Písmo Svaté - 29. neděle v mezidobí - 17.10.2010

29. NEDĚLE  V MEZIDOBÍ - 17.10.2010 – zelená


Komentář k 1. čtení  z 2. knihy Mojžíšovy. (IC)   Ex  17,8-13:

 

Vysvětlení textu prvního čtení je z historického hlediska poměrně obtížné. Křesťanům však zde popisované rozpažení Mojžíšových horních končetin, kterými musí prosit Boha  o pomoc v bitvě s nepřítelem, připomíná konečné vítězství kříže. Ten kdo miluje svého ukřižovaného Pána, nemůže nevidět v Mojžíšovi předobraz Ježíše, zjevený jako  jeden z mnoha příkladů existující  jednoty mezi Starým a Novým zákonem. Předobraz toho, co Bůh nejprve v tom Starém zjevil a v Novém dovršil v osobě svého vtěleného Syna.

 

1. ČTENÍ Ex 17,8-13: Amalečané přitáhli a bojovali s Izraelem v Refidim. Mojžíš řekl Jozuovi: "Vyber si muže a zítra vyjdi bojovat s Amalečany, já se zatím postavím na vrchol pahorku s Boží holí v ruce." Jozue vykonal, co mu rozkázal Mojžíš, a bojoval s Amalečany. Mojžíš, Árón a Chur však vystoupili na vrchol pahorku. Když Mojžíš měl zdvižené ruce, vítězili Izraelité. Když ruce spouštěl, vítězili Amalečané. Ruce Mojžíšovy se však unavily; vzali tedy kámen, položili pod něho a on se na něj posadil. Árón a Chur podpírali jeho ruce, každý z jedné strany, takže jeho ruce zůstaly pevné až do západu slunce. Jozue porazil ostřím meče Amalečany a jejich válečné sbory.

Komentář ke 2. čtení z 2. listu apoštola Pavla Timoteovi.  (IC)    2 Tim  3,14-4,2:

 

Jak jsme se před dvěma týdny z listu apoštola Pavla učedníku Timotejovi dozvěděli, je nedotčené svědectví o Kristově životě a jeho  učení  pojmenováno jako Poklad víry. Ten je obsažený v posvátné tradici církve a v Písmu svatém,  který apoštolové svěřili celé církvi, aby zde byl předáván z generace na generaci na věky. V podobném duchu na Pavlův list navazuje i dnešní četba z jeho dalšího dopisu, v němž nalezneme potvrzení inspirovanosti autorů  knih Starého i Nového zákona, tedy toho, že vše co je v nich psáno, je vdechnuto Bohem. 

 

2. ČTENÍ 2 Tim 3,14-4,2: Milovaný! Drž se toho, čemu ses naučil a co jsi přijal jako jisté. Víš přece, od koho ses tomu naučil! Od dětství znáš svatá Písma; ta tě mohou naučit moudrosti, abys dosáhl spásy vírou v Krista Ježíše. Všechno, co je v nich napsáno, je vdechnuto Bohem a hodí se k poučování, k usvědčování, k napravování a výchově ve spravedlnosti. Tak je potom Boží člověk dokonalý, důkladně vyzbrojený pro každé dobré dílo. Zapřísahám tě před Bohem a před Kristem Ježíšem, který bude soudit živé i mrtvé, (zapřísahám tě) při jeho slavném příchodu a království: Hlásej slovo! Přicházej s ním, ať je to vhod či nevhod, usvědčuj, zakazuj, povzbuzuj s všestrannou trpělivostí a znalostí nauky.

 

Komentář k evangeliu podle  Lukáše.  ( IC)  Lk  18,1-8:

 

V Lukášově evangeliu je zaznamenáno Ježíšem vyprávěné podobenství o soudci a vdově,  které je současně pozváním k vytrvalé modlitbě bez přestání. Na rozdíl od nespravedlivých soudců se Bůh  vždy zastane svých vyvolených, kteří k němu volají.  Ježíš se však ptá, nalezne-li při svém druhém příchodu u lidu dostatek víry.  Ověřme si proto momentální úroveň a životnost naší víry. Jak? Modlitbou a nasloucháním  slovu Písma Starého i Nového zákona. Kdo přijme církví střežený  Poklad víry,  má naději, že bude spolu s Kristem vítězně oslaven.


EVANGELIUM Lk 18,1-8: Ježíš vypravoval svým učedníkům podobenství, že je třeba stále se modlit a neochabovat: "V jednom městě byl soudce, Boha se nebál a na lidi nedal. Byla v tom městě i vdova, chodila k němu a říkala: 'Zastaň se mě proti mému odpůrci!' Ale on dlouhou dobu nechtěl. Potom si však řekl: 'I když se Boha nebojím a na lidi nedám, přece se té vdovy zastanu, protože mě obtěžuje; jinak mě bude ustavičně trápit.' " A Pán řekl: "Slyšte, co říká ten nespravedlivý soudce! A Bůh by se nezastal svých vyvolených, kteří k němu volají ve dne v noci, a nechal by je dlouho čekat? Říkám vám, že se jich rychle zastane! Ale nalezne Syn člověka na zemi víru, až přijde?"

