Příprava Židů na Vykupitele - 1. neděle adventní - 27.11.2011

 1. NEDĚLE ADVENTNÍ - 27.11.2011 – fialová


Liturgické texty

 

Komentář k 1. čtení z  knihy proroka Izaiáše . (I)   Iz 63, 16b-17. 19b; 64, 2b-7:

Prorok Izaiáš v úryvku prvního čtení prosí Boha, aby prolomil nebe a sestoupil mezi hříšný lid, který se dopustil mnoha nemravností.  Obrací se k němu jako k Otci  a vzývá ho, aby zapomněl na to, jak zhřešil lid proti němu, aby se rozpomenul na to, co dobrého už pro své děti udělal On a prosí, aby stejně tak jednal i dnes.

1. ČTENÍ Iz 63, 16b-17. 19b; 64, 2b-7: Ty, Hospodine, jsi náš otec, "náš vykupitel" je tvoje dávné jméno. Proč jsi nám dal, Hospodine, zbloudit z tvých cest, srdci dal ztvrdnout, abychom před tebou neměli bázeň? Usmiř se kvůli svým služebníkům, pro kmeny, které jsou ti vlastní! Kéž bys protrhl nebe a sestoupil! Před tvou tváří by se rozplynuly hory.  Sestoupil jsi, a před tvou tváří se rozplynuly hory. Od věků (nikdo) neslyšel, k sluchu (nikomu) neproniklo, oko nespatřilo, že by Bůh, mimo tebe, (tak) jednal s těmi, kdo v něho doufají. Zastáváš se těch, kdo jednají spravedlivě, kdo pamatují na tvé cesty. Hle, ty ses rozhněval, protože jsme hřešili, odedávna jsme žili nevěrně. Byli jsme všichni jak poskvrnění, jak špinavý šat byl každý náš dobrý skutek. Zvadli jsme všichni jak listí, nepravost nás unášela jak vítr. Nikdo nevzýval tvé jméno, nikdo se nevzchopil, aby se k tobě přivinul, neboť jsi před námi skryl svoji tvář, nepravosti jsi nás vydal napospas.  A přece, Hospodine, ty jsi náš otec! My hlína jsme - ty jsi nás hnětl, dílo tvé ruky jsme všichni!

Komentář ke 2. čtení z prvního  listu Pavla Korinťanům.  (I)    1 Kor  1, 3-9:

Apoštol Pavel se obrací v listě na společenství křesťanů, aby jim představil, jak má vypadat opravdový křesťanský život. Vybízí je, aby do něj zahrnuli vyjádření dvojího postoje. Díkůvzdání za dary, plynoucí z příchodu Božího Syna v Ježíši  Nazaretském a za naději na jeho druhý příchod jako Krista Krále a Pána světa, který nás uvede do Božího království k věčnému společenství s Ním.   

2. ČTENÍ 1 Kor 1, 3-9: Bratři ! Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista.
Neustále za vás děkuji svému Bohu pro Boží milost, která vám byla dána v Kristu Ježíši. Neboť v něm jste v každém ohledu získali bohatství všeho druhu, jak v nauce, tak v poznání. Vždyť přece svědectví o Kristu bylo u vás jako pravé dokázáno, takže nejste pozadu v žádném Božím daru; jen ještě musíte vytrvale čekat, až přijde náš Pán Ježíš Kristus. On vám také dá, že vytrváte až do konce, takže budete bez úhony v onen den našeho Pána Ježíše Krista. Věrný je Bůh, a on vás povolal k tomu, abyste měli společenství s jeho Synem Ježíšem Kristem, naším Pánem!

 

Komentář k evangeliu podle Marka.  ( I)  Mk  13, 33-37:

Dnešní evangelium podle Marka začíná i končí stejným pozváním: „Bděte!“ Křesťanské společenství totiž žije v nadějném očekávání druhého příchodu našeho Pána Ježíše Krista. Apoštol nás podobenstvím poučuje, jak máme svou bdělost prožívat. Tak, abychom neustále pozorně naslouchali Kristu v Duchu svatém,  žili v poslušnosti jeho hlasu a nezmeškali žádné jeho pozvání.

EVANGELIUM Mk 13, 33-37: Ježíš řekl svým učedníkům:  "Dejte si pozor, bděte, protože nevíte, kdy přijde poslední den. Je to podobně jako s člověkem, který se vydal na cesty. Odešel z domu, dal svým služebníkům plnou moc, každému jeho práci, a vrátnému nařídil, aby bděl. Bděte tedy, protože nevíte, kdy přijde pán domu, zdali navečer, nebo o půlnoci, nebo za kuropění, nebo ráno, aby vás, až znenadání přijde, nezastihl, jak spíte. Co říkám vám, říkám všem: Bděte!"  

- 815 –

 

Příprava Židů na Vykupitele

 

je téma dnešní biblické homilie podle projektu ČBK „Učící se církev“Lekce 259  s odkazem na znění  1. čtení Iz  63, 16-17.                                                              

 

Osnova:

a) pozitivní: monoteizmus, Izrael nositel zaslíbení, obraz Mesiáše – proroci

 

b) negativní: katastrofy vedly k zpolitizování pojmu Mesiáše. Vnějškovost náboženství, mravní úpadek.

 

c) praví Izraelité se připojili ke Kristu

 

Tato témata podávat v duchu dokumentu Papežské biblické komise (PBK)

Židovský národ a jeho svatá Písma v křesťanské Bibli (KN 2003)

Úvod.

