Nebudeš mít jiného boha mimo mne - 30. neděle v mezidobí - 23. 10. 2011

30. NEDĚLE V MEZIDOBÍ - 23.10.2011 – zelená


Liturgické texty

 

Komentář k 1. čtení z druhé  knihy Mojžíšovy. (I)   Ex  22,20-26:

Věříme v jednoho a jediného Boha. Od okamžiku kdy se lidstvu ukázal, se projevoval jako Bůh nanejvýš spravedlivý a milosrdný, který obklopuje zvláštní starostlivostí a láskou i ty členy lidské společnosti, kteří se nemohou bránit, z bídy  se vykoupit a ty, kteří kvůli své chudobě nemají obhájce. Za tyto lidi náš Bůh vystupuje jako jejich ochránce či otec. Vyslechneme o tom i čtení z druhé knihy Mojžíšovy. 

1. ČTENÍ Ex 22,20-26: Toto praví Hospodin: "Nesužuj přistěhovalce a neutiskuj ho, neboť sami jste byli přistěhovalci v egyptské zemi. Neubližujte vdově a sirotku. Kdybys jim ublížil, že by si mně stěžovali, uslyším jejich stížnost, můj hněv vzplane, zahubím vás mečem, a vaše ženy budou vdovami a vaši synové sirotky. Půjčíš-li peníze někomu z mého lidu, chudákovi, který bydlí vedle tebe, nechovej se k němu jako lichvář. Nežádej od něho úrok. Vezmeš-li si jako zástavu plášť svého bližního, vrať mu ho do západu slunce. Je to pro něho jediná pokrývka, plášť ,pro jeho tělo. V čem by měl spát? Bude-li si mně stěžovat, uslyším ho, neboť jsem soucitný."

 

Komentář ke 2. čtení z prvního  listu Pavla Soluňanům.  (I)    1 Sol  1,5c-10:

Úryvek z listu apoštola Pavla Soluňanům svědčí o tom, že bratři a sestry tohoto mladého řeckého společenství  velmi brzy pochopili,co  je pro jejich život správné. Odvrátit se od pohanského modloslužebného polyteismu ( tedy dosavadní víry v mnoho božstev), obrátit se k víře v jednoho pravého živého Boha a očekávat příchod jeho Syna, který je definitivně vysvobodí ze smrti.

2. ČTENÍ 1Sol 1,5c-10: Bratři! Vy sami víte, jak jsme se chovali mezi vámi kvůli vám. A vy jste napodobovali nás i Pána, přijali jste nauku, třeba v mnohém soužení, s radostí Ducha svatého, takže jste se stali vzorem pro všechny věřící v Makedonii a Achaji. Od vás se přece slovo Páně rozšířilo nejen po Makedonii a Achaji, ale i po všech místech se roznesla zpráva o tom, že jste uvěřili v Boha, takže my o tom už nemusíme nic říkat. Vždyť tam lidé sami o tom vypravují, jakého přijetí se nám u vás dostalo a jak jste se od model obrátili k Bohu, abyste sloužili Bohu živému a pravému a vyčkávali z nebe jeho Syna, kterého vzkřísil z mrtvých, totiž Ježíše; ten nás vysvobozuje od blížícího se (Božího) hněvu.  

 

Komentář k evangeliu podle  Matouše.  ( I)  Mt  22, 34-40:

Dnešní Matoušovo evangelium dává jednoznačnou odpověď na otázku, které je nejdůležitější, největší a první Boží přikázání. Je to láska v jednoho Pána a Boha, jenž člověka miluje jako první a nabízí mu své spojenectví. Milovat Boha znamená poslouchat ho, spoléhat se na jeho slova plná zaslíbení pro každého z nás. Znamená podřídit tomuto slovu celý svůj život a nesloužit bohům jiným.

EVANGELIUM Mt 22,34-40: Když se farizeové doslechli, že Ježíš umlčel saduceje, shromáždili se u něho a jeden z nich, znalec Zákona, ho chtěl přivést do úzkých, a zeptal se: "Mistře, které přikázání je v Zákoně největší?" Odpověděl mu: "'Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.' To je největší a první přikázání. Druhé je podobné: 'Miluj svého bližního jako sám sebe.' Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci."

 

- 791 –

 

Nebudeš mít jiného boha mimo mne

 

je téma dnešní katechetické homilie podle projektu ČBK „Učící se církev“Lekce 251  s odkazem na znění 2. čtení  1 Sol 1,5 a Katechismus katolické církve (KKC) 2110-2128.                                                              

 

Osnova:

a) pověra, modloslužba, věštění, magie

b) hříchy proti úctě k Bohu

c) ateizmus, agnosticizmus

Úvod.

