28. NEDĚLE V MEZIDOBÍ - 11.10.2009 – zelená
Moudrost není lidským výtvorem a nelze se jí naučit. Můžeme však jí být Bohem obdarováni. Autor prvního čtení se opírá o slavnou modlitbu, v níž mladý král Šalamoun prosí o dar moudrosti, kterou upřednostňuje před všemi jinými hodnotami tělesného života. Dnešní slovo Písma nás vybízí k zaujetí takového stanoviska, které by nám dovolilo správně rozpoznávat, v čem spočívá pravá moudrost a jak jí dosáhnout.
1. ČTENÍ Mdr 7, 7-11: Modlil jsem se, a byl mi dán rozum, prosil jsem, a ducha moudrosti v úděl jsem přijal. Jí jsem dal přednost před žezly a trůny a bohatství ve srovnání s ní jsem pokládal za nic. Nesrovnával jsem s ní neocenitelný drahý kámen, protože všechno zlato je vzhledem k ní jen troška písku a za bláto lze počítat vedle ní stříbro. Miloval jsem ji nad zdraví a krásu, chtěl jsem ji mít raději než denní světlo, poněvadž nehasne její záře. Spolu s ní se mi dostalo všeho dobra a skrze ni nespočetného bohatství. Komentář ke 2. čtení z listu Židům. (IB. str. 333) Žid 4, 12-13: Starozákonní lidé prosili o moudrost, aby se naučili rozlišovat to, co je správné. V Novém zákoně k nám moudrost přichází jako vtělené Boží slovo s neomylnou mocí správně rozeznávat a vynášet soud. Apoštol Pavel v listě Židům nám o ní předkládá působivou teologickou úvahu. Boží slovo je vlastně sám Ježíš Kristus, před jehož soudem, svěřeným Otcem do rukou jeho milovaného Syna, neunikne žádný tvor.
2. ČTENÍ Žid 4, 12-13: Boží slovo je plné života a síly, ostřejší než každý dvojsečný meč: proniká až k rozdělení duše a ducha, kloubů a morku, a pronáší soud i nad nejvnitřnějšími lidskými myšlenkami a hnutími. Není tvora, který by se před ním mohl ukrýt, před jeho očima je všechno nahé a odkryté a jemu se budeme zodpovídat.
Komentář k evangeliu podle Marka. ( IB. str. 334) Mk 10, 17-30: Na otázku co dělat pro dosáhnutí věčného života Ježíš v Markově evangeliu vysvětluje, že mnozí lidé nejsou schopni pochopit, co je pravým bohatstvím člověka, nerozpoznávají pravou tvář moudrosti. Vzdálíme-li se od Ježíše, nikdy nebudeme šťastni. Všechno falešné a domnělé bohatství nedokáže utišit náš hlad po jeho slovu, lásce a pravdě.
EVANGELIUM Mk 10, 17-30: Když se Ježíš vydával na cestu, přiběhl nějaký člověk, poklekl před ním a ptal se ho: "Mistře dobrý, co musím dělat, abych dostal věčný život?" Ježíš mu odpověděl: "Proč mě nazýváš dobrým? Nikdo není dobrý, jenom jeden: Bůh. Znáš přikázání: 'Nezabiješ, nezcizoložíš, nepokradeš, nevydáš křivé svědectví, nebudeš podvádět, cti svého otce i matku!' " On mu na to řekl: "Mistře, to všechno jsem zachovával od svého mládí." Ježíš na něho pohleděl s láskou a řekl mu: "Jedno ti schází: Jdi, prodej všechno, co máš, a rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pak přijď a následuj mě! " On pro to slovo zesmutněl a odešel zarmoucen, protože měl mnoho majetku. Ježíš se rozhlédl a řekl svým učedníkům: "Jak těžko vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství!" Učedníci užasli nad jeho slovy. Ježíš jim však znovu řekl: "Děti, jak je těžké vejít do Božího království! Spíš projde velbloud uchem jehly, než vejde bohatý do Božího království." Oni užasli ještě víc a říkali si mezi sebou: "Kdo tedy může být spasen?" Ježíš na ně pohleděl a řekl: "U lidí je to nemožné, ale ne u Boha. Vždyť u Boha je možné všechno." Tu mu řekl Petr: "My jsme opustili všechno a šli jsme za tebou." Ježíš odpověděl: “Amen, pravím vám: Nikdo není, kdo by opustil dům, bratry nebo sestry, matku nebo otce, děti nebo pole pro mě a pro evangelium, aby nedostal stokrát víc nyní v tomto čase: domy, bratry a sestry, matky a děti i pole, a to i přes pronásledování, a v budoucím věku život věčný."
- 386 – Písmo svaté
je téma katechetické homilie podle projektu „Učící se církev“ – Lekce 117 s odkazem na znění dnešního druhého čtení Žid 4,12-13 a Katechismus katolické církve (KKC) 101-119.
Osnova :
a) Kristus a Písmo svaté b) inspirace a pravda Písma c) Duch Svatý, vykladatel Písma
Úvod.
Církev učí, že Bůh se zjevuje a dává člověku tím, že mu vyjevuje svá tajemství, svůj dobrotivý úmysl se všemi lidmi, stanovený přede všemi věky v Kristu. Zjevuje svůj plán tak, že posílá na svět svého milovaného Syna Ježíše Krista, našeho Pána, a Ducha svatého ( KKC 50 ). Viz též téma 81 „ Bůh přichází vstříc člověku“.
