Obřad Křtu - Svátek Křtu Páně -9.1.2011

SVÁTEK KŘTU PÁNĚ – neděle - 9.1.2011 – bílá

Liturgické texty

 

Komentář k 1. čtení z knihy proroka Izaiáše. (I A)   Iz 42,1-4.6.6-7:

 

Úryvek z knihy proroka Izaiáše nám představuje tajemnou postavu trpícího služebníka Božího, který vztahujeme na Ježíše z Nazareta. Hospodin na něho  v plnosti času vložil svého Ducha. Pomazal jej na krále, proroka a kněze.   Jako král, aby se staral  o ty, které mu Otec svěřil a sloužil jim. Jako prorok, aby hledal Boží vůli. Jako kněz, aby přinášel oběti, které očišťují, posvěcují a odvracejí moc zla. Od chvíle křtu jsme byli pomazáni ke stejné službě i my.

 

1. ČTENÍ Iz 42, 1-4. 6-7: Toto praví Hospodin: "Hle, můj Služebník, kterého podporuji, můj vyvolený, v němž jsem si zalíbil. Vložil jsem na něj svého ducha, národům přinese právo. Nebude křičet, nebude hlučet, nedá se slyšet na ulici. Nalomenou třtinu nedolomí, doutnající knot neuhasí, věrně bude ohlašovat právo. Nezeslábne, nezmalátní, dokud nezaloží na zemi právo. Na jeho nauku čekají daleké kraje. Já, Hospodin, jsem tě povolal s láskou, vzal jsem tě za ruku, chránil jsem tě a ustanovil tě prostředníkem smlouvy lidu a světlem národů, abys otevřel oči slepým, abys vyvedl vězně ze žaláře a z věznice ty, kteří bydlí ve tmách."


Komentář ke 2. čtení ze Skutků apoštolů.  (I A)  Sk 10,34-38:

Druhé čtení nám přináší část Petrovy promluvy v domě římského  setníka Kornelia, jehož připravuje ke křtu. Zdůrazňuje zde, že evangelium spásy, skrze Ježíše Krista, je určeno všem lidem bez rozdílu, že Bůh usiluje osvobodit člověka od zla a všechny – ať židy nebo pohany - přijmout  za své milované děti. Ježíš spojil celé lidstvo bez výjimky v jediný Boží lid.

 

 

2. ČTENÍ Sk 10, 34-38: Petr se ujal slova a promluvil: "Ted' opravdu chápu, že Bůh nikomu nestraní, ale v každém národě že je mu milý ten, kdo se ho bojí a dělá, co je správné. Izraelitům poslal své slovo, když dal hlásat radostnou zvěst, že nastává pokoj skrze Ježíše Krista. Ten je Pánem nade všemi. Vy víte, co se po křtu, který hlásal Jan, událo nejdříve v Galileji a potom po celém Judsku: Jak Bůh pomazal Duchem svatým a mocí Ježíše z Nazareta, jak on všude procházel, prokazoval dobrodiní, a protože Bůh byl s ním, uzdravoval všechny, které opanoval ďábel."

 

 

Komentář k evangeliu podle Matouše .  (IA)  Mt  3,13-17:

 

Matoušovo evangelium nám popisuje Ježíšův křest. Nebe vstoupilo do lidských dějin. Začíná čas křtu církve, nového Božího lidu, který spolu s Ježíšem vystupuje z vody Jordánu a z otroctví hříchu, aby s ním vešel do pravé svobody života. Každý pokřtěný je milovaným dítětem Božím a sestupuje na něj Duch Páně. Stává se novým člověkem.

 

EVANGELIUM Mt 3, 13-17: Ježíš přišel z Galileje k Jordánu za Janem, aby se dal od něho pokřtít. Ale on se bránil a říkal: "Já bych měl být pokřtěn od tebe, a ty přicházíš ke mně?" Ježíš mu však na to řekl: "Nech tak nyní, neboť je třeba, abychom zcela splnili Boží vůli." I vyhověl mu. Jakmile byl Ježíš pokřtěn, vystoupil hned z vody. A hle otevřelo se nebe a viděl Ducha Božího jako holubici, jak se snáší a sestupuje na něj. A z nebe se ozval hlas: "To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení."

 

 

 

 

- 647-

 

Obřad křtu.    

 

je téma dnešní katechetické homilie podle projektu ČBK „Učící se církev“Lekce 203 s odkazem na znění Katechismu katolické církve (KKC)  1239-1245.

 

Osnova:

 

a) podstatný obřad svátosti, křest a pomazání křižmem

b) závěrečné obřady (bílý šat, svíce, modlitba Páně, žehnání matce a ostatním)

c) rodiče a kmotři KKC 1253–1255

Úvod.

