Neomylnost Církve - 26. neděle v mezidobí - 26.9.2010

26. NEDĚLE  V MEZIDOBÍ - 26.9.2010 zelená


Komentář k 1. čtení  z knihy proroka Amosa. (IC)   Am  6,1a.4-7:

 

Prorok Amos v úryvku prvého čtení ukazuje, jak nebezpečné může být bohatství. Lehkomyslně a nestoudně hromadit bohatství před zraky všech lidí nemravně  uráží chudáky a provokuje bližní. Každou chvíli může přijít zkáza a úpadek. Kristus Církvi a jejímu nejvyššímu pastýři a učiteli  proto svěřil charisma neomylnosti ve věcech víry a mravnosti, aby naučil věřící lid umění se všem podobným nebezpečím vyhnout.  

 

1. ČTENÍ Am 6,1a.4-7: Toto praví všemohoucí Pán:  "Běda těm, kdo si zpupně žijí na Sióně, bezstarostně na samařské hoře! Léhají na ložích ze slonoviny, hoví si na divanech, jídají jehňata ze stáda, telata vykrmená v chlévě. Prozpěvují si za zvuku harfy, vymýšlejí si jako David hudební nástroje. Z misek pijí víno, nejlepším olejem se natírají, ale nad zkázou Josefovou se netrápí. Proto nyní půjdou v čele vyhnanců do zajetí, skončí jásot povalečů!"

Komentář ke 2. čtení z 1. listu apoštola Pavla Timoteovi.  (IC)    1 Tim  6,11-16:

 

Apoštol Pavel v listě jednomu ze svých učedníků vytyčuje jemu i celému křesťanskému společenství cestu ke spáse.  Kristus uložil církvi, jako věčný, neporušitelný a nutný cíl, vést lidi k věčnému životu. Církev se od  tohoto cíle nemůže odchýlit. Musí navěky  jednat tak, jak Kristus stanovil při jejím založení. Naše víra učitelské autoritě Krista,  jeho učedníků a jejich nástupců je závazná, aby se při udržování a sdělování Kristovy pravdy mohla celá církev podílet na Kristově nemylnosti.

 

2. ČTENÍ 1 Tim 6,11-16: Boží muži, usiluj o spravedlnost, zbožnost, víru, lásku, trpělivost, mírnost. Dobře bojuj pro víru, zmocni se věčného života. K němu jsi byl povolán, a proto jsi složil před mnoha svědky slavnostní vyznání. Před Bohem, který všemu dává život, a před Kristem Ježíšem, který před Pontiem Pilátem vydal slavnostní svědectví, ti nařizuji: Uchovej nauku bez poskvrny a bez úhony až do slavného příchodu našeho Pána Ježíše Krista. Ten příchod nám ukáže ve svůj čas blahoslavený a jediný Panovník, Král králů a Pán pánů. On jediný má nesmrtelnost a přebývá v nepřístupném světle. Nikdo z lidí ho neviděl, ani uvidět nemůže. Jemu patří čest a věčná moc! Amen.

 

Komentář k evangeliu podle  Lukáše.  ( IC)  Lk  16,19-31:

 

Dramatické podobenství o boháči a Lazarovi z Lukášova evangelia  nám předkládá  varování. Kdo si zvolí způsob života, který je v rozporu s učením Krista skončí v temnotách pekla neúspěchu a naprosté bezmoci. Je třeba včas se obrátit k Pánu. Obrácení vyžaduje pozorně naslouchat Božímu slovu, jak je tlumočí lidu učitelský úřad církve, nad kterou Kristus bdí a oživuje svým Duchem.

 

EVANGELIUM Lk 16,19-31: "Byl jeden bohatý člověk, oblékal se do šarlatu a kmentu a každý den pořádal skvělou hostinu. U jeho dveří léhal jeden žebrák - jmenoval se Lazar - plný vředů, a rád by utišil hlad aspoň z toho, co padalo z boháčova stolu; a ještě k tomu přicházeli psi a lízali mu vředy. Žebrák umřel a andělé ho odnesli do Abrahámova náručí. Pak umřel i boháč a byl pohřben. V pekle v mukách zdvihl oči a viděl zdálky Abraháma a v jeho náručí Lazara. A zvolal: 'Otče Abraháme, slituj se nade mnou a pošli Lazara, ať omočí aspoň koneček prstu ve vodě a ovlaží mi jazyk, protože zakouším muka v tomto plamenu.'  Abrahám však odpověděl: 'Synu, uvědom si, že ty ses měl dobře už zaživa, Lazar naproti tomu špatně. A nyní se tu on raduje, a ty zakoušíš muka. A k tomu ke všemu zeje mezi námi a vámi veliká propast, takže nikdo nemůže přejít odtud k vám, i kdyby chtěl, ani se dostat od vás k nám.' Boháč řekl: 'Prosím tě tedy, otče, pošli ho do mého otcovského domu. Mám totiž pět bratrů, ať je varuje, aby se také oni nedostali do tohoto místa muk.' Abrahám odpověděl: 'Mají Mojžíše a Proroky, ať je uposlechnou!' On však odporoval: 'Ne, otče Abraháme! Ale když k nim někdo přijde z mrtvých, pak se obrátí.' Odpověděl mu: 'Jestliže neposlouchají Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.' "  

- 583-

Neomylnost  Církve   

 

je téma dnešní  katechetické homilie podle projektu ČBK „Učící se církev“Lekce 181 s odkazem na znění  2. čtení  1 Tim 6,11-16  a  Katechismus katolické církve (KKC) 889-892.  

