Věda a technika - 15. neděle v mezidobí - 10.7.2011

15. NEDĚLE V MEZIDOBÍ - 10.7.2011 – zelená

 

Komentář k 1. čtení z knihy proroka Izaiáše. (I)   Iz  55,10-11:

Hospodinovo slovo má obrovskou vnitřní sílu a účinnost. Stvořilo svět, přírodu a člověka.  Úryvek z Izaiášova proroctví objasňuje  pochopení předchozí věty. Na počátku stvoření Bůh řekl: „Budiž …´a stalo se“. V době Nového zákona, se tvůrčí Slovo stalo v Ježíši Kristu Slovem vykupitelským. Má nekonečnou sílu probouzet v srdcích člověka obrácení a vnášet do lidského konání ducha, moudrost a rozum, které uzdravují.  

1. ČTENÍ Iz 55, 10-11: Toto praví Hospodin: "Jako déšť a sníh padá z nebe a nevrací se tam, ale svlažuje zem a působí, že může rodit a rašit, ona pak obdařuje semenem rozsévače a chlebem toho, kdo jí, tak se stane s mým slovem, které vyšlo z mých úst: nevrátí se ke mně bez účinku, ale vše, co jsem chtěl, vykoná a zdaří se mu, k čemu jsem ho poslal."

Komentář ke 2. čtení z  listu Pavla Římanům.  (I)    Řím  8, 18-23:

Skrze hřích  prvního člověka přišla na svět smrt. Začíná tragédie lidstva, poznamenána bolestí, utrpením, zármutkem, nemocí, degenerací, umíráním. Životní náplní člověka se stává úmorná práce a každodenní chléb je dobýván      v potu tváře. Lidstvo očekává vysvobození a dočkalo se, když přišel na svět Ježíš Kristus, Bohem přislíbené Slovo Boží, které lid ze hříchu svou smrtí vykoupilo a vrátilo mu naději na uzdravení. Čtení z listu apoštola Pavla nám to potvrzuje.

 

2. ČTENÍ Řím 8, 18-23: Bratři! Jsem přesvědčen, že utrpení tohoto času se nedají srovnat s budoucí slávou, která se zjeví na nás. Celé tvorstvo nedočkavě čeká, až se Boží synové zjeví ve slávě. Vždyť tvorstvo bylo podrobeno nicotnosti, ale ne z vlastní vůle, nýbrž kvůli tomu, který ho podrobil. Zůstala však tvorstvu naděje, že i ono bude vysvobozeno z poroby porušení a dosáhne svobody ve slávě Božích dětí. Víme přece, že celé tvorstvo zároveň sténá a spolu trpí až doposud. A není samo. I my, ačkoliv už máme první dary Ducha, i my sami uvnitř naříkáme a očekáváme své přijetí za syny, vykoupení našeho těla.

Komentář k evangeliu podle  Matouše.  ( I)  Mt  13, 1-23:

V  podobenstvích o tajemstvích Božího království dnešního  evangelia podle Matouše nám apoštol v obraze semene a půdy představuje úděl Božího slova, které má nesmírnou sílu a životnost, a které se projeví podle toho, jak je přijato. Padne-li do úrodné půdy, pak jeho plody jsou velkolepější, a svým léčebným účinkem pro lidstvo prospěšnější než kterýkoliv výsledek bezduchého lidského bádání, vědy a techniky.

EVANGELIUM Mt 13, 1-23: Ježíš vyšel z domu a sedl si u moře. Tu se u něho shromáždilo velké množství lidu. Celý ten zástup stál na břehu. A mluvil k nim mnoho v podobenstvích: "Jeden rozsévač vyšel rozsévat. A jak rozséval, padla některá zrna na okraj cesty; přiletěli ptáci a sezobali je. Jiná padla na kamenitou půdu, kde neměla mnoho prsti; hned sice vyklíčila, ale když vyšlo slunce, spálilo je, takže uschla. Jiná zrna zase padla do trní; trní vzešlo a udusilo je. jiná však padla na dobrou půdu a přinesla užitek. Kdo má uši, slyš!"  Učedníci přistoupili k Ježíšovi a zeptali se: "Proč k nim mluvíš v podobenstvích?" On odpověděl: "Vám je dáno znát tajemství nebeského království, ale jim to dáno není. Kdo má, tomu bude dáno, a bude mít nadbytek. Ale kdo nemá, tomu bude vzato i to, co má. Proto k nim mluvím v podobenstvích, protože vidí, a přece nevidí, slyší, a přece neslyší ani nerozumějí. Plní se na nich Izaiášovo proroctví: 'Budete stále poslouchat, a neporozumíte, ustavičně budete hledět, a neuvidíte. Otupělo totiž srdce tohoto lidu. Uši mají nedoslýchavé a oči zavřeli, aby očima neuviděli, ušima neuslyšeli, srdcem neporozuměli a neobrátili se - a já je neuzdravil.' Ale blahoslavené jsou vaše oči, že vidí, a vaše uši, že slyší. Amen, pravím vám: Mnoho proroků a spravedlivých toužilo vidět, co vidíte vy, ale neviděli, a slyšet, co slyšíte vy, ale neslyšeli. Vy tedy poslyšte, jaký je smysl podobenství o rozsévači. Když někdo slyší slovo o ( Božím ) království a nechápe, přijde ten Zlý a obere ho o to, co bylo v jeho srdci zaseto:to je ten, u kterého bylo zaseto na okraj cesty. Na skalnatou půdu bylo zaseto u toho, kdo slovo slyší a hned ho s radostí přijímá, ale nemá v sobě kořen a je nestálý. Když pak pro to slovo nastane soužení nebo pronásledování, hned odpadne. ' Do trní bylo zaseto u toho, kdo slovo slyší, ale světské starosti a záliba v bohatství slovo udusí, takže zůstane bez užitku. Do dobré půdy bylo zaseto u toho, kdo slovo slyší a chápe, takže přináší užitek, a vydá jeden stonásobný, druhý šedesátinásobný, jiný třicetinásobný."

