SLAVOST NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE - 19.6.2011 – neděle

Liturgické texty

 

 

Komentář k 1. čtení z druhé knihy Mojžíšovy. (I)   Ex  34,4b-6.8-9:

 

Bůh se podle Písma  člověku zjevuje a s ním i komunikuje. Jeho Slovo, se uplatnilo už při stvoření prvních lidí. Bůh žije v tajemství třech osob a toto tajemství Trojice mu zjevení umožňuje.  Jako Pán, Hospodin, se v úryvku dnešního čtení  zjevuje i Mojžíšovi, aby mu umožnil poznat  jeho osobnost. Celkový obraz Hospodina, který vystupuje z textu, vypovídá o tom, že Bůh je láska, která vysvobozuje z nevěry a vede k odpuštění.

 

1. ČTENÍ Ex 34,4b-6.8-9: Mojžíš časně ráno vstal a vystoupil na horu Sinaj, jak mu přikázal Hospodin; v ruce měl dvě kamenné desky. Tu sestoupil Hospodin v oblaku, (Mojžíš) se tam vedle něho postavil a vzýval Hospodinovo jméno. Potom (Hospodin) prošel kolem něho a zvolal: "Hospodin, Hospodin, Bůh milosrdný a milostivý, shovívavý, velmi laskavý a věrný!" Mojžíš se rychle vrhl k zemi, klaněl se a řekl: "Pane, jestliže jsem nalezl u tebe milost, ať jde Pán uprostřed nás. Ano, je to lid tvrdé šíje, ale odpusť naši vinu i náš hřích a přijmi nás jako dědictví."

Komentář ke 2. čtení z druhého listu Pavla Korinťanům.  (I)    2 Kor  13,11-13:

V závěrečné formulaci dopisu apoštola Pavla Korinťanům je shrnuta charakteristika osobnosti Boha, souvisící  s cílem Božího působení v Jeho Synu Ježíši Kristu. Připisuje se v ní Ježíši Kristu milost, Bohu láska a Duchu svatému společenství. Je zjevné, že tři božské osoby zde uvedené, jsou sice podle jména odlišné, ale přitom jsou ve vzájemně neoddělitelném vztahu.

 

2. ČTENÍ 2Kor 13,11-13: Bratři, žijte radostně, zdokonalujte se, buďte přístupní napomínání, buďte svorní, žijte v pokoji, a Bůh; dárce lásky a pokoje, bude s vámi. Pozdravte se vespolek křesťanským políbením. Pozdravují vás všichni věřící. Milost Pána Ježíše Krista, láska Boží a společenství svatého Ducha s vámi se všemi!

 

 

Komentář k evangeliu podle  Jana.  ( I)  Jan   3,16-18:

 

V dnešním Janově evangeliu nalezneme výklad Ježíšova  výroku, v němž se uvádí, že věčný život pochází z víry v Ježíše Krista, kterého Bůh z lásky k nám vyvýšil přes  kříž zpět k sobě, aby nás spasil.  Ano, byl to Ježíš, Boží Syn, který Bohu Otci při svém ukřižování odevzdal sebe i svého Ducha, aby ho po svém vzkříšení a nanebevzetí mohl vyslat pro ty, kteří v Něj uvěřili.

 

EVANGELIUM Jan 3,16-18: Ježíš řekl Nikodémovi: "Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Bůh přece neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něho spasen. Kdo v něho věří, není souzen; kdo nevěří, už je odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího.  

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

- 717 –

Svatá Trojice v nauce víry

 

je téma katechetické homilie podle projektu ČBK „Učící se církev“ – Lekce 227 s odkazem na znění  dnešního evangelia Jan 3,16-18  a  Katechismus katolické církve (KKC) 253-256.                                                             

 

Osnova :

 

a) Trojice je jedna

b) božské osoby jsou od sebe odlišné

c) božské osoby jsou ve vzájemném vztahu

 

Úvod.

Učení o Trojici není snadné dokonale pochopit, natož vysvětlit. Bůh je totiž nekonečně větší, než je náš rozum. Bible učí, že Otec je Bůh, Ježíš je Bůh a Duch Svatý je Bůh. Učí též, že je jenom jeden Bůh. I když dovedeme porozumět některým vztahům osob uvnitř Trojice, v konečném důsledku je to věc pro člověka těžko uchopitelná. To však neznamená, že není pravdivá, nebo že by se nezakládala na biblickém učení.

