Ovoce Křtu - 13. neděle v mezidobí - 26. 6.2011

13. NEDĚLE V MEZIDOBÍ - 26.6.2011 – zelená


Liturgické texty

Komentář k 1. čtení z druhé knihy Královské. (I)   2 Král  4,8-11.14-16a:

Verše z druhé knihy Královské popisují pohostinnost izraelské ženy vůči proroku Elizeovi. Důvodem ženiny velkorysosti je její víra v proroka jako svatého Božího služebníka. Poněvadž obdržel od Boha moc činit rozhodnutí, k nimž se zavazuje sám Bůh, její víra nezůstává bez plodů. Narození syna bude pro ženu nečekanou odměnou, známkou Božího požehnání.

1. ČTENÍ 2 Král 4, 8-11. 14-16a: Jednoho dne Elizeus procházel přes Šunem.  Žila tam zámožná žena a ta ho pozvala k jídlu. Kdykoli tam procházel, zašel se tam najíst. A ona řekla svému muži: "Vím, že je to svatý muž Boží, který k nám vždy přichází. Upravíme mu v poschodí malou světničku a dáme mu tam lůžko, stůl, sedadlo a svícen, a kdykoli k nám přijde, může se tam uchýlit."  Když tam zase (jednou Elizeus) přišel, vstoupil do světničky a odpočinul si tam. Řekl (svému služebníku) Gechazimu: "Co by se dalo pro ni udělat?" On odpověděl: "Nemá přece syna a její muž je už starý." Elizeus mu řekl: "Zavolej ji! " Zavolal ji a ona zůstala stát u vchodu. On pravil: "Za rok v tento čas budeš mít v náručí syna."  

Komentář ke 2. čtení z  listu Pavla Římanům.  (I)    Řím  6,3-4.8-11:

Čtení z listu apoštola Pavla sděluje nadějnou a radostnou pravdu, že křesťané se křtem spojují s Ježíšem Kristem a v niterném sjednocení s ním, jako znovuzrození žijí i nový život.  Smrt nad nimi nemá vládu. Věříme totiž, že vzkříšený Kristus již neumírá  a je základem a zdrojem i našeho vzkříšení. Pozemskou smrtí zdaleka všechno nekončí. Je to začátek jiného života s Bohem   v absolutním štěstí, které  si na zemi vůbec nedovedeme představit.

2. ČTENÍ Řím 6, 3-4. 8-11: Bratři!  My všichni, kteří jsme byli křtem ponořeni v Krista Ježíše, byli jsme tím křtem ponořeni do jeho smrti. Tím křestním ponořením do jeho smrti byli jsme spolu s ním pohřbeni. A jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých Otcovou slávou, tak i my teď musíme žít novým životem.  Jestliže jsme však s Kristem umřeli, jsme přesvědčeni, že spolu s ním také budeme žít. Víme totiž, že Kristus vzkříšený z mrtvých už neumírá, smrt nad ním už nemá vládu. Když umřel, umřel hříchu jednou provždy, a když žije, žije pro Boha. Tak i vy se považujte za mrtvé hříchu, ale za žijící Bohu, když jste spojeni s Kristem Ježíšem.

Komentář k evangeliu podle  Matouše.  ( I)  Mt  10,37-42:

Podle Matoušova evangelia velkou naději na nebeskou odměnu má ten, který je křtem a vírou ve vzkříšeného Krista s ním navěky spojen. Také ten kdo před světem upřednostní a přijme pravého proroka či misionáře, přijímá i Ježíše a v něm přijímá Otce, který je poslal. Kdo jim otevře dům a srdce,spolupracuje na šíření Božího království, a proto má podíl na blahoslavenství.

EVANGELIUM Mt 10, 37-42: Ježíš řekl svým apoštolům:  "Kdo miluje otce nebo matku víc nežli mne, není mě hoden; kdo miluje syna nebo dceru víc nežli mne, není mě hoden. A kdo nebere svůj kříž a nenásleduje mě, není mě hoden. Kdo nalezne svůj život, ztratí ho, kdo však ztratí svůj život pro mě, nalezne ho.  Kdo vás přijímá, mne přijímá, a kdo mne přijímá, přijímá toho, který mě poslal. Kdo přijme proroka, že je to prorok, dostane odměnu jako prorok; kdo se ujme spravedlivého, že je spravedlivý, dostane odměnu jako spravedlivý; kdo podá třeba jen číši studené vody jednomu z těchto nepatrných, protože je to můj učedník, amen, pravím vám: nepřijde o svou odměnu." 

