Poslední soud - 1.neděle adventní 29.11.2009

1. NEDĚLE ADVENTNÍ - 29.11.2009 – fialová



Komentář k 1. čtení z knihy proroka Jeremiáše (IC.)   Jer  33,14-16:

 

Obsahem krátkého úryvku z Jeremiášových proroctví naděje, je poselství důvěry v Hospodinovu konečnou  spravedlnost. Aby toto dobré přislíbení podle svého programu uskutečnil, povolá Bůh Davidova potomka, Mesiáše, svého Syna - Ježíše Krista.

 

1. ČTENÍ Jer 33,14-16: Hle, blíží se dni – praví Hospodin – kdy splním sliby, které jsem dal o Izraelovu a o Judovu domu.V ty dny, za toho času vzbudím Davidovi zákonitý výhonek, který bude uskutečňovat právo a spravedlnost na zemi. Za těch dnů dojde Juda spásy a Jeruzalém bude bydlet v bezpečí. To je jméno, kterým ho budou nazývat: „Hospodin je naše spravedlnost.“

 

 

Komentář ke 2. čtení z listu apoštola Jakuba.  (IC.)    1 Sol  3, 12-4,2:

Druhý příchod Ježíše Krista je všemi křesťany dlouhodobě toužebně očekáván. Jak můžeme číst z listů apoštola Pavla, bylo tomu tak už od dob kdy Pavel žil, své spolubratry v církvi vedl a  nabádal je ke vzájemnému láskyplnému životu.

 

2. ČTENÍ 1Sol 3,12-4,2: Bratři! Ať ve vás Pán rozhojňuje stále víc a více lásku jednoho                k druhému i ke všem lidem, jako ji i my máme k vám. Ať posilní vaše srdce, abyste byli bezúhonní a svatí před Bohem, našim Otcem, až přijde náš Pán Ježíš se všemi svými svatými.  Nakonec pak vás, bratři, prosíme a napomínáme v Pánu Ježíši: jak jste se od nás naučili, že máte žít, abyste se líbili Bohu, a jak i žijete, tak ať v tom vynikáte ještě více. Víte přece, které příkazy jsme vám dali z moci Pána Ježíše.

 

 

Komentář k evangeliu podle  Lukáše.  ( IC)  Lk  21, 25-28.34-36:

           

Sám Ježíš, jak uslyšíme z Lukášova evangelia, na  svůj druhý příchod učedníky připravoval. Učil je jak mají žít. I když jim nemohl sdělit přesný čas a podrobnosti, které budou tuto slavnou událost doprovázet,  přiblížil jim poměry, v jakých   se v té době všeobecného vzkříšení a očekávaného posledního soudu ocitnou. Jako dobré křesťany je čeká osvobození  od zla a život v nebeském království.

 

EVANGELIUM Lk 21,25-28.34-36: Ježíš řekl svým učedníkům:  „Budou znamení na slunci, na měsíci i na hvězdách, na zemi úzkost národů, bezradných nad hukotem a příbojem moře; lidé budou zmírat strachem a očekáváním toho, co přijde na celý svět, neboť hvězdný svět se zachvěje. A tehdy (lidé) uvidí Syna člověka přicházet v oblaku s velikou mocí a slávou. Až to začne, vzpřimte se a zdvihněte hlavu, protože se blíží vaše vykoupení.  Dejte si pozor, aby vaše srdce nebyla zatížena nestřídmosti, opilstvím a pozemskými starostmi, aby vás den (soudu) nezastihl znenadání jako léčka; přijde totiž na všechny, kdo přebývají na celé zemi. Proto bděte a modlete se v každé době, abyste mohli všemu tomu, co se má stát, uniknout a obstát před Synem člověka.“

 

 

 

 

 

 

 

                                                      - 416-

Poslední soud

 

je téma dnešní  katechetické homilie podle projektu „Učící se církev“ – Lekce  126 s odkazem Katechismus katolické církve (KKC) 1038-1041.                                                                                  

 

Osnova :

 

a) bude s konečnou platností odhalena pravda o vztahu každého člověka k Bohu

 

b) jen Otec zná hodinu a den

 

c) poselství posledního soudu volá k obrácení

 

Úvod.

