Příprava pohanů na Vykupitele - 2. neděle adventní 5.12.2010

2. NEDĚLE  ADVENTNÍ- 5.12.2010 – fialová

 

Komentář k 1. čtení z knihy proroka Izaiáše. (I A)    Iz  11,1-10:

Izaiášovo proroctví nám představuje znamení počátku  obnoveného života vyvoleného národa a zjevení toho, že Bůh nezapomněl na sliby dané předkům. Prorok zvěstuje příchod spravedlivého Krále. V okamžiku, kdy v něm lidstvo důvěrně pozná Boha, se změní tvář celé země. Ráj, do něhož budou mít možnost vstoupit všichni, se stane skutečností.

 

1. ČTENÍ Iz 11, 1-10: Vyrazí ratolest z pahýlu Jesse, výhonek vypučí z jeho kořenů, spočine na něm duch Hospodinův: duch moudrosti a rozumu, duch rady a síly, duch poznání a zbožnosti, naplní ho duch bázně před Hospodinem. Nebude soudit podle zdání, nebude rozhodovat podle doslechu, ale podle spravedlnosti bude soudit chudé a podle práva se bude rozhodovat pro ubohé v zemi. Zabije násilníka holí svých úst, usmrtí bezbožného dechem svých rtů. Spravedlnost bude rouchem jeho beder a věrnost bude pásem jeho boků. Vlk bude přebývat s beránkem, pardál si lehne vedle kozlátka, tele a lvíče budou žrát pospolu a malé dítě je bude vodit. Kráva pást se bude s medvědicí, jejich mláďata spolu ulehnou, lev jako býk bude řezanku žvýkat. Kojenec si bude hrát nad dírou zmije a nemluvně sáhne rukou do skrýše jedovatého hada.Nikdo nebude škodit ani pustošit na celé mé svaté hoře, protože země se naplní poznáním Hospodina, jako vody pokrývají moře. Tehdy se objeví kořen Jesse jako znamení národům; pohané ho budou hledat a jeho sídlo bude slavné.

 

Komentář ke 2. čtení z listu apoštola Pavla Římanům.  (I A)    Řím  15,4-9:

Slova apoštola Pavla z listu Římanům se obracejí ke křesťanům pocházejícím z pohanství. Učí je, aby se vzájemně přijímali v jednom  společenství tak, jak je to u křesťanů běžné. Aby jejich životy byly proniknuty vzájemným přijetím a tužbou povzbuzovat druhé a při tom měli stále na paměti příklad Ježíše Krista, jehož příchod je očekáván. Jen on je tím pravým Bohem a Vykupitelem, k němuž má směřovat naděje a touha pohanů. V nikom jiném není spásy.

 

2. ČTENÍ Řím 15, 4-9: Bratři! Všechno, co kdysi bylo napsáno, bylo napsáno k našemu poučení, abychom z Písma čerpali vytrvalost a povzbuzení, a tak měli naději. Bůh, zdroj vytrvalosti a povzbuzení, kéž vám dá, abyste žili v souladu podle vůle Krista Ježíše. Tak budete moci svorně a jedněmi ústy oslavovat Boha, Otce našeho Pána Ježíše Krista. Přijímejte proto jeden druhého do svého společenství, jak i Kristus přijal vás - k oslavě Boží. Tím chci totiž říci: Kristus se stal služebníkem židů, aby se prokázalo, že Bůh je věrný, aby tím byla stvrzena zaslíbení daná praotcům; ale také proto, aby pohané oslavovali Boha, že jim prokázal milosrdenství, jak je psáno: 'Proto tě budu velebit mezi pohany, tvému jménu budu zpívat chválu.'

 

Komentář k evangeliu podle Matouše.  (IA)  Mt  3,1-12:

Kázání Jana Křtitele z Matoušova evangelia, vyzývající posluchače k obrácení a k pokání, jsou předzvěstí Ježíšova veřejného působení. Bůh se ujímá svého království. Působí v tomto světě, křtí Duchem svatým, napřimuje naše křivé cesty a umožňuje nám, abychom změnili naše chování tonoucí ve zmatcích.

