Proměnění Páně - 6.8.2010

SVÁTEK PROMĚNĚNÍ PÁNĚ – pátek -6.8.2010 – bílá

 

 

Komentář k 1. čtení z knihy proroka Daniela . (V str.  246)   Dan  7,9-10.13-14:

 

Ve  vidění  proroka Daniela, zaznamenaného v jeho knize, se odehrává příprava posledního soudu lidstva. Na něm se potvrdí, kdo bude při druhém příchodu Pána Ježíše vzkříšen a vzat do nebe a kdo bude odsouzen. Smyslem Božího soudu není někoho odsoudit, ale předně někoho spasit, zachránit, obhájit.  Na trůnu usedá Bůh  a v  Synu člověka vidíme přicházet  Krista.  Nemůžeme se spasit sami. Nezachrání nás nic z toho, co jsme vykonali. Naším jediným Spasitelem je Kristus. Jemu je dána veškerá moc jako Božímu Synu.

 

1.ČTENÍ Dan 7, 9 - 10. 13 -14: Viděl jsem, že byly postaveny trůny a stařec velikého věku usedl. Jeho roucho bylo bílé jako sníh, vlasy jeho hlavy jako čistá vlna, jeho trůn plápolal ohněm, jeho kola - žhoucí oheň. Ohnivý proud vytékal a vycházel od něho, tisíce tisíců mu sloužily, desetitisíce desetitisíců stály před ním, usadil se soudní dvůr a byly otevřeny knihy.  Díval jsem se v nočním vidění, a hle -                  s nebeskými oblaky přicházel ( někdo ) jako syn člověka, došel až k starci velikého věku, přivedli ho             k němu. Byla mu dána moc, sláva a království, a sloužily mu všechny národy, kmeny i jazyky: jeho moc je moc věčná, a ta nepřestane, jeho království nebude zničeno.


Komentář ke 2. čtení z druhého listu apoštola Petra.  (V  str. 247)   2 Petr  1,16-19:

Z listu apoštola Petra plyne  přesvědčivé osobní svědectví o neobyčejné události, která se stala na hoře Proměnění, při níž je Ježíš Kristus potvrzen jeho Otcem jako Syn Boží. Toto Kristovo tajemství  je od počátku apoštolské Církve  jí samotnou  dodnes hlásáno  a slaveno v liturgii. 

 

2. ČTENÍ 2 Petr 1, 16 – 19: Milovaní! Když jsme vás poučovali o tom, jak mocný je náš Pán Ježíš Kristus a že zase přijde, nedrželi jsme se v té věci nějakých chytrácky vymyšlených bájí. My jsme přece na vlastní oči viděli jeho velebnost. Neboť přijal od Boha Otce čest a slávu, když o něm vznešená Boží velebnost promluvila tato slova: 'To je můj milovaný Syn, v něm já mám zalíbení.' Ten hlas přicházel z nebe a my jsme ho slyšeli, když jsme s ním byli na posvátné hoře.  Ale máme něco spolehlivějšího, totiž výroky proroků, a děláte dobře, když na ně dbáte jako na světlo, které svítí na temném místě, dokud se nerozbřeskne den a jitřenka vám nevzejde v srdci.

 

Komentář k evangeliu  C  podle Lukáše.  (V str. 249)  Lk  9,28b-36:

 

K události  Proměnění Páně podle Lukášova evangelia  dochází v přítomnosti tří Ježíšových  učedníků, kteří  chápou, že Ježíš je Mesiáš . Každý křesťan je povolán už zde na zemi k postupné proměně pod vlivem a mocí Ježíšova Ducha až k dokonalému připodobnění se jemu samému. Každé skutečné setkání s Ježíšem je pro křesťana  oporou víry, tak jako byla událost Proměnění pro učedníky.  Využijme toho, že Ježíš je v Církvi mezi námi stále přítomen především ve svátostech a  při slavení liturgie .

 

EVANGELIUM  Lk 9, 28b – 36:  "Ježíš vzal s sebou Petra, Jana a Jakuba a vystoupil s nimi na horu pomodlit se. Když se modlil, výraz tváře se mu změnil a jeho šat oslnivě zbělel. A hle, rozmlouvali s ním dva muži - byli to Mojžíš a Eliáš. Zjevili se ve slávě a mluvili o jeho smrti, kterou měl podstoupit v Jeruzalémě. Petra a jeho druhy však přemohl spánek. Když se probrali, spatřili jeho slávu a ty dva muže stát u něho. Jak se potom od něho vzdalovali, řekl Petr Ježíšovi: "Mistře, je dobře, že jsme tady! Postavíme tři stany: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi." Nevěděl, co mluví. Zatímco to říkal, objevil se oblak a zahalil je. Když se octli v oblaku, padla na ně bázeň. Z oblaku se ozval hlas: "To je můj vyvolený Syn, toho poslouchejte!" Když se ten hlas ozval, byl už Ježíš sám.  Zachovali o tom mlčení a nikomu v oněch dnech nepověděli nic o tom, co viděli.

