Svátek Svaté Rodiny - 30.12.2012

SVÁTEK SVATÉ RODINY - 30.12.2012 - neděle

Liturgické texty

 

Komentář k 1. čtení z knihy Sirachovcovy (I)    Sir 3,3-7.14-17a:

 

Poučný úryvek z knihy Sirachovcovy nám sděluje, že na základě dobrých rodinných vztahů může člověk i lépe plnit přikázání lásky k Bohu. Text objasňuje, jak úzký vztah vládne mezi úctou k Bohu a respektováním práv  a povinností rodičů a dětí. Manželství  je  pojímáno především jako společenství života, lásky a zodpovědného rodičovství, jehož plodem je početí a narození dětí.  

 

1. ČTENÍ Sir 3,3-7.14-17a: Pán chtěl, aby otec byl od dětí ctěn, a potvrdil právo matky u potomstva. Kdo ctí otce, smiřuje své hříchy, kdo si váží matky, jako by sbíral poklady. Kdo ctí otce, dočká se radosti na vlastních dětech a bude vyslyšen, když se modlí. Kdo ctí otce, bude dlouho žít, kdo poslouchá otce, občerstvuje svou matku. ¨Synu, ujmi se svého otce, když zestárne, a netrap ho, dokud je živ. Slábne-li mu rozum, ber na něj ohled a nepohrdej jim, když ty jsi v plné sile. Nezapomene se ti, žes měl soucit s otcem, započítá se ti (jako náhrada) za tvé hříchy.

 

 

Komentář ke 2. čtení z listu apoštola Pavla  Kolosanům.  (I)    Kol  3,12-21:

 

Pro zásadní řešení  konkrétních problémů každodenního života  církevní obce, vyjmenovává v listě Kolosanům apoštol Pavel základní rodinné hodnoty, které musí být dodržovány.  Muže i ženy přitom vybízí, aby žili ve společenství  manželské lásky, v níž  se oba partneři navzájem uznávají jako rovnocenné osobnosti a respektují se ve svém mužství a ženství. Z takového manželství pak se jako Boží dar rodí děti, které svým rodičům prokazují náležitou úctu a poslušnost.

 

2. ČTENÍ Kol 3,12-21: Bratři! Jako od Boha vyvolení, svatí a milovaní projevujte navenek milosrdné srdce, dobrotu, pokoru, mírnost a trpělivost. Snášejte se a navzájem si odpouštějte, má-li kdo něco proti druhému. Pán odpustil vám, proto odpouštějte i vy. A nadto nade všechno mějte lásku, neboť ona je svorník dokonalosti. Ať ve vašem srdci vládne Kristův pokoj: k němu jste byli povoláni v jednom těle. Buďte (za to) vděční. Kristova nauka ať je u vás ve své plné síle: moudře se navzájem poučujte a napomínejte. S vděčností zpívejte Bohu z celého srdce žalmy, chvalozpěvy a duchovní písně. Cokoli mluvíte nebo konáte, všecko dělejte ve jménu Pána Ježíše a skrze něho děkujte Bohu Otci. Vy ženy, buďte svému muži podřízeny, jak se to sluší na křesťanky. Vy muži, mějte svou ženu rádi a nechovejte se k ni mrzoutsky. Vy děti, ve všem svoje rodiče poslouchejte, jak se to patří u křesťanů. Vy otcové, nedrážděte svoje děti, aby neztrácely odvahu.

 

 

Komentář k evangeliu podle  Lukáše.  ( IC)  Lk  2, 41-52:

    

Apoštol Lukáš představuje v evangeliu Ježíše a jeho rodiče Marii a Josefa jako jedinečný a neopakovatelný vzor odpovědného rodinného života.  Informuje nás, že Ježíš jako dítě své rodiče nejen poslouchal, ale překypoval navíc překvapující moudrostí, kterou své rodiče přesahoval. Už v útlém dětství jim dal najevo, že nejčestnější místo v jeho životě patří Bohu Otci a důstojné povolání, které od něho dostal.  