 

 

- 723 –

Ovoce křtu

 

je téma dnešní katechetické homilie podle projektu ČBK „Učící se církev“Lekce 229  s odkazem na znění  2. čtení Řím  6,3-4.8-11 a  Katechismus katolické církve (KKC) 1262-1274.                                                             

 

Osnova :

a) odpuštění hříchů

b) nové stvoření

c) přivtělení k Církvi, Kristovu tělu

d) svátostné pouto jednoty křesťanů

e) nezrušitelná duchovní pečeť

Úvod.

Prvky svátostného obřadu křtu znázorňují různé účinky, které křest působí. Ponoření do vody symbolizuje  smrt a pohřeb Ježíše Krista. Vynoření pak Ježíšovo zmrtvýchvstání a následné spojení věřícího s ním. Křest je vstupem na cestu nového života. Je vnějším znamením vnitřního znovuzrození, duchovní obnovy v Duchu svatém (1262). 

Křest je určitý obraz toho, co se stalo v nitru člověka. Kdo se stane křesťanem, stává se úplně jiným člověkem. To je změna, kterou působí sám Bůh a křest je potvrzením této změny. 

Odpuštění hříchů.

 

Křtem se promíjejí všechny hříchy. Dědičný hřích a všechny hříchy osobní. Život pokřtěného a znovuzrozeného se naplňuje novým smyslem a nadějí na věčný život (1263). Přesto zůstávají v pokřtěném některé následky hříchu, jako je bolest, nemoc, smrt, náklonnost ke hříchu (1264).

Nové stvoření.

Křest nejen že očišťuje od všech hříchů, nýbrž dělá z novokřtěnce „nové stvoření“(2 Kor 5,17), adoptivní Boží dítě (1270), které je spoludědicem (Řím 8,17) a údem Kristovým (1 Kor 6,15; 12,27); (1265).

Dává pokřtěnému posvěcující milost, vedoucí k získání schopnosti žít a jednat  z vnuknutí Ducha svatého, věřit v Boha, doufat v něho a milovat ho (1266). 

Přivtělení k Církvi, Kristovu tělu. 

Křtem se stáváme údy Kristova těla. „Patříme k sobě všichni jako údy“ (Ef 4,25). (1267; 1269). Pokřtění jsou přivtěleni k církvi, ke Kristovu tělu (1267) a stávají se „živými kameny pro duchovní chrám, svatým kněžstvem“ (1 Petr 2,5); (1268)

Svátostné pouto jednoty křesťanů. 

Ti, kdo věří v Krista a řádně přijali křest, jsou vírou a křtem vodou a Duchem svatým  ospravedlněni a přivtěleni Kristu.  Proto jim všem, i těm, kteří ještě nejsou v plném společenství s katolickou církví,  právem náleží čestné označení křesťanů  a synové katolické církve je oprávněně uznávají za bratry v Pánu. (2. vat koncil); (1271).

- 724 –

Nezrušitelná duchovní pečeť.

Křest, který se uděluje jednou provždy a nemůže být opakován, vtiskuje křesťanovi nezrušitelné znamení jeho příslušnosti ke Kristu (1272). Uschopňuje a zavazuje věřící, aby sloužili Bohu živou účastí na svaté liturgii církve (1273). Křest je Pánovou pečetí, věčného života, kterou nás Duch svatý označil pro „den vykoupení“ (Ef 4,30);  (1274).

Závěr

Ovoce křtu neboli křestní milost je obohacující skutečnost, která zahrnuje odpuštění prvotního hříchu a všech osobních hříchů, zrození k novému životu, jímž se člověk stává adoptivním synem Otce, Kristovým údem, chrámem Ducha svatého. Z téhož důvodu je pokřtěný začleněn do církve, Kristova těla, a stává se účastným Kristova kněžství. Křest vtiskuje do duše nezrušitelné duchovní znamení, pečeť, která pokřtěného posvěcuje. 

Comments