Výchova svědomí

3. NEDĚLE  VELIKONOČNÍ – 26.4.2009 – bílá 

Komentář k 1. čtení ze  Skutků apoštolů. (I B. str. 264)    Sk  3, 13 -15. 17 -19:

Podle čtení ze Skutků apoštolů apoštol Petr ve svých promluvách veřejně vytýkal lidu, že stržen vášněmi vydal Ježíše na smrt. Připustil však možnost, že mnozí tak činili z nevědomosti. Ve světle učení církve se tím dopustili mylného úsudku k vykonání odsouzeníhodného činu, za který ovšem musí nést osobní odpovědnost. Byli mezi nimi i takoví, kterým zlo  nemohlo být přičítáno,  poněvadž si svou nevědomost nezpůsobili. I těm je apoštolem Petrem uloženo vyvinout snahu očistit své mravní svědomí pokáním.  

1. ČTENÍ Sk 3, 13-15. 17-19: Petr promluvil k lidu: "Bůh Abrahámův, Izákův a Jakubův, Bůh našich praotců oslavil svého služebníka Ježíše, kterého jste vy sice vydali a kterého jste se zřekli před Pilátem, ačkoliv on rozhodl, že ho propustí. Vy jste se zřekli Svatého a Spravedlivého, a vyprosili jste si milost pro vraha. Původce života jste dali zabít, ale Bůh ho vzkřísil z mrtvých, a my jsme toho svědky. Já ovšem vím, bratři, že jste to udělali z nevědomosti, a stejně tak i vaši přední muži. Bůh to však dopustil, aby se tak splnilo, co předem oznámil ústy všech svých proroků, že jeho Pomazaný musí trpět. Obraťte se tedy a dejte se na pokání, aby vaše hříchy byly zahlazeny." 
 

Komentář ke 2. čtení z prvního listu apoštola Jana. (I B.  str. 265)  1 Jan  2, 1 -5a: 

Apoštol Jan nás ve druhém čtení vyzývá, abychom dobře uvážili , kam nasměrujeme svůj život. Abychom se vyhýbali hříchu a uznali Boží spravedlnost, kterou je v prvé řadě láska a milosrdenství. Je-li pravda, že nikdo z nás  není bez viny, je rovněž pravdivá a radostná zvěst, že milosrdný Bůh  nabízí skrze oběť Ježíše Krista odpuštění a očistu našeho mravního svědomí od vědomí hříchu.  

2. ČTENÍ 1 Jan 2, 1-5a: Moje milé děti! Toto vám píšu, abyste nehřešili. Zhřeší-li však někdo, máme přímluvce u Otce: Ježíše Krista spravedlivého. On je smírnou obětí za naše hříchy, a nejen za naše, ale i za hříchy celého světa. Podle toho víme, že jsme ho poznali, když zachováváme jeho přikázání. Kdo tvrdí: "Znám ho", ale jeho přikázání nezachovává, je lhář a není v něm pravda. Kdo však jeho slovo zachovává, v tom je Boží láska opravdu přivedena k dokonalosti. 

Komentář k evangeliu podle Lukáše. ( I B. str. 265)  Lk 24, 35 -48: 

Vzkříšený Ježíš se po svém zmrtvýchvstání několikrát zjevil uprostřed svých učedníků.  Svědectví o tom podává i dnešní Lukášovo evangelium. Uklidnil jejich rozrušení, upevnil jejich víru a otevřel jim mysl natolik, že porozuměli smyslu  jeho slov. Zapůsobil na jejich svědomí, aby se v budoucnu nedopouštěli mylných úsudků a hlásali co je o něm psáno. Neznalost Krista a jeho evangelia totiž je jedním z hlavních kořenů úchylek úsudku v mravním jednání.  

EVANGELIUM Lk 24, 35-48: Dva učedníci vypravovali, co se jim přihodilo na cestě a jak Ježíše poznali při lámání chleba. Když o tom mluvili, stál on sám uprostřed nich a řekl jim: "Pokoj vám!" Zděsili se a ve strachu se domnívali, že vidí ducha. Řekl jim: "Proč jste rozrušeni a proč vám          v mysli vyvstávají pochybnosti? Podívejte se na mé ruce a na mé nohy: vždyť jsem to já sám! Dotkněte se mě a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti, jak to vidíte na mně." A po těch slovech jim ukázal ruce a nohy. Pro samou radost však tomu pořád ještě nemohli věřit a jen se divili. Proto se jich zeptal: "Máte tady něco k jídlu?" Podali mu kus pečené ryby. Vzal si a před nimi pojedl.  Dále jim řekl: "To je smysl mých slov, která jsem k vám mluvil, když jsem ještě byl          s vámi: že se musí naplnit všechno, co je o mně psáno v Mojžíšově Zákoně, v Prorocích i              v Žalmech." Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu. Řekl jim: "Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých a v jeho jménu bude hlásáno obrácení, aby všem národům, počínajíc od Jeruzaléma, byly odpuštěny hříchy. Vy jste toho svědky."  

Výchova svědomí – mylný úsudek 

Váš prohlížeč možná nepodporuje zobrazení této zprávy.je téma dnešní katechetické homilie podle projektu „Učící se církev“– Lekce 86.  s odkazem na znění 1.čtení Sk 3,13-15 a na Katechismus katolické církve        (KKC) 1790 – 1794.              

                                                                 

Osnova :

a) zaviněná či nezaviněná nevědomost 

b) kořeny úchylek v mylném úsudku svědomí 
 

Úvod: 

Zákon vepsaný Bohem do  našeho mravního svědomí nám ve vhodnou chvíli ukládá, abychom konali dobro a vyhýbali se zlu. Svědomí podléhá soudu rozumu a výchově. Podle svědomí může člověk zvolit správný, nebo mylný úsudek, vynesený buď vědomě, či v zaviněné, nebo nezaviněné nevědomosti.  

Zaviněná či nezaviněná nevědomost. 

Člověk má vždy poslouchat úsudek vlastního svědomí. Stává se však, že mravní svědomí v nevědomosti vynáší úsudky mylné o činech, které byly, nebo mají být člověkem vykonány (KKC 1790). Za ně pak nese osoba odpovědnost tehdy, když se málo stará o hledání pravdy a dobra a podle úsudku svého svědomí jedná slepě pod vlivem návyku na hřích. V takových případech je osoba vinna zlem, které páchá byť v nevědomosti ( KKC 1791). Každý proto musí používat vhodných prostředků k výchově vlastního svědomí, aby byly v souladu s pravým dobrem, jak je chce moudrost Stvořitele (KKC 1798).  Nedá-li se naopak  nevědomost překonat, nebo není-li osoba odpovědná za mylný úsudek, pak se jí zlý čin, kterého se dopustila nemůže přičítat. Přesto však se jí ukládá, aby se snažila o očistu svého mravního svědomí od jeho omylů (KKC 1793).  

Kořeny úchylek v mylném úsudku svědomí.

Kořenem úchylek úsudku v mravním jednání může být neznalost Krista a jeho evangelia, špatné příklady druhých, zotročení vášněmi, odmítání autority církve a jejího učení, chybějící vůle k obrácení, nedostatek lásky (KKC 1792) a opravdové víry v Boha (KKC 1794).

Viz též Učící se církev (úvody k textům) www. kostely.bk

Vypracoval MUDr.Leopold Mann 

- -

Comments