Trvání a konečná spása Izraele -2.neděle postní 8.3.2009

2. NEDĚLE  POSTNÍ - 8.3.2009 – fialová

 

Komentář k 1. čtení z první  knihy Mojžíšovy .  (I B.  str. 240)     Gn  22, 1-2. 9a. 10-13. 15-18:

Poté když praotec Abrahám obstál ve zkoušce víry  a poslušnosti, kterou ho Hospodin prověřil,  Bůh Abraháma požehnal a přislíbil, že rozmnoží a proslaví jeho potomstvo. Později Bůh rozšířil uzavřenou smlouvu o závazek, že z Abrahámova  potomstva učiní vyvolený národ, který vyvede do zaslíbené země a zajistí mu v ní věčné trvání a konečnou spásu.

1. ČTENÍ Gn 22, 1-2. 9a. 10-13. 15-18: Bůh zkoušel Abraháma a řekl: "Abraháme!" Odpověděl: "Tady jsem!" Bůh pravil: "Vezmi svého syna, svého jediného syna, kterého miluješ, Izáka, a jdi do země Moria a obětuj ho tam jako celopal na jedné z hor, kterou ti označím." Když došli na místo od Boha určené, Abrahám tam vystavěl oltář a narovnal dříví. Pak vztáhl Abrahám ruku a vzal nůž, aby zabil svého syna. Ale Hospodinův anděl na něho zavolal z nebe: "Abraháme, Abraháme!" Ten se ozval: "Tady jsem!"  ( Anděl ) řekl: "Nevztahuj svou ruku na chlapce a nic mu nedělej, neboť nyní vím, že se bojíš Boha, když mi neodpíráš svého syna, svého jediného syna." Abrahám pozdvihl své oči, a hle - za ním beran, který se chytil za rohy v křoví. Abrahám šel, vzal ho a obětoval jako celopal místo svého syna.  Hospodinův anděl zavolal na Abraháma podruhé z nebe a řekl: "Při sobě samém přísahám - praví Hospodin - že jsi to udělal a neodepřel jsi mi svého syna, svého jediného syna, zahrnu tě požehnáním a rozmnožím tvé potomstvo jako nebeské hvězdy, jako písek na mořském břehu, a tvé potomstvo se zmocní brány svých nepřátel. V tvém potomstvu budou požehnány všechny národy země za to, že jsi mě poslechl."



Komentář ke 2. čtení z   listu  apoštola Pavla Římanům.  (I B.  str. 241)   Řím    8, 31b -34:

Verše z listu apoštola Pavla opěvují Boží lásku a Jeho věrnost lidstvu.  Projevil ji tím, že  podle svého příslibu přišel na svět ve svém Synu, aby  zapsal do našich srdcí Nový zákon a Novou smlouvu. Nabídl  nám v ní odpuštění od hříchů a věčnou spásu všem, kteří jsme se k němu obrátili a byli skrze oběť a zmrtvýchvstání Ježíše Krista zahrnuti do řad jeho vyvoleného  národa.

  

2. ČTENÍ Řím 8, 31b-34: Bratři! Je-li Bůh s námi, kdo proti nám? Když ani vlastního Syna neušetřil, ale vydal ho za nás za všecky, jak by nám s ním nedaroval také všechno ostatní? Kdo vystoupí se žalobou proti Božím vyvoleným? Bůh přece ospravedlňuje! Kdo odsoudí? Kristus Ježíš přece zemřel, ano i z mrtvých vstal, je po Boží pravici a přimlouvá se za nás!
 

 

Komentář k evangeliu podle  Marka. ( I B. str. 242)  Mk  9, 2 -10:

           

Ježíš se podle Markova evangelia proměnil na vysoké hoře před zraky svých  učedníků v nadpřirozenou bytost, aby jim zjevil svou slávu a upevnil jejich víru. Objevili se též Eliáš a Mojžíš,  jako  předchůdci Mesiáše  a Hospodinův hlas učedníkům potvrdil, že Ježíš je Boží Syn. Učedníci uvěřili, že Ježíš je skutečně ten, který přišel dovršit Staré Zákony a  předpovědi proroků  a uzavřít mezi Bohem a vyvoleným lidem smlouvu Novou.

 

EVANGELIUM Mk 9, 2-10: Ježíš vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana a vyvedl je na vysokou horu, aby byli sami. A byl před nimi proměněn. Jeho oděv zářivě zbělel - žádný bělič na světě by ho nedovedl tak vybílit. Zjevil se jim Eliáš s Mojžíšem a rozmlouvali s Ježíšem.  Petr se ujal slova a řekl Ježíšovi: "Mistře, je dobře, že jsme tady. Máme udělat tři stany :jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi?" Nevěděl totiž, co by měl říci; tak byli ustrašeni. Tu se objevil oblak a zastínil je.        Z oblaku se ozval hlas: "To je můj milovaný Syn, toho poslouchejte! " Když se rozhlédli, najednou u sebe neviděli nikoho jiného, jenom samotného Ježíše.  Když sestupovali s hory, přikázal jim, aby nikomu nevypravovali o tom, co viděli, dokud Syn člověka nevstane z mrtvých. Toho slova se chytili a uvažovali mezi sebou, co to znamená "vstát z mrtvých".

