Střídmost a střízlivost - 3. neděle adventní - 11.12.2011

3. NEDĚLE ADVENTNÍ - 11.12.2011 – fialová


Liturgické texty

Komentář k 1. čtení z  knihy proroka Izaiáše. (I)   Iz  61, 1-2a. 10-11:

V prvním čtení se prorok Izaiáš představuje jako ten, v němž „přebývá“ Duch svatý. Tentýž Duch, který později sestoupil na Ježíše, jej posílá zvěstovat   radostné poselství všem chudým a zotročeným, že Bůh je miluje jako svou snoubenku, kterou odívá rouchem spravedlnosti a připravuje jí blahobyt šťastného života ve slávě nebeského království.    

1. ČTENÍ Iz 61, 1-2a. 10-11: Duch Pána, ( duch ) Hospodinův, je nade mnou, protože mě Hospodin pomazal, poslal mě zvěstovat radostnou zprávu chudým, obvázat ty, jimž puká srdce, oznámit zajatým propuštění, svobodu uvězněným, hlásat Hospodinovo milostivé léto.  Radostí jásám v Hospodinu, má duše plesá v mém Bohu, neboť mě oblékl v roucho spásy, oděl mě šatem spravedlnosti jako ženicha okrášleného věncem, jako nevěstu ozdobenou šperky. Jako země rodí rostlinstvo, jako zahrada dává vzejít své setbě, tak Pán, Hospodin, dá vyrašit spravedlnosti a slávě před všemi národy.

Komentář ke 2. čtení z prvního listu Pavla Soluňanům.  (I)    1 Sol   5, 16-24:

Čtení z listu apoštola Pavla je jedním velkým povzbuzením a poučením křesťanů, jak mají žít v očekávání příchodu Pána Ježíše. Vede nás k tomu, abychom si uvědomili, že pravé hodnoty  smysluplného života, osobní  štěstí, klid a mír v neposkvrněné duši, tyto duchovní kvality bez Boha nenajdeme. Nenalezneme je v hromadění majetku. Jen Boží milost sytí duši radostí a štěstím na věky.

2. ČTENÍ 1 Sol 5, 16-24: Bratři!  Stále se radujte. Bez přestání se modlete. Ve všech životních podmínkách děkujte ( Bohu ). Tak to Bůh pro vás chce v Kristu Ježíši.  Nezhášejte oheň Ducha, nepodceňujte dar promlouvání z vnuknutí, ale všecko zkoumejte, a co je dobré, toho se držte. Varujte se zla, ať se objevuje pod jakoukoli tvářností.  Sám Bůh pokoje kéž vás dokonale posvětí. Ať si uchováte ducha neporušeného a duši i tělo neposkvrněné pro příchod našeho Pána Ježíše Krista. Věrný je ten, který vás povolává, a on to také splní.

Komentář k evangeliu podle  Jana.  ( I)  Jan  1, 6-8. 19-28:

Evangelium podle Jana  nám představuje svědectví asketického Jana Křtitele o tom, že v dějinách lidstva se odehrává veliká událost, v jejímž středu stojí Ježíš Kristus – Boží pravda, která na svět přišla, je s námi a mezi námi a na jejíž definitivní příchod toužebně čekáme. Skrze tuto událost je společenství věřících neustále vybízeno, aby svědčilo o Boží tváři, kterou nám Ježíš dává poznat, a ukazovat ji svým životem lidem současné konzumní společnosti.

EVANGELIUM Jan 1, 6-8. 19-28: Byl člověk poslaný od Boha, jmenoval se Jan. Přišel jako svědek, aby svědčil o světle, aby všichni uvěřili skrze něho. On sám nebyl tím světlem, měl jen svědčit o tom světle.  A toto je Janovo svědectví, když k němu židé z Jeruzaléma poslali kněze a levity, aby se ho otázali: "Kdo jsi?" Vyznal to a nezapřel. Vyznal: "Já nejsem Mesiáš." Zeptali se ho: "Co tedy jsi? Eliáš?" Řekl: "Nejsem."  "Jsi ten Prorok?" Odpověděl: "Ne."  Řekli mu tedy: "Kdo jsi? Ať můžeme dát odpověď těm, kdo nás poslali. Co říkáš sám o sobě?"  Řekl: "Já jsem hlas volajícího na poušti: 'Vyrovnejte cestu Pánu', jak řekl prorok Izaiáš."  Někteří z poslů byli farizeové. Ti se ho zeptali: "Proč tedy křtíš, když nejsi ani Mesiáš, ani Eliáš, ani ten Prorok?" Jan jim řekl: "Já křtím vodou. Mezi vámi stojí ten, koho vy neznáte; ten, který má přijít po mně; jemu nejsem hoden rozvázat řemínek u opánku." To se stalo v Betánii na druhé straně Jordánu, kde Jan křtil.  

 

- 824 –

Střídmost a střízlivost

 

je téma dnešní asketické homilie podle projektu ČBK „Učící se církev“Lekce 262  s odkazem na znění  2. čtení 1 Sol 5,23   a Katechismus katolické církve (KKC) 1809.                                                        

 

Osnova:

a) rub konzumní společnosti: užívání

 

b) adventní výzva: zachovat si tělo i duši neposkvrněné nejen pro zdraví sebe, ale i pro Pána

 

c) ctnost střídmosti dcera mírnosti. Kdo ovládá základní potřeby – ovládne i vášně.

 

Úvod.

