SLAVNOST SV. VÁCLAVA – 28.9.2013

SLAVNOST SV. VÁCLAVA – 28.9.2013 - sobota


Liturgické texty

Komentář k 1. čtení  z knihy Moudrosti. (V)  Mdr 6,9-21:

 

K úvahám nad čtením z knihy Moudrosti při dnešní slavnosti Svatého Václava, by měli  být vedeni ti, kteří rozhodují o osudech lidí, celých národů a států. Moudrostí by měli být naplněni také ti, kteří jako nástupci apoštolů byli Kristem pověřeni šířit křesťanství mezi národy.

 

1. ČTENÍ Mdr 6, 9 – 21: Vládcové, k vám se obracejí má slova, abyste se naučili moudrosti a neklesli. Ti totiž, kdo svatě střeží svaté příkazy, budou uznáni za svaté, ti, kdo jsou o nich poučeni, najdou ospravedlnění.Buďte tedy žádostiví mých slov, mějte po nich touhu, a poučí vás. Moudrost září a nevadne, snadno ji vidí ti, kdo ji milují, dává se nalézt těmi, kdo ji hledají. Předchází ty, kdo po ní touží, a ukazuje se jim první. Neunaví se, kdo k ní časně přichází, najde ji, jak mu sedí u dveří.  Myslet totiž na ni, je svrchovaná prozíravost, kdo kvůli ní bdí, brzy je bez starosti. Vždyť sama obchází a hledá ty, kdo jsou jí hodni, na cestách se jim ukazuje s přízní a při každé myšlence jim vychází vstříc.  Neboť její začátek je zcela upřímná touha poučit se, chtít se poučit je láska (k ní), láska ( k ní ) je zachovávat její přikázání, dbát o přikázání je zajistit si, nesmrtelnost, nesmrtelnost pak dává místo u Boha. A tak touha po moudrosti přivádí ke kralování. Vládcové lidí, když se tedy těšíte z trůnů a žezel, ctěte moudrost, abyste kralovali navěky.

Komentář ke 2. čtení z 1. listu apoštola Petra.  (V)    1 Petr  1, 3-6;2,21b-24:

 

Při čtení z listu apoštola Petra, můžeme zajásat nad skvělou nadějí na trvalé dědictví, které  nám zanechal Bůh Otec v Ježíši Kristu. I když nás křesťany, kteří v něho věříme, v průběhu dějin čekaly těžké zkoušky a mnozí z nás se od jeho učení ve svém životě odchýlili, nakonec naše víra a život v Kristu v současnosti nalezla cestu ke konečnému uzdravení.

 

2. ČTENÍ 1 Petr 1, 3 - 6; 2, 21b – 24: Buď veleben Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista! Protože je tak nesmírně milosrdný, znovu nás zrodil, takže zmrtvýchvstáním Ježíše Krista máme živou naději na dědictví, které nepomine, na dědictví skvělé a trvalé. Je pro vás připraveno v nebi; protože totiž máte víru, chrání vás Boží moc ( a vede ) ke spáse, která se má ukázat ( nyní ) v poslední době. A proto budete potom jásat, i když vás musí trápit teď ještě na krátký čas všelijaké zkoušky. Vždyť i Kristus trpěl za vás a zanechal vám tak příklad, abyste šli v jeho šlépějích. 'On nezhřešil a nikdo od něho neslyšel nic neupřímného.' Když mu spílali, on jim to spíláním neoplácel, když trpěl, nevyhrožoval, ale ponechal vše tomu, který soudí spravedlivě. On sám na svém těle vynesl naše hříchy na dřevo (kříže), abychom byli mrtví hříchům a žili spravedlivě. Jeho ranami jste uzdraveni.

 

 

Komentář k evangeliu podle  Matouše.  ( V)  Mt  16,24-27:

Čechové si byli vždy vědomi, že ve svatém Václavovi mají nejen přímluvce za mír a ochranu u Boha, ale i příklad jak žít správně ve víře v Krista. V dnešním evangeliu podle Matouše je obsažena Ježíšova výzva, že jedině v následování Krista spočívá naše  naděje ke spáse. Na ní vyrostla úcta ke svatováclavské tradici v nové době. Období protestantství  a hluboká náboženská krize, která zachvátila většinu evropských zemí koncem středověku, sice poněkud zpomalila proces sjednocení křesťanů ve víře,  avšak církev jej po 2. vat. koncilu opět obnovila.

