Slavnost Zjevení Páně - 6.1.2012

SLAVNOST ZJEVENÍ PÁNĚ - 6.1.2012 –pátek

 

Komentář k 1. čtení z  knihy proroka Izaiáše. (I)    Iz  60, 1-6:

Verše Písma často zobrazují Boha jako světlo, slunce nebo duhu. Světlo je Boží stvoření. Symbolizuje plnost božství. Stvoření světla uvádí Písmo na prvním místě, protože střídání dní a nocí, o němž se píše na začátku Bible,  bude rámcem, v němž se bude odehrávat stvořitelské dílo Boží. Tma je naopak úplná nepřítomnost jakéhokoliv světla. Nepřítomnost božství.  Prorok Izaiáš oslavuje plán Hospodina  s národy, které jsou povolány, aby byly ozářeny světlem nebeského Jeruzaléma a přítomností Boha, přebývajícího uprostřed svého lidu.

 

1. ČTENÍ Iz 60, 1-6: Vstaň, rozsviť se, Jeruzaléme, neboť vzešlo tvé světlo a Hospodinova velebnost září nad tebou! Hle, tma zahaluje zemi a temnota národy . Nad tebou však září Hospodin, jeho velebnost se zjevuje nad tebou. Národy budou kráčet v tvém světle a králové v tvé vycházející záři. Rozhlédni se kolem a podívej se: ti všichni se shromáždili, přišli k tobě. Zdaleka přicházejí tvoji synové, na zádech jsou přinášeny tvoje dcerky. Spatříš to a zazáříš, radostí se zachvěje a rozšíří tvé srdce, neboť tě zaleje bohatství moře, přinesou ti statky národů. Záplava velbloudů tě přikryje, dromedáři z Midjanu a Efy, přijdou všichni ze Sáby, přinesou zlato a kadidlo, rozhlásí Hospodinovu slávu.

Komentář ke 2. čtení z  listu Pavla Efesanům.  (I)    Ef  3, 2-3a. 5-6:

Apoštol Pavel v listě Efesanům připomíná, že mu bylo svěřeno poslání hlásat evangelium pohanům, a vysvětluje, že se již naplňuje Boží plán spásy, na počátku stvoření daný lidstvu, osvíceného Duchem svatým, povolaného kráčet ve světle jediného Boha a Otce k věčné blaženosti. 

2. ČTENÍ Ef 3, 2-3a. 5-6: Bratři (a sestry)! Slyšeli jste, že Bůh mě pověřil pracovat pro vás na díle milosti. Ve zjevení mi totiž bylo oznámeno to tajemství. V dřívějších dobách to lidé tak nevěděli, ale nyní to bylo odhaleno z osvícení Ducha jeho svatým apoštolům a kazatelům mluvícím pod vlivem vnuknutí: že totiž také pohané mají stejná dědická práva, že jsou údy téhož těla a že stejně i jim platí ona zaslíbení skrze Ježíše Krista, když uvěří kázání evangelia.

Komentář k evangeliu podle  Matouše.  ( I)  Mt  2, 1-12:

Vyprávění o příchodu mudrců od východu do Betléma podle Matoušova evangelia je výzvou, abychom chválili Boha Otce za to, že poslal mezi nás Ježíše jako spasitele všech lidí. Když mudrci viděli hvězdu, která se zastavila nad místem, kde se narodil, naplnila je nesmírná radost. Pokloňme se i my spolu s nimi a vzdejme mu slávu, protože „se nám narodil Spasitel – to je Kristus Pán“. Celé stvoření může dnes oslavovat, neboť „Bůh, Hospodin je naším světlem“.

EVANGELIUM Mt 2, 1-12: Když se Ježíš narodil v Betlémě v Judsku za času krále Heroda, přišli do Jeruzaléma mudrci od východu a ptali se: "Kde je ten narozený židovský král? Uviděli jsme jeho hvězdu na východě, a proto jsme se mu přišli poklonit." Když to uslyšel král Herodes, ulekl se a s ním celý Jeruzalém. Svolal všechny velekněze a učitele Zákona z lidu a vyptával se jich, kde se má Mesiáš narodit. Řekli mu: "V Betlémě v Judsku, neboť tak je psáno u proroka: 'A ty, Betléme v judské zemi, nejsi vůbec nejmenší mezi judskými předními městy, protože z tebe vyjde vládce, který bude panovat mému izraelskému lidu'." Tehdy si Herodes tajně zavolal mudrce a zevrubně se jich vyptal na dobu, kdy se ta hvězda objevila, poslal je do Betléma a řekl: "Jděte a důkladně se na to dítě vyptejte. Až ho najdete, oznamte mi to, abych se mu i já přišel poklonit." Když krále vyslechli, vydali se na cestu. A hle - hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo dítě. Jakmile uviděli hvězdu, zaradovali se nevýslovnou radostí. Vstoupili do domu a spatřili dítě s jeho matkou Marií, padli na zem a klaněli se mu. Otevřeli své pokladnice a obětovali mu dary: zlato, kadidlo a myrhu. Ve snu dostali pokyn, aby se k Herodovi už nevraceli, proto se vrátili jinou cestou do své země.   

- 839 –

 

Je možné Boha dokázat?

 

je téma dnešní katechetické homilie podle projektu ČBK „Učící se církev“Lekce 267  s odkazem na znění  dnešního evangelia Mt 2,1-12 a Katechismus katolické církve  (KKC) 337-349.                                                             

 

Osnova:

a) viditelný svět – dílo Stvořitele

b) hierarchie tvorů a jejich vzájemná závislost

c) člověk jako vrchol Božího díla stvoření

Úvod.

