Slavnost Těla a Krve Páně - 3.6.2010

SLAVNOST TĚLA A KRVE PÁNĚ –čtvrtek -3.6.2010 – bílá


Liturgické texty



Komentář k 1. čtení z první knihy Mojžíšovy. (IC) Gn 14,18-20:


Melchizedech, o němž se dočteme v první knize  Mojžíšově, byl král a velekněz. Přinesl Abrahamovi, vracejícímu se z vítězné války, jako oběť chléb a víno a požehnal mu. Církev v jeho postavě vidí předobraz Kristova kněžství a obřad darování chleba a vína obdržel od těch dob zvláštní náboženský význam. Stal se i vyjádřením díkůvzdání a vděčnosti Bohu za bohatství darů, které dává lidstvu.


1. ČTENÍ Gn14,18-20: Melchizedech, král Šalemu, přinesl chléb a víno - byl knězem nejvyššího Boha - a požehnal Abrámovi slovy: "Požehnán buď Abrám od nejvyššího Boha, který stvořil nebe a zemi. Veleben buď nejvyšší Bůh, který ti vydal do rukou tvé nepřátele." Abrám mu dal desátek ze všeho.




Komentář ke 2. čtení z prvního  listu Pavla Korinťanům. (IC) 1 Kor 11,23-26:

Apoštol Pavel  představil v listě korintskému církevnímu společenství památnou poslední Ježíšovu večeři jako eucharistickou hostinu v jejím plném významu. Zprávu o ní podtrhl přesnou citací Ježíšových slov tehdy pronesených. Křesťanské hostiny se staly od těch dob připomínkou a oslavou památky na velkou událost ze života Ježíše Krista, znamenající začátek nové smlouvy mezi Bohem a jeho lidem.


2. ČTENÍ 1 Kor 11,23-26: Bratři! Co jsem od Pána přijal, v tom jsem vás také vyučil: Pán Ježíš právě tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, vzdal díky, rozlámal ho a řekl: "Toto je moje tělo, které se za vás vydává. To čiňte na mou památku." Podobně vzal po večeři i kalich a řekl: "Tento kalich je nová smlouva, potvrzená mou krví. Kdykoli z něho budete pít, čiňte to na mou památku." Kdykoli totiž jíte tento chléb a pijete z tohoto kalicha, zvěstujete smrt Páně, dokud on nepřijde.



Komentář k evangeliu podle Lukáše. ( IC) Lk 9,11b-17:


Všechny dnešní úryvky z Písma jsou ve spojení ze zvláštním svátkem „Těla a krve Páně, který věnujeme úvahám o významu eucharistie jako středu křesťanského života. Je tomu tak i při výběru evangelia podle Lukáše. Zázračné rozmnožení pokrmů a rozdělení lidu odpovídá popisu, jakými způsoby Ježíš hostil své učedníky i při jiných příležitostech. Ty pak získaly význam památky Ježíšových slov a skutků a staly se požehnáním v dějinách společenství, které Pána následuje.


EVANGELIUM Lk 9,11b-17: Ježíš mluvil k zástupům o Božím království a uzdravil ty, kdo potřebovali léčení. Začalo se schylovat k večeru. Dvanáct (učedníků) k němu přistoupilo a řekli mu: "Rozpusť lid. Ať jdou do okolních vesnic a dvorců, aby si tam našli nocleh a něco k jídlu, protože tady jsme na opuštěném místě." Odpověděl jim: "Vy jim dejte jíst!" Řekli: "Nemáme víc než pět chlebů a dvě ryby, ledaže bychom šli a nakoupili jídla pro všechny tyto lidi." Bylo jich totiž na pět tisíc mužů. Řekl svým učedníkům: "Rozsaďte je ve skupinách asi po padesáti!" Udělali tak a všechny rozsadili. Vzal pak těch pět chlebů a ty dvě ryby, vzhlédl k nebi a požehnal je, lámal a dával svým učedníkům, aby je předkládali lidu. Všichni se najedli dosyta a ještě se sesbíralo plných dvanáct košů zbylých kousků.








- 515-

Svátostná oběť díkůvzdání, památka, přítomnost


je téma dnešní katechetické homilie podle projektu ČBK „Učící se církev“Lekce 159 s odkazem na znění 2.čtení 1 Kor 11,23-26 a Katechismus katolické církve (KKC) 1356-1381.


Osnova :


a) díkůvzdání a chvála Otci

b) památka Kristovy oběti a jeho Těla, Církve

c) přítomnost Krista skrze moc jeho slova a Ducha Svatého


Úvod.

O obsahu dnešního tématu jsme se letmo zmínili v závěru lekce 109 nazvané „Slavení eucharistie“, která byla věnována průběhu slavení. Uvedli jsme, že křesťané slaví eucharistii již od počátků církve dodnes . Křesťané se totiž cítí být vázáni příkazem Pána, daným v předvečer jeho utrpení (1 Kor 11,24-25) (1356). Proto slavíme památku jeho oběti a obětujeme Otci to, co nám dal:dary stvoření, chléb a víno, které se mocí Ducha svatého a slovy Kristovými staly jeho tělem a krví (1357) . Učící se církev podle osnovy a KKC, téma o podstatě eucharistie dále rozvádí (1358).


