Národy hledají Boha - Slavnost Zjevení Páně - 6.1.2009

                                                                     

SLAVNOST ZJEVENÍ PÁNĚ – 6.1.2009 – úterý – bílá


Komentář k 1. čtení z knihy  proroka Izaiáše.  (I.  str. 52)     Iz  60, 1 -6:

 

Velké proroctví vyslechneme z knihy Izákovy. Všechny národy budou ozářeny světlem nebeského Jeruzaléma. Budou kráčet ze tmy vstříc osvětlenému městu, jehož zář pochází od Boha. Evangelisté vidí naplnění proroctví v Ježíšově narození. Ve zjevení Páně, Syna Božího.


1. ČTENÍ Iz 60, 1-6: Vstaň, rozsviť se, Jeruzaléme, neboť vzešlo tvé světlo a Hospodinova velebnost září nad tebou! Hle, tma zahaluje zemi a temnota národy, nad tebou však září Hospodin, jeho velebnost se zjevuje nad tebou. Národy budou kráčet v tvém světle a králové v tvé vycházející záři. Rozhlédni se kolem a podívej se: ti všichni se shromáždili, přišli k tobě. Zdaleka přicházejí tvoji synové, na zádech jsou přinášeny tvoje dcerky. Spatříš to a zazáříš, radostí se zachvěje a rozšíří tvé srdce, neboť tě zaleje bohatství moře, přinesou ti statky národů. Záplava velbloudů tě přikryje, dromedáři z Midjanu a Efy, přijdou všichni ze Sáby, přinesou zlato a kadidlo, rozhlásí Hospodinovu slávu.

Komentář ke 2. čtení z listu apoštola Pavla Efesanům.  (I.  str. 53)   Ef  3, 2 -3a. 5 -6:

Apoštol Pavel v listě připomíná, že mu bylo svěřeno poslání hlásat evangelium všem národům. Oznamuje, že se již počal naplňovat Boží plán spásy, který se týká celého lidstva. Nástrojem onoho ušlechtilého Božího záměru je církev, jejímž hlavním úkolem je přivádět všechny lidi k víře v Ježíše Krista. Zjevením Páně, Božího Syna  jsou naplněna Boží zaslíbení, že máme skrze Něj a ve společenství s Ním, na dosah jednotu a všeobecný pokoj věčného života.

 

2. ČTENÍ Ef 3, 2-3a. 5-6: Bratři (a sestry)!  Slyšeli jste, že Bůh mě pověřil pracovat pro vás na díle milosti. Ve zjevení mi totiž bylo oznámeno to tajemství. V dřívějších dobách to lidé tak nevěděli, ale nyní to bylo odhaleno z osvícení Ducha jeho svatým apoštolům a kazatelům mluvícím pod vlivem vnuknutí: že totiž také pohané mají stejná dědická práva, že jsou údy téhož těla a že stejně i jim platí ona zaslíbení skrze Ježíše Krista, když uvěří kázání evangelia.



Komentář k evangeliu podle  Matouše. ( I.   str. 53)  Mt  2, 1 -12:

           

Pán sestoupil a zjevil se lidstvu.  Boží Duch povolává lidi, hledající pravdu. Takovými jsou právě mudrci od východu,  lidově zvaní Tři králové. Schopnost  hledat a najít pravého Boha na zemi - to jsou vlastnosti opravdových mudrců. Svědectví o této radostné události nám podá evangelium podle Matouše.

 

EVANGELIUM Mt 2, 1-12: Když se Ježíš narodil v Betlémě v Judsku za času krále Heroda, přišli do Jeruzaléma mudrci od východu a ptali se: "Kde je ten narozený židovský král? Uviděli jsme jeho hvězdu na východě, a proto jsme se mu přišli poklonit."  Když to uslyšel král Herodes, ulekl se a s ním celý Jeruzalém. Svolal všechny velekněze a učitele Zákona z lidu a vyptával se jich, kde se má Mesiáš narodit. Řekli mu: "V Betlémě v Judsku, neboť tak je psáno u proroka: 'A ty, Betléme         v judské zemi, nejsi vůbec nejmenší mezi judskými předními městy, protože z tebe vyjde vládce, který bude panovat mému izraelskému lidu'." Tehdy si Herodes tajně zavolal mudrce a zevrubně se jich vyptal na dobu, kdy se ta hvězda objevila, poslal je do Betléma a řekl: "Jděte a důkladně se na to dítě vyptejte. Až ho najdete, oznamte mi to, abych se mu i já přišel poklonit." Když krále vyslechli, vydali se na cestu. A hle - hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo dítě. Jakmile uviděli hvězdu, zaradovali se nevýslovnou radostí. Vstoupili do domu a spatřili dítě s jeho matkou Marií, padli na zem a klaněli se mu. Otevřeli své pokladnice a obětovali mu dary: zlato, kadidlo a myrhu.  Ve snu dostali pokyn, aby se k Herodovi už nevraceli, proto se vrátili jinou cestou do své země.