Žijeme ve věku vědy a techniky. Tato doba poznamenala také člověka. Chce být věcný, střízlivý, přesný. Tento člověk ale snadno podléhá názoru, že lze poznat jen to, co se dá experimentálně prokázat, zatímco to, co nelze změřit ani zvážit, není pro něj skutečné. Dají se však například lidské hodnoty jako láska, věrnost, pravdivost, krása nebo odpovědnost vyjádřit chemickými vzorci? A Bůh se exaktně prováděným důkazům vymyká zcela jednoznačně. Jeho existenci nelze vypočítat ani zjistit pomocí vědecké analýzy.

Existuje však „zkušenost Boha“, a tu lze získávat v běžném životě. Důkazy se obracejí jen k rozumu, zatímco zkušenost zasahuje celého člověka se všemi jeho silami a schopnostmi,  s rozumem i srdcem. Pokud člověk v Boha uvěří a nechá ho řídit svůj život, Bůh se mu tolikrát dokáže a osvědčí, že je pak pro něj Boží existence samozřejmější a jasnější, než existence celého světa se vším, co je na něm. Věřící člověk ani jiné důkazy Boží existence nehledá a nevyžaduje, než ty, které mu už byly zjeveny v Písmu, prostřednictvím proroků a nakonec v Ježíši Kristu samotném.    

Viditelný svět – dílo Stvořitele.

 

Bůh stvořil svět v celém jeho bohatství, v jeho rozmanitosti a řádu. Dílo Stvořitele jako božskou „práci“ představuje Písmo především v knize Genesis. Posvátný text týkající se stvoření učí pravdy zjevené Bohem nutné pro naši spásu (337).

Neexistuje nic, co by nevděčilo za svou existenci Bohu Stvořiteli. Svět měl svůj počátek, když byl Božím slovem učiněn z ničeho. Všechny existující bytosti, celá příroda, celé lidské dějiny mají kořen v této prvotní události. Je to Boží tvůrčí akt, jímž vznikl svět a začal čas ( sv. Augustin ); (338). O každém jeho díle je v Písmu řečeno: „A viděl Bůh, že je to dobré“.  Tvorové a všechny věci,  které Bůh chtěl stvořit a stvořil „mají vlastní trvalost, pravdivost, hodnotu, zákony i uspořádání“ (2. vat. koncil) a jsou každý svým způsobem odleskem Jeho nekonečné moudrosti a dobroty (339). Je Božím záměrem, aby se všichni navzájem doplňovali, na sobě záviseli a sloužili jeden druhému (340).  Řád a harmonie stvořeného světa vyvěrá z jejich rozmanitosti, pestrosti a vzájemných vztahů (341).

 

-840 –

Hierarchie tvorů a jejich vzájemná závislost.

 

Z Boží vůle existuje mezi tvory vzájemná závislost a hierarchie. Bůh miluje všechny tvory, které stvořil a o každého se stará. A přece Ježíš lidem říká: „Máte větší cenu než všichni vrabci.“ (Lk 12,7) a také: „Oč větší cenu má člověk než ovce!“  (Mt 12,12); (342).

 

Člověk jako vrchol Božího díla stvoření

 

Bohem inspirované Písmo ( Srov. Gen 1,26)  staví člověka na vrchol  díla stvoření, protože je stvořen k obrazu a podobě Boha (343). Zároveň stanoví mezi nimi jednotu a solidaritu. Vždyť všichni mají téhož Stvořitele, jsou jím milováni a jsou zaměřeni k jeho slávě (344). Do řádu stvoření je vepsána bohoslužba, činěná k úctě a klanění se Bohu (347).

Stvořením položil Bůh základ a dal zákony, které zůstávají stálé, o které se věřící může s důvěrou opírat a které pro něho budou znamením a zárukou toho, že Bůh zůstává neotřesitelně věrný své úmluvě. Člověk pak ze své strany se má věrně toho základu držet a respektovat zákony, které tam Stvořitel vepsal (346). Zachovávat přikázání znamená správně odpovídat na moudrost a vůli Boha, jak to vyjadřuje dílo stvoření.

Srdcem Zákona Izraele je sobota (348), konec díla „šesti dní“. Posvátný text říká, že „Bůh sedmého dne dokončil své dílo, které konal“, a tak „byla dokončena nebesa i země“; že sedmého dne odpočinul a „požehnal a posvětil sedmý den, neboť v něm přestal konat veškeré své stvořitelské dílo“ (Gn 2,1-3); (345).  Pro nás však nastal nový den: totiž den Kristova zmrtvýchvstání. Sedmý den dokončuje první stvoření. Osmého dne počíná nové stvoření. Tak dílo stvoření vrcholí ve větším díle, ve vykoupení. První stvoření nalézá svůj smysl a vrchol v novém stvoření, v Kristu, jehož zář převyšuje ono první (349).

Na závěr

Apoštol Pavel píše: „Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu“ (Řím 1,20). Sv. Tomáš Akvinský popisuje pět cest vedoucích k poznání Boha. Je k tomu možno doložit i některé moderní přírodovědecké teorie. Záměr Boží však plně poznáváme teprve  z jeho zjevení. Je to způsob, jakým se Bůh sám dává poznat člověku. Jen On ví jak se mu sdělit. Ví, že člověk takové zjevení potřebuje. Nejčistší podobu dějin Božího sdělení pak obsahuje Písmo svaté - Bible, Slovo Boží.

Comments