Práce - 33. neděle v mezidobí - 14.11.2010

33. NEDĚLE  V MEZIDOBÍ - 14.11.2010 – zelená

 

Komentář k 1. čtení z 2. knihy proroka Malachiáše (I C)    Mal  3,19-20a:

 

Čtení úryvku z knihy proroka Malachiáše nás varuje před lidmi, kteří se protiví Božím zákonům. Přijde den, kdy budou všichni lupiči a podvodníci odstraněni. V onen den tedy začne naplno žít ten, kdo se snaží před Bohem o přímé a poctivé jednání. Onen den bude znamenat pád pro toho, kdo nepracuje,  žije na úkor svých bližních  a spolčuje se s nepoctivci.

 

1. ČTENÍ Mal 3,19-20a: Hle, přijde den, který plane jako pec, slámou se stanou všichni zpupní, všichni, kdo se dopouštějí bezbožnosti; den, který přijde, je spálí - praví Hospodin zástupů - že po nich nezůstane kořen ani větev. Ale vám, kdo ctíte mé jméno, vzejde slunce spravedlnosti, které má záchranu na svých křídlech.


Komentář ke 2. čtení z 2. listu apoštola Pavla Soluňanům.  (I C)    2 Sol  3,7-12:

 

Autor se v poslední části 2. listu Soluňanům zabývá poctivým životem z víry. Činí tak kvůli nevhodnému chování některých věřících, kteří přestali pracovat. Apoštol Pavel už potkal v životě mnoho všelijakých tuláků, kteří se takto  proviňovali proti 7. Božímu přikázání. Vlastní prací jim musel dokazovat, že není jako oni a dal jim příklad k následování. Pán ho nalezl připraveného.

 

2. ČTENÍ 2 Sol 3,7-12: Bratři! Víte, jak nás máte napodobovat. Když jsme byli u vás, nezaháleli jsme ani jsme chleba nejedli od nikoho zadarmo. Naopak: ve dne v noci jsme se lopotili, abychom nikomu z vás nebyli na obtíž. Ne že bychom na to neměli právo, ale dáváme vám samy sebe za vzor, který byste mohli napodobovat. Ano, už tehdy, když jsme byli u vás, přikázali jsme vám: "Kdo nechce pracovat, ať nejí." A teď slyšíme, že někteří z vás žijí zahálčivě a vůbec nepracují, ale jsou velmi zaměstnáni věcmi, do kterých jim nic není. Takovým lidem důrazně přikazujeme mocí, kterou máme od Pána Ježíše Krista, aby v klidu pracovali a jedli chléb, na který si sami vydělají.

 

Komentář k evangeliu podle Lukáše.  (IC)  Lk  21,5-19:

 

První křesťané podle Lukášova evangelia naslouchají slovům Páně, prorokující  rozboření chrámu, a zamýšlejí se nad jeho neblahou předpovědí i nad vlastními možnostmi, jak obstát v těchto dějinných proměnách. Věrní služebníci Páně vědí. Umějí očekávat a vytrvat v pokorné a poctivé každodenní práci. I když je chrám zničen, Pán nepřestává budovat své království a nedovolí, aby jeho lid shromážděný v Kristu propadl panice.   

 

EVANGELIUM Lk 21,5-19:  Když někteří mluvili o chrámu, jakými krásnými kameny a pamětními dary je ozdoben, řekl Ježíš: "Přijdou dny, kdy z toho, co vidíte, nezůstane kámen na kameni, všechno bude rozbořeno." Zeptali se ho: "Mistře, kdypak se to stane? A jaké bude znamení, že to už nastává?" Odpověděl: "Dejte si pozor, abyste se nenechali svést! Mnozí lidé totiž přijdou pod mým jménem a budou říkat: 'Já jsem to!' a 'Ten čas je tady!' Nechoďte za nimi! Až pak uslyšíte o válkách a vzpourách, neděste se, neboť to se musí stát napřed, ale nebude hned konec." Potom jim řekl: "Povstane národ proti národu a království proti království, budou velká zemětřesení, na různých místech hlad a mor, hrozné úkazy a velká znamení na nebi. Ale před tím vším vztáhnou na vás ruce, budou vás pronásledovat, vydávat synagógám na soud a do vězení, budou vás předvádět před krále a vladaře pro mé jméno. To vám dá příležitost k svědectví. Vezměte si tedy k srdci toto: Nepřipravujte se předem, jak se hájit. Vždyť já vám dám výmluvnost i moudrost, které nedovedou odolat ani odporovat žádní vaši protivníci. Budete zrazováni i od vlastních rodičů a sourozenců, příbuzných a přátel, a některé z vás usmrtí. Budete pro mé jméno ode všech nenáviděni. Ale ani vlas z hlavy se vám neztratí. Vytrvalostí zachráníte svou duši." 

