstal, a to jako první z těch, kteří zesnuli.

 

Komentář k evangeliu podle  Lukáše.  ( IC)  Lk  5,1-11:

 

Čtyři  z osmi Ježíšových blahoslavenství a běd používá apoštol Lukáš v evangeliu          k uvedení  záznamu  Ježíšova poselství o naději na věčný život,  nebo o zatracení člověka  ve smrti. Jsme zváni, abychom si včas ověřili, na čem stavíme svůj vlastní život. Zda jako Ježíš skutečně skládáme svou naději  v Boží království tak, „jako strom, který je zasazen u vod a nepřestává nést ovoce“ podle prvého čtení.

 

EVANGELIUM Lk 6,17.20-26: Když si Ježíš vyvolil dvanáct apoštolů, sestoupil (s hory) a zastavil se na rovině. A s ním velký zástup jeho učedníků a velké množství lidu z celého Judska,                 z Jeruzaléma i z tyrského a sidónského pobřeží. Ježíš se zahleděl na své učedníky a řekl: "Blahoslavení, vy chudí, neboť vaše je Boží království. Blahoslavení, kdo nyní hladovíte, neboť budete nasyceni. Blahoslavení, kdo nyní pláčete, neboť se budete smát.  Blahoslavení jste, když vás budou lidé nenávidět, když vás vyloučí  ze svého středu, potupí a vaše jméno vyškrtnou jako proklaté kvůli Synu člověka. Radujte se v ten den a jásejte, máte totiž v nebi velkou odměnu; vždyť stejně se chovali jejich předkové k prorokům!  Ale běda vám, boháči, neboť už máte své potěšení.  Běda vám, kdo jste nyní nasycení, neboť budete hladovět. Běda vám, kdo se nyní smějete, neboť budete naříkat a plakat. Běda, když vás budou všichni lidé chválit, vždyť stejně se chovali jejich předkové k falešným prorokům!"

 

 

 

 

 

 

- 467 –

Vzkříšení Kristovo – základ víry

 

je téma dnešní katechetické homilie podle projektu ČBK Učící se církev“Lekce 142  s odkazem na znění dnešního  2. čtení 1 Kor  15,12.16-20    a Katechismus katolické církve (KKC) 651-655).                                                             

 

Osnova :

 

smysl a spásonosný dosah zmrtvýchvstání:

– naplněna zaslíbení

– potvrzeno Ježíšovo božství

– naše ospravedlnění a přijetí za syny

– naše budoucí vzkříšení

 

Úvod.

 

Po Adamovi jsme zdědili hřích a tím i smrt. V Kristu jsme vzkříšeni. Bez Kristova vzkříšení nevstaneme. Pochybovači, o kterých jsme četli ve druhém čtení,  byli   v korintské církvi stejně jako v dnešní a Pavel jim domlouvá ve všem. Korintští pochybovali o zmrtvýchvstání, mnozí pochybují dodnes. Korintští nevěřili            v Ježíšovo vzkříšení, proto jim i nám  Pavel pečlivě vysvětluje, že bez vzkříšení nemáme naději a jsme nejubožejší ze všech lidí (Srv. 651). Ježíšovo vzkříšení je základem naší víry a je na něm založena i naše naděje. Mezi Kristovým vzkříšením z mrtvých a naším vzkříšením existuje úzký vztah. Ježíšovo vzkříšení je součástí všech vyznání víry. Je též ústředním tématem současné teologie, neboť završuje jednání Boha vůči člověku. Pavel své čtenáře na mnoha místech Písma  stále znovu přivádí k poznání, co znamená skutečnost Kristova zmrtvýchvstání pro nás samotné. Této otázky se dotýká již ve svém nejstarším dochovaném listě: 

 

 Poněvadž věříme, že Ježíš umřel i vstal z mrtvých, věříme také, že s Ježíšem přivede Bůh k životu i ty, kdo zesnuli ve spojení s ním (1 Sol 4,14). 

 

Naplněna zaslíbení.

 

Vzkříšení Ježíše Krista je – samozřejmě společně s jeho křížem – ohniskem celého Nového zákona. Zde se sbíhá vše, co bylo předtím, a odtud se opět rozbíhá vše, co bude následovat. Evangelia  zachycují Ježíšovy předpovědi a náznaky vzkříšení. Lukášovo evangelium naznačuje, že zmrtvýchvstání je i naplněním předpovědí, uvedených na  četných místech  Starého zákona (652): 

Dále jim řekl: „To je smysl mých slov, která jsem k vám mluvil, když jsem ještě byl s vámi: že se musí naplnit všechno, co je o mně psáno v Mojžíšově zákoně, v Prorocích i v Žalmech.“ Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu. Řekl jim: „Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých…“                 (Lk 24,44‑46) 

 

 

 

 

- 468 –

Potvrzeno Ježíšovo božství.