- 595-

Písmo svaté – kniha Boha a člověka    

 

je téma dnešní  katechetické homilie podle projektu ČBK „Učící se církev“Lekce 185 s odkazem autora projektu na znění  2. čtení  2 Tim 3,14nn a  Katechismus katolické církve KKC 105- 119. Vzhledem k dané osnově je však správný odkaz na znění paragrafů KKC 120-130.  

 

Osnova:

 

a) Kánon Písma svatého, Starý a Nový zákon

b) jednota Starého a Nového zákona

 

Úvod.

Paragrafy KKC 105–119 byly probírány podrobně v tématu 117 „Písmo svaté“, ke mši svaté 28. neděle v mezidobí 11.10.2009,  na které odkazujeme, poněvadž uvádí dnešní tématiku, týkající se rovněž Písma svatého. Je třeba si přitom uvědomit, že na tvorbě základního učení církve v této problematice se stěžejním způsobem podílel pan kardinál Josef Ratzinger (současný papež Benedikt XVI.) a to zejména při  tvorbě nového Katolického katechismu,  s využitím výsledků studia Papežské biskupské komise (PBK)  k dokumentu„Výklad bible v církvi“ a dalšího   dokumentu  jiné PBK „Židovský národ a jeho svatá Písma v křesťanské bibli“. Pan kardinál Ratzinger, pověřený tímto úkolem  přímo papežem Janem Pavlem II, předsedal všem třem papežským komisím biskupů a kardinálů při tvorbě uvedených dokumentů.  Autor projektu Učící se církev ThDr. Josef Bradáč ke studiu oddílu KKC,nazvaného „Jednota Starého a Nového zákona“ - přímo doporučuje posupovat  podle dokumentu PBK Židovský národ…  Tak to bylo i zapracováno do tématu 41 ke svátku Proměnění Páně 6.8.2008:  Význam Starého zákona pro křesťany, na které rovněž  odkazujeme k opakování.

 

Kánon Písma svatého, Starý a Nový zákon.

 

Apoštolská tradice umožnila církvi rozlišit, které spisy měly být pojaty do seznamu svatých knih. Tento úplný seznam se nazývá kánon Písma svatého . Zahrnuje 46 knih Starého zákona a 27 knih Nového zákona (NZ) (120).           

 

Starý zákon (SZ)  je neodlučitelná část Písma svatého. Jeho knihy jsou inspirované Bohem, uchovávají nepomíjející hodnotu (121), jsou v nich uloženy vznešené nauky o Bohu, spasitelná moudrost o životě člověka, poklady modliteb a je v nich ukryto tajemství naší spásy (122). Křesťané si váží SZ jako ryzího zlata Božího (123).

 

Nový zákon (NZ). Knihy NZ nám podávají definitivní pravdu Božího zjevení. Jejich ústředním námětem je Ježíš Kristus, vtělený Boží Syn, jeho skutky, jeho učení, utrpení a oslavení, a také jeho církve pod vedením Ducha svatého (124).

 

Evangelia jsou srdcem celého Písma svatého,   „neboť jsou hlavním svědectvím  o životě a učení vtěleného  Slova,našeho Spasitele“ (srv. 2. vat koncil DV) (125).Jejich vznik je možno rozdělit do tří etap: Ježíšův život a učení, ústní podání a psaná čtyři evangelia, zaujímající v církvi jedinečné místo (126; 127).                        

-596-

Jednota Starého a Nového zákona.

 

Církev od počátku stále vyzdvihuje ve své tradici jednotu Božího plánu v obou zákonech. Rozpoznává v Božích dílech SZ předobrazy toho, co Bůh dovršil v osobě svého vtěleného Syna (128). Křesťané tedy čtou SZ ve světle Krista, který zemřel a vstal z mrtvých. Ostatně i NZ je nutno takto číst. Už prvotní křesťanská katecheze se na SZ neustále odvolává. Sv. Augustin píše: „Nový zákon  je skryt ve Starém, zatímco Starý je odhalen v Novém zákoně“ (129). Tímto způsobem je  vyjádřena v Písmu vzestupná dynamičnost Božího plánu až ke konečnému jeho naplnění, kdy „Bůh bude všechno ve všem(srov. 1 Kor 15,28) (130).

Závěr.

 

Autorem  knih SZ a NZ je Bůh a to v tom smyslu, že inspiruje jeho lidské autory. Bůh v nich a skrze ně působí. Soubor biblických  knih, které církevní tradice považuje za inspirované, neboť byly napsány pod vlivem Ducha svatého, a jako takové byly autoritou Církve přijaty , nazývá církev Kánon Písma svatého.         Je to 46 knih SZ a 27knih NZ, které  tvoří jednotu, vyvěrající z jednoty Božího plánu a jeho zjevení. Starý zákon připravuje Nový, zatímco Nový naplňuje Starý. Oba dva se navzájem osvětlují. Oba dva jsou skutečné Boží slovo.

 

Viz též Učící se církev (úvody k textům) www. kostely.bk

Vypracoval MUDr.Leopold Mann

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

- 597-

 

Comments