Příprava na manželství - 2. neděle v mezidobí 17.1.2010

2. NEDĚLE  V MEZIDOBÍ – 17.1.2010 – zelená


Komentář k 1. čtení z knihy proroka Izaiáše  (IC).  Iz  62,1-5:

 

Úryvky  čtení  z Písma  jsou propojeny  s dnešním tématem Učící se církve, nazvaným „Příprava na manželství“, autory použitou svatební terminologií a výkladem pojetí Boží a lidské  lásky. Ta je i ústředním motivem nezbytné přípravy křesťanů na manželství.Text z  knihy proroka Izaiáše hlásá útěchu a naději, že  Hospodin, lid znovu naplní milostí a na  znamení své přítomnosti, bude lidu bezprostředně prokazovat  trvalou  věrnost  Boží lásky jako ženich své snoubence.   

 

1. ČTENÍ Iz 62,1-5: Kvůli Siónu neumlknu, kvůli Jeruzalému neutichnu, dokud jeho právo nevzejde jak světlo, dokud se jeho spása nerozhoří jak pochodeň. Tu národy uvidí tvé právo a všichni králové tvou slávu. Obdaří tě novým jménem, které určí Hospodinova ústa.  Budeš nádhernou korunou v Hospodinově ruce, královskou čelenkou v dlani svého Boha. Nebudeš se již nazývat "Opuštěná" a tvá zem "Osamělá". Tvým jménem bude "Mé zalíbení je v ní" a jméno tvé země "V manželství daná", neboť si v tobě zalíbil Hospodin a tvá země dostane muže. Jako se jinoch snoubí s pannou, tak se s tebou zasnoubí tvoji synové. Jako se raduje z nevěsty ženich, tak se tvůj Bůh potěší z tebe.

 

 

Komentář ke 2. čtení z prvního  listu Pavla Korinťanům.  (IC)    1 Kor  12,4-11:

Apoštol Pavel učí církev, aby si byla neustále vědoma , že Kristus obdarovává svůj lid  rozličnými dary, které uděluje Duch svatý. V pozadí mnohotvárnosti jeho darů jednotlivci vždy stojí láska. Jeden ze sedmi darů Ježíše Krista církvi je svátost manželství. Svátostí je člověk uváděn, obnovován, upevňován  ve svém vztahu k Bohu, nebo pro určité životní poslání. Svátostí manželství je člověk vybavován k manželské a rodičovské lásce láskou Kristovou.   

 

2. ČTENÍ 1Kor 12,4-11:  Dary jsou sice rozmanité, ale je pouze jeden Duch. A jsou rozličné služby, ale je pouze jeden Pán. A jsou různé mimořádné síly, ale je pouze jeden Bůh. On to všechno ve všech působí. Ty projevy Ducha však jsou dány každému k tomu, aby mohl být užitečný. Jednomu totiž Duch dává dar moudrosti, jinému zase tentýž Duch poskytuje poznání, jinému se opět dostává od téhož Ducha víry, jiný zase má od téhož Ducha dar uzdravovat, jiný konat zázračné skutky, jiný promlouvat pod vlivem vnuknutí, jinému zase je dáno, aby dovedl rozeznávat, jakým duchem se co nese, jiný může mluvit rozličnými (neznámými) jazyky a jiný zase má dar, aby uměl vykládat, co tím jazykem bylo řečeno.  To všechno působí jeden a týž Duch. On vhodně přiděluje každému zvlášť, jak chce.  

 

 

Komentář k evangeliu podle  Jana.  ( IC)  Jan  2,1-12:

           

Janovo evangelium zaznamenává skutek , který učinil Ježíš v Káně, jako zjevení Mesiáše.  Na prahu své veřejné činnosti zde Ježíš koná svůj první zázrak během svatební hostiny. Církev v tom vidí potvrzení, že manželství je dobré. Kristus, ženich, který je uprostřed svých, je zdrojem vší síly, takže křesťanští manželé a rodiny nejsou ani osamělí, ani opuštění.  Apoštol Matouš k tomu  říká: „Mohou hosté na svatbě truchlit, dokud je ženich s nimi?“

 

EVANGELIUM Jan 2,1-12: Byla svatba v galilejské Káně a byla tam Ježíšova matka. Na tu svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci.  Došlo víno, a proto řekla matka Ježíšovi: "Už nemají víno." Ježíš jí odpověděl: "Co mi chceš, ženo? Ještě nepřišla má hodina." jeho matka řekla služebníkům: "Udělejte všechno, co vám řekne." Stálo tam šest kamenných džbánů na vodu, určených k očišťování předepsanému u židů, a každý džbán byl na dvě až tři vědra. Ježíš řekl služebníkům: "Naplňte džbány vodou!" Naplnili je až po okraj. A nařídil jim: "Teď naberte a doneste správci svatby!"  Donesli, a jakmile správce svatby okusil vodu proměněnou ve víno - nevěděl, odkud je, ale služebníci, kteří načerpali vodu, to věděli - zavolal si ženicha a řekl mu: "Každý člověk předkládá nejdříve dobré víno, a teprve až se hosté podnapijí, víno horší; ale ty jsi uchoval dobré víno až do této chvíle." To byl v galilejské Káně počátek znamení, která Ježíš učinil; tím zjevil svou slávu, a jeho učedníci v něj uvěřili. Potom se odebral se svou matkou, se svými příbuznými a učedníky do Kafarnaa a zdrželi se tam jen několik dní.

 

 

                                                      - 450-

Příprava na manželství

 

je téma dnešní  katechetické homilie podle projektu „Učící se církev“ – Lekce 137  s odkazem na znění dnešního evangelia Jan 2,1-12  a Katechismus katolické církve (KKC).                

                                                                 

Osnova :

 

a) manželství v Pánu - KKC 1612–1617

b) manželský souhlas  - KKC 1625–1632

 

Úvod.

 

Manželství je svátost, jeden ze sedmi darů Ježíše Krista církvi. Svátostí je člověk uváděn, obnovován, upevňován  ve svém vztahu k Bohu, nebo pro určité životní poslání. Svátostí manželství je člověk vybavován k manželské a rodičovské lásce láskou Kristovou, která jde až k oběti vlastního života pro druhé. O  prospěchu a  nárocích manželské lásky bylo psáno v tématu 116 (viz).  Manželství v Pánu, které má svůj původ v Bohu Stvořiteli, znamená pro křesťany povolání ke stavu a životu v milosti. Aby však bylo toto povolání dovedeno k plné zralosti, je zapotřebí vhodné a speciální přípravy. Každý věřící povolaný  k manželství má chápat a být  si vědom, že v křesťanské etice zaujímá lidská láska ve světle lásky Boží ústřední místo.

 

Manželství v Pánu - KKC 1612–1617.

 

Povolání k manželství je zvláštní cesta víry a lásky, která přechází na manžele a zároveň slouží k blahu církve a společnosti: a to s celým významem a silou veřejného závazku před Bohem a společností. Svátostné manželství začíná slavnostním slibem vzájemného odevzdávání se a přijetí, uskutečňuje se věrným naplňováním tohoto slibu v každodenním životě v síle Kristovy lásky.  Svátost spojuje manžele darující se láskou Krista - ženicha k církvi: „Tak i Kristus pečuje o církev; vždyť jsme údy jeho těla. Proto opustí muž otce i matku a připojí se k své manželce, a budou ti dva jedno tělo. Je to velké tajemství, které vztahuji na Krista a na církev“( Ef 5,29-32). Bůh ve svém Synu přišel, aby uzavřel Novou svatební smlouvu s celým lidstvem (1612, 1616). Celý křesťanský život nese znamení manželské lásky Krista a církve  (1617).

Na prahu své veřejné činnosti Ježíš koná svůj první zázrak během svatební hostiny. Církev v tom vidí potvrzení, že manželství je dobré. Kristus, ženich, který je uprostřed svých, je zdrojem vší síly, takže křesťanští manželé a rodiny nejsou ani osamělí, ani opuštění. „Mohou hosté na svatbě truchlit, dokud je ženich s nimi?“ (Mt 9,15) (1613).

 

Manželství ustanovil Bůh v ráji a Pán Ježíš je potvrdil jako celoživotní spojení muže a ženy ve společenství lásky. Manželský slib činí křesťan jak Bohu, tak i svému životnímu partnerovi. Vzájemná láska, úcta, respekt a zodpovědnost jsou pojivem tohoto svazku, který má zrcadlit lásku, svatost, důvěru a trvalost vztahu mezi Kristem a jeho církví (1614, 1615).   

„Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj“ (Mt 19,6).

 

- 451 –

Manželský souhlas - KKC 1625–1632.

 

Katolická církev chápe manželství jako trvalý vztah muže a ženy, ke kterému se rozhodli svobodně a na celý život, z něhož chtějí přivést na svět děti a chtějí ho žít s Boží pomocí, ne tedy jen z vlastních sil. Hlavními osobami manželské smlouvy je pokřtěný muž a pokřtěná žena (1625).  Církev  považuje jako  nezbytný jejich vzájemný svobodný souhlas  k uzavření   manželskému svazku před Bohem i před lidmi (1626, 1628).  Manželé se jím vzájemně odevzdávají a stávají se „jedním člověkem“ (srv. Gn 2,24; Mk 10,8; Ef 5,31)  (1627). Při nedodržení stanovených podmínek, může církev  manželství prohlásit za neplatné (1629).  Služebník církve  (kněz nebo jáhen),  asistující při  slavení manželství v přítomnosti dvou svědků, uděluje novomanželům  církevní požehnání (1630 ). K tomu církev vyžaduje, aby její věřící slavili manželství formou, kterou k tomu stanovila (1631).

 

Aby manželská smlouva měla pevné a trvalé lidské a křesťanské základy, má zásadní důležitost příprava na manželství  (1632). Je to cesta víry, která nekončí slavením sňatku, nýbrž pokračuje v celém rodinném životě. Z toho důvodu se náš pohled neomezuje na sňatek jako jedinečný akt, na okamžik slavení sňatku, nýbrž na manželství jako stav, který stále trvá.  Proto je příprava na manželství  vynikající příležitost, aby snoubenci nově objevili a prohloubili víru, kterou přijali na křtu a kterou rozvinuli během své křesťanské výchovy. Tímto způsobem uznávají a svobodně na sebe berou povolání následovat Krista v manželském stavu.

 

Závěr:

Svátost manželství je znamením jednoty Krista a církve. Dává manželům milost milovat se láskou, jakou Kristus miloval církev. Manželství se zakládá na svobodném souhlasu těch, kteří uzavírají manželskou smlouvu, to je na vůli se navzájem trvale odevzdat jeden druhému s cílem žít společenství věrné a plodné lásky. 
 
 
 
 
2. neděle v mezidobí C – 17.1.2010
Janovo evangelium 2,1–12
Byla svatba v galilejské Káně a byla tam Ježíšova matka. Na tu svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci. Došlo víno, a proto řekla matka Ježíšovi: „Už nemají víno.“ Ježíš jí odpověděl: „Co mi chceš, ženo? Ještě nepřišla má hodina.“ jeho matka řekla služebníkům: „Udělejte všechno, co vám řekne.“
Stálo tam šest kamenných džbánů na vodu, určených k očišťování předepsanému u židů, a každý džbán byl na dvě až tři vědra. Ježíš řekl služebníkům: „Naplňte džbány vodou!“ Naplnili je až po okraj. A nařídil jim: „Teď naberte a doneste správci svatby!“ Donesli, a jakmile správce svatby okusil vodu proměněnou ve víno – nevěděl, odkud je, ale služebníci, kteří načerpali vodu, to věděli – zavolal si ženicha a řekl mu: „Každý člověk předkládá nejdříve dobré víno, a teprve až se hosté podnapijí, víno horší; ale ty jsi uchoval dobré víno až do této chvíle.“ To byl v galilejské Káně počátek znamení, která Ježíš učinil; tím zjevil svou slávu, a jeho učedníci v něj uvěřili. Potom se odebral se svou matkou, se svými příbuznými a učedníky do Kafarnaa a zdrželi se tam jen několik dní.
Kompendium Katechizmu Katolické církve, bod 341. Co nového přináší manželství Kristus?
Ježíš Kristus nejenom obnovuje původní Bohem zamýšlený řád, ale dává milost žít manželství v nové důstojnosti svátosti, která je znamením Kristovy manželské lásky k církvi: „Muži, každý z vás ať miluje svou ženu, jako Kristus miloval církev.“ List Efezanům 5,25
Kompendium Katechizmu Katolické církve, bod 344. Co je to manželský souhlas?
Manželský souhlas je úkon vůle vyjádřený mužem a ženou, kterým se sobě navzájem neodvolatelně odevzdávají s cílem žít společenství věrné a plodné lásky. Protože souhlas vytváří manželství, je nezbytný a nenahraditelný. Aby manželství bylo platné, musí být předmětem souhlasu pravé manželství a souhlas musí být lidským úkonem, vědomým a svobodný, který není vynucen násilím nebo pod nátlakem.
Kompendium Katechizmu Katolické církve, bod 346. Jaké účinky má svátost manželství?
Svátost manželství vytváří mezi manžely trvalé a výlučné pouto. Sám Bůh zpečeťuje souhlas manželů. Proto uzavřené a dokonané manželství mezi pokřtěnými nemůže být nikdy rozloučeno. Kromě toho svátost manželství uděluje manželům milost nezbytnou k dosažení svatosti manželským životem a odpovědným přijímáním dětí a jejich výchovou.
Téma: Příprava na manželství; manželství v Pánu, manželský souhlas
Příprava na manželství začíná teď. Příprava na manželství je složitá – protože je to věc nutná, ale ti, kdo by do toho nejvíc chtěli mluvit, jsou mimo. Takže ještě než se dozvíme, co se máme dozvědět, tak napřed úvod do tématu. Pár slov, proč je příprava na manželství důležitá.
Výchozí bod: Bůh. Boží láska. Boží ruka, ze které jsem vyšel. Může nádoba říct hrnčíři: „Co jsi to udělal?“ (Kniha proroka Izaiáše 29,16; Kniha proroka Jeremiáše 18,2–6; List Římanům 9,21) Nádoba existuje, protože hrnčíř je tvůrce. Bůh stvořitel je nejstatečnější hrnčíř. Věřící i nevěřící hrnce mu pořád nadávají „Proč mám život takový?“ „Proč zrovna já.“ I večer, když utichne motor hrnčířského kruhu, je Bůh smutný: hrnce si mezi sebou ještě v polici hrnčířské dílny povídají: „Žádný hrnčíř není. Tato police, ve které jsme, a která se nachází v hrnčířské dílně, přece svědčí o tom, že hrnčíř neexistuje. Police i my jsme vznikli náhodou.“ Bůh to slyší a jeho upracované oči hrnčíře pláčou.
Manželství není nic špatného. To je snad jasné. Proč to říkám? Kromě jiných věcí, jak mě Bůh uhnětl, i manželství pro mě nějak nachystal. Dojde mi to? Nebo si jako krajáč bez ucha říkám: Na hrnčíře nepočkám – sám si přilepím tuto bambuli na místo, kde mají ostatní hrnky od hrnčíře ucho.
Řečeno jinak: jako se ptá pána Boha ten, kdo studuje na kněze: Bože, jak chceš, aby to bylo s mým životem? Jak to máš nachystané, aby můj život byl užitečný? Jak to máš nachystané, abych já byl šťastný? Stejně se má ptát pána Boha každý středoškolák: Bože, jak chceš, aby to bylo s mým životem? Jak to máš nachystané, aby můj život byl užitečný? Jak to máš nachystané, abych já byl šťastný? Který, nebo která je ta, se kterou budu mít svatbu?
Když zapomenu se prvně ptát Boha – rozšířím počet těch, kteří se v manželství trápí, nebo kteří se rozvedou. Nejenom ty maličkosti v životě dělám podle Boha a jeho dobra – i to hlavní ve svém životě mi může Bůh nachystat.
Potřebuji také víru, že Bůh dovede nachystat věc, která je 100% dobrá. Nemusím si tedy říct: abych nezůstala na ocet, tak se vdám za tohoto kluka, který je nevěřící. Tento kluk má tak hezké oči, i když se rád opije – to vydržím, chci se za něho vdát. To je špatně, to počítám se zlem. Vydržet opilého manžela je těžké – ještě horší ale je chránit před jeho řáděním děti, které jsou moje. A nejtěžší je odpovědět, když se mě vlastní děti zeptají, jestli jsem byla tak hloupá, že jsem jim skutečně tohoto chlapa vybrala za tátu.
Boha potřebujeme. Všichni. Každý proto, aby se polepšil, změnil k dobru – a žádným zlem netrápil okolí. To je nejběžnější a nejpotřebnější zázrak: když se polepším. Když přestanu jednat zle a učím se konat dobře. (Kniha proroka Izaiáše 1,16–17) Každý den chci Boha prosit o sílu k dobru.
Už teď můžu Boha prosit za požehnání a dobro pro toho člověka, se kterým jednou budu mít svatbu. Když se takto budu modlit pravidelně, tak až se poprvé potkáme, naše modlitby už tuto krásnou chvíli dopředu nachystaly.
Boha potřebujeme, protože on má s mým životem dobrý plán. A v plánování toho dobrého Bůh nezapomněl ani na manželství. Půjdu se Boha zeptat, nebo ho nechám, ať si tu nejlepší možnost pro můj život zase schová?
 
Comments