Vševědoucí Bůh - 6. neděle v mezidobí 13.2.2011

6. NEDĚLE V MEZIDOBÍ - 13.2.2011 – zelená

Komentář k 1. čtení z knihy Sirachovcovy. (I)    Sir 15,16-21:

 

Důležitým poselstvím dnešního úryvku slova Božího z knihy proroka je téma dvou cest, cesty života a cesty smrti. Je současně výpovědí o Boží vševědoucnosti a jeho hluboké moudrosti, protože On vidí všechno, co člověk činí, ale nepředurčuje jeho svobodné rozhodnutí.

 

1. ČTENÍ Sir 15, 16-21:Chceš-li, můžeš plnit přikázání, je v tvé moci zůstat věrným. Bůh před tebe položil oheň i vodu, vztáhni ruku, po čem chceš. Před každým je život a smrt, každému dá (Bůh) to, co kdo bude chtít. Převelká je moudrost Páně, je všemohoucí a všechno vidí.  Jeho oči (hledí) na ty, kdo se ho bojí, on zná každý lidský skutek. Nikomu neporučil, aby byl bezbožný, nikomu nedal dovolení, aby hřešil.

Komentář ke 2. čtení z 1. listu apoštola Pavla Korinťanům.  (I)  1 Kor  2,6-20:

Podle apoštola Pavla učíme se od Boha křesťanskou moudrost, plnou tajemství, skrytou a věčnou,  jako je Bůh sám.  Je nám předurčena k naší slávě. On nám ji ve své vševědoucnosti zjevuje skrze Ducha svatého, poněvadž  jen On je "věčný" a "od počátku“ a zná všechno. Vidí nejen věci minulé, ale vidí i obraz budoucnosti.

 

2. ČTENÍ 1 Kor 2, 6-20: Bratři! Učíme moudrosti, ale jen ty nejpokročilejší. To však není moudrost tohoto světa ani moudrost těch, kdo tento svět ovládají. Jejich moc je už zlomena. Moudrost, které učíme, je od Boha, plná tajemství a skrytá. Bůh ji už před věky pro nás předurčil k naší slávě. Nikdo z těch, kdo vládnou tímto světem, neměl o ní tušení. Protože kdyby o ní něco věděli, nikdy by Pána slávy neukřižovali. Ale - jak stojí v Písmě - my zvěstujeme to, 'co oko nevidělo, co ucho neslyšelo, nač člověk nikdy ani nepomyslil, co všechno Bůh připravil těm, kdo ho milují'. Nám to Bůh zjevil skrze svého Ducha. Duch totiž zkoumá všecko, i hlubiny Boží.

 

Komentář k evangeliu podle Matouše.  (I)  Mt  5,17-37:

 

Jak vylíčil apoštol Matouš v evangeliu, Ježíš přišel na svět nikoliv zrušit, ale naplnit biblický zákon a  proroctví. Cílem Ježíšova poslání není zvrátit, co již bylo zjeveno, nýbrž s konečnou platností oznámit Boží vůli. Pro vstup do Božího království Ježíš požaduje osobnější a hlubší rozměr spravedlnosti. Bůh zná všechno lidské konání, čte i nejtajnější úmysly. Vidí i to zlé, co se snaží člověk skrýt před svými bližními a s čím Bůh hluboce nesouhlasí a odsuzuje.

 

