Slavnost Narození Jana Křtitele - 24.6.2010

SLAVNOST NAROZENÍ JANA KŘTITELE – čtvrtek - 24.6.2010 – bílá

 

Liturgické texty

 

Komentář k 1. čtení z knihy proroka Izaiáše. (IC)   Iz 49,1-6:

 

Dnes slavíme narození předchůdce Páně a proroka Jana Křtitele, který později zahájil své působení v Judské poušti.  Stravoval se velice střídmě, kázal, získával četné žáky a křtil v řece Jordánu. Pokřtil zde i samotného Ježíše. K jeho životu a působení směřuje čtení  dnešních úryvků z Písma.

 

1. ČTENÍ  Iz 49,1-6: Slyšte mě, ostrovy, dejte pozor, národy, které jste v dáli! Hospodin mě povolal od matčina lůna, již v mateřském životě nazval mě jménem. Z mých úst udělal nabroušený meč, ve stínu své ruky mě ukryl. Ukoval mě v zaostřený šíp, ve svém toulci mě schoval. Řekl mi: "Jsi mým služebníkem, Izraelem, proslavím se tebou." Já však jsem pravil: "Nadarmo jsem se namáhal, naprázdno, zbytečně jsem strávil svou sílu. Mé právo je však jistě u Hospodina a má mzda u mého Boha." Avšak nyní praví Hospodin, který si ze mě utvořil služebníka již v matčině lůně, abych zas k němu přivedl Jakuba, abych mu shromáždil Izraele. Tak jsem ve cti u Hospodina, (protože) Bůh můj je mou silou. Řekl mi (tedy): "Nestačí, že jsi mým služebníkem, abys obnovil Jakubovy kmeny a zbytky Izraele přivedl nazpět. Proto tě dám národům jako světlo, aby se spása má rozšířila až do končin země."

Komentář ke 2. čtení ze Skutků apoštolů .  (IC)  Sk  13,22-26:

Posláním Jana Křtitele, bylo připravit lidi na první příchod Mesiáše. Totéž poslání má církev před návratem Mesiáše  v dnešní době. Přijmeme-li Jana za svůj předobraz, potom jeho asketický způsob života, abstinence od alkoholu, posilující jeho ducha, může být správným nasměrováním pro náš životní styl. Jan se oblékal do velbloudí kůže. Velbloud  vydrží dlouho bez pití, je to zvíře vytrvalé, odolné a nenáročné a stalo se dnes symbolem pro abstinenty.  

 

2. ČTENÍ Sk 13,22-26: Pavel řekl: "Bůh dal praotcům za krále Davida, o němž vydal pochvalné svědectví: 'Nalezl jsem Davida, Jesseova syna. Je to muž podle mého srdce. Ten vyplní všechno, co budu chtít.' Z jeho potomstva Bůh podle zaslíbení vyvedl Izraeli jako spasitele Ježíše. Před jeho příchodem hlásal Jan všemu izraelskému lidu křest obrácení. Když Jan svůj úkol končil, říkal: 'Já nejsem ten, za koho mě pokládáte. Ale po mně přijde ten, kterému nejsem hoden zout opánky z nohou.' Bratři, kteří pocházíte z Abrahámova rodu, i vy, kdo se bojíte Boha! Nám bylo posláno slovo o té spáse."

 

 

Komentář k evangeliu podle Lukáše.  ( IC)  Lk 1,57-66.80:

 

Apoštol Lukáš v evangeliu zaznamenal historickou událost,  vztahující se k narození Jana Křtitele. Jeho současníci mu předpovídali slavnou budoucnost, kterou později  potvrdil sám Ježíš, když se ho na Jana dotazovali: „Co jste vyšli na poušť uvidět? Vidět proroka? Ano, říkám vám, víc než proroka.“ a „Mezi zrozenými ze ženy nevystoupil nikdo větší než Jan Křtitel“ (Mt 11,7-9.11).

 

EVANGELIUM Lk 1,57-66.80: Alžbětě se naplnil čas a přišla její hodina: narodil se jí syn. Když její sousedé a příbuzní uslyšeli, že jí Pán prokázal velikou milost, radovali se s ní. Osmého dne přišli obřezat dítě a chtěli mu dát po jeho otci jméno Zachariáš. Jeho matka na to řekla: "Ne, ale budu se jmenovat Jan!" Namítli jí: "Tak se nikdo z tvého příbuzenstva nejmenuje." Posunky naznačovali jeho otci, jaké by mu chtěl dát jméno. On si vyžádal tabulku a napsal: "Jeho jméno je Jan." Všichni se tomu podivili. Ihned se mu uvolnila ústa i jazyk a on mluvil a chválil Boha. Všech jejich sousedů se zmocnila bázeň a po celém judském pohoří se mluvilo o všech těch událostech. Všichni, kdo to uslyšeli, uvažovali o tom v srdci a ptali se: "Co asi z toho dítěte bude? Vždyť ruka Páně byla s ním!"  Chlapec rostl a jeho duch sílil. Žil na poušti až do dne, kdy vystoupil před izraelským národem.

 

 

 

 

- 530-

Křesťanská radost   

 

je téma dnešní asketické homilie podle projektu ČBK „Učící se církev“Lekce 164  

 

Osnova :

 

a) nepravá radost – alkoholizmus, drogy

b) křesťanská radost pramení z víry a ze života podle vůle Boží

 

Vstupní modlitba: „dej nám milost duchovních radostí“

 

Viktor Frankl: „Usilovná snaha hledat smysl vlastního života je základní hybnou silou v člověku“.

Úvod.

