Svátek Svatého Štěpána -26.12.2012

SVÁTEK SVATÉHO ŠTĚPÁNA –středa - 26.12.2012


Liturgické texty

 

 

Komentář k 1. čtení ze Skutků apoštolů  (V)   Sk  6,8-10; 7,54-60:

 

V dnešním svátku si připomínáme sv. Štěpána  - prvomučedníka pro víru v Krista. Patřil k prvním služebníkům, kteří v prvotní církvi byli pověřeni pomáhat apoštolům,  dnes  jejich následovníkům, vysvěceným pastýřům místních společenství. V průběhu historie církve se jejich působnost jako pomocníků kněží měnila a byla a dodnes je  na základě církevní reformy stále více doplňována laiky.

1. ČTENÍ  Sk 6, 8 - 10; 7, 54 – 60: Štěpán, plný milosti a síly, dělal mezi lidem veliké divy a znamení. Ale tu zasáhli někteří z tak zvané synagógy propuštěnců s lidmi  z Kyrény, Alexandrie, Kilíkie a Asie a začali se přít se Štěpánem. Nemohli však obstát před jeho moudrostí a Duchem, který z něho mluvil.Když to slyšeli, velmi se rozzuřili a skřípali zuby proti němu. On však plný Ducha svatého, pohleděl k nebi a spatřil Boží slávu a Ježíše, jak stojí po Boží pravici. A zvolal: "Vidím nebesa otevřená a Syna člověka, jak stojí po Boží pravici! " Oni se však dali do velkého křiku, zacpávali si uši a všichni se na něho zuřivě vrhli. Pak ho vyhnali ven za město a začali ho kamenovat. Svědkové si přitom složili svrchní šat k nohám jednoho mladého muže - jmenoval se Šavel. Tak Štěpána kamenovali. A on se modlil: "Pane Ježíši, přijmi mého ducha!" Klesl pak na kolena a hlasitě zvolal: "Pane, nepřičítej jim tento hřích." A po těchto slovech skonal.

 

 

 

Komentář k evangeliu podle  Matouše.  ( V )  Mt  10, 17-22:

    

Umučení sv. Štěpána dokazuje, že i takoví  skvělí a oblíbení šiřitelé Božího slova  jako byl on, mohli být a jsou od počátků formování církve v některých oblastech světa dodnes vystaveni útlaku a často i nebezpečí smrti. Církev proto věnuje  stále větší pozornost i výchově laiků, vhodných  ke službě jako pomocníci vysvěcených duchovních a stanoví pravidla pro jejich výběr a uplatnění v liturgii a pastorační službě.

 

EVANGELIUM  Mt 10, 17 – 22: Ježíš řekl svým apoštolům: "Mějte se na pozoru před lidmi! Budou vás totiž vydávat soudům a bičovat v synagógách, budou vás vodit před vladaře a krále kvůli mně, abyste vydali svědectví jim a také pohanům.Až vás vydají soudu, nedělejte si starosti, jak nebo co máte mluvit, protože v tu chvíli vám bude dáno, co máte mluvit.Neboť to už pak nemluvíte vy, ale mluví skrze vás Duch vašeho Otce. Bratr vydá na smrt bratra a otec syna, děti povstanou proti rodičům a způsobí jim smrt. Budete ode všech nenáviděni pro mé jméno. Ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen."

 

 

 

 

 

 

- 1042 –

 

 

 

 

 

Účast laiků na učitelském úřadě Kristově

 

je téma dnešní pastorální homilie podle projektu ČBK „Učící se církev“Lekce 332  a Katechismus katolické církve (KKC) 904-907. 

 

Osnova:

a) účast laiků na učitelském povolání a poslání.

Úvod.

Bůh Otec poslal do světa podle svého odvěkého a láskyplného záměru  svého Syna, aby vykoupil svět i lidstvo a přinesl mu plnost života v Božím království. Syn, poslušný Otce, konal Boží dílo spásy a shromažďoval kolem sebe apoštoly a další učedníky, muže a ženy, které vyučoval a připravoval pro spoluúčast na díle evangelia.  Posílá je ke všem lidem, aby získávali další učedníky, křtili je a učili zachovávat vše, co jim přikázal.  Přitom jim udílí zaslíbení své stálé přítomnosti a k tomuto dílu je zmocňuje Duchem svatým. Každý věřící má na tomto poslání svůj osobní podíl odpovědnosti. K jeho naplňování se mu dostává i konkrétního zmocnění a obdarování (charisma) Ducha svatého.

