SLAVNOST NEJSVĚTĚJŠÍHO SRDCE JEŽÍŠOVA -7.6.2013

SLAVNOST NEJSVĚTĚJŠÍHO SRDCE JEŽÍŠOVA -7.6.2013 – pátek

 

Liturgické texty

 

 

Komentář k 1. čtení z  knihy proroka Ezechiela. (IC)   Ez 34,11-16:

 

Dnešní čtení z knihy proroka Ezechiela nám obrazem Boha jako dobrého pastýře připomíná, jak nesmírně něžně zachází Pán se svým stádem. Obsahuje všemožné odstíny obrazu Boží lásky vkládané do  srdce člověka po celou dobu jeho lidské existence. Všimněme si, jakými slovy jsou zde vyjádřené: vyhledám, ujmu se, budu pečovat, vysvobodím je, shromáždím, přivedu je do bezpečí, povedu je na tučnou pastvu, odpočinou si, rozptýlené přivedu zpět, obvážu zraněné, budu je střežit, budu je pást. Obraz je zvláště výmluvný v tento den věnovaný oslavě Kristovy lásky, která  vykoupila své hříšné ovce z otroctví hříchu.

 

1. ČTENÍ Ez 34,11-16: Tak praví Pán, Hospodin: "Hle, já sám vyhledám své stádo a ujmu se ho. Jako se pastýř stará o své stádo, když je mezi svými rozptýlenými ovcemi, tak budu pečovat o své ovce         a vysvobodím je ze všech míst, kam se rozprchly v mlhavém a mračném čase. Vyvedu je z národů, shromáždím je ze zemí a přivedu je do jejich vlasti, budu je pást na izraelských horách, v údolích i na zemských lučinách. Povedu je na tučnou pastvu, budou přebývat na nejvyšších izraelských horách, odpočinou si tam v dobrém ovčinci, na izraelských horách budou požívat žírnou pastvu.  Já budu pást své stádo, já jim dám odpočinek - praví Pán, Hospodin. Budu hledat ztracené, zpět přivedu rozptýlené, obvážu zraněné, posílím slabé, budu střežit tučné a silné, pást je budu svědomitě."



Komentář ke 2. čtení z  listu Pavla Římanům.  (IC)  Řím  5,5-11:

V době, než za nás Ježíš zemřel, byli všichni lidé velkými hříšníky. Když apoštol Pavel v úryvku z  listu Římanům přemítá o velikonočních událostech, uvažuje o nich ve světle Kristovy lásky k lidem, která je i nám „vylita“ do srdce Duchem  svatým. 

 

2. ČTENÍ Řím 5,5-11: Bratři!  Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého, který nám byl dán. Kristus přece v ten čas, když jsme ještě byli slabí, zemřel za bezbožníky. Vždyť sotva kdo položí život za spravedlivého - možná za dobrého se ještě někdo umřít odhodlá.  Ale Bůh dokazuje svou lásku    k nám tím, že Kristus umřel za nás, když jsme byli ještě hříšníky. Tím spíše tedy budeme zachráněni skrze něho od hněvu teď, když jsme ospravedlněni jeho krví. Neboť jestliže jsme byli s Bohem usmířeni smrtí jeho Syna v době, kdy jsme s ním byli ještě znepřáteleni, tím spíše - po usmíření - budeme zachráněni jeho životem. Ba ještě více! Smíme se i chlubit Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista, protože skrze něho se nám nyní dostalo usmíření.

 

Komentář k evangeliu podle Lukáše.  ( IC)  Lk 15,3-7:

 

Apoštol Lukáš nám v evangeliu předkládá podobenství, jehož hlavní postavou je opět laskavý pastýř, se kterým jsme se setkali v prvním čtení. I zde výrazy zvolené Ježíšem  naznačují,  jak hlubokou  lásku má Bůh ke člověku, byť zdánlivě pro hřích ztracenému. Jako Boží Syn a člověk vztáhl Ježíš naše hříchy na sebe. Se směsí velké bolesti  i radosti je naložil na ramena a odnesl na smrt. Ježíšův kříž  jako nekonečná hodnota, vyplatil hříchy celého světa.

 

EVANGELIUM Lk 15,3-7: Ježíš pověděl farizeům a učitelům Zákona toto podobenství: "Kdo z vás, když má sto ovcí a jednu z nich ztratí, nenechá těch devětadevadesát v pustině a nepůjde za tou ztracenou, dokud ji nenajde? A když ji najde, s radostí si ji vloží na ramena. Až přijde domů, svolá své přátele i sousedy a řekne jim: 'Radujte se se mnou, protože jsem našel svou ztracenou ovci.' Říkám vám, že právě tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který se obrátí, než nad devětadevadesáti spravedlivými, kteří obrácení nepotřebují."

 

- 1118-

Kristova výkupná smrt

 

je téma 357 ke dnešní katechetické homilii podle projektu ČBK „Učící se církev“ s odkazem na znění  dnešního 2. čtení Řím 5,5-11 a Katechismus katolické církve (KKC) 599-605.                                                         

 

Osnova:

a) Ježíš byl vydán, jak to Bůh předem rozhodl

b) zemřel za naše hříchy podle Písma

c) Boží iniciativa a vykupitelská láska

 

Úvod.

