Smyslnost nebo potřeba?

2. NEDĚLE V MEZIDOBÍ - 18.1.2009 – zelená


Komentář k 1. čtení z knihy  proroka Samuela.  (I.  str. 276)     1 Sam  3, 3b -10. 19:

 

V našem těle jako v chrámě přebývá Duch svatý. Bůh dbá na to, abychom měli k Němu blízko a slyšeli Ho třeba i když budeme spát. První čtení je  o Samuelovi, který až napotřetí pochopil, že ho i ve spánku, stejně jako kohokoliv z nás, může samotný Bůh volat a vybízet, aby naslouchal Božímu slovu a otevřel se Božímu působení.


1. ČTENÍ  1 Sam 3, 3b-10. 19: Samuel spal ve svatyni, kde byla Boží archa. Tu Hospodin zavolal: "Samueli!" On odpověděl: "Tady jsem." Běžel k Elimu a řekl: "Tady jsem, volal jsi mě." On pravil: "Nevolal jsem tě, vrať se a spi." Šel tedy spát.  Hospodin zavolal podruhé: "Samueli! " Samuel vstal, šel k Elimu a řekl: "Tady jsem, volal jsi mě." On odpověděl: "Nevolal jsem tě, synu můj; vrať se a spi." Samuel totiž neznal Hospodina, protože se mu Hospodin ještě nezjevil ve slově. Hospodin zavolal opět Samuela, potřetí. Vstal tedy, šel k Elimu a řekl: "Hle, tady jsem, volal jsi mě." Tu Eli pochopil, že chlapce volá Hospodin. Eli proto řekl Samuelovi: "Jdi spát. Bude-li pak volat, řekni: 'Mluv, Hospodine, tvůj služebník poslouchá.' " Samuel tedy šel spát na své místo. Hospodin přišel, zastavil se a volal jako dříve: "Samueli, Samueli!" A Samuel řekl: "Mluv, tvůj služebník poslouchá." Samuel rostl a Hospodin byl s ním a nedopustil, aby nějaké jeho slovo přišlo nazmar.

Komentář ke 2. čtení z prvního listu Pavla Korinťanům.  (I.  str. 277)   1 Kor   6, 13c -15a. 17 -20:

List apoštola Pavla, psaný křesťanům do Korintu, je varuje před sexuální nevázaností. Nabádá každého ke zdrženlivosti a k rozhodnutí, zda bude dále své tělo zneužívat tělesně, nebo zda  bude kvalitně prožívat svůj vztah s Kristem, s nímž  je jeho tělo spojeno  prostřednictvím  Ducha svatého.

 

2. ČTENÍ 1 Kor 6, 13c-15a. 17-20: Bratři!  Tělo není pro smilnění; je pro Pána a Pán pro tělo. A Bůh, který vzkřísil Pána, vzkřísí svou mocí také nás.  Nevíte, že vaše těla jsou údy Kristovými? Kdo se oddá Pánu, je s ním jeden duch.  Utíkejte před smilstvem! Každý jiný hřích, kterého se člověk dopustí, je mimo tělo. Kdo se však oddá smilnění, prohřešuje se proti vlastnímu tělu.  Nebo nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás bydlí a kterého vám dal Bůh, a že proto už nepatříte sami sobě? Byli jste přece koupeni, a to za vysokou cenu. Oslavujte proto Boha svým tělem.

 

Komentář k evangeliu podle  Jana. ( I. str. 278 )  Jan  1, 35 -42:

           

Když se učedníci ptali Ježíše kde bydlí, podle apoštola Jana jim vysvětlil, že přebývá ve vzájemném vztahu s každým, kdo mu naslouchá,  pozná v něm Syna Božího, přijme ho do svého těla a duše a vstoupí do účinného společenství s Ním. Jeho slova mocně zapůsobila na Šimona, z něhož se stal později jeden z nejhorlivějších hlasatelů Ježíše Krista,  apoštol Petr.


