Úcta k duši druhého-pohoršení 6.neděle v mezidobí 15.2.2009

6. NEDĚLE V MEZIDOBÍ - 15.2.2009 – zelená



Komentář k 1. čtení ze třetí knihy  Mojžíšovy.  (I.  str. 284)    Lv  13, 1 -2. 45 -46:

 

Poněvadž je člověk stvořen k obrazu Božímu, vlastní každý důstojnost osobnosti, kterou je povinností všech  respektovat a chránit ve všech obdobích jeho života. V mnoha společnostech tomu tak není a nebylo. O příkladu špatného pochopení Božího nařízení k nutnosti léčby v izolaci u nemocných trpících malomocenstvím, které znetvořuje a zohyzďuje  tělo, uslyšíme při četbě ze třetí knihy Mojžíšovy.

 

1. ČTENÍ  Lv 13, 1-2. 45-46: Hospodin řekl Mojžíšovi a Árónovi:  "Jestliže se u někoho ukáže na holé kůži vřed, strup nebo světlá skvrna - což bývají příznaky zhoubného malomocenství - ať je přiveden  k veleknězi Árónovi nebo k některému z jeho synů kněží. Malomocný, na němž se objeví tato vyrážka, ať chodí v roztržených šatech,                    s rozpuštěnými vlasy a se zahalenými vousy a bude volat: Nečistý, nečistý! Je nečistý po všechen čas, pokud bude mít vyrážku. Je nečistý, bude bydlet sám, musí se zdržovat mimo tábor."


Komentář ke 2. čtení z prvního listu Pavla Korinťanům.  (I.  str.285)   1 Kor   10, 31 -11, 1:

Chování, které vybízí, nebo třeba i špatným příkladem navádí druhého ke zlému jednání a tím ho uvádí do hříchu, nazýváme pohoršení. Takový postoj je těžkým hříchem proti pátému Božímu přikázání. Apoštol Pavel  ve svých listech vybízel spolubratry, aby se takovým pohoršením vyhýbali a konali jen to, co je všem prospěšné ke spáse.

 

2. ČTENÍ 1 Kor 10, 31-11,1: Bratři! Ať jíte, ať pijete nebo cokoli jiného děláte, všecko dělejte k Boží oslavě. Nebuďte pohoršením ani židům, ani pohanům, ani Boží církevní obci. Já se také snažím o to, abych ve všem pamatoval na druhé, a nehledím na to, co je prospěšné mně, ale na to, co prospívá všem, aby tak mohli dojít spásy.  Napodobujte mne, jako já (napodobuji) Krista.

 

Komentář k evangeliu podle  Marka. ( I. str. 285)  Mk  1, 40 -45:

           

I Markovo evangelium zaznamenává příběh uzdravení  malomocného Ježíšem jako znamení příchodu Mesiáše, který dokáže jak na tělesné tak v duchovní rovině člověku vracet jeho lidskou důstojnost. Ježíš ho jednoduchým dotykem osvobozuje  od zla. K uzdravení dochází až když postižený prokáže víru v Pánovu moc. Ježíš léčí s ohledem na stav duše  postiženého  a vyhýbá  se vždy  jakémukoliv  pohoršení.

 

EVANGELIUM Mk 1, 40-45: K Ježíšovi přišel jeden malomocný a na kolenou ho prosil: "Chceš-li, můžeš mě očistit." Ježíš měl s ním soucit. Vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl mu: "Chci, buď čistý!" A hned od něho malomocenství odešlo a byl očištěn: Ježíš ho hned poslal pryč a přísně mu nařídil: "Ne abys někomu o tom říkal! Ale jdi, ukaž se knězi a přines oběť za své očištění, jak to nařídil Mojžíš - jim na svědectví." On odešel, ale začal to horlivě rozhlašovat a tu událost rozšiřovat, takže Ježíš už nemohl veřejně vejít do města, ale zůstával venku na opuštěných místech. Přesto však chodili k němu lidé odevšad.