Ježíš Kristus prohlásil, “Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé” (Mk 10,45). Výkupné, je platba, která musí být provedena výměnou za propuštění osoby ze zajetí. Ježíš je zaplatil obětí vlastního života, aby nás osvobodil z otroctví  hříchu a jeho následků, fyzické smrti, po které by následovalo věčné odloučení od Boha. Ježíš splatil toto výkupné za nás všechny, protože všichni jsme infikováni hříchem (Řím 3,23) a zasloužíme si Boží soud (Řím 6,23). Ježíš je Bůh v lidské podobě.  Sestoupil  na svět, aby se stal jedním z nás a mohl se s námi ztotožnit. Dobrovolně vztáhl na sebe naše hříchy, pro ně pak nesmírně trpěl a byl za ně  ukřižován. Ježíšova smrt jako nekonečná hodnota, vyplatila hříchy celého světa. Ježíšovo vzkříšení prokázalo, že Jeho smrt byla obětí dostačující, že On svou obětí hřích a smrt skutečně porazil a nás z ní vysvobodil.

 

Ježíš byl vydán, jak to Bůh předem rozhodl.

 

Ježíšova násilná smrt nebyla plodem náhody v rámci nějaké nešťastné shody okolností. Patří k tajemství Božího plánu, jak to vysvětluje svatý Petr Židům hned ve svém prvním svatodušním projevu: „On byl vydán, jak to Bůh předem rozhodl“ (Sk 2,23); (599; 600).

Zemřel za naše hříchy podle Písma.

 

Božský plán spásy, byl v Písmech předem ohlášen jako tajemství všeobecného vykoupení, to je vysvobození, které zbavuje lidi otroctví hříchu. Svatý Pavel ve svém vyznání víry říká, že:  „Kristus umřel ve shodě  s Písmem za naše hříchy     (1 Kor 15,3); (601). On byl ovšem k tomu vyhlédnut už před stvořením světa, ale pro vás se objevil teď na konci časů“ (1 Petr 1,18-20).

Lidské hříchy spáchané po prvním hříchu jsou trestány smrtí. Bůh tím, že poslal svého vlastního Syna v postavení otroka — v takovém stavu tedy, v jakém bylo lidstvo padlé a zasvěcené smrti kvůli hříchu — „Toho, který nepoznal hřích, kvůli nám ztotožnil s hříchem, abychom kvůli němu dosáhli spravedlnosti“ (2 Kor 5,21); (602). Když ho Bůh učinil takovým způsobem solidárním s námi hříšníky, „vlastního Syna neušetřil, ale vydal ho za nás za všecky“ (Řím 8,32), abychom byli „s Bohem usmířeni smrtí jeho Syna“ (Řím 5,10); (603).

 

- 1119-

Boží iniciativa a vykupitelská láska.

 

Tím, že Bůh vydal svého Syna za naše hříchy, ukazuje, že jeho plán spásy, který má s námi, je plán dobrotivé lásky, která předchází jakoukoliv naši zásluhu: „V tom záleží láska: ne že my jsme milovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako smírnou oběť za naše hříchy (1 Jan 4,10). Bůh dokazuje svou lásku        k nám tím, že Kristus umřel za nás, když jsme ještě byli hříšníky“ (Řím 5,8); (604). Tato láska nikoho nevylučuje; Ježíš to připomněl na závěr podobenství o ztracené ovci: „Stejně tak nechce váš nebeský Otec, aby zahynul jediný z těchto nepatrných“ (Mt 18,14). Prohlašuje, že „dává svůj život jako výkupné za všechny“ (Mt 20,28); tento poslední výraz „za všechny“ nikoho nevylučuje, neboť staví proti sobě celé lidstvo a osobu jediného Vykupitele, který se vydává proto, aby lidstvo spasil. Proto církev po vzoru apoštolů učí, že Kristus zemřel za všechny bez výjimky: „Není, nebyl a nebude žádný člověk, pro něhož by nebyl Kristus trpěl.“ ;(605).

Na závěr

 

Apoštol Pavel výkupnou Ježíšovu smrt kvalifikuje jako spásný čin Boží, přesahující každý lidský výpočet, ostře kontrastující s lidskými představami (1 Kor 1,18). Jiný výraz, kterým Pavel charakterizuje důsledky Ježíšovy smrti, je smíření.

Význam kříže pro spásu člověka vyjádřil Pavel velmi výstižně:  „Vždyť nás má ve své moci láska Kristova – nás, kteří jsme pochopili, že jeden zemřel za všechny, a že tedy všichni zemřeli; a za všechny zemřel proto, aby ti, kteří jsou naživu, nežili už sami sobě, nýbrž tomu, kdo za ně zemřel i vstal. A tak od nynějška už nikoho neposuzujeme podle lidských měřítek. Ačkoliv jsme dříve viděli Krista po lidsku, nyní už ho takto neznáme. Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové. To všecko je z Boha, který nás smířil sám se sebou skrze Ježíše Krista a pověřil nás, abychom sloužili tomuto smíření. Neboť v Kristu Bůh usmířil svět se sebou. Nepočítá lidem jejich provinění a nám uložil zvěstovat toto smíření.“ (2 Kor 5,14-19).

Ježíš Kristus vykoupil lidstvo z otroctví hříchu. Kříž je místo smíření Boha s člověkem, což znamená, že člověk už nemusí žít sám pro sebe, být otrokem vlastního egoismu a egocentrismu, nemusí být sám sobě Bohem, nýbrž může žít v Bohu a pro Boha.

 

Viz též Učící se církev (úvody k textům) www. kostely.bk.                         Vypracoval MUDr. Leopold Mann

Comments