Slovo „Trojice“ v Písmu nenalezneme. Tento termín je užitý ve snaze popsat trojjediného Boha, totiž skutečnost, že jsou tři společně existující osoby, které jsou zároveň jediným Bohem. Nejde o teorii tří Bohů. Trojice je jeden Bůh ve třech osobách. Termín „Trojice“ používáme, i když toto slovo přímo v Bibli není.

 

Dříve než začneme uvažovat o Nejsvětější Trojici podle zadané osnovy a podle Katechismu katolické církve  k dnešnímu tématu, je vhodné zopakovat si to, co již bylo probráno v lekcích: 26 – „Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého“; 158 – „ Zjevení Boha jako Trojice“; 93 – „Boží díla a poslání Trojice“ .

 

Trojice je jedna.

 

Svatá Trojice, Nejsvětější Trojice, Boží Trojice či trojjediný Bůh je společné označení Boha v křesťanském dogmatu o třech osobách, totiž Otci, Synu a Duchu svatém, které sdílejí jediné božství. Trojice je jedna. Nevyznáváme tři bohy, nýbrž jednoho Boha ve třech osobách: "soupodstatnou Trojici". Božské osoby se o jediné božství nedělí, nýbrž každá z nich je úplně celý Bůh (253). Výslovná zmínka o Bohu coby Trojici se ve Starém zákoně nikde nevyskytuje – zmínku o třech osobách Trojice však nacházíme v Matoušově evangeliu (28,19-20):

„Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal.“

 

Božské osoby jsou od sebe odlišné.

 

Bůh je jediný, ale ne osamocený. "Otec", "Syn" a "Duch svatý" nejsou pouhá jména, označující způsoby božského bytí, nýbrž osoby skutečně odlišné.

 

 

- 718 –

 

Otec je ten, který dává. On sám má všechno, On sám je láskou a životem a ze své podstaty se touží dávat někomu dalšímu.  Od něj přijímá jeho Syn. Je otevřený pro převzetí toho, co mu Otec dává. Syn, který se stal v Ježíši Kristu člověkem, je nám právě pro svou schopnost přijímat velmi blízký. On je ztělesněním vděčnosti. Syn dostává od Otce všechno - stejně jako my. Otec a Syn jsou jedno srdce a jedna duše. V jejich společném nitru sídlí Duch svatý. On prolamuje koloběh lásky mezi Otcem a Synem zevnitř ven. Duch svatý je láskou, která tvoří, která se sdílí a která je bez hranic (srov. 254).

 

Božské osoby jsou ve vzájemném vztahu.

 

„Duch všechny, v nichž se usídlil a přebývá, proměňuje přímo v nové lidi a dává jim nový život” (Cyril Alexandrijský). V čem spočívá tato novost? On je Duch Ježíše Krista, Duch synovství, který i v nás volá k Bohu “Abba, Otče!” (srov. Řím 8,15). Umožňuje nám žít s Bohem ve stejně hlubokém vztahu jako Ježíš. Ujišťuje nás, že nás Bůh přijal za vlastní děti, dává nám zakoušet Boží blízkost a lásku, uschopňuje nás, abychom Bohu uvěřili, stojí na počátku naší víry. A co víc, zapojuje nás do společenství Boží Trojice, dává nám účast na vztazích mezi božskými osobami. Jsme vtaženi do neustálého proudění lásky mezi Otcem a Synem, do jejich vzájemného sebedarování. Skrze dar Ducha Božího se nám dává sám Bůh. Tento podíl na Božím životě je tak hluboký, že dokonce východní křesťanská teologie neváhá mluvit o našem zbožštění (srov. 255; 256).

 

Závěr:

 

Tajemství Nejsvětější Trojice je ústřední tajemství víry a křesťanského života. Jen Bůh sám je může dát poznat tím, že se zjevuje jako Otec, Syn a Duch svatý. Vtělení Božího Syna zjevuje, že Bůh je věčný Otec a že Syn je stejné podstaty     s Otcem, totiž že je v něm a s ním jediný Bůh. V jejich nitru sídlí a od nich k nám proudí Duch Boží, který v nás jako Bůh působí a proměňuje  nás v nové lidi.