SLAVNOST SESLÁNÍ DUCHA SVATÉHO – 19.5.2013

SLAVNOST SESLÁNÍ DUCHA SVATÉHO – 19.5.2013 - neděle


Liturgické texty

Komentář k 1. čtení ze Skutků apoštolů. (I)   Sk  2,1-11:

 

Událost, kterou evangelista Lukáš popisuje ve Skutcích apoštolů, je dovršením Ježíšových zaslíbení. Duch svatý v den letnic vstupuje do duší Ježíšových učedníků tak, jako vstupuje i do srdcí našich při obřadu biřmování, a přetváří je, abychom byli schopní poznávat cestu k plnému společenství s ním v jednotě víry v ukřižovaného a vzkříšeného Ježíše Krista.

 

1. ČTENÍ Sk 2,1-11: Nastal den letnic a všichni byli společně pohromadě. Najednou se ozval z nebe hukot, jako když se přižene silný vítr, a naplnil celý dům, kde se zdržovali. A ukázaly se jim jazyky jako z ohně, rozdělily se a nad každým z nich se usadil jeden. Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit cizími jazyky, jak jim Duch vnukal, aby promlouvali. V Jeruzalémě bydleli zbožní židé ze všech možných národů pod nebem. Když se ten zvuk ozval, hodně lidí se sběhlo a byli ohromeni, protože každý z nich je slyšel, jak mluví jeho vlastní řečí. Žasli, divili se a říkali:  "Ti, co tak mluví, nejsou to Galilejci? Jak to tedy, že každý z nás slyší svou mateřštinu? My Partové , Médové, Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judska a Kapadokie, Pontu a Asie, Frýgie a Pamfýlie, Egypta a libyjského kraje u Kyrény, my, kteří jsme připutovali z Říma, židé i proselyté, Kréťané i Arabové: slyšíme, jak našimi jazyky hlásají velké Boží skutky."

 

Komentář ke 2. čtení z prvního  listu Pavla Korinťanům.  (I)    1 Kor 12,3b-7.12-13:

Apoštol Pavel se dopisem obrací na Korinťany, nadšené z toho, že i v jejich vzdáleném společenství se  různým způsobem projevuje působení Ducha svatého.  Stejně jako jim i nám při křtu a biřmování Duch svatý poskytuje zvláštní sílu, která nás pevněji spojuje s Kristem a vtiskuje do našich duší jeho pečeť, jako  nezrušitelné duchovní znamení .   

 

2. ČTENÍ 1Kor 12,3b-7.12-13: Bratři ! Jenom pod vlivem Ducha svatého může někdo říci: "Ježíš je Pán." Dary jsou sice rozmanité, ale je pouze jeden Duch. A jsou rozličné služby, ale je pouze jeden Pán. A jsou různé mimořádné síly, ale je pouze jeden Bůh. On to všechno ve všech působí. Ty projevy Ducha však jsou dány každému k tomu, aby mohl být užitečný. Tělo je také pouze jedno, i když má mnoho údů; ale všechny údy těla, přestože je jich mnoho, tvoří dohromady jediné tělo. Tak je tomu také u Krista. Neboť my všichni jsme byli pokřtěni jedním Duchem v jedno tělo - ať už jsme židé nebo pohané, otroci nebo svobodní - všichni jsme byli napojeni jedním Duchem.

 

 

Komentář k evangeliu podle  Jana.  ( I)  Jan 20,19-23:

 

Když se jednoho večera o letnicích   vzkříšený Ježíš Kristus zjevil svým učedníkům, odevzdal jim v té slavnostní chvíli svého Ducha  a spolu s ním i svůj pokoj, své poslání a svou nadpřirozenou moc. Kristova Církev rozesetá po celém světě může od toho okamžiku prožívat tajemství svého nového narození, posvěceného křtem a dovršeného přijetím pečeti biřmování v Duchu svatém.

 

EVANGELIUM Jan 20,19-23: Když byl večer prvního dne v týdnu, přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!" Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se.  Znovu jim řekl: "Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás." Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: "Přijměte Ducha svatého. Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou."

 

- 1106-

 

 

 

Obřad biřmování  

 

je téma 353 ke dnešní katechetické homilii podle projektu ČBK „Učící se církev“ s odkazem na znění Katechismu katolické církve (KKC)1297-1301. Viz též téma

351 o obřadu a účincích biřmování ke slavnosti Nanebevstoupení Páně 9.5.2013.

 

Osnova:

a) posvěcení křižma (předchází)

b) modlitba biskupa se vztaženýma rukama – vzývání Ducha Svatého

c) podstatný obřad svátosti – pomazání křižmem, vkládání ruky, slova „Přijmi pečeť daru Ducha Svatého“, pozdrav pokoje

 

Úvod.