Při vyslovení biblického pojmu „Poslední soud“ se v naší mysli vynoří představy   o konci světa. Zaručená přírodovědná nebo prorocká prognóza definitivního obrazu konečné  budoucnosti lidstva, země, vesmíru však neexistuje. Člověk se tedy přesně nedozví co jej očekává, co se na něj chystá a jak to konkrétně bude vypadat.  Doba počátku a konce světa jsou přímé zkušenosti nedostupné. Ohlášený konec nelze beze všeho stavět na roveň  s vesmírnou katastrofou a ukončením dějin lidstva. Bible nezjevuje přírodovědná fakta, bible vykládá jejich smysl! Biblické svědectví víry však chápe konec světa rozhodně tak, že se jedná o naplnění skutečnosti, že Bůh působí na své stvoření. Na počátku i na konci světa není nicota, ale spravedlivý a milosrdný Bůh!  

 

Bude s konečnou platností odhalena pravda o vztahu každého člověka k Bohu.

 

Době  posledního soudu bude podle Písma předcházet vzkříšení mrtvých a proměna živých. Soudcem všech pak nebude  nikdo jiný než sám Ježíš Kristus,     a právě to je pro ty, kteří se mu s důvěrou svěřili, velké znamení naděje. Ten, který  v kázání na hoře zvěstoval nová měřítka a nové hodnoty, je totožný  s tím, který nás na konci podle stejných měřítek bude volat k odpovědnosti! (1038, 1039).

 

Jen Otec zná hodinu a den.

Poslední soud nastane ve chvíli Kristova slavného návratu.  Čas jeho druhého příchodu zná ovšem jen Bůh Otec. Jen On sám rozhodne, kdy má přijít. V Janově Zjevení čteme Kristova slova: „…ano, přijdu brzo!“ (Zj 22,7) Nevíme  co míní příslovcem „brzo“.  O tom dni a o té hodině však neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn, jenom Otec“ (Mk 13,3).  (KKC 1040).  A Boží pohled na čas je jiný než náš.                                                 

Poselství posledního soudu volá k obrácení. 

Křesťan  má být na Kristův návrat připravený. Znamená to žít v pohotovosti, být bdělý a využít doby, kterou Bůh ještě lidem dává k obrácení (KKC 1041).

 

 

 

- 417 -

Pán Ježíš nás varuje: Mějte se na pozoru, ať vaše srdce není zatíženo omamnými opojeními a životními starostmi, aby onen den vás nezastihl znenadání jako léčka; přijde totiž na všechny, kdo přebývají na celé zemi. Proto buďte bdělí a modlete se po všechen čas, abyste tomu všemu, co se má stát, mohli uniknout a obstát před Synem člověka“ (Lk 21,34‑36 ). 

 

Závěrem:

 

 

Když  přišel Ježíš do Galileje, hlásal tam Boží evangelium: „Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království. Obraťte se a věřte evangeliu“ (Mk 1,14-15).     Změň tedy včas smýšlení,  obrať celý svůj život k Bohu a  uvěř Božímu poselství lásky.  Uvěř, že Bůh to s tebou myslí dobře, uvěř, že za všech okolností, zůstaneš ‑li věrný Bohu, jsi v Božích rukou.

 

 