EVANGELIUM Lk  2,41-52: Ježíšovi rodiče putovávali každý rok do Jeruzaléma na velikonoční svátky. Když mu bylo dvanáct let, vydali se tam na svátky jako obvykle. A když ukončili sváteční dni a vraceli se domů, zůstal chlapec Ježíš v Jeruzalémě, a jeho rodiče to nezpozorovali. V domnění, že je ve skupině poutníků, ušli den cesty; teprve potom ho hledali mezi příbuznými a známými. Když ho nenašli, vrátili se do Jeruzaléma a hledali ho. Po třech dnech ho našli v chrámě, jak sedí uprostřed učitelů, poslouchá je a dává jim otázky. Všichni, kdo ho slyšeli, žasli nad jeho chápavostí a nad jeho odpověďmi. Když ho (rodiče) uviděli, celí se zarazili a jeho matka mu řekla: „Dítě, proč jsi nám to udělal? Hle, tvůj otec i já jsme tě s bolesti hledali.“ Odpověděl jim: „Proč jste mě hledali? Nevěděli jste, že já musím být v tom, co je mého Otce?“Ale oni nepochopili, co jim tím chtěl říci. Potom se s nimi vydal na zpáteční cestu, šel do Nazareta a poslouchal je. Jeho matka to všechno uchovávala ve svém srdci. Ježíš pak prospíval moudrostí, věkem a oblibou u Boha i u lidí.
 

 

 

- 1045 –

Zodpovědné rodičovství

 

je téma dnešní katechetické homilie podle projektu ČBK „Učící se církev“Lekce 333  s odkazem na znění  evangelia Lk 2,41-52 a Katechismus katolické církve (KKC) 2368-2379.  YOUCAT 420-422.  Vstupní modlitba: „…a svůj pozemský domov naplňujeme společenstvím lásky…“.

                                                      

Osnova:

a) manželská plodnost a zodpovědné rodičovství

b) dar dítěte

 

Úvod.

Pojetí manželství, podle Gaudium et spes (GS)  2.vat koncilu,  představuje            v katolické tradici rozhodující zlom. Manželství už není primárně pojímáno jako pohlavní společenství za účelem plození a výchovy dětí, nýbrž poprvé zcela jako společenství života a lásky. Jde v první řadě o manželské společenství, které vzniká skrze osobní porozumění muže a ženy, jejichž přirozeným plodem a zároveň vrcholem jsou děti. Jde o lásku mezi mužem a ženou, ve které se oba partneři navzájem uznávají jako rovnocenné osobnosti a respektují se ve svém mužství       a ženství. Rovněž věrnost a nerozlučnost manželství už není jednostranně zdůvodněna jenom potomstvem, nýbrž především z podstaty manželství jako společenství lásky. To mimo jiné znamená, že i bezdětná manželství si uchovávají svou hodnotu. Smysl vzájemného darování i lidského plození se má konat v ovzduší pravé lásky s lidskou a křesťanskou odpovědností. Zvláštní hledisko této odpovědnosti pak se týká odpovědného rodičovství. Například tehdy, kdy z pádných důvodů budou manželé chtít početí a zrození svých dětí oddálit.

YOUCAT otázka 420: Mohou křesťanští manželé regulovat početí?

Odpověď: Křesťanští partneři mohou a mají zacházet zodpovědně s darem schopnosti předávat život.

Regulování porodnosti, které je jedním z aspektů odpovědného otcovství a mateřství, je z hlediska křesťanské morálky správné, když ho manželé neprovádějí ze sobectví, ale z vážných důvodů. Regulace početí nesmí znamenat, že manželé nadále zcela vylučují možnost početí. Také nelze použít jakéhokoliv prostředku, ale jen metodu periodické zdrženlivosti s využitím neplodných období (2368). 