V dnešním svátku si připomínáme sv. Štěpána - prvomučedníka pro víru v Krista. Patřil k těm, kteří v prvotní církvi byli pověřeni pomáhat apoštolům, dnes jejich následovníkům, vysvěceným pastýřům místních společenství. V průběhu historie církve se jejich působnost jako pomocníků kněží měnila a byla a dodnes je na základě církevní reformy stále více doplňována laiky.

Účast laiků na učitelském povolání a poslání.

 

Církev proto věnuje stále větší pozornost i výchově laiků, vhodných ke službě jako pomocníci vysvěcených duchovních a stanoví pravidla pro jejich výběr a uplatnění   v liturgii a pastorační (učitelské) službě (904).

 

„Vyučovat někoho, aby byl přiveden k víře, je úkolem každého kazatele a také každého věřícího“ (Sv. Tomáš Akvinský).

 

Podle posynodního apoštolského listu Jana Pavla II. 1990 „O povolání a poslání laiků v církvi a ve světě“ patří laici k Božímu lidu, který je v Matoušově evangeliu představován dělníky na vinici:

„Neboť s královstvím nebeským je to tak, jako když jeden hospodář hned ráno vyšel najmout dělníky na svou vinici. Smluvil s dělníky denár na den a poslal je na vinici“ (Mt 20, 1–2).

Laici šíří víru tím, že ji viditelně vyznávají. To je možno při modlitbě, účastí na mši svaté, ale také svou prací, při bolesti i radosti. Hlásají Krista „svědectvím života a slovem“ (905). Všichni máme povinnost hlásat evangelium - jak slovem, tak příkladem. Je třeba začít v rodině, kde mají být manželé pro sebe navzájem i pro děti svědky víry. Právě rodiče, slovem i příkladem života, učí děti křesťanskému životu, to znamená životu podle Božích přikázání.

 

 

- 1043-

Nezbytným předpokladem učitelského poslání laiků je úroveň jejich osobního  vzdělání ve věcech víry a hlubšího poznání Krista a církve (906).

 

Podle kanonického práva – CIC: „Křesťané mají právo, dokonce někdy i povinnost podle svých znalostí, příslušnosti a postavení sdělit pastýřům církve své mínění o věcech týkajících se prospěchu církve, a při zachování neporušenosti víry a mravů a úcty vůči pastýřům, s ohledem na obecný prospěch a na důstojnost osob, mají právo s tímto míněním seznámit ostatní věřící (907).

 

Na závěr

 

Již za svého pozemského života Ježíš vyvolil ze svých učedníků skupinu dvanácti, které nazval apoštoly. Po svém zmrtvýchvstání jim dal příkaz:

 „Jděte do celého světa a kažte Evangelium všemu stvoření.” (Mk 16,15).

Šli, aby všem přinesli radostnou zvěst o Kristu - Bohu, který trpěl a zemřel pro spásu člověka, který zmrtvýchvstal, aby lidem znovu otevřel brány nebe. Pouze dvanáct lidí však  nebylo schopno hlásat nauku všem národům. Proto již od počátku křesťanství plnili velkou roli v evangelizaci i laici.

Dokumenty učitelského úřadu církve, zvláště v období po 2. vatikánském koncilu potvrzují identitu laiků a různorodost úkolů z ní plynoucí:

„Je-li to užitečné nebo nutné pro dobro církve, mohou pastýři svěřit laikům podle norem univerzálního práva určité úkoly, které jsou sice spojené s jejich pastýřským úřadem, ale nepředpokládají kněžské svěcení“.

 „Konečně hierarchie svěřuje laikům úkoly, které jsou těsně spojeny s povinnostmi pastýřů, jako třeba při výkladu křesťanské nauky, při některých liturgických úkonech a v duchovní správě.

 

Jsou přitom respektovány hranice vytyčené povahou svátostí, růzností charismat a církevních funkcí. Takoví věřící jsou pověřeni tím, aby přijímali konkrétní úkoly. Jsou podporováni Pánovou milostí, jsou-li doprovázeni vysvěcenými služebníky, a dobře přijímáni komunitami,v jejichž prospěch pracují.

 

Viz též Učící se církev (úvody k textům) www. kostely.bk

Vypracoval MUDr. Leopold Mann

 

Comments