Konzumní společnost je pospolitost, ve které lidé spotřebují mnohem více, než skutečně potřebují.  Mají tendenci nadměrně nakupovat a hromadit předměty a požitky za účelem zvyšování osobního štěstí. Mají zdánlivě všechno - jsou bohatí, mají práci, jež je baví, mají vzdělání, mají čas, aby se věnovali svým zálibám...a přesto nejsou šťastní.

 

Rub konzumní společnosti: užívání.

Konzumní společnost je zaměřena na spotřebu bez ohledu na to, zda se jedná o produkty nezbytné nebo alespoň užitečné, či produkty, které jsou vyráběny jen proto, aby byly prodávány. Jejich nadměrné užívání, neznamená pozitivní dopad na jedince ani na společnost. Taková společnost ukládá člověku nutnost neustále nakupovat. Aby se mohlo nakupovat, musí se vydělávat. Na člověka jsou v tomto ohledu kladeny stále větší a větší nároky.

Mnohdy nadměrnou konzumací a zdánlivým blahobytem kompenzují vnitřní prázdnotu, osamocenost, neúspěch, slabost. Je všeobecně známo, že bohaté rodiny, nadbytečně uspokojující všechny myslitelné potřeby, často nebývají šťastné. Nemají vizi, nemají cíl  k dosažení dalších, hodnotnějších potřeb. „Blahobyt“ konzumní společnosti  zdaleka neuspokojuje vyšší sociální či duchovní  požadavky člověka a vzhledem ke kvalitě života jednotlivce ji tedy můžeme prohlásit za jev spíše negativní.

Adventní výzva: zachovat si tělo i duši neposkvrněné nejen pro zdraví sebe, ale i pro Pána.

Své tělesné potřeby uspokojujeme hmotnými prostředky. Kromě nich má však člověk duchovní potřeby. Ale hladovějící duše se nenasytí chlebem, stejně jako se nenasytí hladovějící žaludek láskou. Prázdnotu duše zaplňujeme módními trendy. Takové léčení duševní bolesti však fungovat nebude. Svět totiž nabízí na vnitřní trýznění tělesnou náplast, ale ta hluboké rány neošetří. Proto přichází Pán Ježíš, aby nás upozornil na to, že klid a mír v neposkvrněné duši, tuto duchovní kvalitu bez Boha nenajdeme.

- 825 –

Podle moudrého krále Šalomouna, jehož  bytí bylo bohatstvím přesyceno,  je veškeré světské snažení jen honba za větrem, honba za prázdnotou, ztřeštěnost a pomatenost (Kazatel 2,1-11). Hlad těla je možno uspokojit hmotnými statky.  Ale žádný majetek nenasytí žíznící duši. Nemůže, protože duše má jinou než hmotnou a pomíjivou podstatu. Tělo umírá, ale duše přetrvává. Chléb sytí tělo dočasně, ale Boží milost sytí duši radostí a štěstím na věky. Zde je na místě Ježíšovo varování: zlého se chraňte v každé podobě. (1Sol 5,22).

Mějte se na pozoru před každou chamtivostí, neboť i když člověk má nadbytek, není jeho život zajištěn tím, co má. (Lukáš 12,15)

Kdo hledá štěstí v tom, čeho je pánem, hledá na nepravém místě. Opravdové lidské štěstí není hmotné podstaty, proto jej nenalezneme v hromadění majetku.

Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno. (Matouš 6,33); Ať si uchováte ducha neporušeného a duši i tělo neposkvrněné pro příchod našeho Pána Ježíše Krista (1 Sol 5,23).

Ctnost střídmosti dcera mírnosti. Kdo ovládá základní potřeby – ovládne i vášně.

Mírnost či střídmost je mravní ctnost, která zmírňuje přitažlivost nezdravých vášní a dává člověku schopnost vyrovnaně užívat stvořená dobra (1809).

Život se dá těžko vtěsnat do mechanických pouček.  I správná zásada vede na scestí toho, kdo nezná míru. Neznamená to všeho se zřeknout, ale znát pravou míru a nepřekračovat ji. Ovládá-li kdo svou poživačnost a své vášně, uskutečňuje ctnost uměřenosti, umírněnosti. Neznamená to, že bychom "neměli přehánět" ve snaze o tuto a další mravní ctnosti, které vedou k dobrému životu. O dobro vždy musíme usilovat  vší silou a vší horlivostí.

Závěr

V konzumní společnosti  podléhají lidé hodnotám, které, postavené na první místo, je přivádějí k  úpadku, zklamání a k šíření zla ve světě. V tomto smyslu křesťanství varuje před „moderní modloslužboutěch, kteří se stali otroky požitků, jako je majetek, kariéra, seberealizace na úkor jiných, úspěch, popularita, moc. Mají pocit, že dosažení všech možných potěšení  jim zabezpečí smysluplný  život, trvalé štěstí, pohodlí a bezstarostnost. Ježíš varuje před takovým životním postojem. Ví totiž, že tyto hodnoty člověka nutně jednou zklamou, neboť jimi člověk svůj život ani naplnit ani zajistit nedokáže. Ani bohatství ani moc ani popularita a hromadění majetku člověka nezabezpečí před utrpením a smrtí, nezajistí mu trvalé štěstí a smysluplný život. Ježíš přichází a poukazuje na skutečnost, že v našem životě existují jiné kvality a morální ctnosti, které nás dovedou k naplnění pravého smyslu našeho života a k Bohu.

Comments