Slavení křtu - 2.neděle po narození Páně - 2.1.2011

2. NEDĚLE PO NAROZENÍ PÁNĚ - 2.1.2011 – bílá

Komentář k 1. čtení z knihy Sirachovcovy. (I A)    Sir  24,1-4.12-16:

 

Hymnus z knihy Sirachovcovy opěvuje  Boží moudrost, která obnovuje celé lidstvo tím, že je ponořuje do Božího života. Nový zákon nám říká, že touto moudrostí je Ježíš, ztělesněné Slovo Boží.  On přišel na svět, aby nás pokřtil Duchem svatým a uvedl nás do křesťanského života, který trvá věčně.

 

ČTENÍ Sir 24, 1-4. 12-16: Moudrost se sama chválí a slaví uprostřed svého lidu. Otvírá svá ústa ve shromáždění Nejvyššího a velebí se před jeho zástupy: Tvůrce veškerenstva mi dal rozkaz, můj stvořitel mi poručil vztyčit stan. Řekl mi: "Usaď se v Jakubovi, v Izraeli měj své dědictví! " Před věky na počátku mě stvořil, až na věky být nepřestanu. Před ním ve svatostánku jsem konala svou službu a pak na Siónu jsem obdržela sídlo.Usadil mě v městě, které miloval jako mě, v Jeruzalémě vykonávám svou moc. V lidu plném slávy jsem zapustila kořeny, v Pánově údělu, v jeho dědictví.

Komentář ke 2. čtení z listu apoštola Pavla Efesanům.  (I A)  Ef 1,3-6.15-18:

Apoštol Pavel nám v chvalozpěvu  o dějinách spásy  odhaluje tajemství, jakou úlohu v nich má Bůh Otec, Kristus a Duch svatý. Na spáse lidstva se podílejí všechny tři osoby Nejsvětější Trojice.  Do středu svého zájmu postavil Bůh člověka, kterého objímá a očišťuje svým Slovem, jakoby tou nejčistší  křestní vodou, aby nás mohl navěky přijmout za své děti.

 

2. ČTENÍ Ef 1,3-6.15-18: Bud' pochválen Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás zahrnul z nebe rozmanitými duchovními dary, protože jsme spojeni s Kristem. Vždyť v něm si nás vyvolil ještě před stvořením světa, abychom byli před ním svatí a neposkvrnění; v lásce nás ze svého svobodného rozhodnutí předurčil, abychom byli přijati za jeho děti skrze Ježíše Krista. To proto, aby se vzdávala chvála jeho vznešené dobrotivosti, neboť skrze ni nás obdařil milostí pro zásluhy svého milovaného Syna. Slyšel jsem, jak věříte v Pána Ježíše a jakou lásku projevujete všem křesťanům, a proto nepřestávám za vás děkovat, když na vás vzpomínám ve svých modlitbách, aby vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, udělil dar moudře věci chápat a jejich smysl odhalovat, takže budete moci mít o něm správné poznání. On ať osvítí vaše srdce, abyste pochopili, jaká je naděje těch, které povolal, jaké poklady slávy skrývá křesťanům jeho dědictví.

 

Komentář k evangeliu podle Jana .  (IA)  Jan  1,1-18:

 

V úvodě svého evangelia nám apoštol Jan hovoří o tom, že Boží slovo existuje od věčnosti u Boha, a pak se soustředí na popis významu druhé božské osoby -Božího Syna. Ježíš Kristus vstupuje jako Bůh do našeho života. My se s ním  poprvé setkáváme  při křtu. Křest je začátek křesťanského života. Křtem jsme přijati do společenství církve a je nám otevřena brána k ostatním svátostem.

 

EVANGELIUM Jan 1, 1-18: Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha, a to Slovo byl Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest.V něm byl život, a ten život byl světlem lidí. To světlo svítí v temnotě a temnota ho nepohltila. Byl člověk poslaný od Boha, jmenoval se Jan. Přišel jako svědek, aby svědčil o tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho. On sám nebyl tím světlem, měl jen svědčit o tom světle. Bylo světlo pravé, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo na svět. Na světě bylo, a svět povstal skrze ně, ale svět ho nepoznal. Do vlastního přišel, ale vlastní ho nepřijali. Všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi, těm, kdo věří v jeho jméno, kdo se zrodili ne z krve, ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha. A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Viděli jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy. Jan o něm vydával svědectví a volal: "To je ten, o kterém jsem řekl: 'Ten, který přijde po mně, má větší důstojnost, neboť byl dříve než já.' "Všichni jsme dostali z jeho plnosti, a to milost za milosti: Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda přišla skrze Ježíše Krista. Boha nikdo nikdy neviděl. Jednorozený Syn, který spočívá v náručí Otcově, ten o něm podal zprávu.

 

- 641-

Slavení křtu.    

 

je téma dnešní katechetické homilie podle projektu ČBK „Učící se církev“Lekce 201 s odkazem na znění dnešního evangelia Jan 1,1-5.9-14 a Katechismus katolické církve (KKC)  1234-1252.

 

Osnova:

 

a) průběh slavení

 

b) křest dětí a dospělých

Úvod.