 

                                                      - 270-

Trvání a konečná spása Izraele

 

je téma dnešní biblické homilie podle projektu „Učící se církev“– Lekce 79.  s odkazem na  znění dnešního 1. čtení Gen 22, 1-2. 9a. 10-13. 15-18    a na dokument  PBK Židovský národ a jeho svatá Písma v křesťanské Bibli čl. 58-59.               

                                                                 

Osnova:

 

a)    trvání a konečná spása Izraele podle písma SZ

 

b)    trvání a konečná spása Izraele podle písma NZ.

 

 

Úvod:

 

Jak jsme slyšeli v prvním čtení, Bůh požehnal Abrahama za projev jeho oddané víry a přislíbil mu, že rozmnoží a proslaví jeho potomstvo. Součástí takto uzavřené smlouvy byl i Hospodinův závazek, že  uvede vyvolený národ  do zaslíbené země a že mu v ní zajistí věčné trvání a konečnou spásu. Dokument  PBK se zaměřuje na tento třetí Hospodinův příslib.

 

Trvání a konečná spása Izraele podle písma SZ.

 

Lid Smlouvy si kladl během dějin často otázku o vlastní budoucnosti. Proroci však už od počátku zpochybňovali naivní doufání lidu , že očekávaný den Božího soudu automaticky přinese spásu a vítězství nad nepřítelem. Přesto je však v jejich proroctvích  možno postřehnout projevy naděje. Byli to zejména proroci Izaiáš a Ezechiel, kteří ohlašovali v Božím jménu nový exodus, to jest návrat Izraele do jeho země, obsahující  několik základních prvků. Že se rozptýlený židovský národ shromáždí a odpovědnost za něj převezme sám Hospodin. Že národ projde hlubokou vnitřní proměnou a obrodou a že dojde k opětovnému zhodnocení několikerého božského vyvolení v minulosti v době jejich předků Abrahama, Jakuba a krále Davida. Pozdější slavnostní prorocké výroky Izáka a Jeremiáše dokonce prohlašují, že izraelský národ nikdy nepřestane být národem před Hospodinem a nikdy Jím nebude zavržen, navzdory všemu, čeho se dopustil, se závazným  Božím příslibem, že Hospodin uzavře se svým lidem novou smlouvu, kterou jim zapíše do srdce.

 

Trvání a konečná spása Izraele podle písma NZ.

Ve světle zmrtvýchvstání Ježíše je vyvolenému lidu ihned nabídnuto Boží odpuštění. Stejně tak jako spása skrze víru ve vzkříšeného Krista.                                                                                               

 

Petr jim odpověděl:“Obraťte se a každý z vás ať přijme křest ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů, a dostane dar Ducha svatého.“ (Sk 2,38).

 

„Budiž vám tedy známo, bratří, že skrze něho se vám zvěstuje odpuštění všech hříchů,  a to i těch, jichž vás nemohl zprostit Mojžíšův zákon“. (Sk 13,38-39).

 

                                                     - 271 –

Mnoho Židů tuto nabídku přijalo včetně „velkého množství kněží“(Sk 6,7), avšak vůdčí osobnosti se postavily proti rodící se církvi a lid jako celek se nakonec ke Kristu nepřiklonil. Velmi tím trpěl apoštol Pavel:

 

„Mluvím pravdu v Kristu, nelžu, a dosvědčuji, že mám velký zármutek a neustálou bolest ve svém srdci. Přál bych si sám být proklet a odloučen od Krista Ježíše za své bratry, za lid z něhož pocházím. Jsou to Izraelci, jim patří synovství a sláva i smlouvy s Bohem, jim je svěřen zákon i bohoslužba i zaslíbení, jejich jsou praotcové, z nich rodem pochází Kristus…(Řím 9,1-4).

Přesto však apoštol Pavel věří v tajemství Božího záměru, že Bůh svůj lid proto nezavrhl (Řím 11,2). Je přesvědčen, že existence zbytku národa, který v Krista uvěřil, je zárukou naděje na plnou obnovu Izraele.  Selhání národa naopak vstupuje do paradoxního Božího plánu: slouží spáse pohanů.

 

Jestliže tedy jejich selháním svět získal a jejich úpadek obohatil pohany, co teprve, až se všichni obrátí“(Řím 11,12).

 

Pavel však varuje křesťany, pocházející z pohanství před nebezpečím pýchy a zahleděnosti do sebe, které jim hrozí, pokud zapomínají, že jsou jen planými ratolestmi, naroubovanými na ušlechtilou olivu, jímž je Izrael (Řím 11,17-22).

 

Na závěr:

 

Církev učí a v dokumentu PBK, jehož předmluvu v den Nanebevzetí  Páně roku 2001 podepsal kardinál Ratzinger, dnes papež Benedikt XVI., je uvedeno , že Izraelité zůstávají Božími „milovanými“ a těmi, kterým je slíbena zářivá budoucnost : „neboť Boží dary a jeho povolání jsou neodvolatelná“ (Řím 11,29). To je velmi pozitivní nauka, k níž se křesťané musí ustavičně vracet.

 

 

 

Viz též Učící se církev (úvody k textům) www. kostely.bk

Vypracoval MUDr.Leopold Mann

 

 

 

 

 

                                                  - 272 -

Comments