Věřím v Církev - 12.neděle v mezidobí 20.6.2010

12. NEDĚLE  V MEZIDOBÍ - 20.6.2010 – zelená


Komentář k 1. čtení  knihy proroka Zachariáše. (IC)   Zach  12,10-11:

 

Výrok Hospodinův,  zachycený v knize proroka Zachariáše, pochází z období válek a rozbrojů vedených proti vyvolenému národu Izraele ve starozákonní době. Vyjadřuje Boží příslib milosti, jako stín  budoucích věcí. Je pouhým předobrazem Kristova zákona milosti, který bude definitivně uzavřen mezi lidstvem  a Božím Synem na Golgotě. Tehdy se stane novou  duchovní skutečností, milostí samou, totiž novou smlouvou– zákonem, jímž je Kristus sám.

 

 1. ČTENÍ Zach 12,10-11: Toto praví Hospodin: "Na dům Davidův a na obyvatele Jeruzaléma vyliji ducha milosti a prosby o slitováni. Budou hledět na toho, kterého probodli, budou nad ním naříkat, jako se naříká nad jediným synem, budou nad ním lkát, jako se lká nad prvorozeným synem. V onen den bude v Jeruzalémě veliký nářek, jako se naříká v Hadad-Rimmonu na megiddské pláni."


Komentář ke 2. čtení z listu apoštola Pavla Galaťanům.  (IC)    Gal  3,26-29:


Apoštol Pavel  v listě Galaťanům  nalézá Boží naplnění starosmluvního slibu  v Kristu jakožto hlavy  národa duchovního, kterým je  církev. Ježíš Kristus a jeho tělo je TEN jediný a pravdivý společný jmenovatel, jenž sjednocuje celou bibli, obě vůle.  Nová smlouva je uzavřena s nověstvořeným, novězrozeným duchovním lidem, s Církví – s Izraelem Božím, jenž je složen jak z etnických židů tak pohanů.

 

2. ČTENÍ Gal 3,26-29: Bratři! Vy všichni jste Boží děti skrze víru v Krista Ježíše, vy všichni, pokřtění v Krista, oblékli jste se v Krista: už není Žid anebo Řek, už není otrok anebo člověk svobodný, už není muž anebo žena; všichni jste jeden v Kristu Ježíši. A když patříte Kristu, jste tedy Abrahámovo potomstvo a dědici podle zaslíbení.

 

Komentář k evangeliu podle  Lukáše.  ( IC)  Lk  9,18-24:

 

Apoštol Lukáš v evangeliu zaznamenal Ježíšovo přání směřované k učedníkům, aby  si upřesnili význam role, kterou Kristus  zaujímá ve vztahu společenství  nově vznikající církve k Bohu. Ježíš chtěl, aby si jeho učedníci uvědomili, že on sám  je prostředníkem nové smlouvy  mezi lidmi a Bohem, že je tím pravým Mesiášem , o němž  psali Mojžíš a proroci. Chtěl jim vštípit vědomí , že slíbený cíl staré smlouvy se stává skutečností a je v jeho osobě naplněn ve smlouvě nové. Že dospělá  Církev, Kristovo tělo, má nového kněze a zákonodárce, kterého poslouchá. On je nad Mojžíše i proroky. On  po svém ukřižování a vzkříšení bude sedět na královském trůnu na výsostech a spolu s nimi bude kralovat  svému království.

EVANGELIUM Lk 9,18-24: Když se Ježíš o samotě modlil a byli s ním jeho učedníci, otázal se jich: "Za koho mě lidé pokládají?"  Odpověděli: "Za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a jiní myslí, že vstal jeden z dávných proroků." Zeptal se jich: "A za koho mě pokládáte vy?" Petr odpověděl: "Za Božího Mesiáše!" On jim však důrazně přikázal, aby to nikomu neříkali, a dodal, že Syn člověka bude muset mnoho trpět, že bude zavržen od starších, velekněží a učitelů Zákona, že bude zabit    a třetího dne že bude vzkříšen. Všem pak řekl: "Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, den co den ber na sebe svůj kříž a následuj mě. Neboť kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, ale kdo svůj život pro mě ztratí, zachrání si ho."

 

 

 

- 527-

Věřím v Církev

je téma dnešní katechetické homilie podle projektu ČBK „Učící se církev“Lekce 163 s odkazem na znění  2. čtení Gal 3,26-29  a Katechismus katolické církve (KKC) 748-776.                                                             

 

Osnova:

 

a) symboly Církve

b) původ, založení a poslání Církve

c) tajemství Církve

 

Úvod.

Učení o církvi je neoddělitelně spjaté s vírou v Boha Otce, Syna a Ducha svatého. Vyznáváme, že církev je svatá, katolická, jedna a apoštolská (748; 749; 750). V úvodu studia o církvi začínáme vysvětlením základních pojmů podle KKC.