Prvotní vstupní branou pro uvedení do křesťanského života je křest. Církev od apoštolských dob při slavení této svátosti postupovala rozličnými způsoby. Současný obřad slavení svátosti křtu v katolické církvi je popsán v jejím katechismu (KKC) pod pojmem mystagogie slavení. Jestliže věřící pozorně sledují gesta, slova a úkony tohoto obřadu, jsou zasvěcováni do bohatství svátosti, které v každém nově pokřtěném působí (1234).  

 

Průběh slavení.

 

Slavnost je zahájena ve znamení kříže, vyjadřující milost vykoupení, kterou nám Kristus svým ukřižováním získal (1235). Následuje  hlásání Božího slova,  po němž  je kandidát pomazán olejem, přiznává se k víře v Ježíše Krista  (1236) a zříká se zlého ducha, podněcovatele k hříchu. Po této přípravě už může vyznat víru církve, které je pak křtem odevzdán (1237).  Kněz posvěcuje křestní vodu a prosí Boha, aby se  pokřtění „zrodili z vody a Ducha“ (Jan 3,5 ) ; (1238).

 

Pak kandidát podstoupí podstatný obřad svátosti, kterým uskutečňuje  vstup do života Nejsvětější Trojice, a to trojím ponořením do vody,nebo politím křestní vody na hlavu (1239). Přitom říká kněz: „…já tě křtím ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého“ (1240). Následující pomazání svatým křižmem – vonným olejem posvěceným biskupem znamená, že se stal kandidát křesťanem – „pomazaným“, přivtěleným ke Kristu (1241; 1242). Je přitom obvykle oblečený v bílý šat, jakoby se „oblékl v Krista“ (Gal 3,27); ( 1243).

 

Nově pokřtěný se stal Božím dítětem . Východní církve  podávají všem pokřtěným i malým dětem  první svaté přijímání. Církev latinská je odkládá na dobu, kdy novokřtěnec  si význam křtu uvědomuje (1244). Slavnostní požehnání slavení křtu uzavírá (1245).

 

Křest dětí a dospělých.

 

Katolická církev chápe křest jako svátost, která působí odpuštění hříchů a to hříchu dědičného i osobního. To odpovídá tomu, co říká Petr ve svém kázání po Letnicích(Sk 2,38-39): „Obraťte se a každý z vás ať přijme křest ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů, a dostanete dar Ducha svatého. Neboť zaslíbení platí vám a vašim dětem i všem daleko široko, které si povolá Pán, náš Bůh.“

 

- 642-

Na jiném místě Skutků pak slyší Pavel:

Nuže neváhej! Vstaň, vzývej jeho jméno a dej se pokřtít, abys byl obmyt ze svých hříchů. (Sk 22,16)

Tyto úryvky nejsou omezeny na tu či onu skupinu lidí. Nikdo není z tohoto počtu vyčleněn. Naopak – první z úryvků zmiňuje dokonce i děti, kterým Bůh dává zaslíbení odpuštění hříchů a daru Ducha svatého.  Ježíš sám říká:

Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího. (Jan 3,5)

Těmto slovům vždy církev rozuměla tak, že se vztahují opravdu na všechny, kdo mohou vstoupit do Božího království. Vždyť Ježíš říká na jiném místě:

Nechte děti a nebraňte jim jít ke mně; neboť takovým patří království nebeské. (Mt 19,14)

 

Existují historické materiály dosvědčující, že křest malých dětí byl praxí církve vždy. Nedokazují, že by křest dětí Kristus nařídil, ale svědčí o velmi starobylé praxi církve. V prvních staletích neexistoval nikdo, kdo by se stavěl proti této běžné praxi církve v křesťanských rodinách. Křesťané prvních staletí měli            k apoštolům blíže než my a spoléhali se v lecčem na to, jak byli ve víře vyučeni, avšak křtu dětí se nebránili.

 

Církev a rodiče by  tedy zbavovali dítě nedocenitelné milosti stát se Božím dítětem, kdyby mu neumožnili křest krátce po narození (1250; 1251; 1252).

 

Tam, kde se evangelium hlásá teprve nedávno, je křest dospělých běžnější. Katechumenát (příprava na křest) tedy zaujímá důležité místo (1247). Církev usiluje o to, aby všichni  katechumeni byli náležitě zasvěcováni do tajemství spásy a uváděni do života víry, liturgie a lásky (1248; 1249).

 

Závěr.

 

Křest je začátek křesťanského života, kdy se poprvé setkáváme s Kristem. Je to osvobození od hříchu a znovuzrození pro život v Duchu. Křtem jsme přijati do společenství církve a je nám otevřena brána k ostatním svátostem.

 

Boží lid, to je církev, předává a živí víru přijatou od apoštolů. Proto je jejím nejpřednějším úkolem příprava křtu a křesťanská výchova. Službou církve volá Duch Svatý dospělé k evangeliu a děti jsou v její víře křtěny a vychovávány. Církev usiluje o to, aby všichni, kteří se připravují na křest, tedy  děti i dospělí katechumeni, byli náležitě zasvěcováni do tajemství spásy a uváděni do života víry, liturgie a lásky.

 

Viz též Učící se církev (úvody k textům) www. kostely.bk

Vypracoval MUDr. Leopold Mann

 

 

- 643-

Comments