Nevezmeš jméno Boží na nadarmo - 7 .neděle velikonoční - 5.6.2011

7. NEDĚLE VELIKONOČNÍ - 5.6.2011 – bílá

 

Liturgické texty

 

 

Komentář k 1. čtení ze Skutků apoštolů. (I)   Sk  1,12-14:

 

Čtení  z Lukášových  Skutků apoštolů navazuje na jeho evangelium. To Ježíšovým odchodem k Otci končí, Skutky jím začínají.  Lukáš výčtem křestních jmen apoštolů na začátku dějin církve zřetelně poukazuje na apoštolský charakter nového společenství.  Ježíšovi nejbližší učedníci, jeho matka a příbuzní představují už zárodek budoucího společenství Ježíšových věrných,  svaté církve křesťanů.

 

1. ČTENÍ Sk 1,12-14: Když byl Ježíš vzat do nebe, apoštolové se vrátili do Jeruzaléma z hory, která se nazývá Olivová. Je blízko Jeruzaléma, vzdálená jenom délku sobotní cesty. A když přišli zase do města, vystoupili do hořejší místnosti, kde bydleli Petr a Jan, Jakub a Ondřej, Filip a Tomáš, Bartoloměj a Matouš, Jakub Alfeův, Šimon Horlivec a Juda, Jakubův bratr. Ti všichni jednomyslně setrvávali v modlitbách spolu se ženami, s Ježíšovou matkou Marií a s jeho příbuznými.

 

Komentář ke 2. čtení z prvního  listu apoštola Petra.  (I)   1 Petr 4,13-16:

Autor listu apoštola Petra ujišťuje první křesťany, o zvláštní přítomnosti Božího Ducha v těch, kdo musí  snášet urážky a rouhání vůči Bohu pro jméno Ježíše Krista.  Duch slávy je posilou i v době pronásledování. Jestliže někdo trpí pro své křesťanské vyznání, může Boží jméno  vyslovovat  s úctou a chválit Boha, který ho neopouští a vede k podílu na Kristově slávě.

 

2. ČTENÍ 1Pt 4,13-16: Milovaní! Radujte se, že máte účast na utrpení Kristově, abyste také mohli radostně jásat při jeho slavném zjevení. Když musíte snášet urážky pro Kristovo jméno, blaze vám, neboť na vás spočívá Duch slávy, to je Duch Boží. Ať nikdo z vás netrpí proto, že zavraždil nebo okradl, že někomu ublížil nebo jen že se míchal do záležitostí druhých lidí. Trpí-li však, že je křesťanem, za to se stydět nemusí; spíše ať Boha velebí, že je křesťanem.

 

 

Komentář k evangeliu podle Jana. ( I)  Jan  17,1-11a:

 

Podle Janova evangelia Ježíš v modlitbě před svým odchodem k Otci slavnostním tónem nehovoří přímo o sobě, ale o Synovi Boha Otce. Bůh daroval svému Synu schopnost obdařit lidi věčným životem. Ježíš dal člověku poznat Boží jméno, to je samotného Boha. Přijmout tato slova s vírou znamená zároveň poznat, kým Ježíš je. Úcta k Božímu jménu, obsaženém v Nejsvětější Trojici, vyjadřuje uctivý postoj, jaký se sluší mít  k tajemství samého Boha.

 

EVANGELIUM Jan 17,1-11a: Ježíš pozvedl oči k nebi a modlil se: "Otče, přišla ta hodina. Oslav svého Syna, aby Syn oslavil tebe. Obdařils ho mocí nade všemi lidmi, aby dal věčný život všem, které jsi mu dal. Věčný život pak je to, že poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista.  Já jsem tě oslavil na zemi: dokončil jsem dílo, které jsi mi svěřil, abych ho vykonal. Nyní oslav ty mne u sebe, Otče, slávou, kterou jsem měl u tebe, dříve než byl svět.
Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi dal ze světa. Byli tvoji a mně jsi je dal, aby zachovali tvoje slovo. Nyní poznali, že všechno, cos mi dal, je od tebe; vždyť slova, která jsi dal mně, dal jsem jim. Oni je přijali a skutečně poznali, že jsem vyšel od tebe, a uvěřili, že jsi mě poslal.  Já prosím za ně. Neprosím za svět, ale za ty, které jsi mi dal, vždyť jsou tvoji; a všechno moje je tvoje a všechno tvoje je moje. V nich jsem oslaven. Už nejsem na světě, ale oni jsou na světě; a já jdu k tobě."