 

Kristovo vzkříšení je úzce spjato s tajemstvím vtělení Božího Syna, je jeho naplněním podle věčného Božího plánu (653).  Božství Ježíše Krista,  bylo potvrzeno i přesvědčivým svědectvím o jeho zmrtvýchvstání.  Ani jedno náboženství světa nezná nic podobného. Žádný jiný zázrak nemá tolik historických svědectví jako právě Ježíšovo vzkříšení. Ježíš Kristus byl vzkříšen do oslaveného těla třetího dne. Pána poznali učedníci a Ježíš se v tomto oslaveném těle ukázal více než pěti stům svých následovníků nejméně při osmi různých příležitostech po dobu čtyřiceti dnů.   

 

Naše ospravedlnění a přijetí za syny.

 

Kristus nás svou smrtí osvobozuje od hříchu, svým vzkříšením nám zjednává přístup k novému životu. A nový život je pro nás ospravedlněním, které nás vrací do Boží milosti: „…věříme v toho, který vzkřísil z mrtvých Ježíše, našeho Pána, jenž byl vydán pro naše přestoupení a vzkříšen pro naše ospravedlnění“ ( Řím 4, 24-25),  takže „jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých Otcovou slávou, tak u my teď musíme žít novým životem“ (Řím 6,4). Účastí na milosti se stáváme Kristovými bratry, jak nás sám Ježíš nazývá, když  k nám posílá své učedníky hlásat radostnou zprávu: „ Jděte a oznamte mým bratřím“(Mt 28,10; Jan 20,17) (654).

 

Naše budoucí vzkříšení.

 

Vzkříšený Kristus je základem a zdrojem našeho budoucího vzkříšení: „Avšak Kristus byl vzkříšen jako první z těch, kdo zesnuli. A jako vešla do světa smrt skrze člověka, tak i zmrtvýchvstání. Jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni dojdou života. Každý v daném pořadí: první vstal Kristus, potom při Kristově příchodu vstanou ti, kdo jsou jeho (1 Kor 15, 20-23).  Než se to splní, žije vzkříšený Kristus v srdci svých věrných  a jejich život je Kristem unášen do lůna božského života (655).

 

Závěr:

 

Předmětem víry ve vzkříšení je událost historicky dosvědčená učedníky, kteří se skutečně setkali se Zmrtvýchvstalým. Kristus, „prvorozený mezi vzkříšenými z mrtvých“ (Kol 1,18) je základem našeho vlastního vzkříšení, a to již nyní ospravedlněním naší duše a později oživením našeho těla.

 

„Jestliže ve vás přebývá Duch toho, který Ježíše vzkřísil z mrtvých, pak ten, kdo vzkřísil z mrtvých Krista Ježíše, obživí i vaše smrtelná těla Duchem, který ve vás přebývá“( Řím 8,11).

 
 