 

EVANGELIUM Mt 3, 1-12: V té době vystoupil Jan Křtitel a kázal v judské poušti: "Obraťte se, neboť se přiblížilo nebeské království." Jan byl totiž ten, o němž řekl prorok Izaiáš: 'Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky!'Jan měl na sobě oděv z velbloudí srsti a kolem boků kožený pás, živil se kobylkami a medem divokých včel. Tehdy vycházel k němu Jeruzalém, celé Judsko a celý kraj kolem Jordánu, dávali se od něho křtít v řece Jordánu a přitom vyznávali své hříchy. Když však viděl, že k jeho křtu přichází mnoho farizeů a saduceů, řekl jim: "Zmijí plemeno, kdo vám ukázal jak uniknout trestu, který už hrozí? Přinášejte tedy ovoce hodné obrácení. Nemyslete si, že můžete říkat: 'Naším otcem je Abrahám!', neboť vám říkám: Bůh může oživit tyhle kameny a Abrahámovi z nich udělat děti. Sekera už je přiložena stromům ke kořenu; každý strom, který nenese dobré ovoce, bude poražen a hozen do ohně. Já vás křtím vodou, abyste se obrátili. Ale ten, který má přijít po mně, je mocnější než já; jemu nejsem hoden ani opánky přinést. On vás bude křtít Duchem svatým a ohněm. V ruce má lopatu a pročistí (obilí) na svém mlatě. Pšenici uloží na sýpce, plevy však bude pálit ohněm neuhasitelným."  

 

- 625-

Příprava pohanů na Vykupitele  

 

je téma dnešní filozofické homilie podle projektu ČBK „Učící se církev“Lekce 195 s odkazem na  znění 1. čtení  Iz 11,1-10.

 

Osnova:

 

a) náboženský synkretizmus (mysteria s touhou po znovuzrození, spojení             s božstvem)

b) očekávání „zlaté doby lidstva“

c) obnova náboženství a lidských řádů (Platón, Seneca atd.)

 

Úvod.

Častou reakcí na  „prolínání světů“ různých civilizací a vzájemné kontakty světových náboženství je od nepaměti snaha přebírat jednotlivé složky duchovní sféry  či dokonce vytvářet jakési jejich slučování v „super­náboženství“, které by obsáhlo všechny dosavadní tradice. Takový proces splývání  různých náboženských systémů a také pohanství, které bylo a je zakořeněno v magii, věštění a okultismu, můžeme  zahrnut pod pojem synkretismus. 

Zcela jiný charakter než pokusy zrušit přirozenou rozmanitost různých náboženství má ovšem současné úsilí katolické církve o eku­menismus (sblížení mezi křesťanskými církvemi) a mezináboženský dialog.

 

Vždy je však třeba mít na paměti, že křesťanský Bůh, který je zároveň Trojjediný, a to Otec, Syn a Duch Svatý, není totožný s božstvy, kterým se klaní hinduisté, buddhisté, šintoisté, lamaisté, animisté atd. Jde o diametrální rozdíl! Nic se neruší ani nemění ze základů křesťanské víry, stále platí a platit bude, že jediným Spasitelem a Vykupitelem je Ježíš Kristus a „v nikom jiném není spásy!“ (Sk 4,12)

Náboženský synkretizmus (mysteria s touhou po znovuzrození,spojení

s božstvem).

 

Starověké náboženské obřady plnily důležitou roli v přípravě na smrt. Ve své obecné formě jsou obsaženy v mytologiích po celém světě. Většina jejích rituálů se vázala na příběhy o vybájených božstvech. Hlavními tématy byly cesta podsvětím a úspěšný návrat z něj a smrt, znovuzrození, znovuoživení božstva a spojení s ním. Lidé z tradičních společností věří, že smrtí lidská existence nekončí, ale vědomí v nějaké formě existuje i nadále.