 

Osnova:

 

a) charizma neomylnosti Církve ve věcech víry a mravů

b) komu přísluší toto charizma (nástupce Petra a sbor nástupců

apoštolů)

 

 

Úvod

Kristus svěřil církvi věčný, neporušitelný a nutný cíl vést lidi k věčnému životu. Církev se nemůže odchýlit ani od tohoto cíle, ani od prostředků k tomu stanovených a daných Kristem. To je její podstatná vlastnost, vyplývající z jejího určení. Musí takovou zůstat navěky a jednat tak, jak Kristus stanovil při jejím založení. Naše víra učitelské autoritě Krista a jeho učedníků je závazná. Aby se při udržování a sdělování Kristovy pravdy mohla církev na Kristově nemylnosti podílet, musí také být neomylností vybavena.

 

Charizma neomylnosti Církve ve věcech víry a mravů.

Neomylnost je charisma, je to božský dar Ducha svatého, daný těm, kterým přísluší v církvi s autoritou učit. Kristus musel obdařit církev neomylností, protože jinak by si mnozí vykládali jeho učení „po svém“, nebylo by jednoty ve výkladu zjevené nauky a učitelský úřad církve by nemohl Boží lid vést k dosažení spásy (889).  Kristus nad církví bdí, oživuje ji svým Duchem  a dává jí věčně trvající poslání učit pravdě i životu ve věcech víry a mravů podle této pravdy. Kristus přece přislíbil církvi Ducha pravdy: „… a já požádám Otce a on vám dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi na věky – Ducha pravdy“ (Jan 14,16) A zdůrazňuje : „Jakmile však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy“(Jan 16,13). Apoštolové si byli také vědomi, že mluví z Ducha svatého, z neomylného daru pravdy (srv. 1 P 1,12). Srovnávají svou autoritu s autoritou Ducha svatého: „Toto jest rozhodnutí Ducha svatého i naše“(Sk 15,28). A sv. Pavel píše Timotejovi: „církev živého Boha, sloup a opora pravdy“ (1 Tim 3,15).

 

Církev je od nejstarších dob přesvědčena, že v síle Ducha svatého je jedinou držitelkou celé a neporušené pravdy (sv. Klement, sv. Ignác, Theofil aj.).  Otcové ukazují, že neomylnost je vložena do církevní autority pověřené učením, a že touto aktivní neomylností učících v církvi je zaručena i pasivní  neomylnost věřících. Sv. Irenej to vyjadřuje ve spise Proti bludařům: „Kde je totiž církev, tam je Boží Duch, a kde je Boží Duch, je i církev a veškerá milost.“ Nositeli záruky pravdy jsou tedy v církvi zákonití nástupci apoštolů, vybavení charizmatem neomylnosti ve věcech víry a mravů. Bůh svěřil těmto lidem svou pravdu, na které závisí věčná spása (890).

 

 

- 584-

Komu přísluší toto charizma (nástupce Petra a sbor nástupců apoštolů).

 

Nositelem charismatu neomylnosti je hlava biskupského sboru  římský velekněz. Jako nejvyšší pastýř a učitel všech křesťanů svá rozhodnutí ve věci nauky o víře a mravech pronáší je za pomoci Ducha svatého, která mu byla přislíbena ve sv. Petrovi, a proto nepotřebují schválení od nikoho jiného. Vyhlašuje svá rozhodnutí ne jako soukromá osoba, nýbrž vykládá nebo chrání nauku katolické víry jako nejvyšší učitel  všeobecné církve.  Církvi přislíbenou neomylnost má také biskupský sbor, když s Petrovými nástupci vykonává nejvyšší učitelský úřad především na ekumenickém koncilu . Zde ovšem není neomylný jednotlivý biskup, ale pouze sbor biskupů, shoduje-li se jako celek, nebo aspoň ve své většině v tom, co se týká nauky víry a mravů, kterou vede církev věřící ke spáse, a vydávají jistá prohlášení  ohledně nauky s úmyslem zavázat  lid k jejich přijetí (891).

 

Božská pomoc je kromě toho poskytována i nástupcům apoštolů, kteří učí ve společenství a ve shodě   s Petrovým nástupcem a ostatními biskupy.  Ti jsou tudíž  pro svou diecézi zárukou jistoty a neomylnosti víry. Vždyť pravda Kristova může být jen jedna, a ta je právě neomylná (892).

 

Závěr.

 

Pán udělal ze svatého Petra viditelný základ své církve. Jemu svěřil klíče. Římský biskup, nástupce svatého Petra, je hlavou sboru biskupů, nejvyšším pastýřem a učitelem církve, nositelem charismatu neomylnosti ve věcech nauky církve o víře a mravech, pomocí které vede církev věřící ke spáse. Rovněž sbor biskupů je neomylný, když vykonávají po celém světě svoji učitelskou službu, když jako celek  učí některé pravdě, na které se shodli na svých sněmech. Na nich biskupové představují viditelnou jednotu církve.  Právě tomuto jednotnému učícímu celku církve byla přislíbena neomylnost, podobně jako byla dána sboru apoštolů jako celku. Tím se stává učitelská služba církve službou věřícím, podávající jim s patřičnou autoritou Kristovým jménem pravdy, které Bůh lidem zjevil.  

 

Viz též Učící se církev (úvody k textům) www. kostely.bk

 

Vypracoval MUDr.Leopold Mann

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

- 585-

Comments