Otázky ve víře - 3.neděle adventní - 12.12.2010

3. NEDĚLE  ADVENTNÍ- 12.12.2010 – růžová

 

Liturgické texty.

 

Komentář k 1. čtení z knihy proroka Izaiáše. (I A)    Iz  35,1-6a.10:

 

Když jsme se minulou neděli zabývali tématem očekávání příchodu Vykupitele do „zlaté doby lidstva“, zaznamenali jsme, že výraznou změnu do postojů různých náboženských uskupení přinášeli ve starověku bibličtí proroci. Podle nich přislíbené vysvobození přijde až na konci věků. Obraz proměny staré země v nový ráj nám dnes předkládá prorok Izaiáš. My, křesťané na  jeho představy plni naděje a víry při čekání na druhý příchod Ježíše Krista rádi navazujeme.

 

1. ČTENÍ Iz 35, 1-6a. 10: Zaraduje se vyprahlá step, zajásá a vykvete poušť. Jak narcis bujně vykvete, zajásá, zaplesá, zavýská. Bude obdařena nádherou Libanonu, krásou Karmelu a Šaronu. Můj národ uvidí slávu Hospodina, vznešenost našeho Boha. Posilněte skleslé ruce, ochablá kolena upevněte! Malomyslným řekněte: "Vzmužte se, nebojte se! Hle, Bůh váš přináší odvetu, odplatu božskou! On sám přijde a spasí vás!" Tehdy se otevřou oči slepých, odemknou se uši hluchých. Tu poskočí chromý jak jelen a zaplesá jazyk němého. Vrátí se ti, které vykoupil Hospodin, s jásotem přijdou na Sión, věčné veselí bude jim věnčit hlavy, dojdou radosti a veselí, prchne starost a vzdychání.

Komentář ke 2. čtení z listu apoštola Jakuba.  (I A)    Jak  5,7-10:

 

Dnešní úryvek z listu svatého Jakuba je krásným příkladem křesťanské moudrosti, ovlivněné židovskou tradicí a Ježíšovým učením. Všechno, o čem Jakub hovoří, musíme číst pod dojmem přesvědčení o blížícím se Pánově příchodu. Autor nám nabízí motivy jak smysluplně  prosytit náš duchovní život ve světle  příprav na setkání s Pánem.  

 

2. ČTENÍ Jak 5, 7-10: Bratři, vydržte všechno trpělivě až do té doby, kdy přijde Pán. Podívejte se na rolníka, jak čeká na drahocennou úrodu! Čeká na ni trpělivě, až přijde podzimní a jarní déšť. Vydržte i vy trpělivě a posilněte své srdce, neboť příchod Páně je blízko. Nestýskejte si, bratři, jeden na druhého, abyste nebyli souzeni. Hle, soudce už stojí přede dveřmi! Vezměte si, bratři, za vzor v utrpení a trpělivosti proroky, kteří mluvili jménem Páně.

 

Komentář k evangeliu podle Matouše.  (IA)  Mt  11,2-11:

 

Vyprávění o pochybnostech ve víře uvězněného Jana Křtitele v Ježíše jako Mesiáše zaznamenali evangelisté Matouš, Marek i Lukáš, a soudobý dějepisec Josephus Flavius, kteří na pozadí  historického  příběhu o nemravném vztahu krále Heroda Antipa a jeho švagrové Herodiady, vystrojili událostem přesný časový i zeměpisný rámec. Jan hledá v rozpacích u Ježíše pravdu o Mesiáši a Ježíš ví jak ho taktně ve víře povzbudit.

 

EVANGELIUM Mt 11, 2-11: Jan (Křtitel) slyšel ve vězení o Kristových činech. Poslal tedy k němu své učedníky s dotazem: "Ty jsi ten, který má přijít, anebo máme čekat jiného?" Ježíš jim odpověděl: "Jděte a oznamte Janovi, co slyšíte a vidíte: slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se hlásá radostná zvěst. A blahoslavený, kdo se nepohorší nade mnou." Když odcházeli, začal Ježíš mluvit k zástupům o Janovi: "Co jste vyšli na poušť vidět? Snad rákos, zmítaný větrem? Nebo co jste vyšli vidět? Člověka oblečeného do jemných šatů? Ti, kdo nosí jemné šaty, jsou přece v královských palácích. Proč jste tedy vyšli? Vidět proroka? Ano, říkám vám, víc než proroka. To je ten, o němž je psáno: 'Já posílám svého posla před tvou tváří, aby připravil cestu před tebou.' Amen, pravím vám: Mezi těmi, kdo se narodili ze ženy, nepovstal nikdo větší než Jan Křtitel. Ale i ten nejmenší v nebeském království je větší než on."

 

 

- 630-

Otázky ve víře: Jan Křtitel v rozpacích   

 

je téma dnešní biblické homilie podle projektu ČBK „Učící se církev“Lekce 197 s odkazem na  znění dnešního evangelia Mt 11,2-11.

 

Osnova:

 

a) Jan se ptá: „Jsi-li ten…“ Očekává soudce (Mt 3,12) a vládce. Zatím Jan sedí ve vězení a Ježíš se přátelí s opovrženými.

 

b) Ježíš odpovídá poukazem na své skutky

 

c) víra, která se neptá, zůstane dětinská, vyprchá. Ve víře je třeba se vzdělávat: modlitbou, čtením Písma, životem z lásky.

Úvod.