EVANGELIUM Jan 1, 35-42: Jan stál se dvěma ze svých učedníků. Pohlédl na Ježíše, jak jde kolem, a řekl: "Hle, beránek Boží!" Ti dva učedníci slyšeli, co říká, a šli za Ježíšem. Ježíš se obrátil a viděl, že jdou za ním. Zeptal se jich: "Co byste chtěli?"  Odpověděli mu: "Rabbi" - to přeloženo znamená Mistře -- "kde bydlíš?" Řekl jim: "Pojďte a uvidíte!" Šli tedy, viděli, kde bydlí, a ten den zůstali u něho; bylo kolem čtyř hodin odpoledne. Jeden z těch dvou učedníků, kteří to od Jana slyšeli a šli za ním, byl Ondřej, bratr Šimona Petra. Ten nejdříve nalezl svého bratra Šimona, řekl mu: "Našli jsme Mesiáše" - to přeloženo znamená Kristus - a přivedl ho k Ježíšovi. Ježíš na něj pohlédl a řekl: "Ty jsi Šimon, syn Janův. Budeš se jmenovat Kéfas," to je v překladu Petr ( Skála ).

 

 

 

 

 

                                                      - 245-

Smyslnost  nebo potřeba?  

 

je téma dnešní katechetické homilie podle projektu „Učící se církev“ – Lekce 71  s odkazem na znění dnešního druhého čtení 1 Kor 6,13 a na Katechismus katolické církve  (KKC 2331-2359).                

                                                                  Viz evangelium: Ježíš a učedníci. (Caravaggio)

Osnova:

 

a) jako muže a ženu je stvořil…

 

b) povolání k čistotě

 

– bezvýhradné sebedarování

– různé způsoby čistoty

– porušení čistoty

– čistota a homosexualita

 

Úvod.

 

Názvy bodů osnovy dnešního tématu  jsou totožné s názvy prvních dvou kapitol      článku o šestém přikázání Božího zákona - „Nesesmilníš“  Katechismu katolické církve (KKC), obsahujících 29 paragrafů KKC. Ve výkladu tématiky budeme postupovat  podle odkazů na ně.

 

Slyšeli jste, že bylo řečeno – Nezciložíš -. Ale já vám říkám: Každý kdo se dívá na ženu se žádostivostí, už s ní zcizoložil ve svém srdci“ (Mt 5,27-28)

 

Jako muže a ženu je stvořil…

„I řekl Bůh: ‚Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby (…).‘ Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil.“ (Gn 1,26-27)

 

 Lidstvo je zde popsáno jako bytí, které se projevuje už od svého počátku ve vztahu muže a ženy. Je rozděleno podle pohlaví a výslovně prohlášeno „obrazem Božím“ (KKC 2331).

 

 Pohlavnost ovlivňuje všechny stránky lidské osoby. Týká se zvláště citů, schopnosti milovat a plodit, způsobilosti navázat vzájemné vztahy (2332).  Každý člověk, ať muž nebo žena, musí uznat a přijmout svou vlastní pohlavnost. Tělesné, mravní a duchovní odlišení i vzájemné doplňování je především zaměřeno na dobro manželství a na rozvoj rodinného života (2333).  Když Bůh stvořil člověka jako muže a ženu, stali se osobou stejným způsobem obdarovanou Bohem   vlastní osobní důstojností (2334).Proto muž opustí svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem“ (Gn 2,24). Z tohoto  Božího spojení v manželství pocházejí všechna lidská pokolení  ( 2335).  A člověk nesmí rozlučovat, co Bůh spojil (2336).

 

 

                                                     - 246 –

 

Povolání k čistotě.

 

Čistota je vydařené splynutí pohlavnosti  s osobou a ve vztahu mezi mužem a ženou. Čistota je dar Boží, mravní ctnost zachovávat neposkvrněnost svého stavu a to používáním rozumu a vůle osvícené vírou (2337). Osoba, obdařená ctností čistoty, uchovává všechny síly života a lásky, které jsou v ní, nedotčené pro dobu, kdy jich bude třeba v plnosti použít. Odolává  takovým projevům chování, kterými by mohla být zraňována (2338). Ctnost čistoty zahrnuje schopnost sebeovládání, jako výraz lidské svobody. Buď člověk poručí svým vášním a dosáhne pokoje, anebo se dá jimi zotročit a stane se nešťastným (2339). Aby dokázala vzdorovat pokušením, bude k tomu používat přiměřených prostředků, jako jsou sebepoznání, různá asketická cvičení, poslušnost Božích přikázání, věrnost modlitbě (2340) a využívá spojitosti ctností čistoty a mírnosti, směřující k tomu, aby rozum vášně a choutky lidské smyslnosti ovládal (2341).