 

Samotné slovo církev znamená svolání, shromáždění . Autoři překladů Starého zákona  je používali k pojmenování  vyvoleného národa před Bohem. Tak nazvali první společenství  věřících v Krista i ti, kteří  chtěli vyjádřit, že se považují za dědice onoho shromáždění.  Do pojmu církev zahrnujeme označení pro společenství liturgická, místní i všeobecná shromáždění věřících (752). Je to lid, který Bůh svolává a shromažďuje ze všech končin země, aby ustavil shromáždění těch, kteří se skrze víru a křest stávají Božími dětmi (751).

 

Symboly Církve.

 

V Písmu svatém nacházíme velmi mnoho obrazů a přirovnání, mluvících             o  nevyzpytatelných tajemstvích církve. Jsou vyjádřena přiléhavými symboly často převzatými ze života prostých lidí(753).  Církev  jako ovčinec  (754), obdělávaná půda, Boží pole, vinice (755), Boží stavba, dům, stan, chrám (756), nevěsta Beránkova, matka, Jeruzalém (757).

 

Původ, založení a poslání Církve.

 

Výstavba církve byla připravována už od počátku světa v rámci plánu Nejsvětější Trojice (758) a předobrazována v době staré smlouvy(759; 760), jako reakce na chaos, který byl vyvolán narušením vztahů mezi Bohem a lidmi (761). Začíná povoláním Abraháma, kterému Bůh slibuje, že se stane otcem „velikého národa“(Gn 12,2) vyvolením Izraele za Boží lid (Ex 19,5-6; Dt 7,6). Definitivně byla církev ustanovena až samotným  Božím Synem po  uzavření smlouvy nové   o příchodu Božího království, odpradávna přislíbeného v Písmě. Aby mohl být uskutečněn Otcův plán spásy, Kristus otevřel nebeské království už  na zemi (763). To se jasně projevilo v Kristových slovech, v jeho skutcích a v jeho přítomnosti uprostřed lidu (764). Ježíš dal svému společenství strukturu, která bude trvat až do úplného dovršení království (765).  Ježíšovo naprosté sebeobětování  na kříži umožnilo začátek a růst Církve (766), veřejně lidu představené Duchen svatým (767). On církev vybavil různými hierarchickými      a charismatickými dary k výkonu  misionářského poslání hlásat zde na zemi království Kristovo a Boží(768) . Ve chvíli Kristova slavného návratu  pak společenství církve přejde do nebeské slávy  (769).

- 528-

Tajemství Církve.

Trvalý význam katolické církve spočívá v mohutné reprezentaci kněžského          a svátostného prvku víry. Církev  působí od svého založení Kristem v dějinách  jako viditelné ztělesnění přítomného posvátna, posvátna, které je dáno nejprve   v Kristu, skrze něho  v církvi a skrze církev  v těch, kdo přijímají svátostnou milost. Kněz, který spravuje posvátno, má svátostnou moc, zvláště při mši svaté. Ve viditelné existenci  církve  je možno očima víry  zároveň zahlédnout                i skutečnosti duchovní (770). Svatá Církev je viditelný organizmus, který Kristus ustanovil a bez přestání udržuje jako společenství víry, naděje a lásky zde na zemi. Je to společnost vybavená hierarchickými orgány i Kristovo tajemné tělo, viditelné shromáždění i duchovní společenství, pozemská církev i církev obdařená nebeskými dary (771).

 

Tajemství Církve spočívá na způsobu jakým je sdružena s Bohem.  Je spojena s Kristem, jako se svým snoubencem a  ženichem (772). Takové společenství s Bohem skrze lásku , která „nikdy nepřestává“(1 Kor 13,8) je v církvi cílem (773).  Církev se stala všeobecnou svátostí spásy. Je znamením a nástrojem vnitřního spojení s Bohem  a tvoří s ním jednotu (774; 775). „Je viditelným projektem Boží lásky pro lidstvo“ (Jan Pavel VI.), projektem, který chce , „aby celé lidstvo vytvořilo jeden Boží lid, srostlo v jedno Tělo Kristovo a bylo vybudováno v jeden chrám Ducha svatého“ (2.vat. koncil) (776).

 

Závěr:

Církev je zároveň viditelná i neviditelná – duchovní,  hierarchická společnost       i mystické Tělo Kristovo. Je „jedna“, vytvořená z lidského a božského  prvku. Toto je  její tajemství, které dokáže přijmout jen víra.

 

Viz též Učící se církev (úvody k textům) www. kostely.bk

Vypracoval MUDr.Leopold Mann

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

- 529-

Comments