Sedmé přikázání - 25. neděle v mezidobí - 19.9.2010

25. NEDĚLE  V MEZIDOBÍ - 19.9.2010 – zelená


Komentář k 1. čtení  z knihy proroka Amosa. (IC)   Am  8,4-7:

 

Čtení z knihy proroka Amosa uvádí téma sociální nespravedlnosti  v jeho době, které je velmi aktuální i v naší současnosti. Úryvek nás vede k zamyšlení nad smyslem pozemských věcí, které mají člověku sloužit a upevňovat společenství a bratrství, nikdy však vést k vykořisťování.  Chování těch, kteří propadají zde popisované touze po majetku a penězích, sociální nauka církve dnes zahrnuje mezi provinění proti sedmému přikázání : „Nepokradeš“.

 

 1. ČTENÍ Am 8,4-7: Slyšte to vy, kteří šlapete po nuzném, utlačujete chudáky země! Říkáte: "Kdypak už bude po slavnosti novoluní, abychom mohli prodávat obilí, kdypak již bude po sobotě, abychom mohli otevřít sýpky, zmenšovat míru, zvyšovat cenu, užívat podvodných vah, chudáka kupovat za peníze, nuzáka za pár opánků? I nejhorší obilí prodáme." Při chloubě Jakubově Hospodin přísahal: "Navěky nezapomenu na žádný jejich skutek!"

 

Komentář ke 2. čtení z 1. listu apoštola Pavla Timoteovi.  (IC)    1 Tim  2,1-8:

 

Církev je Božím světlem ve světě. Poukazuje na všechny nepravosti světa a chování lidí, která působí proti Boží vůli, zakotvené v desateru jeho přikázání. Apoštol Pavel, jak uslyšíme ze čtení z jeho listu, nabízí účinnou metodu jak docílit, aby do všech oblastí, včetně  ekonomických vztahů ve společnosti, pronikla Kristova láska. Zdůrazňuje, že je třeba praktikovat křesťanskou  modlitbu a to kdekoliv, kdykoliv  a při každé příležitosti.  

 

2. ČTENÍ 1 Tim 2,1-8: První věc, ke které vybízím, je tato: ať se konají modlitby prosebné, přímluvné i děkovné za všecky lidi, za krále a všechny, kdo mají moc, abychom mohli vést život pokojný a klidný, v opravdové zbožnosti a počestnosti. Tak je to dobré a milé Bohu, našemu spasiteli. On chce, aby se všichni lidé zachránili a došli k poznání pravdy. Je totiž jenom jediný Bůh a jenom jediný prostředník mezi Bohem a lidmi: člověk Kristus Ježíš, který vydal sám sebe jako výkupné za všechny. To bylo zjeveno ve svůj čas; a já jsem byl ustanoven za hlasatele toho a za apoštola - to mluvím pravdu a nelžu - za učitele víry a pravdy mezi pohany.  Přeji si tedy toto: všude se mají muži modlit tak, že budou zvedat čisté ruce bez hněvu a sváru.  

 

Evangelium

 

Komentář k evangeliu podle  Lukáše.  ( IC)  Lk  16,1-13:

 

Apoštol Lukáš vypráví v evangeliu Ježíšovo podobenství o nepoctivém správci, který se proviňuje proti sedmému přikázání Božímu. Ježíšovo učení je jasné. Mezi Bohem a mamonem, mezi Bohem lásky a bohem peněz je třeba správně zvolit. Touha po penězích a majetku,  mnohdy nepoctivě získaného,  si nás podrobí, upoutá veškerý náš zájem a odvede nás od Boha do záhuby.     

 

EVANGELIUM Lk 16,1-13: "Byl jeden bohatý člověk a ten měl správce, kterého obvinili, že prý zpronevěřuje jeho majetek. Zavolal ho a řekl mu: 'Co to o tobě slyším? Slož účty ze svého správcovství! Správcem už dál být nemůžeš.' Správce si řekl: 'Co si počnu, když mě můj pán zbavuje správcovství? Kopat neumím, žebrat se stydím. Už vím, co udělám, aby mě lidé přijali k sobě do domu, až budu zbaven správcovství.' Zavolal si dlužníky svého pána, každého zvlášť, a zeptal se prvního: 'Kolik jsi mému pánovi dlužen?' Odpověděl: 'Sto věder oleje.' Řekl mu: 'Tady máš svůj úpis, honem si sedni a napiš padesát.' Pak se zeptal druhého: 'Kolik ty jsi dlužen?' Odpověděl: 'Sto korců pšenice.' Řekl mu: 'Tady máš svůj úpis a napiš osmdesát.' Pán pochválil nepoctivého správce, že jednal prozíravě. Děti tohoto světa jsou totiž k sobě. navzájem prozíravější než děti světla. A já vám říkám: Získávejte si přátele z nespravedlivého mamonu, abyste - až ho nebude - byli přijati do příbytků věčných. Kdo je věrný v maličkosti, je věrný i ve velké věci, a kdo je v maličkosti nepoctivý, je nepoctivý i ve velké věci. Jestliže jste tedy nebyli věrní v nespravedlivém mamonu, kdo vám svěří pravé bohatství? Jestliže jste nebyli věrní v cizím, kdo vám dá, co je vaše? Žádný služebník nemůže sloužit dvěma pánům. Bud jednoho bude zanedbávat a druhého milovat, nebo se bude prvního držet a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu."