 

V mytologiích se nejčastěji objevují tři motivy onoho světa: nebe, peklo a ráj. Objevují se naprosto všeobecně napříč náboženstvími, kulturami, geografickými oblastmi a historickými obdobími. V nebi převládá radost, blaženost a světlo. Ráj je další místo radosti, míru a potěšení a je nejčastěji reprezentován jako zahrada. Peklo je pak naopak místo "pod" povrchem země - podsvětí, kde vládne temnota, beznaděj, děs, zoufalství a fyzické utrpení.

 

 

 

 

- 626-

Očekávání „zlaté doby lidstva“.

 

Na termín Zlatý věk je možno se podívat očima řecké, hebrejské, indické a křesťanské civilizace.

Platón charakterizuje první pokolení tím, že lidé nemuseli pracovat, nepotřebovali oděv ani střechu, hovořili se zvířaty a neznali války. Podle římského básníka Vergilia teprve Jupiter přinutil lidi pracovat, aby nezlenivěli a museli se snažit. Velmi podobné schéma po sobě jdoucích "věků" nebo "pokolení" najdeme u Ovidia, pro něhož "zlatý věk" skončil ve chvíli, kdy si lidé postavili lodi a začali se plavit po moři.

Na počátku hebrejské Bible je známý příběh o rajské zahradě Eden. Svět je stvořen kvůli člověku, je mu svěřen do rukou a může ho užívat, musí však respektovat zákaz "stromu poznání". "Zlatý věk" nekončí nějakou kosmickou událostí, nýbrž tím, že člověk zákaz porušil. Teprve od této chvíle je smrtelný, musí pracovat a v bolestech rodit.

 

Změnu přinášejí bibličtí proroci: "Zlatý věk" není na začátku, ale čeká Izrael na konci věků."I překují své meče na radlice a svá kopí na vinařské nože." (Iz 2,1-5) - "Vlk bude pobývat s beránkem, levhart s kůzletem odpočívat. (Iz 11,1-20) Hebrejská myšlenka naděje, víry a očekávání přislíbeného vysvobození "na konci věků" především zhodnocuje dějiny, které nejsou jen stálým úpadkem, nýbrž naopak cestou k cíli.
Z těchto obrazů vychází očekávání Mesiáše, příchod Vykupitele, na něž pak navázalo křesťanství: Zlatý věk na počátku lidstva se člověka zdaleka netýká tolik jako zaslíbené Boží království, které je třeba připravovat, ale v něž může každý křesťan doufat.

Obnova náboženství a lidských řádů (Platón, Seneca atd.)

 

Na mnoha částech světa mýty o smrti a znovuzrození poskytovaly myšlenkovou základnu posvátných náboženských obřadů . Zasvěcenci v nich nabývali zkušenost smrti a znovuzrození. Konkrétní postupy byly a jsou podobné těm, které používají i dnes různí šamani. Techniky měnící vědomí byly u mystérií sice neznámé, ale pravděpodobně v nich hrály významnou roli i "posvátné lektvary". Významný kulturní dopad mystérií na starověký svět dokládá fakt, že jejich zasvěcenci byly často známé a proslulé osobnosti starověku, jako Pythagoras, Platón, Aristoteles, Seneca, Plutarchos  a další.

 

Závěr.

Kristus je cílem a odpovědí na pohanské očekávání spásy, nevyslovené nebo formulované jinými termíny. Zaslíbený židovský Král a Mesiáš, Vykupitel a Spasitel je tím, k němuž směřuje i očekávání a touha pohanů. Jedině Kristus je plností  moudrosti, k níž míří všechna opravdová lidská prozíravost. Každé hledání pravdy a opravdového lidství je cestou, která nevědomky vede ke Kristu.

Viz též Učící se církev (úvody k textům) www. kostely.bk

Vypracoval MUDr. Leopold Mann

 

-      627 -

Comments