 

 

- 711 –

Nevezmeš jména Božího nadarmo  

 

je téma dnešní katechetické homilie podle projektu ČBK „Učící se církev“Lekce 225  s odkazem na znění evangelia 17,1-11a  a  Katechismus katolické církve (KKC) 2142-2159.                                                             

 

Osnova :

 

a) jméno Pána je svaté

b) Boží jméno brané nadarmo

c) křesťanské jméno

 

Úvod.

Cílem úvah nad druhým přikázání Božím je  uvědomit si velikost a moc Božího jména a snaha odhalit různé formy zneužití Boha a jeho jména. Úcta k Božímu jménu vyjadřuje uctivý postoj, jaký se sluší mít  k tajemství samého Boha a k celé posvátné skutečnosti, kterou vyvolává (2144).

 

Jméno Pána je svaté.

 

Druhé přikázání předepisuje respektovat jméno Pána (2142).  Bůh je svěřuje těm, kteří  neohroženě vyznávají svou víru v Pána Ježíše Krista (2145).  Člověk jméno Boží nesmí zneužívat (2143; 2146). Například pokud by něco ve jménu Boha sliboval a takový slib nedodržel (2147).  Ten, který o Bohu pronáší nenávistná, vyčítavá, pohrdavá, vyzývavá slova, nebo jinak špatně o Bohu mluví, dopouští se rouhání a tím se přímo proti druhému přikázání staví (2148). Stejně jako kletby, do nichž je Boží jméno vloženo,  jsou projevem hlubokého nedostatku úcty k Pánu (2149).

 

 Svatý Augustin říká: „Boží jméno je veliké tam, kde se vyslovuje s úctou, jaká přísluší jeho velikosti a jeho velebnosti. Boží jméno je svaté tam, kde se pronáší s úctou a s obavou neurazit Boha“.

 

Boží jméno brané nadarmo.

 

Druhé přikázání Boží rovněž zakazuje křivou přísahu (2150). Bůh a Pán je normou každé pravdy. Lidské slovo je buď ve shodě, nebo v rozporu s Bohem, který je Pravda sama. Křivá přísaha volá Boha za svědka nějaké lži (2151).  Člověk, který tak činí je křivopřísežníkem (2152).

 

V tom smyslu vyložil Ježíš druhé přikázání v horském kázání: „Bylo řečeno předkům: Nebudeš přísahat křivě, ale splníš Pánu své přísahy. Ale já vám říkám: Vůbec nepřísahejte…Ale vaše řeč ať je ano, ano, ne, ne. Co je nadto, je ze Zlého“ (Mt 5,33-34.37) ; (2153). Z učení svatého Pavla (Srov.  2 Kor 1,23; Gal 1,20) církevní tradice usuzuje, že vzývání Božího jména na svědectví pravdy, může být učiněna pouze pravdivě, uváženě a spravedlivě (2154). Svatost Božího jména vyžaduje nedovolávat se jej kvůli malichernostem (2155).

 

 

 

- 712 –

Křesťanské jméno.

 

Při křtu, který je udělován „ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého,  jméno Pána posvěcuje člověka a křesťan dostává vlastní jméno. Je vhodné, aby to bylo jméno nějakého světce, který žil s příkladnou věrností ke svému Pánu (2156). Pokřtěný člověk se žehná znamením kříže ve jménu Pána  (2157) a Bůh zase každého křesťana jeho vlastním jménem volá (2158), neboť  toto přijaté jméno je jménem člověka pro věčnost (Srov. Zj 14,1); (2159).

 

Závěr:

 

Druhé přikázání předepisuje úctu ke jménu Páně, které je svaté. Druhé přikázání zakazuje jakékoliv nevhodné užívání Božího jména. Rouhání pak spočívá v tom, že člověk užívá jméno Boha, Ježíše Krista, Panny Marie a svatých urážlivým způsobem. Křivá přísaha volá Boha za svědka nějaké lži a je těžkým proviněním proti Pánu.  Při křtu obdrží křesťan vlastní jméno v církvi. Je vhodné dbát na to, aby dostal jméno křesťanské.  Křesťan začíná své modlitby i své práce znamením kříže „ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Amen „.

 

Comments