 

Národy hledají Boha

 

je téma dnešní apologetické homilie podle projektu „Učící se církev“ - Lekce 69  s odkazem na znění dnešního prvního čtení Iz 60, 1-6.

 

Osnova:

 

a) velká světová náboženství: hinduizmus, buddhizmus, čínský

    univerzalizmus, islám

 

b) v tápajícím hledání Boha lidstvem žije neumdlévající

    hledání člověka Bohem

Úvod.

Pán sestoupil a zjevil se lidstvu.  Narozenému Spasiteli se přicházejí do Betléma poklonit učenci z cizí země. Boží Duch povolává lidi, hledající pravdu. Takovými jsou právě mudrci od východu, lidově zvaní Tři králové. Jdou za pravdou i přes překážky. Při jejich usilovném hledání dospějí k tomu, který se proto narodil a přišel na svět, aby vydal svědectví o pravdě. Dostanou se k tomu,  který za čas o sobě řekne: „Já jsem pravda. 

V něm nacházejí Božího Syna. Schopnost  hledat a najít pravého Boha na zemi - to jsou vlastnosti opravdových mudrců.

 

a) Velká světová náboženství: hinduizmus, buddhizmus, čínský

    univerzalizmus, islám.

 

Náboženství je staré jako samo lidstvo. Historie ukazuje, že ani pronásledování náboženství nevyhladí. Člověk nedokáže bez Boha porozumět sobě samému. Jeho rozum, vůle i všechny jeho síly ho přesahují. Jako obíhají planety kolem Slunce, tak naše mysl krouží kolem svého středu – Boha. Pokud tento střed odstraníme, všechno se rozsype a před námi zůstane spousta záhadných a temných věcí.

 

 Náboženství pomáhají člověku lépe a hlouběji pochopit sebe i život. Každé to dělá svým způsobem a v rámci svých možností. Hlubší odevzdanost Bohu přitom přináší hlubší lásku k lidem a všem tvorům. Přestože vědomí lidstva o existenci Boha bylo a je poměrně jednotné, představy o Bohu a způsoby jeho uctívání jsou značně rozmanité. Jsou tak rozmanité jako lidé, jejich vlohy, vzdělání, jako lidový svéráz a rozličná kulturní prostředí. Neboť ani sebevětším rozumovým úsilím nemůže člověk dosáhnout jasného obrazu Boha. Žádné lidské představy        k plné Boží skutečnosti nedosáhnou. Ať je jejich vnější podoba jakkoliv rozdílná, přece jen je spojuje orientace k Bohu a upřímný lidský pokus Boha uctívat a zvládat každodenní život na základě tohoto svého přesvědčení. Proto je třeba respektovat každé náboženství. Druhý vatikánský koncil zdůraznil, že církev „neodmítá nic z toho, co je v těchto náboženstvích pravdivé a svaté“.

                             

Velká náboženství  jako je hinduizmus, buddhizmus, islám, nebo třeba i čínský univerzalizmus, který ze tří náboženství vychází, zde nelze stručným popisem správně vystihnout a vzájemně porovnávat. (K podrobnějšímu popisu zde prosím využijte hypertextový odkaz  kliknutím výše  na nadpis Velká náboženství.)

Již zběžná úvaha však  svědčí o tom, že ne všechny výroky různých náboženství o Bohu mohou být současně pravdivé.  Buď je Bůh jeden, nebo je mnoho bohů; buď je všemohoucí, nebo sám podléhá temným osudovým silám; buď je Bůh osobní bytostí, která rozumně řídí svět, nebo je neosobní mocností, která je identická se světem. Obojí najednou nikdy nemůže být pravdivé. Ne všechno, co je „náboženské“, musí být proto automaticky dobré a správné. Jak víme             z historie, v rámci náboženství se mohou vyskytovat i klamy a omyly.