 

EVANGELIUM Mt 16, 24 – 27: Ježíš řekl svým učedníkům:  "Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě! Neboť kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, kdo však svůj život pro mne ztratí, nalezne ho.Neboť co prospěje člověku, když získá celý svět, ale ztratí svou duši? Nebo jakou dá člověk náhradu za svou duši? Syn člověka přijde ve slávě svého Otce se svými anděly a tehdy odplatí každému podle jeho jednání.

 

 

- 1174-

 

 

 

Protestantství a rekatolizace  u nás

 

je téma 375 ke dnešní dějepisné homilii podle projektu ČBK „Učící se církev“ .

 

Osnova:

a) Kališná církev, luteráni, Čeští bratři

b) Bílá hora a rekatolizace (klady a stíny barokního katolicizmu)

 

Úvod.

Začátkem 16. století  propukla v Německu a pak ve Švýcarsku hluboká náboženská krize, která brzy zachvátila většinu evropských zemí. Byl to důsledek toho, že církev katolická dlouho otálela s obnovením kázně v kléru a s odstraněním četných a křiklavých nešvarů. Byl to proces, který se snažil vymanit církev z krize, protože      v církvi nastal rozpor mezi slovy a činy. Zvláště pak vyzývalo k reformě církve hlásání o chudobě duchovních,  libujících si v penězích a přepychu, nebo dokonce    v bitvách. Nelibost vzbuzoval též prodej odpustků. Někde se ovšem  chopili provádění církevní očisty a obnovy lidé nepovolaní, kteří rozpoutali bouři, jakou církev dosud nezažila. Pro dílo těchto samozvaných „upravitelů“ poměrů v církvi se ujalo pojmenování - reformace. V širším smyslu byla reformace náboženské a sociální hnutí, vyvíjející úsilí o reformu (nápravu) církve. Vedla však k rozpadu církevní jednoty na katolíky a protestanty…

 

Kališná církev, luteráni, Čeští bratři.

 

Někteří protestanté  se označovali jako utrakvisté či kališníci. Tvořili kališnou církev. Jejich  křesťanské vyznání – utrakvismus -  vzešlo z husitství a trvalo až do rekatolizace po bitvě na Bílé hoře. V 15. století se stalo  v Čechách vírou  dominantní. Silné zastoupení mělo i na Moravě. Utrakvisté se ovšem vždy považovali za plnohodnotnou součást nerozdělené katolické církve. Velkou odezvu v českých zemích mezi lidem postupně dosáhlo učení německého reformátora Martina Luthera (1483-1546) augustiniánského mnicha a profesora teologie. Luther popřel platnost církevní tradice a za jediný pramen víry prohlásil Písmo svaté, jež však podrobil náležitému výběru. Složitou církevní hierarchii s farnostmi, kláštery, diecézemi, koncily, papežem a s jejich úředními úkony, obětí mše svaté, zvláštním kněžstvím, svátostmi, prodejem odpustků a kanonickými zákony odsoudil jako dílo Satanovo. Luther strhl za sebou větší polovinu obyvatelstvo obyvatelstva německých států a ještě větší úspěch měl mezi svými soukmenovci - luterány v českých zemích. Reformaci ráda přijímala šlechta. Nelákala ji vždy jen Lutherova nauka, nýbrž také hmotné výhody spojené s reformací. Bylo pro ně pohodlné dosazovat duchovní bez souhlasu vyšších církevních orgánů a mít možnost připojovat  církevní majetek ke svému panství. Ochotně se k luterství připojovali i kantoři a městská inteligence. A selský lid přecházel k luteranismu, aniž vlastně věděl jak. Politický vliv neměl, musel se podrobit vůli vrchnosti a přijmout duchovního, jež mu dosadila.  S těmito společenstvími reformátorů se prolínala velká skupina křesťanů, Čeští bratři Jednoty bratrské.  Její kořeny sahají do poloviny 15. století, kdy se vlády v Čechách zmocnilo, po doznění revolučních let, konzervativní křídlo strany podobojí. Jejich úsilí bylo zaměřeno k udržení alespoň nejzákladnějších požadavku husitství při současném smíru s církví římskou, na základě kompaktát, dohodnutých na koncilu v Basileji (1436).