Je psáno: Nebudeš mít jiného boha mimo mne“(Dt 5,7). První přikázání zakazuje uctívat jiné bohy, kromě jediného Pána, který se zjevil svému lidu (2110).  Pod „jinými bohy“ rozumíme  nejen moc, peníze, drogy, apod. Všechno to, co neodpovídá Božímu zákonu, věč­nému Božímu Slovu, jsou „jiní bohové“, tedy modly. K tomu též patří magie, vášně a nezdravé žádosti, všechno, po čem lidé dychtí nad zdravou míru. „Religiozita“ – můžeme-li to tak nazvat – všech možných druhů je dnes žádaná. Okultismus, moudrost a meditační techniky východních náboženství fascinují mnoho mladých lidí, ale i těch, kteří to již někam dotáhli, jsou finančně zajištěni, mají pracovní úspěchy i pevné sociální postavení. Církev zařazuje tato i následně jmenovaná  provinění vůči Bohu mezi hříchy proti prvnímu přikázání

Pověra, modloslužba, věštění, magie.

 

Pověra je úchylka náboženského cítění a úkonů, jinak oprávněných a nutných, kterým přikládáme nadměrnou až magickou důležitost . (2111).  takzvaných primitivních společnostech je víra v magickou moc základem náboženských obřadů, rituálů a tabu. Pověrčiví lidé se domnívají, že uskuteční svá přání nebo zaženou nějakou obavu „předepsaným“ činem nebo slovem.

 

Modloslužba. Ten kdo projevuje náboženskou  úctu k fyzickým předmětům, tvorům, sochám, obrazům, symbolům místo Boha a klaní se tomu, dopouští se modloslužby. Takové jednání spočívá na zbožšťování toho, co Bůh není.  Církev je odsuzuje a pojmenovává jako mnohobožství (polyteismus); (2112, 2113,2114).

 

Věštění a magie. Bůh může zjevit budoucnost jen prorokům, nebo jiným světcům (2115). Je třeba  odmítat všechny způsoby věštění, vzývání satana nebo zlých duchů, vyvolávání mrtvých, uchylovat se k horoskopům, k astrologii, k hádání z ruky, k výkladu předtuch, k jevům jasnovidectví (2116), vyhýbat se používání magie a čarodějnictví, kterými člověk zamýšlí podrobit si skryté mocnosti, aby mu sloužily, a tak dosáhnout nadpřirozené moci nad bližními. Odsouzeníhodné jsou zvláště ty praktiky, které jsou spojeny s úmyslem škodit druhým, nebo směřují ke zneužívání jejich důvěřivosti (2117).

 

- 792 –

Hříchy proti úctě k Bohu.

Jednání, jímž člověk slovy nebo skutky pokouší Boha, zkouší jeho dobrotu a jeho všemohoucnost (2119), dále svatokrádež , což je znesvěcování nebo nedůstojné zacházení se svátostmi (2120), nebo zlořád zvaný svatokupectví (2121), spočívající v prodávání, kupování nebo vyměňování církevních milostí, svátostí, svátostin (2118). Za udělení svátosti udělovatel nic nepožaduje. Křesťanský lid  však má přispívat na podporu služebníků církve: „Dělník má právo na svou obživu“ (Mt 10,10); (2122).

 

Ateizmus, agnosticizmus

V pravém slova smyslu je ateismus přesvědčení či mínění, že neexistuje žádný bůh nebo bohové či nadpřirozená bytost obecně. Patří k nejvážnějším skutečnostem naší doby. Mnoho našich současníků hluboké životní spojení s Bohem nechápe nebo je výslovně odmítá (2123). Vyskytuje se ve více formách. Je vysvětlovaný jako osobní omezování, vyžadující osvobození od umělých překážek, které klade náboženské uctívání Boha do cesty k praktickému životu a odvrací ho od budování společnosti  a vlastního majetku (2124).  Ateismus je hříchem proti ctnosti zbožnosti, protože odmítá nebo popírá existenci Boha (2125). Má základ v nesprávném pojetí lidské nezávislosti a svobody (2126).

 

Agnosticismus  má několik podob.  Je to filosofický názor tvrdící, že existenci čehokoli, co nelze poznat zkušeností, tedy např. Boha, nemůžeme ani dokázat, ani vyvrátit (2127). Někdy může zahrnovat jisté hledání Boha, ale obvykle představuje   lhostejnost, nebo útěk před posledním problémem lidské existence. Často se rovná některé z forem ateismu (2128).

 

Závěr

Náš, křesťanský trojjediný Bůh, který se zjevil praotcům Izraele, vyvolil si židovský národ, poslal svého pomazaného, Ježíše, a v něm připravil záchranu pro všechno lidstvo. Boha můžeme prosit. Je dobré chodit za ním s tím, co nás trápí a co nám schází. Bohu můžeme děkovat.  O Bohu můžeme přemýšlet. Bohu však také můžeme vzdát čest, obdivovat jej, žasnout nad tím, jaký je, uctívat jej, uznávat jeho moc, vzývat jeho jméno v čas dobrý i zlý. Vzývat Boha, jemu se klanět, znamená neklanět se a nevzhlížet k nikomu, k lidem, k lidskému rozumu, k lidským schopnostem, k lidským pokleskům, k matce přírodě ani k nikomu či ničemu jinému.

Comments