EVANGELIUM Mt 5, 17-37: Ježíš řekl svým učedníkům: "Nemyslete, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky. Nepřišel jsem je zrušit, ale naplnit. Amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se to všecko nestane. Kdyby tedy někdo zrušil jedno z těchto přikázání - a třeba i to nejmenší - a tak učil lidi, bude v nebeském království nejmenší: Kdo se však bude jimi řídit a jim učit, bude v nebeském království veliký. Říkám vám: Nebude-li vaše spravedlnost mnohem dokonalejší než spravedlnost učitelů Zákona a farizeů, do nebeského království nevejdete. Slyšeli jste, že bylo řečeno předkům: 'Nezabiješ. Kdo by zabil, propadne soudu.' Ale já vám říkám: Každý, kdo se na svého bratra hněvá, propadne soudu; kdo svého bratra tupí, propadne veleradě; a kdo ho zatracuje, propadne pekelnému ohni. Přinášíš-li tedy svůj dar k oltáři a tam si vzpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech tam svůj dar před oltářem a jdi se napřed smířit se svým bratrem, teprve potom přijď a obětuj svůj dar. Dohodni se rychle se svým protivníkem, dokud jsi s ním na cestě, aby tě tvůj protivník neodevzdal soudci a soudce služebníkovi, a byl bys uvržen do žaláře. Amen, pravím ti: Nevyjdeš odtamtud, dokud nezaplatíš do posledního halíře. Slyšeli jste, že bylo řečeno: 'Nezcizoložíš.' Ale já vám říkám: Každý, kdo se dívá na ženu se žádostivostí, už s ní zcizoložil ve svém srdci. Svádí-li tě tvé pravé oko, vyloupni ho a odhoď od sebe; neboť je pro tebe lépe, aby jeden z tvých údů přišel nazmar, než aby celé tvoje tělo bylo uvrženo do pekla. A svádí-li tě tvoje pravá ruka, usekni ji a odhoď od sebe; neboť je pro tebe lépe, aby jeden z tvých údů přišel nazmar, než aby celé tvoje tělo přišlo do pekla. Také bylo řečeno: 'Kdo by se rozváděl se svou ženou, ať jí dá rozlukový list.' Ale já vám říkám: Každý, kdo se rozvede se ženou - mimo případ smilstva - uvádí ji do cizoložství, a kdo se ožení s rozvedenou, dopouští se cizoložství. Slyšeli jste, že bylo řečeno předkům: 'Nebudeš přísahat křivě, ale splníš Pánu svou přísahu.' Ale já vám říkám: Vůbec nepřísahejte: ani při nebi, protože je to Boží trůn, ani při zemi, protože je to podnož jeho nohou, ani při Jeruzalému, protože je to město velikého krále; ani při své hlavě nepřísahej, protože ani jediný vlas nemůžeš udělat světlým nebo tmavým. Ale vaše řeč ať je 'ano, ano - ne, ne'. Co je nad to, je ze zlého."

- 663-

Vševědoucí Bůh     

 

je téma dnešní dogmatické homilie podle projektu ČBK „Učící se církev“Lekce 209 s odkazem na znění dnešního 1. čtení Sir 15,16-21.

 

Osnova:

 

a) Co ví Bůh? Vše. Zná sebe, všechno skutečné mimo sebe. Zná minulost i budoucnost. Problémy fatalizmu. Má smysl usilovat o dobro, když Bůh již předem ví, jak to dopadne?

 

b) Bůh vidí dobro i zlo ve světě, ve mně

Úvod

Bůh o všem ví, všechno zná a udržuje v chodu. Proto se mluví o Jeho "vševědoucnosti". Zná nás v minulosti, vidí v přítomnosti i v budoucnosti. Vidí věci minulé, ale vidí i obraz budoucnosti. Protože je "věčný" a "od počátku", zná všechno, není omezen v čase.

 

Co ví Bůh? Vše.

 

Bůh nevlastní jen vědomosti, které známe my (lidé). Že něco ví. ON " …ví všechno " (1 Jan 3,20b). Zná nejen člověka. " Ježíš jim však nesvěřoval kdo je, poněvadž všechny lidi znal; nepotřeboval, aby mu někdo o někom říkal svůj soud. Sám dobře věděl , co je v člověku“ (Jan 2,24-25), ale zná i přírodu,vesmír.

 

Vševědoucnost Boží je prvotní. Znalost člověka (o něčem) přichází vždy  následně. Předpokládá existenci skutečností, které vznikly před lidským poznáním rozumem nebo na základě zkušenosti. Bůh na rozdíl od nás zná věci ještě dřív, než začnou existovat : "Od počátku oznamuji, co se v budoucnu stane, od pradávna co se ještě nestalo ." (Iz 46,10).

 

Vševědoucnost je totální.Zahrnuje všechno: „Neslyší snad ten, jenž učinil ucho ?“ (Ž 94,9) . Je nerozumné si myslet, že Boží vševědoucnost něco neví. Je psáno: "Tvé oči mě viděli v zárodku, všechno bylo zapsáno v tvé knize: dny tak, jak se vytvářely , dřív než jediný z nich nastal " (Ž 139,16).

