Vydat svědectví pravdě - 32. neděle v mezidobí - 7.11.2010

32. NEDĚLE  V MEZIDOBÍ - 7.11.2010 – zelená

 

Komentář k 1. čtení z 2. knihy Makabejské(I C)   2 Mak  7,1-2.9-14:

 

Ve čtení z knihy Makabejské zní místo výkřiků bolesti a utrpení vyznání víry ve vzkříšení a v odplatu pro mučedníky. Z tohoto vyprávění, sepsaného na pozadí pronásledování Židů za vlády syrského krále ve 2. století před Kristem, se brzy stal vzor pro pozdější skutky tisíců mučedníků, statečných šiřitelů evangelia, kteří v národech probudili odpor proti náboženskému útlaku.

 

1. ČTENÍ 2 Mak 7,1-2.9-14:  Přihodilo se, že zajali sedm bratrů s jejich matkou. Král je dal mrskat biči a volskými řemeny, aby je přinutil jíst zakázané vepřové maso. Jeden z nich, který se stal jejich mluvčím, řekl: "Co se nás ptáš a o čem se chceš od nás poučit? Jsme odhodláni spíše zemřít než překročit (božské) zákony otců." Druhý pak v poslední chvíli řekl: "Ničemo, bereš nám přítomný život, ale král všehomíra vzkřísí nás k věčnému životu, protože umíráme za jeho zákony." Po něm byl týrán třetí. Když ho požádali, hned vyplázl jazyk, (který mu chtěli uříznout) nebojácně vztáhl ruce (na oheň) a neohroženě řekl: "Dostal jsem je z nebe, ale kvůli Božím zákonům se o ně nestarám a doufám, že je znovu od něho obdržím." Sám král a jeho družina žasli nad duševní silou jinocha, který se vůbec nestaral o bolesti.  Když zemřel, dali se do stejného mučení a týrání čtvrtého, který krátce před smrtí řekl: "Je dobré být poslán na smrt od lidí, když můžeme doufat od Boha, že znovu budeme od něho vzkříšeni. Pro tebe však vzkříšení k životu nebude! "

Komentář ke 2. čtení z 2. listu apoštola Pavla Soluňanům.  (I C)    2 Sol  2,16-3,5:

 

Apoštol Pavel v listě Soluňanům s úlevou konstatuje, že Bůh má v Soluni společenství svatých křesťanů, které směřuje ke spáse a je věrné Kristu. On sám k jeho zrodu posloužil jako Boží nástroj. Žehná jim, aby naděje, která ho podpírala na cestě za Pánem, i jim pomáhala vydávat svědectví Kristově pravdě. 

 

2. ČTENÍ 2 Sol 2,16-3,5: Bratři! Náš Pán Ježíš Kristus i Bůh, náš Otec, který nás miloval a ve své dobrotě nám dal nepomíjející útěchu a radostnou naději - on sám ať vás potěší a utvrdí v každém dobrém činu i slovu. Bratři, modlete se za nás, aby se Boží slovo dále šířilo a bylo přijímáno s úctou, jak je tomu i u vás, a abychom byli osvobozeni od lidí zvrácených a zlých, neboť věřit není dáno všem. Ale Pán je věrný: on vás bude sílit a chránit od zlého. Spoléháme na vás, že s pomocí Páně děláte a budete dělat, co vám nařizujeme. A Pán ať řídí vaše srdce k Boží lásce a k tomu, abyste byli trpěliví tak, jako byl Kristus.  

 

Komentář k evangeliu podle Lukáše.  (IC)  Lk  20,27-38:

 

V Lukášově uslyšíme o sporu Ježíše se saduceji o vzkříšení. Ježíš jim  ukazuje, že na věčný život nelze přenášet pozemská měřítka. Podobně jako člověk vstupuje do tohoto světa zrozením, vstoupí do onoho světa vzkříšením. Smrt neznamená konec vztahu k Bohu. Věrní křesťané si mohou být jisti, že je Bůh probudí          k novému životu,k věčnému společenství se sebou a Bohem. Naděje na vzkříšení se neomezuje  jen na mučedníky, ale týká se všech, kteří jsou věrní Kristu.

