Předurčení - 17.neděle v mezidobí -24.7.2011

17. NEDĚLE V MEZIDOBÍ - 24.7.2011 – zelená


Liturgické texty

 

Komentář k 1. čtení z první  knihy Královské. (I)   1 Král  3, 5. 7-12:

Ve čtení úryvku z první knihy královské nalezneme příklad Božího vyvolení. Svrchovaný Bůh projevil svůj nepředvídatelný úsudek a svěřil svůj lid mladému králi Šalamounovi, který má vládnout jako následník velkého Davida, nositele Božích příslibů a mesiánských nadějí. Jak „mladíček“, tak i národ byli Bohem předurčeni, aby mohli být vyvoleni, povoláni  a následně uvedeni do slávy.

1. ČTENÍ 1 Král 3, 5. 7-12: Hospodin se zjevil Šalomounovi ve snu v noci. Bůh pravil: "Žádej si, co bych ti měl dát."  Šalomoun řekl: "Hospodine, můj Bože, tys učinil svého služebníka králem místo Davida, mého otce. Ale já jsem mladíček a nevím si rady. Tvůj služebník je však uprostřed tvého lidu, který sis vyvolil, lidu četného, který nelze pro množství ani sečíst ani odhadnout. Dej proto svému služebníku chápavé srdce, jak vládnout nad tvým lidem a rozlišovat dobro a zlo, neboť kdo by jinak mohl vládnout nad tímto tak početným lidem?" Pánu se líbilo, že Šalomoun žádal právě toto, a proto mu řekl Bůh: "Poněvadž jsi žádal právě toto a nežádal sis dlouhý věk ani bohatství ani život svých nepřátel, ale přál sis chápat právo, hle - splním tvá slova. Dám ti moudré a prozíravé srdce, že nebylo podobného před tebou, ani po tobě podobné nepovstane."

 

Komentář ke 2. čtení z  listu Pavla Římanům.  (I)    Řím  8, 28-30:

Apoštol Pavel v listě Římanům nám zjevuje, jakým způsobem postupuje Bůh, aby shromáždil kolem osoby svého Syna svůj Boží lid a pozvedl je k sobě. Svůj podivuhodný záměr popisuje pěti slovesy, jimiž vyjadřuje vztah zásadního významu: poznat, předurčit, povolat, ospravedlnit a oslavit. Jeho svrchované určení ovšem předem nevylučuje lidskou svobodu.Té plně zůstává právo vyjádřit souhlas nebo nesouhlas k podpoře Božího plánu.

2. ČTENÍ Řím 8, 28-30: Bratři! Víme, že těm, kteří milují Boha, všecko napomáhá k dobrému, těm, kdo jsou z Boží vůle povoláni. Neboť ty, které napřed poznal, ty také předurčil, aby byli ve shodě s obrazem jeho Syna, aby tak on byl první z mnoha bratří. A ty, které předurčil, také povolal, a ty, které povolal, také ospravedlnil, a ty, které ospravedlnil, také uvedl do slávy.

 

Komentář k evangeliu podle  Matouše.  ( I)  Mt  13, 44-52:

Podle Matoušova evangelia, obsahujícího několik Ježíšových podobenství, je  Boží království, do kterého spějí   Bohem vyvolení lidé, podobno síti, která se spustí do moře a zahrne dobré i špatné. Síť je symbolem skutečnosti, přes kterou se prosívá moře dějin, plné lidí. Mnoho z nich je vyvolených málo povolaných.

EVANGELIUM Mt 13, 44-52: Ježíš řekl zástupům: "Nebeské království je podobné pokladu, ukrytému v poli. Když ho člověk najde, zakryje ho a s radostí nad ním jde, prodá všechno, co má, a to pole koupí. Nebeské království je také podobné obchodníku, který hledá vzácné perly. A když najde jednu drahocennou perlu, jde, prodá všechno, co má, a koupí ji.  Dále je nebeské království podobné síti, která se spustí do moře a zahrne všechno možné. Když je plná, rybáři ji vytáhnou na břeh, posadí se, co je dobré, vyberou do nádob, co však za nic nestojí, vyhodí. Tak to bude při skonání věku: Vyjdou andělé, oddělí zlé od spravedlivých a hodí je do ohnivé pece. Tam bude pláč a skřípění zubů. Rozuměli jste tomu všemu?" Odpověděli: "Ano."  A on jim řekl: "Proto každý učitel Zákona, který se stal učedníkem nebeského království, je jako hospodář, který ze své bohaté zásoby vynáší věci nové i staré."  

- 745 –

Bůh učinil vše, abychom došli spásy (předurčení)

 

je téma dnešní teologické homilie podle projektu ČBK „Učící se církev“Lekce 236  s odkazem na znění  2. čtení Řím  8,28-30.                                                             

 

Osnova :

a) pojem předurčení

b) skutečnost předurčení

c) způsob

 

Úvod.

