Slavnost Nejsvětější Trojice - 3.6.2012

úvody k textům

Rubrika obsahuje nedělní a sváteční liturgické texty bohoslužby slova včetně komentářů k nim. Na texty navazují vypracovaná témata podle projektu českých a moravských biskupů – “Učící se církev”. Každý týden zde s předstihem několika dnů naleznete nový článek , uvádějící  přípravu na následující homilii.

Kvě 28 2012

Učící se církev – DÍLO NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE JE V LITURGII – 3.6.2012

SLAVNOST NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE- 3.6.2012

Liturgické texty
  • Komentář k 1. čtení z páté knihy Mojžíšovy.  (I)  Dt   4,32–34. 39–40:
Dnešní liturgie je věnována oslavě jediného Boha, který se člověku podle Písma zjevuje ve třech osobách. Jak uslyšíme z prvního čtení, Hospodin se za všech okolností už od počátku světa projevuje jako ten, kdo je blízký svému lidu, jako pravý Otec, jako zdroj života a jako ten kdo zůstává svým dětem věrný a plní dávná zaslíbení.  Za všechna duchovní požehnání,  kterými nás tím obdařuje, mu nepřestaňme děkovat klaněním, chválou, díkůvzdáním a přinášením obětí darů.
1. ČTENÍ Dt 4, 32–34. 39–40: Mojžíš řekl lidu: „Ptej se dávných dob, které tě předcházely ode dne, kdy Bůh stvořil člověka na zemi: ( ptej se ) od jednoho konce nebes k druhému, stalo se někdy něco tak velkého nebo bylo něco podobného slyšet, aby nějaký národ slyšel hlas Boha, mluvícího z ohně, jako jsi slyšel ty, a zůstal naživu? Nebo zkusil nějaký bůh přijít a vyvolit si národ uprostřed jiného národa zkouškami, znameními, divy, bitvami, mocnou rukou, napřaženým ramenem, úžasnými děsnými činy, jak pro vás to všechno učinil Hospodin, váš Bůh, před vašimi zraky v Egyptě?  Uznej to dnes a uvaž    v srdci: je to Hospodin, Bůh nahoře na nebi jako dole na zemi; není jiného boha. Zachovávej jeho nařízení a jeho příkazy, které ti dnes přikazuji, abys byl šťastný ty a tvoji synové po tobě, abys dlouho žil na zemi, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává navždy.“ 
  • Komentář ke 2. čtení z listu apoštola Pavla Římanům.  (I)   Řím  8, 14–17:
Apoštol Pavel v listě Římanům, velebí Hospodina a oslovuje Ho jako Otce. Bůh, dárce života, mocí Ducha svatého, přebývajícího v srdci věřících, dokonale sjednocuje  křesťany se vzkříšeným Kristem a přijímá je tak za své  děti. Celý náš křesťanský život spočívá na důvěrném společenství  s  božskými osobami Nejsvětější Trojice, se kterými se lid setkává zvláště při bohoslužebném slavení shromážděné církve.
2. ČTENÍ Řím 8, 14–17: Bratři! Všichni, kdo se dávají vést Božím Duchem, jsou Boží synové. Nedostali jste přece ducha otroctví, že byste museli zase znova žít ve strachu. Dostali jste však ducha těch, kdo byli přijati za vlastní, a proto můžeme volat: „Abba, Otče!“ Spolu s naším duchem to potvrzuje sám Duch ( svatý ), že jsme Boží děti. Jsme-li však děti, jsme i dědici: dědici Boží a spoludědici Kristovi. Musíme ovšem jako on trpět, abychom tak mohli spolu s ním dojít slávy.  
  • Komentář k evangeliu podle Matouše. ( I)  Mt  28, 16–20:
Ježíš se podle Matoušova evangelia po velikonocích zjevil na hoře svým učedníkům jako Pán Církve. Zapojil je do pokračování svého poslání křtít a hlásat radostnou zvěst o spáse všem. Naučil je křestní formuli,  jednoznačně vyjadřující, že je jeden Bůh, který přebývá ve třech osobách. To čím je Ježíš pověřil, se naplňuje a sdílí v liturgii církve dodnes.
EVANGELIUM Mt 28, 16–20: Jedenáct učedníků odešlo do Galileje na horu, kam jim Ježíš určil. Uviděli ho a klaněli se mu, někteří však měli pochybnosti. Ježíš k nim přistoupil a promluvil: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa.“
Dílo Nejsvětější Trojice je v liturgii 

je téma dnešní katechetické homilie podle projektu ČBK „Učící se církev“ – Lekce 291  s odkazem na znění  evangelia Mt 28,16 a Katechismus katolické církve (KKC) 1077 až 1109YOUCAT 170; 171.