Kristus a Písmo svaté. Aby Bůh lidem mohl zjevit svá tajemství, hovoří k nim lidskými slovy. Připodobnil Boží slova lidské mluvě, tak jako se Slovo stalo podobným lidem, když na sebe vzalo lidské tělo a přebývalo mezi námi (srv. J 1,14) (101). Ježíš Kristus je středem Písma. Starý Zákon představuje Syna Božího jako Mesiáše, Vykupitele světa ; Nový zákon jej zjevuje jako Ježíše Krista, Spasitele. Každá stránka Bible, ať už symbolicky nebo popisem skutečnosti, zjevuje nějakou část jeho díla a charakteru (102). Církev měla Boží Písmo vždy v úctě, jako má v úctě samo tělo Páně, když podává věřícímu chléb života, který bere ze stolu jak Božího slova, tak Kristova těla (103). V Písmu svatém nachází církev svou potravu (104).
Inspirace a pravda Písma. Bůh je autorem Písma svatého. Co bylo Bohem zjeveno a je v Písmu svatém obsaženo a vyjádřeno, bylo zaznamenáno z vnuknutí Ducha svatého (105). Pisatelé Bible prohlašovali, že oni nejsou původci svého poselství, ale že ho přijali z Božího zdroje. Skrze Boží zjevení byli schopni vidět pravdy, které pak předávali.Tito pisatelé se odvolávali na Ducha svatého jako na toho, který skrze ně mluví k lidem. Bůh v osobě Ducha svatého zjevil skrze Písmo sám sebe. Nepsal Písmo sám, ale napsal jej prostřednictvím přibližně čtyřiceti autorů v rozmezí 1500 let. Apoštol Pavel říká: „ Veškeré Písmo od Boha je vdechnuté“ (2 Tim 3,16) Řecké slovo theopneustos, překládané jako inspirované, doslova znamená „vdechnuté Bohem“. Bůh vybral a inspiroval lidské autory posvátných knih, aby sepsali to a pouze to, co on chtěl (106). Jeho zjevení byla vyjádřena lidskou řečí se všemi jejími omezeními a nedokonalostmi, ale přesto zůstala Božím svědectvím. Inspirace nepůsobí na lidská slova nebo výrazy, ale na člověka samého, který je pod vlivem Ducha svatého naplněn myšlenkami.
- 387 - Inspirované knihy Písma učí pravdě (107), nicméně křesťanství samo je náboženstvím Božího „Slova“, ne slova psaného a němého, nýbrž slova vtěleného a živého. Aby slova nezůstávala mrtvou literou, je nezbytné, aby Kristus, věčné Slovo živého Boha, nám, skrze Ducha svatého „otevřel mysl, abychom Písmu rozuměli „ (srv. Lk 24,45) (108).
Duch Svatý, vykladatel Písma. Protože Bůh mluví v Písmu svatém prostřednictvím lidí a lidským způsobem, musí vykladač Písma svatého pozorně zkoumat, co měli svatopisci v úmyslu vyjádřit a co chtěl jejich slovy zjevit Bůh (109). Musí přitom brát v úvahu poměry v jejich době i jejich kulturu, způsob chápání, vyjadřování a vyprávění (110). Písmo svaté se má číst a vykládat v témže Duchu, ve kterém bylo napsáno. Teprve Duch svatý Písmo oživuje (111).
Církev uvádí tři měřítka k tomu, aby byl výklad Písma shodný s inspirujícím Duchem.
1. Bedlivě přihlížet k obsahu a jednotě celého Písma, v němž je Ježíš Kristus středem (112). 2. Číst Písmo ve vzájemném vztahu s živou tradicí církve podle duchovního smyslu, kterým Duch svatý církev obdařuje (113). 3. Přitom si všímat spojitosti pravd víry mezi sebou a v celkovém plánu zjevení (114).
Církev dále rozlišuje pravidla pro pochopení a pronikavější výklad smyslu Písma, podle nichž je povinností vykladačů Písma postupovat. V zásadě jsou to smysly Písma literární a duchovní, které se ještě dále dělí na tři. Dodržování a soulad v použití pravidel zaručuje zachování všeho bohatství Písma při jeho živé četbě v církvi (115; 116; 117; 118; 119).
Závěr:
„Veškerá božská Písma jsou jen jedna kniha a touto jedinou knihou je Kristus; vždyť všechna božská Písma mluví o Kristu a v něm nacházejí své naplnění“ (Hugo od s. Viktora- 134). „Písmo svaté obsahuje Boží slovo, a protože je inspirováno, je to opravdu slovo Boží“ (2. vatikánský koncil -135). „Bůh je autorem Písma svatého v tom smyslu, že inspiruje jeho lidské autory; působí v nich a skrze ně“ ( tamtéž - 136) Výklad knih Písma musí soustředit pozornost na to, co chce Bůh prostřednictvím svatopisců zjevit k naší spáse. „Co je dílem Ducha, nelze plně chápat leč pod vlivem Ducha“ (Origenes –137).
Viz též Učící se církev (úvody k textům) www. kostely.bk
Vypracoval MUDr.Leopold Mann 28. neděle v mezidobí B – 11.10.2009 |
Úvody a promluvy >