Společenství svatých - Slavnost Všech Svatých 1.11.2009

SLAVNOST VŠECH SVATÝCH – neděle - 1.11.2009 – bílá

Komentář k 1. čtení z knihy Zjevení (V. str.  290.)  Zj  7, 2-4. 9-14:

Dějiny světa se pomalu přibližují  ke svému definitivnímu závěru. Dnešní úryvek z knihy Zjevení apoštola Jana popisuje jeho vidění průběhu vznešené liturgické slavnosti, konané v posledních dnech, určené  velkému společenství svatých, důvěrně spojených s Kristem v pozemské i nebeské církvi.

1. ČTENÍ Zj 7, 2 - 4. 9 – 14:  Já, Jan, viděl jsem, jak od východu slunce vystupuje jiný anděl. Držel v ruce pečetidlo živého Boha a zvolal silným hlasem na ty čtyři anděly, kterým bylo dáno škodit zemi i moři: "Neškoďte zemi, ani moři, ani stromům, dokud nepoznamenáme na čele služebníky našeho Boha!" A uslyšel jsem, kolik bylo těch poznamenaných: sto čtyřiačtyřicet tisíc ze všech kmenů izraelského lidu.Potom se podívám, a hle - veliký zástup, který by nikdo nespočítal, ze všech národů, kmenů, plemen a jazyků; stáli před trůnem a před Beránkem, odění bílým rouchem, s palmami v rukou a volali mocným hlasem: "Za svou záchranu vděčíme našemu Bohu, který sedí na trůně, a Beránkovi! "Všichni andělé, kteří stáli okolo trůnu, starců a čtyř bytostí, padli na tvář před trůnem, klaněli se Bohu a volali: "Amen. Chvála, sláva, moudrost, díky, čest, moc a síla přísluší našemu Bohu na věčné věky! Amen."

Komentář ke 2. čtení z prvního listu apoštola Jana. (V.  str. 291)   1 Jan 3, 1-3:

Vyslechneme zprávu apoštola Jana z jeho listu o tom, že se z Boží milosti a Jeho lásky k nám smíme nazývat Božími dětmi. Taková slova nás naplňují hrdostí a radostí z vědomí, že patříme do společenství jedné rodiny svaté církve a že spojenectví se svatými, kteří už jako nebešťané hledí jasně na samého trojjediného Boha nás, dosud putující,  přivede blíže ke Kristu, aby nás s Ním nakonec spojilo do Jeho slávy.

2. ČTENÍ 1 Jan 3, 1- 3: Milovaní!  Hleďte, jak velikou lásku nám Otec projevil, že se nejen smíme nazývat Božími dětmi, ale že jimi také jsme! Proto nás svět nezná, že nepoznal jeho. Milovaní, už teď jsme Boží děti. Ale čím budeme, není ještě zřejmé. Víme však, že až on se ukáže, budeme mu podobní, a proto ho budeme vidět tak, jak je. Každý, kdo skládá tuto naději v něho, uchovává se čistý, jako on je čistý.

Komentář k evangeliu podle  Matouše.  ( V. str.291)  Mt 5, 1-12a:

Blahoslavenství, zaznamenaná v Matoušově evangeliu, jsou středem Ježíšova kázání na hoře. Přebírají a dovádějí k dokonalosti Boží přísliby dávané od časů Abraháma. Slovo „blahoslavení“ znamená totéž co blažení, velmi šťastní již zde na zemi a zvláště po smrti v nebi. Ctnosti, které jsou v evangeliu vyjmenovány,                    nás vedou ke šťastnému cíli ve společenství všech věřících v Krista, tvořících jedinou církev. V tomto společenství jedné Boží rodiny v Kristu  je nám nápomocná milosrdná láska Boha a jeho svatých, kteří slyší naše modlitby a za nás se u Boha přimlouvají.

EVANGELIUM Mt 5, 1- 12a: Když Ježíš uviděl zástupy, vystoupil na horu, a jak se posadil, přistoupili k němu jeho učedníci. Otevřel ústa a učil je: Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království. Blahoslavení plačící, neboť oni budou potěšeni. Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví. Blahoslavení, kdo lační a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni. Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství. Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět  Boha. Blahoslavení tvůrci pokoje, neboť oni budou nazváni Božími syny. Blahoslavení, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je nebeské království. Blahoslavení jste, když vás budou kvůli mně tupit, pronásledovat a vylhaně vám připisovat každou špatnost; radujte se a jásejte, neboť máte v nebi  velkou odměnu."