- 1175-

Bílá hora a rekatolizace (klady a stíny barokního katolicizmu.

 

Reformace byla v českých zemích až do let devadesátých 16. století stále na postupu. Katoličtí faráři, kteří se nepodřídili protestantské vrchnosti, byli odepřením desátků a dokonce zničením farních budov prostě donuceni odejít. Také poddaní, kteří se ve věcech víry nechtěli podrobit pánovu přání, byli obsílkami a všemožným šikanováním zvikláváni ve svém odporu. Ve skutečnosti ovšem protestanté stále neměli zákonné uznání, neboť Basilejská kompaktáta zaručovala jejich odpůrcům ochranu. Proto si na panovníkovi vymohli jejich  zrušení, což však paradoxně vedlo ke zhoršení vzájemných vztahů a k velkým zmatkům v nekatolickém táboře.  Ačkoliv čeští nekatolíci vystupovali navenek jednotně, byli mezi jednotlivými skupinami hluboké rozdíly věroučné. Naproti tomu strana katolická se ponenáhlu vzpamatovávala z dřívějšího úpadku. Nekatolíci měli sice značnou početní převahu ve šlechtě i v lidu, ale mladá a nadšená generace katolická, vychovávaná v katolické cizině nebo doma u jezuitů, se nehodlala s tímto stavem smířit a pomýšlela na znovudobytí někdejších pozic. I na počátku 17. století  pokračovalo úsilí o obsazení důležitých míst katolíky. Napětí mezi katolíky a protestanty se neustále prohlubovalo a přeneslo se i do politické roviny. Měšťané, ke kterým se připojili i šlechtici, založili stavovský spolek, s cílem  posílit moc těchto stavů. Začaly se rovněž ozývat hlasy pro sesazení krále. Náboženská protivenství se přiostřila a vše nasvědčovalo tomu, že dojde k válečnému měření sil. V roce 1620 císařské vojsko vtrhlo do Čech  a zvítězilo v bitvě na Bílé hoře u Prahy. Byli zatčeni náčelníci stavovského odboje a 21. června 1621 byl na 27 z nich vykonán rozsudek smrti. Velká většina protestantské šlechty byla pokutována zabavením majetku. Když bylo potřeno povstání českých stavů, nestálo již nic v cestě rekatolizaci země. Byla provedena do všech důsledků nekompromisně a rychle. Nejprve bylo dekrety  vypovídáno nekatolické duchovenstvo . Velmi záhy zasáhla protireformační činnost vlády pražskou universitu, byly vydány výnosy proti nekatolickým laikům. Královské komise prováděli rekatolizaci šlechty a měst. Venkovské obyvatelstvo bylo nuceno srovnat ve víře se svou katolickou vrchností. K tomu konali misijní práci mezi nekatolíky misionáři především z řad jezuitů.  Český lid byl získáván pro katolickou víru prostředky vnitřní náboženské obnovy. Zvláště účinným prostředkem šíření víry bylo především kázání. Šířila se duchovní poesie  zejména   v písních. Byly tištěny modlitební knihy, biblické překlady. Vznikaly náboženské činohry a opery, dramata. Působením slova mluveného i tištěného se český lid, byť často v těžkém sociálním postavení, upřímně hlásil ke katolické víře. Zdůrazňovaly se pravdy, na které reformátoři útočili, jako úcta mariánská, úcta svatých, víra v očistec, podřizování se ve všem Božímu zákonu, zavádějí se pobožnosti pro každý stav a povolání, vznikají poutní místa, lidové misie a exercicie.  Bohatě se rozvinula činnost vědecká, zejména teologie, filozofie a historie,  přicházelo množství umělců z ciziny, vyvíjelo se výtvarné umění.

Na závěr

Vzhledem k mnoha historickým okolnostem, je dané téma církevních dějin velmi obsáhlé. Dějiny církve zde nemohou pokrýt veškeré církevně-historické události zvláště z konce středověku z období šíření protestantismu a následné rekatolizace,  v celé jejich šíři a vyžadují další studium materiálů o této době.

Viz též Učící se církev (úvody k textům) www. kostely.bk.                         Vypracoval MUDr. Leopold Mann

- 1176 –

Podřízené stránky (1): 26. NEDĚLE V MEZIDOBÍ – 29.9.2013
Comments