 

 

 

- 559-

Přítomnost Krista v liturgii   

 

je téma dnešní katechetické homilie podle projektu ČBK „Učící se církev“Lekce 173  s odkazem na znění evangelia Lk 9,28 a Katechismus katolické církve (KKC) 1086-1090.                                                             

 

Osnova:

 

a) od dob apoštolské Církve

b) je přítomný v pozemské liturgii

c) tato se podílí na nebeské liturgii

d) je přítomen v osobě sloužícího kněze, ve slově, ve společenství

věřících a zejména pod eucharistickými způsobami

 

Úvod.

Dnešní téma   navazuje na  lekci  118 - „Liturgie –dílo Nejsvětější Trojice“   podle   katechismu (KKC) str. 286, ze kterého   převzal autor projektu  Učící se církev z kapitoly II. „Kristovo dílo v liturgii“ nadpisy odstavců do  osnovy a-d.  Sestaveny pak tvoří větu: „KRISTUS OSLAVOVANÝ… (1084; 1085;)… OD DOB  APOŠTOLSKÉ CÍRKVE (1086; 1087) … JE PŘÍTOMNÝ V POZEMSKÉ LITURGII… (1088) …JEŽ SE PODÍLÍ NA NEBESKÉ LITURGII (1090).

 

Od dob apoštolské Církve.

 

Ježíš Kristus přišel na svět vrátit nás  nebeskému Otci a nám vrátit Otce, abychom jako Boží děti vytvořili spolu s ním jednu velkou Boží rodinu a položili základy ke zřízení Božího království. Za tím účelem ustanovil Církev, jejíž je On hlavou.

 

 „Církev je Kristovo království přítomné v čase, které se šíří viditelně ve světě působením milosti Boží… přijímá poslání , aby hlásala království Boží a zřídila je ve všech národech; sama pak je zárodek a počátek tohoto království na zemi … a všemi svými silami doufá a přeje si, aby byla spojena ve slávě se svým Králem“

 (2. vat. koncil LG 3 a 5).

 

Za hlasatele evangelia o Božím království nám ustanovil Pán apoštoly. Ježíš Kristus zase byl poslán od Boha. Tedy Kristus od Boha, apoštolové od Krista. Apoštolové  přijali příkaz učit a když zmrtvýchvstáním Pána Ježíše Krista nabyli jistoty a po seslání Ducha Svatého byli v Božím slově utvrzeni, vyšli hlásat příchod Božího království. Od apoštolátu Krista se pak odvíjí i poslání Dvanácti: „Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás.“ (Jan 20,21)  (1086). Tím se apoštolové stávají Kristovým svátostným znamením. A mocí samého Ducha svatého předávají tuto moc svým následovníkům. Taková apoštolská posloupnost je páteří celého liturgického života církve (1087).

 

Je přítomný v pozemské liturgii.

 

Kristus je stále přítomen ve své církvi, především v liturgických úkonech (1088).

 

 

 

- 560-

Je přítomen v osobě sloužícího kněze, ve slově, ve společenství

věřících a zejména pod eucharistickými způsobami.

 

Svou mocí je ve svátostech, takže když někdo křtí, křtí sám Kristus. Když se v církvi předčítá Písmo svaté, to mluví on. I tehdy je přítomen,  když se církev modlí a zpívá. Tak to i slíbil: „Kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich“ (Mt 18,20) (1088) . V tomto velkém díle spásy, oslavujícím Boha a posvěcujícím člověka, se Kristus vždycky s církví spojuje a ona skrze něho vzdává poctu věčnému Otci (1089).

 

Pozemská liturgie se podílí na nebeské liturgii.

 

Podle 2. vat. koncilu: „Pozemská liturgie nám poskytuje něco jako předchuť účasti na nebeské liturgii“ (1090). O tom jak Církev slaví pozemskou a nebeskou liturgii měl u nás v rámci vzdělávacího programu ČBK  Učící se církev při mši svaté velmi pěkné kázání  náš pan farář P. Jan Plodr ( viz. www. Krásensko-kázání), nebo v Doubravici pan farář P. Pavel Klouček ( viz. www. kostely BK - promluvy) 2.5. 2010  k 5. neděli velikonoční, jimž předcházela obvyklá příprava k tématu 153 .

 

Závěr

 

Kristovo dílo v liturgii je svátostné. Jeho tělo, jímž je církev, je jako svátost (znamení a nástroj), v níž Duch svatý rozděluje tajemství spásy. Liturgickými úkony se církev putující v čase již podílí na nebeské liturgii tím, že ji předem okouší. Kristus je účasten veškerého života Církve a  bude přítomen i konání posledního soudu jako jediný náš Spasitel. Jemu je dána veškerá moc jako Božímu Synu.

 

 

Viz též Učící se církev (úvody k textům) www. kostely.bk

Vypracoval MUDr.Leopold Mann

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

- 561-

Comments