6. neděle v mezidobí C – 14.2.2010
První list Korinťanům 15,12.16–20
Káže se o Kristu, že vstal z mrtvých. Ale jak potom mohou říkat někteří z vás, že vzkříšení mrtvých není? Jestliže tedy mrtví nevstávají, ani Kristus nevstal. A nevstal-li Kristus, vaše víra nemá cenu, protože pak jste ještě ve svých hříších, a jsou ztraceni i ti křesťané, kteří už zesnuli. Máme-li naději v Krista jen v tomto životě, pak jsme nejubožejší ze všech lidí. Ale Kristus z mrtvých vstal, a to jako první z těch, kteří zesnuli.
Kompendium Katechizmu Katolické církve, bod 126. Jaké místo zaujímá Kristovo vzkříšení v naší víře?
Ježíšovo zmrtvýchvstání je vrcholnou pravdou naší víry v Krista a představuje spolu s křížem podstatnou část velikonočního tajemství.
Kompendium Katechizmu Katolické církve, bod 127. Jaká znamení dosvědčují Ježíšovo vzkříšení?
Kromě podstatného znamení, jímž je prázdný hrob, je Ježíšovo zmrtvýchvstání dosvědčeno ženami, které se jako první setkaly s Ježíšem a zvěstovaly to apoštolům. Ježíš se pak ukázal Petrovi a potom Dvanácti. Pak se zjevil více než pěti stům bratří najednou (První list Korinťanům 15,5–6) a ještě dalším. Apoštolové si nemohli zmrtvýchvstání vymyslet, pokládali ho za nemožné a sám Ježíš je káral pro jejich nevěru.
Kompendium Katechizmu Katolické církve, bod 131. Jaký je smysl a spásonosný dosah zmrtvýchvstání?
Zmrtvýchvstání dovršuje vtělení. Potvrzuje Kristovo božství i všechno, co Kristus konal a učil, a uskutečňuje všechna Boží zaslíbení pro nás. Zmrtvýchvstalý, který přemohl hřích a smrt, je také základem našeho ospravedlnění a vzkříšení: již nyní nám zjednává milost přijetí za syny, jež je skutečnou účastní na životě jednorozeného Syna; později při slavném příchodu na konci časů vzkřísí z mrtvých naše tělo.
Téma: Kristovo vzkříšení – základ víry
„Káže se o Kristu, že vstal z mrtvých.“ Jak to měl apoštol Pavel jednoduché: než začal přesvědčovat o tom, co se v Korintě buď nechápalo, nebo odmítalo – začíná u všem dobře známé věci: „Káže se o Kristu, že vstal z mrtvých.“ Berme to jako svědectví. Nejenom apoštol Pavel to tvrdí ve svém listě. Napsal tu větu takto, když začíná vysvětlovat – z toho my dnes poznáme, že všichni o Ježíšovi slyšeli, že vstal z mrtvých. A všichni to tak brali, jako skutečnost. Vždyť to apoštol Pavel pak už neobhajuje. Právě od tohoto společného přechází k dalším věcem, které chce vysvětlit.
Otázka tehdy stála: jestli lidské tělo po smrti bude žít? Co bude s mým lidským tělem po smrti. A na to apoštol Pavel takto odpovídá: „Ale jak potom mohou říkat někteří z vás, že vzkříšení mrtvých není? Jestliže tedy mrtví nevstávají, ani Kristus nevstal.“ A je jasné – podle formy otázky, že apoštol Pavel očekává spontánní odpověď: „Tak to v žádném případě: Kristus přece nad smrtí zvítězil a z mrtvých vstal!“
Tím snad bylo Korinťanům vysvětleno, co apoštol Pavel chtěl říci. Z toho co napsal, i dál poznáváme, jakou sílu první křesťané nacházeli ve faktu, že Ježíš žije. Když apoštol Pavel píše: „A nevstal-li Kristus, vaše víra nemá cenu, protože pak jste ještě ve svých hříších, a jsou ztraceni i ti křesťané, kteří už zesnuli. Máme-li naději v Krista jen v tomto životě, pak jsme nejubožejší ze všech lidí.“
Musíme to slyšet znovu, ale opravdu je tato souvislost silná: Ježíšovo zmrtvýchvstání je vysvobození od zla, osvobození od hříchu. Jako se zlomenou nohou: můžu si myslet, že mi v sádře kost srostla sama. Jenomže bez lékaře, rentgenu a sádrového obvazu by mi rozhodně nepomohlo, že by se kost sama snažila srůst. Stejně tak můj boj proti zlu končí vítězstvím jenom proto, že je tu Ježíš. Ježíš, který smrtí vysvobodil z hříchu. Smrtí oddělil zlo z našeho života. Zlo vynesl na kříž – a když umřel, zůstalo tam přibité. Jinak se nad hříchem přiklíženým na můj život zvítězit nedá. A když Ježíš vstal z mrtvých – je to život, který se zlem už nemá nic společného. Proto tak veliká krása křtu. „Tak i my teď musíme žít novým životem.“ (List Římanům 6,4) Když se ve křtu nad ponořeným člověkem zavře voda, je pokládán s Kristem do hrobu – Ježíšova smrt odloučila z mého života hřích. A když nově pokřtěný vystupuje z vod křtu – vychází s Kristem z hrobu k novému životu. Z Ježíšovy síly a pro jeho lásku. „Tak i my teď musíme žít novým životem.“
Aby nezůstala otázka zodpovězená jen napůl, apoštol Pavel říká na závěr: „Ale Kristus z mrtvých vstal, a to jako první z těch, kteří zesnuli.“
kostelyBK » 14.2.2010 - promluva, kázání
Comments