Osnova:

  1. Otec – zdroj a cíl liturgie
  2. Kristovo dílo v liturgii
  3. Duch Svatý a Církev v liturgii

Úvod.

Liturgie je bohoslužebné slavení shromážděné církve, ve kterém Kristus skrze svého Ducha ve slově a svátostných znameních dává věřícím účast na svém Velikonočním tajemství, a tak umožňuje vykoupenému člověku děkovnou a oslavnou odpověď Otci. Církev se přitom otevírá aktivnímu působení Ducha svatého, který je spolučinitelem slavení. Liturgie je dílo Boho-lidské. Je formována i ve vztahu k ostatním božským osobám. Kde je jedna božská osoba, tam jsou i ostatní. Cílem křesťanské bohoslužby je Bůh jako Otec, Syn a Duch svatý (1066).

Otec – zdroj a cíl liturgie.

YOUCAT – otázka 170: Co je nejhlubším zdrojem liturgie?  

Odpověď: Nejhlubším zdrojem liturgie je Bůh sám, v něm se uskutečňuje věčná nebeská oslava lásky-radost Otce i Syna i Ducha svatého. Protože Bůh je láska, chce nám dát účast na své radosti a zahrnout nás svým požehnáním.

Naše pozemské bohoslužby by měly být slavnostmi plné krásy a moci: měly by být oslavou Otce, který nás stvořil – proto zde hrají významnou roli dary země: chléb, víno , olej a světlo, vůně kadidla, božská hudba a nádherné barvy. Bůh promlouvá k člověku slovem a činem; lidé odpovídají Bohu právě tak řečí a jednáním (1077). Bohoslužba je dialogem mezi Bohem a člověkem na cestě do Božího království a  k dokonání spásy. Bůh ve vztahu k  člověku od počátku do konce časů  koná. Je mohutným pramenem, zřídlem z něhož tryská život. Celé jeho dílo je naplněno nesmírným božským úkonem, požehnáním (1078; 1079).

Na počátku Bůh žehná živým bytostem, zvláště muži a ženě. Počínaje Abrahamem pronikají božská požehnání do lidských dějin (1080).  Projevují se zejména v podivuhodných událostech spásného dosahu: vyjití z Egypta – exodus, darování zaslíbené země, vyvolení Davida a pod (1081). Plně se zjevují a sdílí v liturgii církve (1082).

Bůh nás zahrnuje požehnáním ve svém Slově, které se pro nás vtělilo, pro nás zemřelo, vstalo z mrtvých a do našich srdcí vlévá dar všech darů: Ducha svatého. Za všechna duchovní požehnání,  kterými nás Bůh obdařuje, mu církev nepřestává děkovat klaněním, chválou, díkůvzdáním a přinášením obětí darů vlastních až do úplného dovršení Božího plánu (1083).

Kristovo dílo v liturgii.

Celá liturgie směřuje k Otci skrze Krista v jednotěDucha svatého. Církev a Duch svatý patří k sobě. On oživuje církev a naši modlitbu, on se modlí v nás (1 Kor 12,3). Ježíš je ten, který je pomazaný Duchem a mocí na kněze. Liturgie je slavením, ve kterém věřící mohou v Duchu svatém zakoušet mnohotvárnou přítomnost Krista. V liturgických úkonech, ve shromáždění věřících, kteří liturgii slaví, v osobě kněze při liturgickém dění, ve svátostech,v e­ucharistii pod způsobou chleba a vína, ve svém slově, které se při liturgii čte, ve společné modlitbě a zpěvu.

Opravdovou, skutečnou a podstatnou přítomností božské osoby Ježíše Krista          v li­turgii, je Eucharistie. Ježíš Kristus je v ní přítomen jako Bůh a člověk, se svým smrtelným i oslaveným životem, se svým tělem, krví, duší a božstvím. Přijetím eucharistie Bůh působí v nás a pro nás. K sjednocení mezi Ježíšem Kristem a křesťanem dochází v nitru lidské osoby. A právě v srdci, v duši člověka chce Ježíš přebývat. Celá duchovní tradice vnímala Eucharistii jako nejvyšší uskutečnění slibu, který Kristus učinil při Poslední večeři, neboť v Eucharistii jedná a daruje se sama Trojice.

Kristus „sedí po pravici Otce“, odkud „vylévá Ducha svatého“ do svého „těla“, kterým je církev, působí nyní prostřednictvím svátostí, jež sám ustanovil, aby tak udílel svou milost (1084).

YOUCAT – otázka 171: Co je podstatou každé liturgie?