Manželská plodnost a zodpovědné rodičovství.

 

Plodnost je dar a cíl manželství, neboť manželská láska svou přirozeností směřuje k tomu, aby byla plodná.

 

„Dodrží-li se obě podstatná hlediska, spojení i plození, manželský úkon si plně uchovává smysl vzájemné a pravé lásky a své zaměření na svrchované povolání člověka k rodičovství.“ (Pavel VI.); (2369). Občasná zdrženlivost  a metody odpovědného plánování rodičovství jsou ve shodě s objektivními měřítky mravnosti.

 

YOUCAT otázka 421: Proč nejsou všechny prostředky bránící početí dítěte stejně dobré?

- 1046 –

Odpověď: Pro případ regulace početí církev odkazuje na metody sebepozorování, a tedy přirozeného plánování rodičovství. Tyto metody respektují vnitřní zákonitosti ženského těla. Vyžadují ovšem vzájemné porozumění a něhu. Stávají se tak školou lásky (2370). Církev pečlivě dodržuje řád přírody a spatřuje v něm hluboký smysl . Nesouhlasí s manipulací plodnosti ženy, ale doporučuje využití přirozené střídání plodných a neplodných dnů.

 

 "Je nutno naprosto vyloučit jako dovolenou cestu pro regulaci porodnosti přímé přerušení plodivého procesu již započatého (potratu)", stejně jako "přímou sterilizaci" a "jakýkoliv zásah, který bud vzhledem k předvídanému manželskému styku, nebo při jeho uskutečňování, nebo v průběhu jeho přirozených následků zamýšlí jako cíl nebo jako prostředek znemožnit zplození života" (Jan Pavel II- Úvahy nad encyklikou Humanae vitae).

 

Život lidí i jeho úkol sdělovat ho dalším pokolením je nutno posuzovat z hlediska věčného určení člověka (GS 51) nikoliv z pohledu tohoto světa (2371) . Nikdo, ani stát, není oprávněn nahradit iniciativu manželů, kteří jsou prvními, kdo jsou odpovědni za plození a výchovu dětí, ani není oprávněn podporovat prostředky na usměrňování demografického růstu, které odporují mravnosti (2372).

 

Dar dítěte.

 

„Písmo svaté a tradiční praxe církve vidí v početných rodinách znamení Božího požehnání a velkodušnosti rodičů.“ (GS 51); (2373). Už v Písmu se však dočteme o utrpení manželských dvojic, které zjistí, že jsou neplodné (Gn15,2; Gn 30,1); (2374). Proto je třeba povzbuzovat bádání zaměřená na zmenšení lidské neplodnosti (2375) s podmínkou, že přitom nebudou používány techniky, které by mohly štěpit spojení manželů - rodičů (2376; 2377).

 

YOUCAT otázka 422: K jakým prostředkům může sáhnout pár. Který zůstává bezdětný?

Odpověď: Manželské páry, které trpí z důvodů neplodnosti, mohou využít všech lékařských metod, které neodporují důstojnosti lidské osoby, právům plozeného dítěte a posvátnosti svátostného manželství.

 

Neexistuje právo na dítě. Každé dítě je Boží dar, jako plod zvláštního úkonu manželské lásky svých rodičů, které má právo být od chvíle svého početí  respektováno jako lidská osoba (2378). Manželům, kterým je tento dar odepřen, přestože využili veškeré lékařské pomoci, mohou  přijmout opuštěné děti do pěstounské nebo adoptivní péče, nebo konat významné služby ve prospěch svých bližních, případně věnovat své síly plodnosti duchovní (2379).

Na závěr

Plodnost a dítě je dobro, dar a cíl manželství. Mravně přijatelná regulace početí představuje jeden z rysů odpovědného otcovství a mateřství.

 

Viz též Učící se církev (úvody k textům) www. kostely.bk

Vypracoval MUDr. Leopold Mann

- 1047 –

Comments