3.
NEDĚLE VELIKONOČNÍ – 26.4.2009 –
bílá Komentář k 1. čtení ze Skutků apoštolů. (I B. str. 264) Sk 3, 13 -15. 17 -19: Podle čtení ze Skutků apoštolů
apoštol Petr ve svých promluvách veřejně vytýkal lidu, že stržen
vášněmi vydal Ježíše na smrt. Připustil však možnost, že mnozí
tak činili z nevědomosti. Ve světle učení církve se tím dopustili
mylného úsudku k vykonání odsouzeníhodného činu, za který
ovšem musí nést osobní odpovědnost. Byli mezi nimi i takoví,
kterým zlo nemohlo být přičítáno, poněvadž si svou
nevědomost nezpůsobili. I těm je apoštolem Petrem uloženo vyvinout
snahu očistit své mravní svědomí pokáním.
1. ČTENÍ Sk 3, 13-15. 17-19: Petr promluvil k lidu: "Bůh
Abrahámův, Izákův a Jakubův, Bůh našich praotců
oslavil svého služebníka Ježíše, kterého jste vy sice vydali
a kterého jste se zřekli před Pilátem, ačkoliv on rozhodl,
že ho propustí. Vy jste se zřekli Svatého a Spravedlivého, a vyprosili
jste si milost pro vraha. Původce
života jste dali zabít, ale Bůh ho vzkřísil z mrtvých, a my jsme
toho svědky. Já ovšem vím, bratři,
že jste to udělali z nevědomosti, a stejně tak i vaši přední
muži. Bůh to však dopustil, aby se tak splnilo, co předem oznámil
ústy všech svých proroků, že jeho Pomazaný musí trpět. Obraťte
se tedy a dejte se na pokání, aby vaše hříchy byly zahlazeny." Komentář ke 2.
čtení z prvního listu apoštola Jana.
(I B. str. 265) 1 Jan
2, 1 -5a: Apoštol Jan nás ve druhém čtení
vyzývá, abychom dobře uvážili , kam nasměrujeme svůj život.
Abychom se vyhýbali hříchu a uznali Boží spravedlnost, kterou je
v prvé řadě láska a milosrdenství. Je-li pravda, že nikdo z nás
není bez viny, je rovněž pravdivá a radostná zvěst, že milosrdný
Bůh nabízí skrze oběť Ježíše Krista odpuštění a očistu
našeho mravního svědomí od vědomí hříchu. 2.
ČTENÍ 1 Jan 2, 1-5a: Moje milé
děti! Toto vám píšu, abyste nehřešili. Zhřeší-li však někdo,
máme přímluvce u Otce: Ježíše Krista spravedlivého. On je smírnou
obětí za naše hříchy, a nejen za naše, ale i za hříchy celého
světa. Podle toho víme, že jsme ho poznali, když
zachováváme jeho přikázání. Kdo tvrdí: "Znám ho",
ale jeho přikázání nezachovává, je lhář a není
v něm pravda. Kdo však jeho slovo zachovává, v tom je Boží láska
opravdu přivedena k dokonalosti.
Komentář k evangeliu podle
Lukáše. ( I B. str. 265) Lk
24, 35 -48: Vzkříšený
Ježíš se po svém zmrtvýchvstání několikrát zjevil uprostřed
svých učedníků. Svědectví o tom podává i dnešní Lukášovo
evangelium. Uklidnil jejich rozrušení, upevnil jejich víru a otevřel
jim mysl natolik, že porozuměli smyslu jeho slov. Zapůsobil
na jejich svědomí, aby se v budoucnu nedopouštěli mylných úsudků
a hlásali co je o něm psáno. Neznalost Krista a jeho evangelia totiž
je jedním z hlavních kořenů úchylek úsudku v mravním jednání. EVANGELIUM Lk
24, 35-48: Dva učedníci vypravovali, co se jim přihodilo
na cestě a jak Ježíše poznali při lámání
chleba. Když o tom mluvili, stál on sám uprostřed nich a
řekl jim: "Pokoj vám!" Zděsili se a ve strachu se domnívali,
že vidí ducha. Řekl jim: "Proč
jste rozrušeni a proč vám
v mysli vyvstávají pochybnosti? Podívejte se na mé
ruce a na mé nohy: vždyť jsem to já
sám! Dotkněte se mě a přesvědčte se: duch přece nemá
maso a kosti, jak to vidíte na mně." A po těch slovech jim ukázal
ruce a nohy. Pro samou radost však tomu pořád ještě
nemohli věřit a jen se divili. Proto se jich zeptal: "Máte tady
něco k jídlu?" Podali mu kus pečené
ryby. Vzal si a před nimi pojedl. Dále jim
řekl: "To je smysl mých slov, která
jsem k vám mluvil, když jsem ještě
byl
s vámi: že se musí naplnit všechno, co je o mně
psáno v Mojžíšově Zákoně, v Prorocích i
v Žalmech." Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu.
Řekl jim: "Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne
vstane z mrtvých a v jeho jménu bude hlásáno obrácení, aby všem
národům, počínajíc od Jeruzaléma, byly odpuštěny hříchy. Vy
jste toho svědky." Výchova svědomí
– mylný úsudek
Osnova :
a) zaviněná či nezaviněná
nevědomost b) kořeny úchylek v mylném úsudku
svědomí Úvod: Zákon vepsaný Bohem do našeho
mravního svědomí nám ve vhodnou chvíli ukládá, abychom konali
dobro a vyhýbali se zlu. Svědomí podléhá soudu rozumu a výchově.
Podle svědomí může člověk zvolit správný, nebo mylný úsudek,
vynesený buď vědomě, či v zaviněné, nebo nezaviněné nevědomosti. Zaviněná či nezaviněná
nevědomost. Člověk má vždy poslouchat úsudek
vlastního svědomí. Stává se však, že mravní svědomí v nevědomosti
vynáší úsudky mylné o činech, které byly, nebo mají být člověkem
vykonány (KKC
1790). Za ně pak nese osoba
odpovědnost tehdy, když se málo stará o hledání pravdy a dobra
a podle úsudku svého svědomí jedná slepě pod vlivem návyku na
hřích. V takových případech je osoba vinna zlem, které páchá
byť v nevědomosti (
KKC 1791). Každý proto musí
používat vhodných prostředků k výchově vlastního svědomí, aby
byly v souladu s pravým dobrem, jak je chce moudrost Stvořitele (KKC 1798).
Nedá-li se naopak nevědomost překonat, nebo není-li osoba
odpovědná za mylný úsudek, pak se jí zlý čin, kterého se dopustila
nemůže přičítat. Přesto však se jí ukládá, aby se snažila
o očistu svého mravního svědomí od jeho omylů (KKC 1793). Kořeny úchylek v mylném úsudku svědomí. Kořenem úchylek úsudku v mravním jednání může být neznalost Krista a jeho evangelia, špatné příklady druhých, zotročení vášněmi, odmítání autority církve a jejího učení, chybějící vůle k obrácení, nedostatek lásky (KKC 1792) a opravdové víry v Boha (KKC 1794).Viz též Učící se církev (úvody k textům) www. kostely.bk Vypracoval MUDr.Leopold Mann - - |
Úvody a promluvy >