Odpověď: Liturgie je vždycky setkáním s Ježíšem Kristem. Každá eucharistická bohoslužba je oslavou velikonočního tajemství. Ježíš oslavuje spolu s námi přechod ze smrti do života a otvírá nám cestu k životu.

Kristus v liturgii církve naznačuje a uskutečňuje hlavně své velikonoční tajemství, které během svého pozemského života svým učením ohlašoval a svými skutky předjímal. Všechno, čím Kristus je, a všechno co vykonal a vytrpěl pro lidstvo, má účast  na božské věčnosti. Událost kříže a zmrtvýchvstání je něco, co stále zůstává a přitahuje k životu (1085).

Jako Otec poslal Krista, tak Kristus poslal apoštoly a naplnil je Duchem svatým          k tomu, aby hlásali evangelium všemu stvoření a zvěstovali, že nás Boží Syn svou smrtí a zmrtvýchvstáním  vysvobodil z moci hříchu a smrti a převedl do Otcova království (1086). Kristus udělil apoštolům svou moc posvěcovat a tuto moc předávat svým následovníkům. Jejich apoštolská posloupnost je páteří celého liturgického života církve (1087). Tím je v církvi především v liturgických úkonech zajištěna stálá Kristova přítomnost a jeho trvalé spojení se svou milovanou nevěstou církví (1088;1089). Pozemská liturgie nám poskytuje něco jako předchuť účasti na liturgii nebeské (1090).

Duch Svatý a Církev v liturgii.

Boží Duch svatý je v liturgii vychovatelem víry Božího lidu (1091). Připravuje církev na setkání s jejím Pánem. Připomíná Krista, zpřítomňuje a obnovuje Kristovo tajemství svou proměňující mocí (1092). Naplňuje křesťanskou liturgii předobrazy starozákonní bohoslužby, které dosáhly naplnění v Kristově tajemství (1093). 

Vše je rozvíjeno v harmonii dvou zákonů a v Duchu pravdy a na všem je odhalována Kristova novost (1094). Proto církev, zvláště v adventní a postní době  a především při velikonoční vigilii, znovu čte a prožívá všechny tyto velké události dějin spásy (1095). Lepší poznání víry a náboženského života židovského národa, může  napomáhat k lepšímu pochopení jistých rysů křesťanské liturgie, v níž každý liturgický úkon, zvláště slavení eucharistie a svátostí značí přímé setkání Krista s církví (1096).

Příprava srdcí Božího lidu na setkání se svým Pánem je společným dílem Ducha svatého a shromáždění (1097; 1098). Duch a církev spolupracuje, když lidu systematicky lidu Krista a jeho dílo představuje (1099). Liturgickému shromáždění smysl událostí spásy znovu a znovu  připomíná a dává zaznít Božímu slovu, které je hlásáno, aby bylo slyšeno, přijato a žito (1100).  Lektorům i posluchačům otevírá duši k duchovnímu chápání Božího slova, podle toho, jak je disponováno jejich srdce (1101; 1102; 1103).

Proměňující síla Ducha svatého  v liturgii urychluje příchod Božího království. Duch, poslaný Otcem, vyslyší prosby církve a dává život těm, kteří ho přijímají.  Cílem poslání Ducha svatého v každé liturgické činnosti je každého uvádět do společenství s Kristem a tak utvářet jeho Tělo. Duch svatý je jako míza Otcova vinného kmene, který přináší svůj plod na ratolestech . Naše modlitby směřují k Otci s prosbou, aby seslal Ducha svatého, aby se plně uskutečnilo společenství  našeho  bratrského shromáždění  s Nejsvětější Trojicí  „Milost našeho Pána Ježíše Krista, láska Otcova a společenství Ducha svatého“ (2 Kor 13,13); (1104; 1105; 1106;1107; 1108;1109).

Závěr.

Církev v liturgii, obzvláště dnes o Slavnosti Nejsvětější Trojice, chválí Boha Otce a klaní se mu jako zdroji všeho požehnání, stvoření a spásy, kterým nás zahrnul ve svém Synu. Kristovo dílo v liturgii je svátostné, poněvadž tajemství spásy je v ní zpřítomněno mocí jeho Ducha svatého. Jeho posláním je připravovat v liturgii církve shromáždění Božího lidu na setkání s Kristem, připomínat a představovat Krista, přibližovat novému chápání jeho spasitelné dílo.

„Neboť krátce po seslání Ducha svatého Kristova pravda i křest, který Kristus přikázal konat ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého, byly poskytovány celému světu. Proto je tedy dnešní slavnost nejkrásnějším ukončením cyklu spásy."  (Sv. Rupert).

Vypracoval MUDr. Leopold Mann

Comments