 

EVANGELIUM Lk 20,27-38: K Ježíšovi přistoupilo několik saduceů, kteří tvrdí, že není vzkříšení, a otázali se ho: "Mistře, Mojžíš pro nás ustanovil: 'Zemře-li někomu bratr, který měl manželku, ale byl bezdětný, ať si tu manželku vezme jeho bratr a zplodí svému bratru potomka. Bylo tedy sedm bratrů. První se oženil a zemřel bezdětný. Ženu si vzal druhý a třetí a stejně tak všech sedm, nezanechali však děti a zemřeli. Nakonec zemřela i ta žena. Kterému z nich bude tedy ta žena náležet při vzkříšení? Vždyť ji mělo za manželku všech sedm!" Ježíš jim řekl: "Lidé tohoto světa se žení a vdávají. Ale ti, kdo budou uznáni za hodné dosáhnout onoho světa a vzkříšení z mrtvých, nebudou se ženit ani vdávat. Už přece nemohou zemřít, jsou totiž rovní andělům a jsou syny Božími, neboť mají účast na vzkříšení. A že mrtví budou vzkříšeni, to naznačil i Mojžíš ve vyprávění o (hořícím) keři, když nazývá Pána 'Bohem Abrahámovým, Bohem Izákovým a Bohem Jakubovým'. On přece není Bohem mrtvých, ale živých, neboť všichni žijí pro něho."

 

- 610-

Vydat svědectví pravdě

 

je téma dnešní katechetické homilie podle projektu ČBK „Učící se církev“Lekce 190 s odkazem na znění 1. čtení 2 Mak 7,1nn a Katechismu katolické církve (KKC) 2471-2474.

 

Osnova:

 

a) odvaha veřejně vyznávat Pána

b) pravdivost svědectví našich slov i činů

c) mučednictví – nejvyšší svědectví vydané pravdě

Úvod.

Znění úryvku z 2. Knihy Makabejské tvoří rámec a podklad pro výklad dnešního tématu. Historickým pozadím knihy je pronásledování Židů za vlády syrského krále ve 2. století před Kristem, kdy pohanský vladař chtěl nahradit víru             v Hospodina řeckou kulturou a náboženstvím.

 

Druhá kniha Makabejská chce povzbudit současníky k životu, který se vyznačuje věrností Zákonu. Zvěst o vzkříšení těla má určovat jejich současné jednání. Smrt mučedníků neznamená totiž konec vztahu k Bohu. Mohou si být jisti, že je Bůh probudí k novému životu, k věčnému společenství se sebou. Podle autora Druhé knihy Makabejské se naděje na vzkříšení neomezuje na mučedníky, ale týká se všech, kteří jsou věrní Zákonu.

 

Křesťan zná ještě další zaslíbení: “Bůh, který vzkřísil Pána, vzkřísí svou mocí i nás” (1 Kor 6,14). Proto v situacích, ve kterých se žádá, aby dosvědčil svou víru, má povinnost ji jednoznačně vyznat. Věřící  si má vždycky zachovat čisté svědomí před Bohem i před lidmi (Sk 24,16) ; (2471).

 

Odvaha veřejně vyznávat Pána.

 

Povinnost křesťanů účastnit se života církve je má k tomu, aby jednali jako svědkové evangelia a závazků, které z toho vyplývají. Víra v  Boží moc ve spojení s neochvějným přesvědčením o pravdivosti Božích příslibů  věrnosti věřícímu lidu má dodat živým odvahy, aby vydrželi i pronásledování, neboť spravedlivým a věrným je po smrti slíben zvláštní a šťastný úděl.

 

Pravdivost svědectví našich slov i činů.

 

Všichni věřící, kdekoliv žijící, jsou totiž povinni jednat jako svědkové evangelia. Tak, aby příkladem svého života i svědectvím svého slova dávali viditelně najevo, že křtem a působením Ducha svatého se stali novými lidmi, které Bůh vyvolil a přijal za své děti. Jsou vedeni k tomu, aby se přitom nenechali  svést strachem, nebo se nenechali  umlčet. To, co jim Ježíš uložil, zvěstují  upřímně a s otevřeností – za denního světla, před širokou veřejností nikoliv tajně. Neboť jeho poselství je ze své vnitřní přirozenosti zaměřeno k tomu, aby vešlo ve známost. „…neboť není nic zahaleného, co nebude jednou odhaleno, a nic skrytého, co nebude poznáno“ (Mt 10,26b) ; (2472).

 

- 611-

Mučednictví – nejvyšší svědectví vydané pravdě.

 

Druhá kniha Makabejská, ze které jsme dnes četli, rozvíjí v souvislosti s úvahami o mučednictví představy o nebeském vzkříšení mučedníků. Ty i přes vědomí,  že jsou v ohrožení života, jejich víra povzbuzuje k odvaze veřejně vyznávat Pána (2473), dosvědčovat víru v Něho a podat o pravdě Jeho učení to nejvyšší svědectví.  Akta mučedníků, která o nich vede církev, to dokládají (2474).

 

Závěr.

 

Křesťan se nestydí „vyznávat našeho Pána“ (2 Tim 1,8) skutky i slovy. Mučednictví je nejvznešenější svědectví vydané pravdě víry.