 

 

 

- 580-

Sedmé přikázání  

 

je téma dnešní  katechetické homilie podle projektu ČBK „Učící se církev“Lekce 180 s odkazem na znění  1. čtení  Am 8,4-7 a Katechismus katolické církve (KKC) 2401-2425.  

 

Osnova:

 

a) všeobecné určení pozemských statků a soukromé vlastnictví

b) úcta k osobám a jejich majetku

 

Úvod

V  přirozenosti člověka je touha po vlastnění různých věcí např. domu, bytu, auta atd., je to základní právo člověka a církev toto právo hlásá. Bůh je chrání před zneužitím svým přikázáním. Ježíš Kristus doplňuje toto právo svým učením i příkladem. „Hledejte nejprve království nebeské a všechno ostatní bude vám přidáno.“ (Mt 6,33). Hmotné statky mají být pro člověka prostředkem a sloužit mu a ne cílem, aby člověk sloužil jim. Materiální věci má člověk nabýt vždy spravedlivým způsobem a to prací, koupením,  úsporami, úroky, dědictvím, výhrou, odkazy, darováním. K majetku může mít člověk dva extrémní postoje: Lakomý člověk shromažďuje jmění bez vyššího cíle, rozmařilec užívá jmění ke špatnému cíli. Právo na vlastnění je omezeno veřejným zájmem společnosti  zdaněním a  poplatky (2401).

 

Všeobecné určení pozemských statků a soukromé vlastnictví.

Na počátku Bůh daroval lidem zemi a její bohatství k tomu, aby si ji podmanili a spravovali tak, aby sloužila všem lidem. Správa tohoto bohatství proto musí být vyjádřením lásky a úcty k Bohu, jako jeho dárci, a k bližnímu, jako bratrovi před Bohem. To jsou hodnoty, které chce Bůh chránit sedmým přikázáním (2402).

Sociální učení církve tvrdí, že každé vlastnictví, a dokonce i přísně soukromé,      v sobě nese pečeť obecné odpovědnosti k těm, kteří nepřímo pomáhali k jeho vzniku. Některé encykliky nazývají tuto obecnou odpovědnost termínem "všeobecné určení pozemských statků". Rozvoj všeobecného blaha vyžaduje respektování soukromého vlastnictví, práva na ně a na jeho užívání (2403). Člověk, který má  takový majetek v držení se má snažit, aby majetek přinášel užitek a aby se dělil o jeho  plody s druhými, na prvním místě s členy své rodiny (2404; 2405). Státní moc má právo a povinnost  řídit oprávněné užívání práva na vlastnictví obecného blaha (2406).

 

Úcta k osobám a jejich majetku.

Vzájemné jednání lidí v hospodářských záležitostech  vyžaduje respektování lidské důstojnosti a uplatňování pravidel spravedlnosti, aby bylo bližnímu dáváno to, co mu náleží (2407). Sedmé přikázání zakazuje krádež, což je přivlastnění cizího majetku proti vůli vlastníka (2408). Stejně tak ponechávat si vypůjčené věci, dopouštět se obchodních podvodů, platit nespravedlivé mzdy, spekulovat s cenami, nevědomostí a nouzí jiných (2409).

- 581-

Je třeba dodržovat obchodní sliby, dohody a smlouvy (2410). Dbát na přísné dodržování vlastnických práv a plnění přijatých závazků (2411). Nezapomínat vracet vlastníkovi to, oč byl okraden (2412). Mravně nepřijatelné je provozování hazardních her tehdy,  je-li je přitom někdo zbavován potřebného majetku, podváděn falešnou hrou, nebo  když je postižený  zaváděn do otroctví hráčské vášně (2413; 2414).

 

Sedmé přikázání vyžaduje od lidí prokazovat  úctu ke zvířatům, rostlinám i k neživým věcem, které jsou určeny  k užití pro obecné blaho lidstva (2415).  Je třeba mít přitom na paměti, že zvířata jsou Boží tvorové, že Bůh je svěřil člověku do jeho  řádné správy, a proto je nutno o ně náležitě pečovat (2416; 2417; 2418).

 

Církev,  ve snaze o hlubší pochopení zásad  aplikace sedmého přikázání do oblasti společenského a hospodářského života,  vyvinula  v devatenáctém století  zvláštní celek  učení  zvaný Sociální nauka církve. V ní formuluje měřítka pro posuzování  a nabízí směrnice pro morální činnost lidí v tomto okruhu jejich  působnosti ve vztahu k majetku vlastnímu i společnému ve světle celkového pojetí slova zjeveného Ježíšem Kristem  a za přispění Ducha svatého ( 2419; 2420; 2421; 2422; 2423; 2424; 2425).

 

Závěr.

 

Sedmé přikázání „Nepokradeš“(Dt 5,19)  nařizuje spravedlnost a lásku ve správě pozemských statků a plodů lidské práce. Krádež, uchvácení cizího majetku proti vůli vlastníka, je zakázána. Jakýkoliv způsob nespravedlivého odnímání a užívání majetku druhého odporuje sedmému přikázání. Spravedlnost vyžaduje navrácení toho, co bylo ukradeno.Vláda, kterou dal Stvořitel člověku nad nerostnými, rostlinnými a živočišnými zdroji vesmíru, může být využita jen k blahu lidstva  při respektování křesťanských mravních zásad  a s úctou ke všemu, co mu Bůh ke spravování svěřil.

 

Viz též Učící se církev (úvody k textům) www. kostely.bk

 

Vypracoval MUDr.Leopold Mann

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

- 582-

Comments