Díkůvzdání a chvála Otci.


Eucharistii, svátost naší spásy, kterou nám Kristus zjednal na kříži, považujeme za akt díkůvzdání a chválu Otci za všechno, co Bůh ve stvoření a v lidstvu učinil dobrého, krásného a spravedlivého (1359), je vyjádřením díků , kterým církev vyjadřuje svou vděčnost Bohu za všechna jeho dobrodiní (1360), je obětí chvály Otci, přinášenou skrze Krista a s ním (1361).



Památka Kristovy oběti a jeho Těla, Církve.



Eucharistie není pouze vzpomínka na minulé události, nýbrž hlásání velkolepých děl, které Bůh činí pro lidi (1363). Je zpřítomnění památky Kristovy velikonoční oběti v liturgii církve , oběti, kterou Kristus přinesl na kříži jednou provždy (1364).


Eucharistie sama je také obětí. Její obětní ráz se projevuje ve slovech ustanovení: “To je mé tělo, které se za vás vydává“ a „tento kalich je nová smlouva zpečetěná mou krví, která se za vás prolévá“ (Lk 22,19-20). Kristus dává v eucharistii totéž tělo a krev vydané za nás na kříži (Mt 26,28) (1365; 1366).


V božské oběti , která se koná ve mši svaté, je přítomen a nekrvavým způsobem obětován sám Kristus. Kristova oběť a oběť eucharistie je jedna jediná oběť (1367) a je také obětí církve, která je pevně s Kristovou obětí spojena, neboť On je její hlavou a církev Kristovým tělem, včetně jejích údů pozemských a také těch, pobývajících již v nebeské slávě (1368;1369; 1370; 1371). Obdivuhodně shrnul tuto nauku svatý Augustin, jenž nás vybízí ke stále hlubší účasti na oběti našeho Spasitele, kterou slavíme v eucharistii (1372).


- 516-



Přítomnost Krista skrze moc jeho slova a Ducha Svatého.


Ježíš Kristus je ve své církvi přítomen mnoha způsoby: v liturgických úkonech, jak v osobě sloužícího kněze, tak pod eucharistickými způsobami. Je přítomen ve svém slově: to mluví On, když se v Církvi předčítá Písmo svaté. I tehdy je přítomen, když se Církev modlí a zpívá, jak to slíbil: “Kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich” (Mt 18,20)”- to znamená “ve společenství věřících” (1373). Je přítomen svou mocí ve svátostech, takže když někdo křtí, křtí sám Kristus. Eucharistie pak stojí nad všemi svátostmi. V Nejsvětější svátosti oltářní je totiž přímo obsaženo tělo a krev Ježíše Krista (1374). Stává se zde přítomný proměněním chleba a vína, ve své tělo a svou krev (1375). Tuto změnu církev nazývá přepodstatnění (1376). Kristus je zde přítomen nerozdělen, celý, v každé její části (1377) . My vyjadřujeme víru v jeho přítomnost s náležitou úctou pokleknutím, nebo hlubokou úklonou (1378) a uchováváme eucharistii na zvláště důstojném místě kostela(1379), kde nás Ježíš očekává v této svátosti lásky (1380). Nevnímáme ji svými smysly, ale vírou v Ježíšova slova: „Toto je mé tělo, které se za vás vydává“ (Lk 22,19) (1381).


Klaním se ti vroucně, skrytý Bože náš, jenž tu ve svátosti sebe ukrýváš: tobě srdcem svým se zcela poddávám, před tebou svou slabost, Bože, vyznávám. Zrakem, hmatem, chutí tebe nevnímám a jen sluchem svým tě jistě poznávám. Věřím vše, co hlásal světu Kristus Pán, v něm je základ pravdy lidstvu všemu dán.“ (Sv. Tomáš Akvinský, hymnus Adoro te devote)



Závěr



Součástí slavení eucharistie je vždy: hlásání Božího slova, díkůvzdání Bohu Otci za všechna jeho dobrodiní, především za dar jeho Syna, proměňování chleba a vína a účast na liturgické hostině prostřednictvím přijímání těla a krve Páně. Je to památka Kristovy velikonoční oběti, tedy díla spásy, uskutečněného Kristovým životem, smrtí a vzkříšením a zpřítomněného liturgickým úkonem. Eucharistickou oběť přináší sám Kristus, nejvyšší a věčný Velekněz Nové smlouvy, který jedná skrze službu kněží. A navíc je to sám Kristus, skutečně přítomný pod způsobami chleba a vína, který je obětním darem eucharistické oběti.


Viz též Učící se církev (úvody k textům) www. kostely.bk

Vypracoval MUDr.Leopold Mann





























- 517-

Comments