 

 

 

- 616-

Práce

 

je téma dnešní katechetické homilie podle projektu ČBK „Učící se církev“Lekce 192 s odkazem na znění 2. čtení 2 Sol 3,7-12 a Katechismus katolické církve (KKC) 2426-2436.

 

Osnova:

 

a) smysl, povinnost a zásluha práce

b) právo svobodně podnikat

c) přístup k práci všem

d) mzda, stávka, nezaměstnanost, solidarita

 

Úvod.

Dnešní téma navazuje na lekci 180 Sedmé přikázání“, ve které jsme probírali,  co učí katolická církev o všeobecném určení  soukromého vlastnictví a úctě                k osobám a jejich majetku. Dnes se máme zaměřit na problémy rozvoje hospodářské činnosti a zvýšení výroby z hlediska uspokojování potřeb lidí v rámci křesťanského mravního řádu, odpovídajícího Božímu záměru s člověkem (2426).

 

Smysl, povinnost a zásluha práce.

 

Člověk, stvořený k Božímu obrazu, je Bohem povolaný též k tomu, aby společně pokračoval s jinými lidmi v díle stvoření. Práce je tedy jeho povinností: „Kdo nechce pracovat, ať nejí“ (2 Sol 3,10 viz dnešní 2. čtení). Práce oslavuje dary Stvořitele a přijaté vlohy osob (2427). Hlavní hodnota práce se týká člověka samého. Práce je pro člověka, a ne člověk pro práci (2428).

 

Právo svobodně podnikat.

 

Každý má  mít právo na svobodné hospodářské podnikání (2429). Jestliže se vynoří v hospodářském životě lidí v jejich pracovních vztazích  případné spory, má každý účastník vzájemných konfliktů povinnost usilovat o urovnání  nenásilným vyjednáváním, respektujícím práva a povinnosti všech. To se týká vedoucích podniků, podnikatelů, odborových organizací i veřejné moci (2430). Úkolem státu je pak zaručovat právní a politické jistoty těch kdo pracují i jejich zaměstnavatelů (2431). Lidé ve vedení podniků mají vůči společnosti hospodářskou a ekologickou odpovědnost za své jednání a povinnost přihlížet k dobru osob i společnosti, a ne pouze ke zvyšování svých zisků (2432).

 

Přístup k práci všem.

 

Přístup k práci musí být otevřen pro všechny bez rozdílu pohlaví, rasy, náboženství, zdravým i tělesně postiženým, vlastním občanům i přistěhovalcům. Společnost má podle okolností pomáhat všem nacházet práci a zaměstnání (2433).

 

 

 

 

- 617-

Mzda, stávka, nezaměstnanost, solidarita.

 

Každý má mít možnost těžit z práce prostředky na udržování života vlastního i své rodiny a na službu lidskému společenství. Za odvedenou práci má být zajištěna spravedlivá odměna (2434).  Stávka je oprávněná, když se jeví jako nezbytný prostředek  k dosažení přiměřeného a spravedlivého užitku stávkujících. Stává se však mravně nepřijatelnou, je-li doprovázená násilnostmi, nebo odporuje-li všeobecnému blahu společnosti (2435). Ústavům sociálního a zdravotního pojištění je nutno řádně platit předepsané příspěvky. Být bez práce kvůli nezaměstnanosti je pro nezaměstnaného urážkou jeho důstojnosti (2436).

 

Závěr.

 

Vládu, kterou dal Stvořitel člověku nad  bohatstvím světa, nelze oddělovat od respektování mravních závazků vůči bližním i společnosti. Člověk sám o sobě je původcem, středem i cílem celého hospodářského života. Rozhodující bod sociální otázky je, aby se statků, stvořených Bohem pro všechny, dostalo skutečně všem podle spravedlnosti a v duchu lásky. Hlavní hodnota práce se týká samého člověka, který je jejím původcem a adresátem. Svou prací se člověk podílí na stvořitelském díle.

 

Viz též Učící se církev (úvody k textům) www. kostely.bk

Vypracoval MUDr. Leopold Mann

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

618-

Comments