Vnější obřad křtu se děje skrze vodu a znovuzrození, ospravedlnění působením Ducha svatého.  Prvkům obřadu křtu jsme se věnovali podrobně i s odkazy na KKC (1234 -1238 a další)  v tématu 201 Slavení křtu , zejména pak v kázání      2. neděle po narození Páně , nebo též Krásensko-kázání (Viz). Odtud některé části do dnešního tématu přebíráme, opakujeme a doplňujeme.   

 

Podstatný obřad svátosti, křest a pomazání křižmem.

 

Podstatným obřadem křtu je křest ve vlastním slova smyslu. Znamená ponoření kandidáta do vody nebo lití vody na jeho hlavu, zatímco se pronáší vzývání Nejsvětější Trojice, to je Otce, Syna a Ducha svatého (1239; 1240; 1241; 1242). Pak je novokřtěnec pomazán vonným olejem - křižmem , symbolizujícím Boží milost, která na nás při křtu spočinula. Dostali jsme Ducha svatého, který každého z nás uvádí mezi kněze, proroky a krále. Blíže v  Krásensko-kázání.

 

Závěrečné obřady (bílý šat, svíce, modlitba Páně, žehnání matce a ostatním).

 

Bílý šat novokřtěnců znamená, že pokřtěný se „oblékl v Krista“ (Gal 3,27). Proč ale zrovna bílá? Protože její základní symbolika je světlo, čistota, dokonalost - všechno to, co se popisuje jako účinky křtu. Spojení s Kristem světlem světa - odpuštění všech hříchů a získání nevinnosti před Bohem - a statut Božího dítěte. Křest je vrchol, ale i pramen, ze kterého se čerpá. Obsahuje  v sobě vše ke spáse a otevírá nebe.

 

V sobotu v noci o vigílii Zmrtvýchvstání Páně - na Bílou sobotu - si nově pokřtění oblékají bílá „svatební“ roucha (1244).  Již ve Starém zákoně nacházíme symboliku bílé barvy jako barvy radosti. Daniel ve svém podivuhodném vidění spatřil Boha v bílém: "Jeho oblek byl bílý jako sníh, vlasy jeho hlavy jako čistá vlna, jeho stolec - plameny ohně, jeho kola - hořící oheň." I v Novém Zákoně na hoře proměnění září Ježíšova tvář i Ježíšův oděv. Čteme: "Ježíš byl proměněn před jejich očima; jeho tvář zářila jako slunce a jeho šat byl oslnivě bílý."

Světlo ze zapálené  křestní svíce chápeme jako symbol Krista. On je tím pravým světlem. Září jako slunce a vstupuje  do našeho života jako mocný dar, který má prozářit celý náš život (1243).  Viz též komentář a 1. čtení ke Slavnosti zjevení Páně 6.1.2011.

 

- 648-

Nezbytnou součástí závěrečného obřadu je modlitba Páně. Slavnostní požehnání matce a ostatním slavení křtu uzavírá (1245)

 

Rodiče a kmotři.

 

Křest je svátostí víry. Víra, která se požaduje pro křest, není ještě dokonalá a zralá. Je to jen počátek, který se musí rozvíjet (1253). Musí po křtu růst, jak u dětí, tak u dospělých. Dosavadní příprava na křest přivádí novokřtěnce jen na práh nového života (1254). Aby se mohla křestní milost rozvíjet, je důležitá pomoc rodičů. Dříve rodiče při křtu často ani nebyli a dali se zastupovat kmotry. Nyní se v novém obřadu přímo s jejich účastí počítá. Je to ovšem také úkol kmotra či kmotry. I oni mají být dobrými věřícími, schopnými a ochotnými být oporou nově pokřtěnému na jeho cestě křesťanského života (1255).

 

Závěr.

 

Prvky obřadu křtu a jejich symbolika se vyznačují jednoduchostí, jsou stručné a srozumitelné. Jsou přizpůsobeny chápavosti věřících a zpravidla nepotřebují mnoho vysvětlení.

 

Křest více než každá jiná svátost zasahuje hluboko do lidského života. Snímá dědičnou vinu, působí odpuštění hříchů, činí z nás děti Boží, bratry nebo sestry Ježíše Krista, členy církve. Křest je Boží vklad do nás. Musíme mu však přidat svou odpověď života z víry. Je to na jedné straně Boží dar, ale na druhé straně úkol. Dospělí katechumeni se na křest připravují a dále víru rozvíjejí. Rodičům přináší křest radost, ale také povinnost, že mají udělat vše pro to, aby               z pokřtěného dítěte mohl vyvinout zralý a dospělý křesťan.

 

Křest je vzácná setba a z ní má vyrůst strom, nesoucí bohaté plody křesťanských ctností. Nový křestní řád vyžaduje, aby všichni (rodiče i kmotři) byli na křest malého dítěte dobře připraveni. Nad křtem každého nového údu se raduje celé tělo Kristovo, raduje se také křesťanské společenství.

 

Viz též Učící se církev (úvody k textům) www. kostely.bk

Vypracoval MUDr. Leopold Mann

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

- 649-

Comments