 

Vyprávění o narození, životě a smrti Ježíše Krista a Jana Křtitele, zaznamenaný v evangeliích, se neodehrává v nějaké pohádkové nebo bájné neurčitosti, nýbrž v přesně stanoveném časovém a prostorovém rámci. Údaje platí pro vystoupení Jana Křtitele, který připravuje Ježíšův příchod a  rovněž  pro působení Ježíšovo, které na činnost Jana Křtitele navazuje. Apoštol Lukáš například vyjmenovává řadu světových panovníků, jejichž vládnutí  hluboce zasahuje  do osudů Jana Křtitele a Ježíše. Na prvním místě je zmíněn císař Tiberius. On je vlastně vládcem celého světa kolem Středozemního moře. Jako nástupce císaře Augusta, za kterého se Ježíš narodil (Lk 2,1) a vládl v letech 14 - 37 po Kristu.

Z Matoušova  evangelia čteme, že Ježíš, poté co byl Janem  Křtitelem pokřtěn (Mat 3,13-17),  byl Duchem vyveden na poušť, kde se 40 dnů postil.  Tam ho také neúspěšně pokoušel ďábel (Mat 4,1-11). V té době Jan Křtitel ještě kázal, hlásal nutnost pokání na odpuštění hříchů a křtil. Budil tím nevoli u zákoníků a farizejů, kteří  nebyli ochotni být poslušni jeho mesiášského volání. Krátce nato si navíc proti sobě popudil krále Heroda Antipa za kritiku jeho cizoložného poměru s manželkou svého nevlastního bratra Heroda Filipa  Herodiadou (Mk 6,18).  Sám Herodes Antipas byl přitom ženat  s dcerou mocného krále Petry Areta IV. Jan Křtitel byl na nátlak Herodiady a její dcery Salome zatčen, uvězněn (Mt 14,3) a nakonec  i popraven. O pozadí tohoto zatčení nás podrobně informuje soudobý dějepisec Josephus Flavius. Ježíš po zatčení Jana Křtitele  svůj pobyt na poušti zakončil,  navrátil se do Galileje (Jan 4,1 nn.), aby zde zahájil svou činnost.

 

Jan se ptá: „Jsi-li ten…“ Očekává soudce a vládce. Zatím Jan sedí ve vězení a Ježíš se přátelí s opovrženými.

 

Když byl Jan Křtitel nedlouho před svou smrtí v roce 28 po  Kr. ve vězení v pevnosti Machairús, ležící na kopci nedaleko východního břehu Mrtvého moře, zmocnily se ho jisté pochybnosti o faktu, že Ježíš Kristus je Mesiáš (Mt 11,2n). Jan očekával soudce a vládce (Mt 3,12) a zatím se ve vězení dozvídá, že Ježíš „se baví“ v Galilei. Představy jednotlivých skupin Židů o Mesiáši se tehdy značně různily. Vzhledem k tomuto soudobému pozadí nabývá Janova otázka z dnešního Matoušova evangelia (Mt 11,3) své opodstatnění. Jan hledá pravdu a Ježíš ví jak ho taktně ve víře povzbudit a vyvézt z pochybností.

 

- 631-

Ježíš odpovídá poukazem na své skutky.

 

Odpověď Ježíšova z téhož evangelia nevyžaduje komentář: „Jděte a zvěstujte Janovi, co slyšíte a vidíte: Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium. A blaze tomu, kdo se nade mnou neuráží“ (Mt 11,4-6). Tím, jak Ježíš popsal své vlastní působení  v kombinaci s použitím citátů z Izaiáše ( Iz 29,18; 35,5; 61,1), (Mt 11,7-10), dal se poznat jako ten, který na konci časů přináší spásu. Ježíš neudržuje své posluchače v nejistotě. On je posledním Božím poslem.

 

Víra, která se neptá, zůstane dětinská, vyprchá. Ve víře je třeba se vzdělávat: modlitbou, čtením Písma, životem z lásky.

 

Jan Křtitel v Ježíše Krista věřil, přesto se ptal. Víra má vždycky podobu otázek. Bůh to tak  chtěl. Nechal všem volný prostor pro víru i pochybnosti, protože víra je ustavičná cesta, neskončené hledání. Víra, která se neptá, která nehledá, tak neroste. Nejprve neroste – pak dokonce začíná zakrňovat, zůstane dětinská, vyprchá. Přestává být vírou. Jan Křtitel se ptal, nechal se poučit a dospěl ke svatosti. Jeho život byl naplněný hledáním Boží vůle. „…každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno.“ (Lk 11,10).

 

Nejasnosti ve víře je třeba odstranit poučením, hledáním  Krista ve věrném rozjímání Božího slova, v modlitbách a v životě z lásky. Když se po svém zmrtvýchvstání Ježíš zjevil svým učedníkům, řekl Tomášovi: „... Nepochybuj a věř“ (Jan 20,27).

 

Závěr.

 

V evangeliích nacházíme  historická  fakta o narození, životě a smrti Ježíše Krista a Jana Křtitele. Dozvídáme se, že vše se událo v přesně stanoveném časovém a prostorovém rámci. Pokud se týče Jana Křtitele apoštolové Marek, Matouš a Lukáš se ve značné míře shodují v popisu jeho misijní činnosti. O významné osobnosti židovského náboženského prostředí se ve svých spisech zmiňuje i soudobý židovský dějepisec Josef Flavius, i když jeho svědectví se v jednotlivostech liší od líčení evangelijní tradice. Jejich vzájemná odlišnost je způsobena rozdílností jejich zorného úhlu. Josef Flavius představuje Jana Křtitele z pohledu politického, zatímco evangelijní tradice v něm vidí ohlašovatele a předchůdce Mesiáše, jímž je Ježíš Kristus. Dnešní téma je věnováno úvahám nad četbou  textu, vybraného pro dnešní bohoslužbu slova zejména z Matoušova evangelia.

 

 

Viz též Učící se církev (úvody k textům) www. kostely.bk

Vypracoval MUDr. Leopold Mann

 

 

 

 

 

 

 

-      632 -

Comments