Žijeme ve společnosti nadbytku, jsme zpracováváni masmedii, zahlcováni reklamami, žijeme ve věku tabletek, které by měly všechno vyřešit. Nechceme-li zahynout na přesycení těmito podněty, musíme si začít vybírat, co budeme vnímat a co budeme ignorovat, co je a není podstatné, co má smysl a co nemá.Je nesmírně důležité si položit otázku: Na čem vlastně opravdu záleží? Když  člověk smysl svého života najde, stane se pro něj také jeho nalezený smysl života zdrojem radosti.

 

Nepravá radost – alkoholizmus, drogy.

 

Všichni touží, aby byl jejich život naplňován štěstím – být plni radostného nadšení, cítit se skvěle a vše zvládat. Na tom není nic špatného. I Bůh si přeje, abychom byli radostní, vzrušení štěstím a povzbuzeni druhými lidmi. Je však otázkou, jakým způsobem takového stavu dosáhneme. Velkým neduhem doby je bezcílnost, nuda, ztráta víry v cokoliv.Lidé  nevěří, zda naleznou smysl života nebo pochybují o svém životě. Někteří utápějí svou "bezsmyslnost " v alkoholu, nebo koketují  s drogami    a chtějí si jen "užít".  Ani jeden z těchto způsobů však nevyvolá štěstí. V opojení  sice zapomenou, ale neuniknou. Aspoň, že na chvíli jsou plni nepravé radosti. Droga  mnohým nahrazuje ty podněty a vzruchy, které jim chybí. Je to jen dočasné chemické ovlivnění mozku drogou, alkoholem nebo lékem. Je to cesta do slepé uličky, otroctví a smrti. Alkoholik či narkoman je člověk v bludném kruhu. Jeho případnou touhu po  Bohu jako milující osobě nelze nikdy ukojit "zvenčí" a "mechanicky" požitím drogy, nýbrž jedině "zevnitř" proměnou srdce. K té vede dlouhá a namáhavá cesta, od změny vnějších podmínek až k nalezení smyslu života a jeho zdrojů v sobě samém a v Bohu.  Obžerství je problémem srdce:

Lk 21,34: "Mějte se na pozoru, aby vaše srdce nebyla zatížena nestřídmostí, opilstvím a starostmi o živobytí a aby vás onen den nepřekvapil jako past."

Křesťanská radost pramení z víry a ze života podle vůle Boží.

 

Bůh stvořil svět, aby mělo co možná nejvíce bytostí radost ze svého bytí, stejnou radost, kterou On sám pociťuje stále a v plné míře. Člověk zakouší ve svém životě  mnoho pozitivních událostí, skrývajících v sobě příslib naplnění. Doufá, že tento příslib bude naplněn v životě s Bohem i po jeho smrti. Věříme, že pouto mezi člověkem a Bohem se po smrti nepřeruší. I za prahem smrti bude duše, která Boha milovala a zachovávala Mu věrnost, žít ve veliké radosti a štěstí, prožívajíc nepřetržité společenství s Bohem.

- 531-

Jedině tehdy, když člověk slouží Bohu kvůli Bohu samotnému, z lásky k Němu, dosahuje křesťanského a důstojného postavení – stává se dítkem Božím.

Skutečný smysl tohoto i budoucího života je v obnovení vztahu s Bohem, který byl narušen od pádu Adama a Evy do hříchu. Dnes je tento vztah s Bohem možný jenom skrze Syna - Krista (Sk 4,12; Jan 14,6; Jan 1,12). Věčný život získáme, když se budeme kát ze svých hříchů,  budeme chtít, aby nás Kristus změnil a udělal z nás nového člověka a začneme se spoléhat na Ježíše Krista jako Spasitele.

Skutečný smysl života nenalezneme jenom přijetím Ježíše jako Spasitele . Skutečný smysl života se rýsuje právě, když začneme Krista následovat jako Jeho učedníci, učíme se od Něho, trávíme s Ním a s Jeho Biblí čas, přicházíme k Němu na modlitbách a kráčíme v poslušnosti Jemu a Jeho přikázání. Když člověk uvěří v Boha, začne se k Němu obracet v  modlitbě. Modlitba je rozhovor s Bohem. Jde    o projev důvěrného   vztahu mezi člověkem a Bohem. Hlavní a stěžejní náplní skutečné modlitby je rozmluva milujícího srdce s Milovaným. Radost z Boha, vděčnost za Jeho milosrdenství, velebení Boha, nadšení z Jeho nesmírné moudrosti, dobroty a moci, z Boží krásy a pravdy – tím vším jsou v nejvyšší míře naplněny všechny naše modlitby, všechny bohoslužby a obřady, ale i modlitby těch nejprostších věřících. 

 

Projevem vztahu člověka k Bohu je život podle Boží vůle. Když člověk uvěří v Boha, ujistí se o Jeho bytí všemi složkami svého ducha a upevní své pouto s Ním pomocí modlitby, začíná pociťovat Boží přítomnost v každém okamžiku svého života a touží po tom, aby byl každý tento okamžik Bohu milým a příjemným. Náboženství pak prostupuje celý život člověka, celý ho prosvěcuje a činí jej hodnotným,smysluplným a plným radosti.

Závěr

 

Věříme, že ve společenství s Bohem spočívá nejvyšší radost a veškeré myslitelné štěstí, jež je člověku dostupné.

 

„Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kteří Ho milují.“ (1Kor 2, 9)

 

„Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinutí. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce; a naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží” (Mt 11, 28-30).

 

 „Já jsem přišel, aby měli život, a měli ho v hojnosti” (Jan 10,10b).

 

„Hledej blaho v Hospodinu a dá ti vše, oč požádá tvé srdce” (Žalm 37,4).

 

 

Viz též Učící se církev (úvody k textům) www. kostely.bk

Vypracoval MUDr.Leopold Mann

 

 

 

 

- 532-

Comments