 

Viz též Učící se církev (úvody k textům) www. kostely.bk

Vypracoval MUDr. Leopold Mann

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

- 612-

32. NEDĚLE  V MEZIDOBÍ - 7.11.2010 – zelená

 

Komentář k 1. čtení z 2. knihy Makabejské(I C)   2 Mak  7,1-2.9-14:

 

Ve čtení z knihy Makabejské zní místo výkřiků bolesti a utrpení vyznání víry ve vzkříšení a v odplatu pro mučedníky. Z tohoto vyprávění, sepsaného na pozadí pronásledování Židů za vlády syrského krále ve 2. století před Kristem, se brzy stal vzor pro pozdější skutky tisíců mučedníků, statečných šiřitelů evangelia, kteří v národech probudili odpor proti náboženskému útlaku.

 

1. ČTENÍ 2 Mak 7,1-2.9-14:  Přihodilo se, že zajali sedm bratrů s jejich matkou. Král je dal mrskat biči a volskými řemeny, aby je přinutil jíst zakázané vepřové maso. Jeden z nich, který se stal jejich mluvčím, řekl: "Co se nás ptáš a o čem se chceš od nás poučit? Jsme odhodláni spíše zemřít než překročit (božské) zákony otců." Druhý pak v poslední chvíli řekl: "Ničemo, bereš nám přítomný život, ale král všehomíra vzkřísí nás k věčnému životu, protože umíráme za jeho zákony." Po něm byl týrán třetí. Když ho požádali, hned vyplázl jazyk, (který mu chtěli uříznout) nebojácně vztáhl ruce (na oheň) a neohroženě řekl: "Dostal jsem je z nebe, ale kvůli Božím zákonům se o ně nestarám a doufám, že je znovu od něho obdržím." Sám král a jeho družina žasli nad duševní silou jinocha, který se vůbec nestaral o bolesti.  Když zemřel, dali se do stejného mučení a týrání čtvrtého, který krátce před smrtí řekl: "Je dobré být poslán na smrt od lidí, když můžeme doufat od Boha, že znovu budeme od něho vzkříšeni. Pro tebe však vzkříšení k životu nebude! "

Komentář ke 2. čtení z 2. listu apoštola Pavla Soluňanům.  (I C)    2 Sol  2,16-3,5:

 

Apoštol Pavel v listě Soluňanům s úlevou konstatuje, že Bůh má v Soluni společenství svatých křesťanů, které směřuje ke spáse a je věrné Kristu. On sám k jeho zrodu posloužil jako Boží nástroj. Žehná jim, aby naděje, která ho podpírala na cestě za Pánem, i jim pomáhala vydávat svědectví Kristově pravdě. 

 

2. ČTENÍ 2 Sol 2,16-3,5: Bratři! Náš Pán Ježíš Kristus i Bůh, náš Otec, který nás miloval a ve své dobrotě nám dal nepomíjející útěchu a radostnou naději - on sám ať vás potěší a utvrdí v každém dobrém činu i slovu. Bratři, modlete se za nás, aby se Boží slovo dále šířilo a bylo přijímáno s úctou, jak je tomu i u vás, a abychom byli osvobozeni od lidí zvrácených a zlých, neboť věřit není dáno všem. Ale Pán je věrný: on vás bude sílit a chránit od zlého. Spoléháme na vás, že s pomocí Páně děláte a budete dělat, co vám nařizujeme. A Pán ať řídí vaše srdce k Boží lásce a k tomu, abyste byli trpěliví tak, jako byl Kristus.  

 

Komentář k evangeliu podle Lukáše.  (IC)  Lk  20,27-38:

 

V Lukášově uslyšíme o sporu Ježíše se saduceji o vzkříšení. Ježíš jim  ukazuje, že na věčný život nelze přenášet pozemská měřítka. Podobně jako člověk vstupuje do tohoto světa zrozením, vstoupí do onoho světa vzkříšením. Smrt neznamená konec vztahu k Bohu. Věrní křesťané si mohou být jisti, že je Bůh probudí          k novému životu,k věčnému společenství se sebou a Bohem. Naděje na vzkříšení se neomezuje  jen na mučedníky, ale týká se všech, kteří jsou věrní Kristu.