Mnozí věřící lidé zastávají názor, že když všemohoucí a vševědoucí Stvořitel zná minulost  i budoucnost,  je osud člověka při narození již z velké části pevně určen. Různé náboženské skupiny vycházejí více či méně z předurčení lidského osudu. Život člověka je podle nich  tedy určitým způsobem naprogramován a pro svobodná rozhodnutí zůstává jen malý prostor.

Také v islámu žije mnoho věřících v představě, že Allah všechno ví a určuje. Zná všechno, co se stalo, a ví všechno, co se stane. Muslimové tedy věří v božské předurčení: Všechno, co Allah chce, aby se stalo, se také stane; a nic, co Allah nechce, se nestane.

V křesťanství hraje otázka vyvolení člověka, jeho předurčení ke spáse, ústřední roli. Zvláště protestantská teologie zcela, nebo částečně popírá možnost, že by člověk vlastními silami, svými díly, mohl dosáhnout spásy. Jako jediná cesta ke spáse duše existuje Boží milost či vykoupení Kristovou smrtí na kříži. Jiní křesťané mají zase obavy, že  potom by ani nemělo žádný smysl snažit se a zápasit  s hříchem, nebo vůbec o něco usilovat. Jsme-li totiž pouze loutkami na jevišti života, které mají předem určenou kladnou nebo zápornou roli, pak nemůžeme hovořit o svobodné vůli.

Neubírá tedy takové uvažování mnohých křesťanů na pravdivosti učení církve  o absolutní Boží svrchovanosti zejména ve věci spásy člověka?

Pojem předurčení.

 

Co je předurčení? Je předurčení biblické? Co říká dnešní 2. čtení Řím 8, 28-30 ?

Slovo,které je v Písmu přeloženo jako předurčení, pochází z řečtiny a významově znamená „předem ustanovit“, „určit“, „rozhodnout předem“. Takže předurčení znamená, že o jistých věcech Bůh předem rozhodl. Co Bůh rozhodl předem? Bůh rozhodl, že někteří lidé budou připodobněni obrazu jeho Syna, že budou povoláni, ospravedlněni a oslaveni. V podstatě se dá říct, že Bůh předurčil některé lidi ke spasení.

Je celá řada odkazů v Písmu, kde se mluví o věřících v Krista jako o vyvolených (Matouš 24,22-31; Marek 13,20-27; Římanům 8,33; 9,11; 11,5-7; Efezským 1,11; Koloským 3,12; 1 Tesalonickým 1,4; 1 Timoteovi 5,21; 2 Timoteovi 2,10; Titus 1,1; 1 Petr 1,1-2; 1, Petr 2,9; 2 Petr 1,10).

- 746 –

Skutečnost  předurčení.

Nejobvyklejší námitka proti doktríně o předurčení je ta, že to není spravedlivé. Proč by měl Bůh některé lidi vybrat a jiné ne? Je důležité uvědomit si, že spasení si nezaslouží nikdo. Všichni jsme zhřešili (Řím 3,23) a zasloužíme si věčný trest (Řím 6,23). Výsledně tedy platí, že i kdyby nás Bůh nechal strávit celou věčnost v pekle, byl by dokonale spravedlivý. Bůh se přesto rozhodl některé z nás zachránit. Bůh nekřivdí  těm, kteří nejsou vyvolení, protože se jim dostává toho, co si zaslouží. Nikdo si totiž nezaslouží dostat od Boha vůbec nic – nikdo proto nemůže nic namítat, když od Boha nic nedostane.  Bůh se prostě rozhodl projevit některým milost.

Způsob. 

Pokud si tedy Bůh vybírá, kdo je spasen, neznamená to, že obchází naši svobodnou vůli rozhodnout se pro Krista a uvěřit v něj? Bible říká, že rozhodnutí je na nás – všichni, kdo uvěří v Ježíše Krista, budou spaseni (Jan 3,16; Řím 10,9-10). Bible nikde nepopisuje to, že by Bůh odmítl někoho, kdo v něj věří nebo že by se odvrátil od někoho, kdo jej hledá (Deuteronomium 4,29). Nějakým tajemným Božím způsobem pracuje předurčení ruku v ruce s tím, jak je člověk přitahován Bohem (Jan 6,44) a jak uvěří, ke spasení (Řím 1,16). Bůh předurčuje ty, kteří budou zachráněni, a my se musíme rozhodnou pro Krista, abychom byli zachráněni. Obě tyto skutečnosti jsou stejně platné.

 

Závěr

Předurčení je biblická nauka o tom, že Bůh ve své svrchovanosti některé lidi vybírá ke spasení.

Římanům 11,33 prohlašuje:

 „Ta hloubka Božího bohatství, jeho moudrosti a vědění! Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy, jak nepopsatelné jeho cesty!

Comments