- 396-

Společenství  svatých II

je téma dnešní katechetické homilie podle projektu „Učící se církev“ – Lekce 120 s odkazem na znění dnešního prvního čtení Zj 7,2-4.9-14 a Katechismus katolické církve (KKC) 956-959.               

Osnova :

a) přímluva svatých

b) společenství se svatými

c) společenství se zemřelými v jedné Boží rodině

Úvod.

Církev učí, že existuje společenství  nebeské a pozemské církve.V ní rozeznáváme tři stavy církve. Někteří putují po zemi, jiní se po smrti očišťují, další jsou slaveni a jako nebešťané už hledí jasně na samého trojjediného Boha.  Jejich vzájemná jednota se nepřerušuje, ale ještě se posiluje sdílením společných duchovních hodnot. Dnešní stať, pojednávající o svatých, náležitě navazuje na téma 56 (viz) a paragrafy kapitoly Katechismu katolické církve, uvedené stejným názvem.

Přímluva svatých.

Svatí  jsou na nebesích důvěrněji než my spojeni s Kristem a tím upevňují celou církev ve svatosti. Neustále se prostřednictvím něho  za nás přimlouvají u Otce,  což nám vydatně pomáhá v naší slabosti. Věříme, že svatí po smrti žijí. Žijí-li, nemohou zůstat pasivní. Nejdokonalejší činností křesťana je láska a modlitba. Svatí v nebi nás tedy milují a modlí se za nás. Proto je vzýváme: „Oroduj za nás, modli se za nás!“. Když se modlí, modlí se ve spojení s Kristem za spásu celého světa, tedy se přimlouvají u Otce jako on (956). Když umíral svatý Dominik, utěšoval své bratry slovy: „ Neplačte. Budu vám užitečnější po své smrti a budu vám pomáhat účinněji než za svého života. „

Společenství  se svatými.

Církevní společenství těch,  kteří dosud putujeme, přivádí svazek se svatými blíže ke Kristu a spojuje nás s Ním. Hlavně proto ctíme památku nebešťanů. Nejen pro jejich příklad. Je tedy velmi vhodné, abychom tyto přátele a spoludědice Ježíše Krista a naše bratry i význačné dobrodince milovali, a skrze ně abychom též Bohu náležitě děkovali (957).

Společenství  se zemřelými v jedné Boží rodině.

Církev nechápe smrt jako konec, ale jen jako stupeň v lidském osudu. Život je jeden, neboť jak říká evangelista: „Bůh není Bohem mrtvých, ale živých” (srov. Lk 20,38). Smrt není konec, ale jen stupeň v lidském osudu. A tento osud nekončí ve chvíli smrti. Od prvních dob křesťanského náboženství církev uctívá památku zesnulých. Obětuje za ně modlitby se svatou myšlenkou, aby byli osvobozeni od hříchu (958). Láska, kterou vyjadřuje naše modlitba, nemůže být marná. Kdyby totiž na zemi láska měla moc, a po smrti již žádnou moc neměla, bylo by to popření slov Bible a zkušenosti církve, že láska je silnější než smrt, neboť Kristus ve své lásce k lidstvu smrt přemohl.

- 397 -

Církev se za zesnulé přimlouvá a přináší zvláště oběť eucharistickou (mši svatou), aby očištění mohli dosáhnout blaženého spojení s Bohem. Církev také doporučuje almužny, odpustky a kající skutky za zemřelé: „Pojďme jim na pomoc a vzpomínejme na ně. Proč bychom měli pochybovat o tom, že naše obětní dary za mrtvé jim přinášejí nějakou útěchu? Neváhejme a pojďme na pomoc těm, kteří jsou mrtvi, a obětujme za ně své modlitby.” (sv. Jan Zlatoústý).               

"Jsme přesvědčeni, že když prosíme za všechny, kteří zesnuli před námi, tak jim to velmi prospívá..." (podle sv. Cyrila Jeruzalémského). Církev uznala společenství se zemřelými jako součást celého tajemného Těla Ježíše Krista. My všichni jsme jako Boží děti  a tvoříme jednu rodinu v Kristu (959).

Závěr:

Věříme ve společenství všech věřících v Krista, těch, kteří putují po této zemi, i zesnulých, kteří procházejí vlastním očištěním, i blaženým v nebi. Ti všichni tvoří jedinou církev. A věříme, že v tomto společenství jedné Boží rodiny v Kristu  je nám nápomocná milosrdná láska Boha a jeho svatých, kteří slyší naše modlitby a za nás se u Boha přimlouvají.

Viz též Učící se církev (úvody k textům) www. kostely.bk

Vypracoval MUDr.Leopold Mann

Comments