 

EVANGELIUM Lk 20,27-38: K Ježíšovi přistoupilo několik saduceů, kteří tvrdí, že není vzkříšení, a otázali se ho: "Mistře, Mojžíš pro nás ustanovil: 'Zemře-li někomu bratr, který měl manželku, ale byl bezdětný, ať si tu manželku vezme jeho bratr a zplodí svému bratru potomka. Bylo tedy sedm bratrů. První se oženil a zemřel bezdětný. Ženu si vzal druhý a třetí a stejně tak všech sedm, nezanechali však děti a zemřeli. Nakonec zemřela i ta žena. Kterému z nich bude tedy ta žena náležet při vzkříšení? Vždyť ji mělo za manželku všech sedm!" Ježíš jim řekl: "Lidé tohoto světa se žení a vdávají. Ale ti, kdo budou uznáni za hodné dosáhnout onoho světa a vzkříšení z mrtvých, nebudou se ženit ani vdávat. Už přece nemohou zemřít, jsou totiž rovní andělům a jsou syny Božími, neboť mají účast na vzkříšení. A že mrtví budou vzkříšeni, to naznačil i Mojžíš ve vyprávění o (hořícím) keři, když nazývá Pána 'Bohem Abrahámovým, Bohem Izákovým a Bohem Jakubovým'. On přece není Bohem mrtvých, ale živých, neboť všichni žijí pro něho."

 

- 610-

Vydat svědectví pravdě

 

je téma dnešní katechetické homilie podle projektu ČBK „Učící se církev“Lekce 190 s odkazem na znění 1. čtení 2 Mak 7,1nn a Katechismu katolické církve (KKC) 2471-2474.

 

Osnova:

 

a) odvaha veřejně vyznávat Pána

b) pravdivost svědectví našich slov i činů

c) mučednictví – nejvyšší svědectví vydané pravdě

Úvod.

Znění úryvku z 2. Knihy Makabejské tvoří rámec a podklad pro výklad dnešního tématu. Historickým pozadím knihy je pronásledování Židů za vlády syrského krále ve 2. století před Kristem, kdy pohanský vladař chtěl nahradit víru             v Hospodina řeckou kulturou a náboženstvím.

 

Druhá kniha Makabejská chce povzbudit současníky k životu, který se vyznačuje věrností Zákonu. Zvěst o vzkříšení těla má určovat jejich současné jednání. Smrt mučedníků neznamená totiž konec vztahu k Bohu. Mohou si být jisti, že je Bůh probudí k novému životu, k věčnému společenství se sebou. Podle autora Druhé knihy Makabejské se naděje na vzkříšení neomezuje na mučedníky, ale týká se všech, kteří jsou věrní Zákonu.

 

Křesťan zná ještě další zaslíbení: “Bůh, který vzkřísil Pána, vzkřísí svou mocí i nás” (1 Kor 6,14). Proto v situacích, ve kterých se žádá, aby dosvědčil svou víru, má povinnost ji jednoznačně vyznat. Věřící  si má vždycky zachovat čisté svědomí před Bohem i před lidmi (Sk 24,16) ; (2471).

 

Odvaha veřejně vyznávat Pána.

 

Povinnost křesťanů účastnit se života církve je má k tomu, aby jednali jako svědkové evangelia a závazků, které z toho vyplývají. Víra v  Boží moc ve spojení s neochvějným přesvědčením o pravdivosti Božích příslibů  věrnosti věřícímu lidu má dodat živým odvahy, aby vydrželi i pronásledování, neboť spravedlivým a věrným je po smrti slíben zvláštní a šťastný úděl.

 

Pravdivost svědectví našich slov i činů.

 

Všichni věřící, kdekoliv žijící, jsou totiž povinni jednat jako svědkové evangelia. Tak, aby příkladem svého života i svědectvím svého slova dávali viditelně najevo, že křtem a působením Ducha svatého se stali novými lidmi, které Bůh vyvolil a přijal za své děti. Jsou vedeni k tomu, aby se přitom nenechali  svést strachem, nebo se nenechali  umlčet. To, co jim Ježíš uložil, zvěstují  upřímně a s otevřeností – za denního světla, před širokou veřejností nikoliv tajně. Neboť jeho poselství je ze své vnitřní přirozenosti zaměřeno k tomu, aby vešlo ve známost. „…neboť není nic zahaleného, co nebude jednou odhaleno, a nic skrytého, co nebude poznáno“ (Mt 10,26b) ; (2472).

 

- 611-

Mučednictví – nejvyšší svědectví vydané pravdě.

 

Druhá kniha Makabejská, ze které jsme dnes četli, rozvíjí v souvislosti s úvahami o mučednictví představy o nebeském vzkříšení mučedníků. Ty i přes vědomí,  že jsou v ohrožení života, jejich víra povzbuzuje k odvaze veřejně vyznávat Pána (2473), dosvědčovat víru v Něho a podat o pravdě Jeho učení to nejvyšší svědectví.  Akta mučedníků, která o nich vede církev, to dokládají (2474).

 

Závěr.

 

Křesťan se nestydí „vyznávat našeho Pána“ (2 Tim 1,8) skutky i slovy. Mučednictví je nejvznešenější svědectví vydané pravdě víry.

 

Viz též Učící se církev (úvody k textům) www. kostely.bk

Vypracoval MUDr. Leopold Mann

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

- 612-

Comments