- 739 –

 

Věda a technika

 

je téma dnešní katechetické homilie podle projektu ČBK „Učící se církev“Lekce 234  s odkazem na znění  2. čtení Řím  8,20b-21 a  Katechismus katolické církve (KKC) 2292-2296.

                                                             

Osnova:

a) významný projev nadvlády člověka nad stvořením

b) potřeba respektování základních mravních měřítek

Úvod.

Když Bůh stvořil svět, mohl konstatovat, že to bylo dobré (1. Mojžíšova 1. kapitola). Tehdy učinil člověka podle své podoby a vybavil jej schopnostmi, aby mohl panovat nad stvořením (srov. Gn 1,27; Ž 8,5–7), řekl dokonce, že je to velmi dobré. Boží stvoření včetně člověka bylo před jeho pádem do hříchu dokonalé, člověk neznal utrpení a bolest, nemoc a smrt zde neměla místo.

 

Bůh, Stvořitel a Otec, svěřil člověku život a zdraví jako svůj dar. Člověk byl  stvořen k Božímu obrazu ve stavu svatosti. Na samém počátku dějin však zneužil z návodu satana své svobody, povstal proti Bohu a zatoužil dosáhnout svého cíle mimo Boha. Následkem hříchu  propadl  utrpení, nemocem a smrti. (srov. Řím 5,12-21). Smrt začíná vybírat svou daň mezi lidmi a není nikoho, kdo by jí mohl uniknout. Mezi životem a smrtí je většinou plynulý přechod nejčastěji přes různé nemoci a degeneraci organismu. Nemoc je často vstupní bránou pro smrt.         S příchodem smrtí se objevují různé nemoci, dochází rovněž ke zkracování lidského života z generace na generaci, zřejmě jako následek různých degenerativních změn v lidské genetické výbavě.

 

Bůh však ve své nekonečné dobrotě vložil do člověka, ale i do přírody síly a prostředky k uzdravení, nebo aspoň k ulehčení jeho bolestného stavu. Zde má člověk s využitím vědy a techniky  k dobru všech a všeho široké pole působnosti (2292). 

 

Významný projev nadvlády člověka nad stvořením.

 

Vědecké bádání a možnosti člověka  pomocí vědy a techniky ovlivňovat život i přírodu jsou významným projevem nadvlády člověka nad stvořením a nad celou přírodou. Věda a technika jsou cenné, jsou-li dávány do služby člověka a podporují-li jeho všestranný rozvoj ku prospěchu všech. Díky pokroku biologických a lékařských věd má člověk k dispozici stále účinnější terapeutické zdroje, ale může také získat novou moc, ovšem s nepředvídatelnými důsledky na lidský život v jeho počátku a v jeho údobích. Lékařský pokrok, základní i aplikovaný výzkum, zaměřený na člověka, přispívá k uzdravení nemocných a celé společnosti (2293).

 

Potřeba respektování základních mravních měřítek.

Věda a technika však vyžadují, bezpodmínečné respektování základních měřítek mravnosti. Musí být ve službě každé lidské bytosti, jejich nezcizitelných práv, ryzího a celkového dobra, ve shodě s plánem Boha (2294).

- 740 –

Všechno, co je přímo proti životu, jako vraždy všeho druhu, genocidy, potraty, euthanasie i dobrovolná sebevražda; cokoli porušuje nedotknutelnost lidské osoby, jako mrzačení, tělesné nebo duševní mučení pokusy o psychické násilí; co uráží lidskou důstojnost, jako bádání nebo pokusy na lidské bytosti, ohrožující její tělesné, nebo duševní zdraví (2295),  nelidské životní podmínky, svévolné věznění, deportace, otroctví, prostituce, obchod se ženami a s mladistvými, transplantace orgánů bez jasného souhlasu dárce (2296),  to vše jsou činy, které se protiví vůli Stvořitele a vedou ke  zkáze lidské civilizace.

 

Věda a technika jsou cennými zdroji ve službě člověku a rozvoji života. Samy o sobě však nemohou rozhodovat o morálních hodnotách vědeckých objevů a jejich užití. Jen užitečnost není kriteriem pro jejich uplatnění.

Závěr

 

Bůh stvořil člověka ke svému obrazu a podobě a dal mu za úkol podmanit si Zemi. Základní vědecké bádání a jeho praktické uplatňování jsou významným výrazem této vlády člověka nad tvorstvem. Věda a technika jsou cennými zdroji, jsou-li postaveny do služeb člověka a podporují-li jeho všestranný rozvoj pro obecné blaho a dobro. Vyžadují však bezpodmínečné respektování základních měřítek mravnosti. Jsou určeny pro člověka, jenž jim dal vznik a růst. Své cíle a vědomí vlastních mezí pak čerpají z lidské osoby a jejích mravních hodnot.

Comments