 

 

 

- 261-

 

Úcta k duši druhého - pohoršení  

 

je téma dnešní katechetické homilie podle projektu „Učící se církev“– Lekce 76.  s odkazem na znění dnešního druhého  čtení 1 Kor 10, 31 11, 1  a na   Katechismus katolické církve  (KKC  2284 – 2287).       

        

                                                                 

Osnova :

 

a) vědomé uvádění druhých do hříchu

 

b) pohoršení ve společenských strukturách                                                    (zákon, instituce, móda, veřejné mínění)

 

c) zneužití moci k nátlaku pro špatné jednání

 

Úvod.

 

Písmo svaté praví: „Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, k obrazu Božímu ho stvořil;…“ (Gn 1,27). Poněvadž je stvořen k obrazu Božímu má lidský jedinec důstojnost osoby; není pouze něčím, ale někým, schopným poznat se, ovládat se, svobodně se darovat a vstupovat do společenství s ostatními osobami. Souhrn pravidel individuálního jednání a vzájemných vztahů mezi osobami na zásadě spravedlnosti a pokoje, je vepsán do svědomí, ve kterém se odráží moudrý záměr Boží. Povinnost respektovat a chránit důstojnost osob je odvozena z nedotknutelnosti lidské důstojnosti ve všech obdobích života.

 

Důsledkem povinnosti respektovat důstojnost každé lidské bytosti, v jejíž přirozenosti se odráží obraz Stvořitele, je to, že osobou nelze disponovat podle zalíbení. Církev, vědoma si toho, je zastánkyní základních práv každé osoby. Vyžaduje především respektování života a náboženské svobody každého.

 

Církev nás v katechismu učí v článku, zaměřenému na páté Boží přikázání, jak máme respektovat důstojnost osob. Dnešní lekce se  i podle názvu tématu  zabývá první částí zde uvedených paragrafů KKC.

 

Vědomé uvádění druhých do hříchu.

 

Chování, které přímo vybízí, nebo navádí druhého ke zlému jednání, kdo se stává pokušitelem svého bližního a vědomě ho tím uvádí do hříchu, nazýváme pohoršení.  Takový postoj je těžkým hříchem. Je-li použit  při  výchově dětí, závažnost hříšného jednání se ještě zvyšuje ( KKC 2284). Ježíš s obzvláštním důrazem varuje před pohoršením „maličkých“. Děti  ze své přirozenosti jsou důvěřivé a nejsou schopny samy rozpoznat zlo a uvědomit si nebezpečí, ke kterému jsou naváděny. Ale Pán se tu nezastává jen dětí, ale každého, kdo pro svou slabost a nevědomost  je obzvláště vystaven tomuto nebezpečí. Nejhorším pohoršením jsou ti, kteří již ze svého postavení jsou povinni ukazovat všem správnou cestu (KKC 2285).

 

- 262 –

 

Pohoršení ve společenských strukturách.                                                               (zákon, instituce, móda, veřejné mínění).

 

Pohoršení v dnešním civilizovaném světě  pokročilo natolik, že se stalo přímo společenským programem,  náplní módy a masové kultury. Vrátilo se v nové a umocněné podobě.

 

 „Běda světu, že svádí ke hříchu. Pohoršení sice musí přijít, ale běda tomu člověku, skrze kterého pohoršení přichází“ (Mt 18,7).

 

Vinni pohoršením se stávají ti, kteří schvalují a vydávají zákony, vedoucí k úpadku mravů. Podobně  je to u členů jiných společenských institucí,  podnikatelů, jejichž předpisy navádějí k podvodům, u učitelů a vychovatelů,  nebo u těch, kteří manipulují veřejné mínění a odvracejí jiné od mravních hodnot (KKC 2286).

                                                                                                   

Zneužití moci k nátlaku pro špatné jednání.

Kdo se těší větší politické, technologické, ekonomické moci a autoritě, kterou má  k dispozici, nesmí toho využívat  k porušování práv těch méně obdařených. Jinak je vinen pohoršením a je odpovědný za zlo,které přímo nebo nepřímo podporoval (KKC 2287).

 

 

 

Viz též Učící se církev (úvody k textům) www. kostely.bk

 

Vypracoval MUDr.Leopold Mann

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

- 263 –

Comments