Židovství – judaismus je nejstarší monoteistické náboženství a základ křesťanství. Tak jako je Bůh odlišný od stvořeného světa,  jsou Židé vedeni k odlišnosti a oddělenosti od ostatních národů a náboženství. Zákon je zavazuje odlišnost pěstovat, praktikovat, oslavovat, na ní trvat, bránit, ctít, ale i učit se s jinakostí druhých žít v míru.

Vztah judaismu a křesťanství prošel velmi komplikovaným vývojem. Křesťanství samo sebe považuje za pokračovatele judaismu a Nový zákon za naplnění Starého zákona.

Dokument PBK Židovský národ a jeho svatá Písma v křesťanské Bibli nachází ve vztahu judaismu ke křesťanství, pokud se týče přípravy židovského národa na příchod Vykupitele,  četné pozitivní i negativní prvky.  

Pozitivní: monoteizmus, Izrael nositel zaslíbení, obraz Mesiáše – proroci.

 

Judaismus připomíná křesťanovi, že jediný pravý Bůh osvobozuje člověka od stvořených mocností a sil, které by si jej chtěly přivlastnit a ovládnout jej. Náplní biblické zvěsti je neustálé hlásání monoteismu, tedy víry v jednoho jediného Boha (Dt 6, 4) a vyzývání Izraele, aby odvrhl modly a polyteismus, který byl náboženstvím okolních národů. V prvním tisíciletí př. n. l. se tedy na blízkém východě vyskytoval národ, který měl ideu jediného vládnoucího a všemohoucího Boha a zakazoval uctívat bohy jiné. Judaismus v tomto ohledu nemá paralelu nikde jinde na svět. Tento fakt činí z judaismu nejstarší monoteistické náboženství na světě.

Plán spásy ve Starém zákoně byl zaměřen především k tomu, aby připravoval, prorocky ohlašoval a různými předobrazy naznačoval příchod Krista, vykupitele světa,  a příchod mesiášského království.  Bůh, který inspiroval knihy obojího Zákona a je jejich původcem, moudře ustanovil, aby byl Nový zákon ukryt ve Starém a Starý aby byl zjevný v Novém. V tomto bodě se jasně odlišuje křesťanský pohled na Starý zákon od pohledu židů na jejich Bibli.

 

- 816 –

Zatímco křesťané chápou celou starozákonní literaturu jako prorocké svědectví o Kristu, takže celý Starý zákon má těžiště mimo sebe – v Novém zákoně, v Kristu, pro židy těžiště jejich biblické literatury spočívá v Tóře, takže ostatní knihy jsou jejím komentářem a osvětlením.

Negativní: katastrofy vedly k zpolitizování pojmu Mesiáše. Vnějškovost náboženství, mravní úpadek.

 

Po mravním a náboženském úpadku lidu a po historických katastrofách, které postihly severní a jižní království, Izrael a Judsko, v průběhu několika století druhé poloviny 1. tisíciletí  před Kristem  jako důsledek porážek od Asyrie a Babylonu, je rozvrácen Jeruzalém, chrám  poničen, nastává několik deportací. Židovský národ je pokořen a na dlouhá léta rozptýlen do celého světa ( Viz téma 252 Bilance dějin království.). Prorok Izaiáš mluví o služebníku Hospodinově. Lidu předkládá naději, že až se vrátí ze zajetí, přijde nový král,  obnoví chrám a snad vytvoří i nový stát. „Kéž bys protrhl nebe a sestoupil“ čteme dnes v úryvku proroka jeho prosbu.

Mesiáš měl být některý z potomků krále Davida. Mesiáš tedy není pouze duchovní titul. Mesiáš bude  ten, kdo je pomazán, vlastně tak jako každý jiný král. Nebo pro jiné  také ten, kdo přijde na konci věků a nastolí pořádek. Jeho funkce je zde tedy spíše politická. Je to napravitel, reformátor, reorganizátor, ten, kdo svrhne jha všech nepřátel.

Izrael chápal sám sebe jako vyvolený Boží lid, který byl nositelem Hospodinových zaslíbení. Jeho naděje sílila a krystalizovala tím více, čím méně se přítomná situace podobala zaslíbené spáse. Ve století, které předcházelo dobu Ježíše        z Nazareta, se naděje národa soustředily v prorockém výrazu „království Boží“. Všichni horoucně očekávali, že se Hospodin definitivně ujme vlády nad Izraelem, nad pohanskými národy, nad celým vesmírem. V konkrétní podobě se ovšem naděje jednotlivců či jednotlivých skupin národa značně lišily. Někteří vyhlíželi národní a politickou obnovu a osvobození z římského jha, jiní očekávali obnovu spíše vnitřní a duchovní a Boží království chápali jako intenzivní vztah mezi člověkem a Bohem.

Praví Izraelité se připojili ke Kristu

Základní obsah a ústřední poselství celého Nového zákona tvoří historická událost, přesněji historická osobnost: Ježíš z Nazareta, po své smrti na kříži a zmrtvýchvstání byl svými učedníky vyznáván jako Mesiáš, Christos, mesiánsky pomazaný, zaslíbený „syn Davidův“, Vykupitel, Král a Spasitel. Ten, jehož druhý příchod je toužebně opět očekáván. Takto byl chápán jako naplnění židovských nadějí, jako naplnění prorockých zaslíbení Izraele. Tento pohled na Ježíše tvoří základní princip Nového zákona, k němuž jsme se připojili.

Comments