 1. neděle adventní C – 29.11.2009
Lukášovo evangelium 21,25–28.34–36
Ježíš řekl svým učedníkům: „Budou znamení na slunci, na měsíci i na hvězdách, na zemi úzkost národů, bezradných nad hukotem a příbojem moře; lidé budou zmírat strachem a očekáváním toho, co přijde na celý svět, neboť hvězdný svět se zachvěje. A tehdy lidé uvidí Syna člověka přicházet v oblaku s velikou mocí a slávou. Až to začne, vzpřimte se a zdvihněte hlavu, protože se blíží vaše vykoupení.
Dejte si pozor, aby vaše srdce nebyla zatížena nestřídmosti, opilstvím a pozemskými starostmi, aby vás den soudu nezastihl znenadání jako léčka; přijde totiž na všechny, kdo přebývají na celé zemi. Proto bděte a modlete se v každé době, abyste mohli všemu tomu, co se má stát, uniknout a obstát před Synem člověka.“
Kompendium Katechizmu Katolické církve, bod 214. V čem bude spočívat poslední soud?
Poslední (≈všeobecný) soud bude spočívat v rozsudku blaženého života nebo věčného zavržení, který Pán Ježíš, soudce živých i mrtvých vynese nad spravedlivými i nespravedlivými (Skutky apoštolů 24,15), až před ním při jeho návratu budou všichni shromážděni. Po tomto posledním soudu se vzkříšené tělo bude podílet na odplatě, kterou duše dostala při soudu soukromém – okamžiku vlastní smrti.
Kompendium Katechizmu Katolické církve, bod 215. Kdy nastane poslední soud?
Tento soud nastane na konci světa, jeho den a hodinu zná pouze Bůh.
Téma: Poslední soud, vyjevení pravdy o vztahu každého člověka k Bohu; výzva k obrácení srdce
Slovo o poslední soudu nelze zlehčovat. Víme, že tomu okamžiku nemáme říkat ‚konec světa‘, ale Ježíšův příchod. To je totiž to hlavní – a pro nás, Kristovy pokřtěné, veliká radost. Ovšem při tomto Ježíšově návratu ve slávě a moci nastane právě onen poslední soud.
Proč nemůžeme poslední soud zlehčovat? Nejde to. Byl jeden pan farář, který rád používal zdrobněliny: že jdeme do kostelíčka, případně do kostýlka, že tedy alespoň tu modlitbičku Ježíškovi každý den, že máme mít aspoň malou lítost, aby nám hříšky byly odpuštěny. A zrovna na evangelium o Ježíšově příchodu ten pan farář říkal: „A polepšete se, žijte dobře, očišťujte svá srdíčka, aby nás Ježíšek vzal do nebíčka, až se sejdeme u posledního soudečku.“
Poslední soud nemůžeme zlehčovat. Vůbec nejde o spravedlnost, jakou zažíváme u pozemských soudů. Ježíšův soud není o slovním hodnocení ‚něčeho‘ v našem životě. Poslední soud je, jako kdybychom sestrojili raketu s větší rychlostí, než rychlost světla, popoletěli si kus od země, a poslechli si, co právě hlásí rozhlasová stanice o konci druhé světové války.
Ježíšův poslední soud není, jako když komentujeme, co jsme včera slyšeli v rádiu a co na to říkáme. Ježíšův soud se zabývá přímo mnou. I můj skutek zrodil buď zlo nebo dobro do tohoto vesmíru – a putuje vesmírem, jako rozhlasová vlna. Ježíš nebude při soudu říkat, jak si ten a ten můj skutek vyloží. Ježíš se „jenom“ postaví na místo, kudy ten můj čin právě putuje – putuje tou silou, jakou jsem jej vykonal. Dalo by se říct, že při posledním soudu Ježíš „zažije“ co jsem kdy udělal – říkat nebude muset nic.
Proto je okamžik posledního soudu okamžikem pravdy a spravedlnosti.
Že Ježíš při posledním soudu polapí moje rádiové vlny, že „zažije“ co jsem kdy udělal, je znát z jeho popisu, jak bude poslední soud probíhat: „Měl jsem hlad a dali jste mi najíst, měl jsem žízeň a dali jste mi napít, byl jsem na cestách, ve vězení a nemocný a posloužili jste mě.“ (Matoušovo evangelium 25,31–46) Bude krásné, když Ježíš řekne: „Prokázali jste mi lásku.“
Součástí tohoto Ježíšova poselství je výzva k obrácení srdce. Dnes můžu Ježíše ustanovit králem, tedy vládcem svého života. Můžu prosit, abych už nežil já, ale aby žil Ježíš ve mně. (List Galaťanům 2,20) Aby to byla Ježíšova ukřižovaná láska, kterou já teď budu mít rád každého člověka kolem mě.

 

 

 

 

 

Comments