Biřmování je svátost dovršující křest, ve které jsme zahrnováni dary Ducha svatého. Ten, kdo se svobodně rozhodne žít životem Božího dítěte a požádá o dar             Ducha svatého skrze vkládání rukou a pomazání křižmem při obřadu biřmování, dostane sílu stát se slovem i skutkem svědkem Boží lásky. Stává se tak plnohodnotným a zodpovědným členem katolické církve.

 

České slovo „křižmo“, označující nejdůležitější liturgický olej, je odvozenina                z řeckého chrisma = olej k pomazání  a christos = pomazaný.  Odtud jméno Kristus a křižmem označení křesťané. Tato etymologie ozřejmuje účel křižma, tedy pomazání a to při křtu (hlava), biřmování (čelo), při svěcení kněžském (ruce) a při svěcení biskupském (hlava). Kromě těchto svátostí používá římská církev křižmo rovněž při svěcení kostela, kalicha, oltáře a zvonu. 

 

Křižmo je symbolem radosti, síly a zdraví. Je směsí olivového oleje  a balzámové pryskyřice. Příjemná vůně vonných přísad křižma má velkou hodnotu: má účastníkům liturgických aktů, při nichž je křižmo používáno, zpřítomnit libou (pro Boha i pro nás) vůni Kristovu, tj. jeho svatost. Příjemcům svátostí, při kterých je křižmo užito, má ozřejmit pomoc (milost) a závazek (misi), aby ve svém životě realizovali Kristovy „voňavé“ skutky: „Jsme totiž jakoby vůní kadidla, jež Kristus obětuje Bohu, ta vůně proniká k těm, kteří docházejí spásy“ (2 Kor 2,15).

 

Posvěcení křižma (předchází).

 

V římské církvi obřadu biřmování tradičně předchází posvěcení křižma. Koná se výhradně na Zelený čtvrtek ve zvláštní bohoslužbě zvané Missa chrismatis, kterou slaví biskup ve své sídelní katedrále, která má být vždy koncelebrována co největším počtem diecézních kněží, za asistence jáhnů a lidu. Po bohoslužbě slova nebo v eucharistické modlitbě před závěrečnou doxologií jsou přineseny nádoby      s olejem a balzámem, které biskup spolu smísí. Poté biskup vyzve shromážděné         k modlitbě a pronese díkůvzdání. Nato pronáší modlitbu k posvěcení křižma. Přitom mají všichni shromáždění kněží pravou ruku vztaženou ke křižmu. Křižmo je po bohoslužbě rozděleno do válcovitých nádobek s nápisem SC, v nichž je přechováváno. Zároveň se svěcením křižma biskup požehná samostatnými krátkými modlitbami i olej nemocných a olej katechumenů ( 1297).

 

- 1107-

 

Když se biřmování slaví odděleně od křtu, liturgie svátosti začíná obnovou křestních slibů a vyznáním víry biřmovanců.Z toho vyplývá, že biřmování navazuje na křest. Je-li křtěn dospělý, dostává ihned biřmování a přijímá tělo Páně (1298).

Modlitba biskupa se vztaženýma rukama – vzývání Ducha Svatého.

V římském obřadu biskup vztahuje ruce nad shromážděné biřmovance: gesto, které je od dob apoštolských znamením daru Ducha. A sám biskup pak vzývá vylití Ducha:

 „Všemohoucí Bože, Otče našeho Pána Ježíše Krista, tys dal ve křtu těmto svým služebníkům odpuštění hříchů a život věčný. Sešli na ně svého Ducha Utěšitele: dej jim ducha moudrosti a rozumu, ducha rady a síly, ducha poznání a lásky, a naplň je duchem bázně před tebou. Skrze Krista, našeho Pána“ (1299).

Podstatný obřad svátosti – pomazání křižmem, vkládání ruky, slova „Přijmi pečeť daru Ducha Svatého“, pozdrav pokoje.

Následuje podstatný obřad svátosti. V latinském obřadu se svátost biřmování uděluje prostřednictvím pomazání křižmem na čelo, spolu se vkládáním ruky a                       slovy: „Přijmi pečeť daru Ducha svatého’“ (1300). Políbení pokoje, kterým končí obřad svátosti, znamená a vyjadřuje církevní společenství s biskupem a se všemi věřícími (1301).

 

Na závěr

Biřmování, stejně jako křest, vtiskuje do křesťanovy duše duchovní znamení, nezrušitelnou pečeť; proto se tato svátost může přijmout jen jedenkrát za život. Podstatou obřadu biřmování je pomazání posvátným křižmem na čele pokřtěného (na Východě též na jiných částech těla) doprovázené vkládáním rukou přisluhovatele a slovy „Přijmi pečeť daru Ducha svatého“ v římském obřadu. Je-li biřmování slaveno odděleně od křtu, jeho spojení s ním je vyjádřeno kromě jiného obnovou křestních slibů. Slavení biřmování během eucharistické oběti přispívá ke zdůraznění jednoty svátostí uvedení do křesťanského života.

 

Viz též Učící se církev (úvody k textům) www. kostely.bk.

Vypracoval MUDr. Leopold Mann

Comments