4. NEDĚLE V MEZIDOBÍ - 30.1.2011 – zelená Komentář k 1. čtení z knihy proroka Sofoniáše. (I A) Sof 2,3; 3,12-13: Blahoslavenství, která jsou tématem dnešní neděle , mají svůj počátek v Hospodinových příslibech blaženosti a štěstí, zjevených ústy biblických proroků. Jeden z nich prorok Sofoniáš nás vybízí k hledání Boha. Těm, kteří ze své chudoby k Bohu vzhlížejí s pokorou, a kterého pokládají za nevyšší hodnotu, se otevírá cesta ke konečnému cíli do nebeské blaženosti.
1. ČTENÍ Sof 2, 3; 3,
12-13: Hledejte Hospodina, všichni pokorní v
zemi, kteří jednáte podle jeho výroku. Hledejte spravedlnost, hledejte pokoru,
snad se skryjete v den Hospodinova hněvu. Společenství v Korintě, skládající se převážně s lidí prostých, málo vzdělaných, bez vznešeného původu, zkoumalo a obdivovalo v dobách příchodu křesťanství lidskou moudrost. Apoštol Pavel jim však nabídl přijmout moudrost jinou, moudrost Boží. A lidé mu rozuměli. Pochopili, co získají Ježíšovou smrtí a jeho vzkříšením. I druhé dnešní čtení vrhá duchovní světlo na evangelium o blahoslavenství.
2. ČTENI 1 Kor 1, 26-31: Jen se podívejte, bratři, komu se u vás dostalo povolání! Není tu mnoho moudrých podle lidských měřítek, ani mnoho mocných, ani mnoho urozených. A přece: ty, které svět pokládá za pošetilé, vyvolil si Bůh, aby zahanbil moudré, a ty, kteří jsou ve světě bezmocní, vyvolil si Bůh, aby zahanbil mocné, a ty, které svět má za neurozené a méněcenné, dokonce i ty, kteří nejsou vůbec nic, vyvolil si Bůh, aby zlomil moc těch, kteří jsou "něco", aby se žádný smrtelník nemohl před Bohem vynášet. A od něho pochází to, že jste spojeni s Kristem Ježíšem. Jeho nám Bůh poslal jako dárce; moudrosti, spravedlnosti, posvěcení a vykoupení. Tak se splnilo, co je v Písmě: 'Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu.'
Komentář k evangeliu podle Matouše. (IA) Mt 5,1-12a:
Blahoslavenství zaznívají v úvodu slavného horského kázání, zaznamenaného v dnešním Matoušově evangeliu. Ježíš v nich nabízí svůj recept na štěstí, protože dobře ví, že touha po štěstí je zakořeněna v každém člověku a náleží k základním životním potřebám. Jaké místo blahoslavenství zaujímají v našem životě?
EVANGELIUM Mt 5,
1-12a: Když Ježíš uviděl
zástupy, vystoupil na horu, a když se posadil, přistoupili k němu jeho
učedníci. Otevřel ústa a učil je takto:
- 656- