Příležitost ke hříchu - 14. neděle v mezidobí -3.7.2011

14. NEDĚLE V MEZIDOBÍ - 3.7.2011 – zelená


Liturgické texty

 

Komentář k 1. čtení z knihy proroka Zachariáše. (I)   Zach  9,9-10:

Proroctví z knihy Zachariášovy vyzývá k radosti slovy, používanými  pro dobu očekávání příchodu Mesiáše. Král, který přichází, je dokonale skromný, pokorný a spravedlivý. Uplatňuje Hospodinovu vůli, přináší lidem Boží spravedlnost a spásu. Odmítá násilí, ohlašuje pokoj a bude vládnout ve všech končinách země.

1. ČTENÍ Zach 9, 9-10: Toto praví Hospodin:  "Hlasitě zajásej, siónská dcero, zaplesej, dcero jeruzalémská, hle, tvůj král k tobě přichází,  je spravedlivý a přináší spásu, je pokorný a jede na oslu, na oslátku, osličím mláděti. Zničí válečné vozy z Efraima, válečné oře z Jeruzaléma,  zlomen bude bitevní luk. Národům ohlásí pokoj,  bude vládnout od moře k moři, od řeky ( Eufratu ) až do končin země."

 

Komentář ke 2. čtení z  listu Pavla Římanům.  (I)    Řím  8,9.11-13:

Apoštol Pavel listem Římanům nás křesťany upozorňuje na křehkost našich morálních hodnot, což nás až příliš lehce strhuje k využívání mnoha příležitostí ke hříchu. Snadno upadáme do velkého nebezpečí hřešit, protože z každé takové příležitosti  vzniká pokušení. A pokušení nás láká, abychom udělali něco, co se Bohu nelíbí. Jedině s pomocí Kristova Ducha, pokud v nás sídlí, se  dokážeme vyhnout všem záludnostem pokušení.

 

2. ČTENÍ Řím 8, 9. 11-13: Bratři! Vy žijete ne podle těla, nýbrž podle Ducha, jestliže skutečně ve vás přebývá Duch Boží. Kdo totiž nemá Kristova Ducha, ten není jeho. A když sídlí ve vás Duch toho, který z mrtvých vzkřísil Ježíše, pak ten, který vzkřísil z mrtvých Krista Ježíše, probudí k životu i vaše smrtelné tělo svým Duchem, který sídlí ve vás. Nuže, bratři, nejsme vázáni povinnostmi k tělu, že bychom museli žít, jak chce tělo. Žijete-li totiž tak, jak chce tělo, musíte umřít; jestliže však s pomocí Ducha ničíte záludnosti těla, budete žít.  

 

Komentář k evangeliu podle  Matouše.  ( I)  Mt  11,25-30:

Podle Matoušova evangelia Ježíš o sobě věděl, že je Synem Božím. Stačí několik veršů, abychom nahlédli do jeho srdce a přijali jeho pozvání prodlévat v něm. Pohroužíme-li se do jeho Moudrosti, získáme sílu jak překonat všechny světské příležitosti k hříchu a nalezneme pro své duše odpočinek.

EVANGELIUM Mt 11, 25-30: Ježíš se ujal slova a řekl: "Velebím tě, Otče, Pane nebe a země, že když jsi tyto věci skryl před moudrými a chytrými, odhalil jsi je maličkým;. ano, Otče, tak se ti zalíbilo.  Všechno je mi dáno od mého Otce. A nikdo nezná Syna,. jenom Otec, ani Otce nezná nikdo, jenom Syn a ten, komu to chce Syn zjevit. Pojďte ke mně všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete pro své duše odpočinek. Vždyť mé jho netlačí a mé, břemeno netíží."

 

  

 

- 733 –

Příležitost ke hříchu

 

je téma dnešní morální homilie podle projektu ČBK „Učící se církev“Lekce 232  s odkazem na znění  2. čtení Řím  8,9.11-13.                                                              

 

Osnova :

a) společnost, film, televize, knihy

b) jak se varovat?

Úvod.

Příležitost ke hříchu je vnější okolnost, která usnadňuje hřích. Příležitost sama o sobě není ještě pokušení, nýbrž zdroj pokušení, protože z příležitosti teprve pokušení vzniká.

Rozeznáváme příležitost blízkou a příležitost vzdálenou. Blízkou příležitostí rozumíme osobu, společnost, místo a vůbec všechno, čím upadáme do velkého nebezpečí hřešit. Vzdálená příležitost je tam, kde je nebezpečí hříchu jen malé. Vzdálených příležitostí je plný svět,protože vše nám může dát podnět k pokušení.

Blízká příležitost může být dobrovolná nebo nedobrovolná. Dobrovolná příležitost je ta, do které se sami vydáváme, a ve které prodléváme dobrovolně. Nedobrovolná příležitost je ta, kterou opustit nemůžeme vůbec nebo jen s velkými obtížemi.

 

Téma je zpracováno s použitím dokumentu farnosti církve římskokatolické regionu Jestřebí hory.

 

Společnost, film, televize, knihy.

 

Pokušení je lákání ke hříchu. Pokušení nás láká, abychom udělali něco, co se Pánu Bohu nelíbí. Když člověk jen tak o něčem přemýšlí a neláká ho to ke hříchu, není to pokušení. Když však přidá svůj souhlas ke špatné věci, pokušení se stává hříchem. Pokušení je jako pekelná jiskra, která padá na tvé svatební roucho pro nebe, na Boží milost posvěcující. Tuto jiskru musíš ihned a zavčas uhasit, aby ti

nepoškodila nebo nezničila drahocenné roucho posvěcující Boží milosti.

 

Příčinou hříchu je jednak převrácená lidská vůle: ze srdce vystupují špatné

myšlenky, vraždy, cizoložství, smilství, krádeže, křivá svědectví, rouhání,“ (Mt

15,19), jednak je tu pokušení, které působí tito tři: tělo, svět a ďábel. Zlou

žádostivostí těla je porušená lidská přirozenost, jež záleží ve vzpouře těla proti

duchu a jež je následkem prvotního hříchu. Tělo například pokouší k nestřídmosti, nemravnosti, lenosti. Svět, to jsou zlí lidé smýšlející světsky. Ti

svádějí ke hříchu slovem i skutkem, špatným příkladem, pokoušejí obrazem,

tiskem, divadlem, filmem, televizí či zábavou.  Ale i ostatní pozemské věci, které

vidíme kolem sebe, mohou podráždit smyslnost. Ďábel s ostatními zlými duchy

pokouší vnukáním zlých myšlenek a žádostí. Že ďábel pokouší lidi, dokládá

Písmo svaté Starého i Nového zákona. Ďábel pokoušel Adama a Evu už v ráji

(Gen 3,1-6). Ďábel pokoušel i Pána Ježíše na poušti (Mt 4,1-11). Pán Bůh

dopouští pokušení, aby nás zachoval v pokoře a bdělosti, a aby nás zkoušel a

rozmnožil naše zásluhy.

 

 

- 734 –

Jak se varovat?

 

Jak bojovat proti pokušení? Pravdivě pojmenovat fakt, že toto je pokušení. Odpírat pokušení hned od začátku, projevit postoj pokory, ukázat postoj důvěry v Boha, modlit se a prosit, aby Pán Bůh člověka posílil, osvědčit úkon ctnosti opačný k pokušení, utéci od blízké příležitosti ke hříchu, pokušení proti víře ignorovat, pokušení dotěrná, která dlouho sužují svědomí člověka, svěřit zpovědníkovi.

 

Jak se zachovat, když se nám podaří zvítězit nad pokušením? Poděkovat Pánu Bohu, že nám dal sílu zvítězit, vždyť je to jeho dar. Nepropadnout pýše a nemyslet si, že jsem tak dobrý, že to „já“ jsem zvítězil; dát si o to větší pozor na další pokušení.

 

Jak se zachovat, když jsme pokušení nepřekonali a zhřešili? Vyvarovat se nepřiměřenému zármutku. Ihned vzbudit upřímnou lítost a opravdové předsevzetí, že nebudu již takhle jednat a co nejdříve se z toho vyznám ve svaté zpovědi. Dál daleko horlivěji pokračovat ve svých obvyklých zbožných úkonech, jako jsou modlitba, mše svatá. Zamyslet se, zda jsme nezpůsobili nějaké pohoršení a dané pohoršení napravit.

 

Prostředky proti pokušením jsou přirozené a nadpřirozené. K přirozeným

prostředkům náleží bdělost nad smysly a obrazotvorností, opatrnost ve styku s

lidmi, střídmost, půst, pracovitost aj. Nadpřirozenými prostředky jsou modlitba,

častá vzpomínka na Boha všudypřítomného a vševědoucího, častá vzpomínka na

poslední věci člověka, časté přijímání svatých svátostí, úcta Panny Marie, anděla

strážného a svatých patronů a mnohé další.

Závěr

Příležitost a pokušení jsou mocní nepřátelé naší spásy, proto se Církev ustavičně modlí o pomoc proti nim. Správně se říká: „Příležitost dělá zloděje.“ Kdo nemíní

zanechat těžkého hříchu nebo dobrovolné příležitosti k němu, nemá opravdového předsevzetí.  Kdo se chce opravdu polepšit a zachovat si posvěcující Boží milost, chrání se každé příležitosti ke hříchu, často a pravidelně se modlí, dává pozor na kázání, čte náboženské knihy a časopisy, aspoň jednou za měsíc přistupuje ke svaté zpovědi a pravidelně ke svatému přijímání, zúčastní se duchovních cvičení a podobně.

 

Comments