 

b) V tápajícím hledání Boha lidstvem žije neumdlévající

    hledání člověka Bohem.

 

Všechna náboženství obsahují zrnka pravdy. Neboť všechna čerpají ze dvou zdrojů: z lidského rozumu a z božího zjevení. Lidský rozum se může mýlit, boží zjevení může člověk špatně pochopit.

 

Bůh není žádnému člověku daleko. Dává se člověku poznat různými způsoby: ve stvořitelském díle, v osobních zkušenostech a skrze lidi se zvláštním prorockým posláním.V každém náboženství sice bývají lidé zasaženi Božím voláním, avšak jejich odpověď na toto volání, uskutečňování tohoto zvěstování ve vlastním životě je velmi nedostatečné. To platí i o křesťanském náboženství. Boží podstata prostě přesahuje lidský rozum. A lidská vůle je příliš slabá, než aby všechno, co přijme, uchopila a naplnila.Proto je pochopitelné, že náboženství, jež jsou založena téměř výlučně na lidských úvahách a obsahují jen zlomky božího zvěstování, jsou od pravdy dále, než ta náboženství, v nichž se samotný Bůh dostane více ke slovu.

V Ježíši Kristu se Bůh sám vydal hledat člověka. Do té doby hledal člověk Boha a jako vodítko měl vlastní rozum a světlo sporého božího zvěstování čerpaných      z díla stvoření a ze slov proroků. Když se tímto způsobem velké části lidstva spíše od Boha vzdálily, než by se mu přiblížily, činí Bůh rozhodující krok: sám hledá člověka. V Ježíši Kristu se Bůh sám stává zjevným a zjevným se stává také poměr mezi Bohem a člověkem. Tím je nesmělý pokus přiblížit se k Bohu pomocí vlastních úvah překonán, ale také poselství proroků je tím naplněno.

 

V tom spočívá naprostá odlišnost křesťanské víry. V tom spočívá její platnost a závaznost. Jedinečnost křesťanství nezakládá zvláštní obsah jeho učení a požadavků, nýbrž skutečnost, že Bůh sám sebe „vyjádřil“ v Ježíši Kristu. Bůh sám zpřístupnil cestu k sobě. Zde se tedy posouvá celý pořádek. V náboženstvích se vždy člověk vydává hledat Boha, ve zjevení Ježíšově se Bůh vydává hledat člověka. Křesťanská víra tedy není jedním z mnoha náboženství. Je setkáním      s Ježíšem Kristem, v němž sám Bůh hledá naši blízkost.

        

To neznamená, že tedy křesťanství „vlastní“ pravdu. Pravda není něco, co by člověk mohl vlastnit jako nějaký drahokam, který jednou provždy získám. Pro člověka zůstává vždycky nedokonalá, neúplná, postupující. Ani po zjevení nedokážeme Boha poznat takového, jaký opravdu je, avšak máme o něm výroky, za něž sám ručí. S Kristem a jeho zvěstí, jež je obsažena v Novém zákoně, dosáhlo zvěstování Boha, vztahující se ke všem lidem, svého vrcholu i závěru. Od té doby o žádném dalším všeplatném zvěstování nevíme.

                                       

Na závěr.

 

Bůh netouží po jednostranném hledání. Bůh touží po hlubokém vztahu, ve kterém se budeme hledat navzájem. Máme hledat Boží království a jeho spravedlnost, máme hledat Boží tvář, Boží moudrost, Boží vůli, Boží pokoj. Máme hledat Pána samotného.  Vše nalezneme v Ježíši Kristu, který se nám zjevil.

 

A Bůh slibuje: Proste a bude vám dáno, hledejte a naleznete, tlučte a bude vám otevřeno. Neboť každý, kdo prosí dostává, kdo hledá, nalézá a kdo tluče, bude mu otevřeno. (Mt 7,7-8)

 

 

Viz též Učící se církev (úvody k textům) www. kostely.bk

 

Vypracoval MUDr.Leopold Mann

 

Comments