 

Sebeovládání je dlouhodobé dílo. Člověk  je nedosáhne jednou provždy. Předpokládá  úsilí začínat vždy znovu v každém údobí života (2342). Úseky růstu čistoty osobnosti bývají poznamenány nedokonalostí a hříchem a každá bytost svými svobodnými rozhodnutími  na ni působí (2343) . Je pak osobním úkolem každého zahrnout do svého úsilí o čistotu  prostředky kulturní, technické, sociální i politické, na nichž pokrok lidské osoby  závisí (2344). Čistota je nejen mravní ctností, Božím darem, ale také milostí a ovocem Ducha svatého . On dává věřícímu křesťanovi schopnost napodobňovat čistotu Kristovu (2345).

 

Bezvýhradné sebedarování.

 

Formou všech ctností je láska, která zušlechťuje  čistotu  osoby a vede ji ke schopnosti vzájemného  bezvýhradného sebedarování (2346).  Ctnost čistoty v lásce může se blížit rozměrům  přátelství, které vyznal Ježíš svým učedníkům:

Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položil život za své přátele. Vy jste moji přátelé…(Jan 15,13) (2347).

Různé způsoby čistoty.

 

Ježíš Kristus se stal vzorem čistoty pro každého z nás. Všichni věřící jsou povoláni, aby vedli čistý život podle svého životního stavu (2348).

 U některých je to panenství nebo zasvěcený celibát, jež představují vynikající způsob, jak se snadněji oddat nerozděleným srdcem Bohu.  Ženaté či provdané osoby jsou povolány žít manželskou čistotou, jiné zachovávají čistotu ve zdrženlivosti .

 

Pojem zdrženlivost vyjadřuje zanechání sexuální aktivity k získání síly a schopnosti naprosto darovat sebe Bohu a bližním. Zdrženlivost je ctností, pokud vede k čistotě. Zdrženlivost u manželů má být pouze v některých obdobích života a má prohlubovat jejich vzájemný vztah. Zdrženlivost je vhodné používat při rozhodování  manželů činěného, když se dočasně nebo na neurčitě dlouhou dobu hodlají vyhnout  narození nového dítěte. Například jako jediná, církví povolená, metoda plánovaného rodičovství. Manželé mohou být zdrženliví a přitom čistí (2349). Snoubenci jsou povoláni žít čistotu ve zdrženlivosti (2350).

 

 

                                                  - 247 –

Porušování  čistoty.

Čistota  vzájemných vztahů je porušována chlípností (2351), sebeukájením (2352),  smilstvem (2353), pornografií (2354), prostitucí (2355), znásilněním (2356).  

 

Čistota a homosexualita.

Zvláštní pozornost věnuje církev homosexualitě. Je to pojem, označující vztahy mezi muži a ženami, kteří pociťují pohlavní přitažlivost výlučně, nebo převážně k osobám téhož pohlaví. Tradice církve, opírající se o Písmo, vždy představovala homosexuální vztahy jako odporující přirozenému zákonu. Odlučují totiž pohlavní úkon od předávání života. V žádném případě není homosexualita  církví schvalována (2357).

 

Asi 4 procenta lidí má vrozené homosexuální sklony. Ti nevolí svůj stav, pro většinu z nich je to zkouška. Proto mají být přijímáni s úctou, soucitem a jemnocitem a má být předcházeno jakékoliv jejich  diskriminaci (2358).               

 

I homosexuální osoby jsou povolány k čistotě. Skrze ctnost sebeovládání  s využitím zdrženlivosti, kterou dobrovolně z různých důvodů mnozí jiní na sebe přebírají a dodržují, za podpory nezištného přátelství , modlitby a svátostnou milost mohou a mají se postupně a rozhodně přibližovat ke křesťanské dokonalosti (2359).

 

 Na závěr.

 

Dnes  jsme se zabývali podle prvních kapitol Katechismu katolické církve o šestém přikázání Božím  výkladem pojmů  pohlavnost, smyslnost, sexualita,   povinnost zachovávat čistotu, sebeovládání a zdrženlivost. Další kapitoly jsou  zaměřeny  na manželství a manželskou lásku mezi mužem a ženou.

 

 

 

Viz též Učící se církev (úvody k textům) www. kostely.bk

 

Vypracoval MUDr.Leopold Mann

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

                                             - 248 –

 

Comments