 

Vševědoucnost Boží je neomylná - nic se jí nemůže postavit do cesty, aby nastal omyl, nebo nečekaná změna. Neexistuje událost, která by se dala definovat jako "jedna z možností". Bůh vždy ví, která skutečnost nastane; i když z našeho pohledu existuje mnoho možností. Naše „známost Boha“ je spojená s Jeho vůlí, protože bez jeho vůle se nic neděje. Není to tedy jakási abstraktní známost pro známost, ale cílená znalost poměrů každého stvoření!

 

Boží vševědoucnost je aktivní.Protože Bůh chce „…aby všichni lidé byli spaseni …“ (1 Tim 2,4), pak Jeho výlučným zájmem je, aby dal každému člověku maximální možný počet možností k poznání.

 

 

 

- 664 -

Když Bůh předem ví, jak vše dopadne, mám se snažit o dobro?  Takovýto Bůh všechno řídí, nic se na tom nedá ovlivnit, všechno je dáno předem (fatalismus). Bůh nám ovšem dal svobodnou vůli a nedělá z nás loutky. Člověk má vůli, podle které jedná samostatně. Bůh nás vychovává k tomu,abychom si uvědomili, co vlastně děláme, čím se zabýváme.  Reaguje na projevy naší vůle, na každý náš čin, pohnutku či myšlenku neodkladně a vždy s ohledem na jediný cíl - nabídnout nám dostatek šancí k poznání své osoby.

 

Svým Duchem působí na naši duši i ducha a chce, aby došlo k jednomyslnosti.  Chce, aby každý člověk žil v souladu s jeho vůlí, tak jako „Otec a Syn jedno jsou“. Dobrovolně, z lásky k Bohu. Tragické události v životě lidí existují, my jim mnohdy nerozumíme. Můžeme však v tom vidět opět Boží vševědoucnost. On ví, proč to dopouští. Je to opět aktivita Boha vůči ostatním lidem, aby Ho mohli poznat, o Něm uvažovat a milovat Ho.


Bůh vidí dobro i zlo ve světě, ve mně.

 

Podle těch, kteří pochybují o Boží vševědoucnosti, Bůh při své dobrotě neměl stvořit svobodné bytosti, u nichž by věděl, že budou páchat zlo, aby zla na světě ubylo. Toto tvrzení však požaduje schopnost položit na váhu všechno zlo a dobro a rozhodnout, že zlo převažuje nad dobrem. Toho však žádný člověk není schopen. Pokud Bůh svobodné bytosti stvořil, pak zřejmě dobro, které z toho v konečných důsledcích vzejde, převyšuje podstatně zlo, které Bůh tím dopustil (dopustil, nikoliv chtěl či působil). Avšak z existence Boží vševědoucnosti, všemohoucnosti a dobroty neplyne, že na světě nemůže souběžně existovat zlo!

 

Zavržení svobodných bytostí odmítajících Boha, je vlastně způsobeno respektem Boha ke svobodě všech, které stvořil. Tito tvorové se nakonec musí definitivně rozhodnout pro Boha nebo proti němu. Bůh je sice oslovuje svou milostí a láskou, nicméně plně zachovává jejich svobodu - ani je láskyplně k ničemu nenutí. Zavržený je ten tvor, který je si vědom konečných důsledků rozhodnutí proti Bohu. Bůh by je mohl svou mocí k lásce k sobě přimět silou, ale to by znamenalo porušení jejich svobod. Mohl by být i zlý, ale nechce.

 

Závěr.

 

Bůh je vševědoucí. Není-li omezený časem ani prostorem, pak ví o všem, co se děje. Zná celou minulost i celou budoucnost. To neznamená, že v našem životě už je vše předem dané. Bůh zná naši budoucnost proto, že ji vidí ve své nadčasovosti, ne proto, že v ní vše určuje. Nechce určovat naše životy. Je nekonečně dobrý. Chce, abychom se svobodně učili milovat. Boží všedobrotivost neruší Boží všemohoucnost a vševědoucnost,  protože Bůh je dobrý svobodně a pro svobodné. 

 


 

 

 

 

- 665-

Comments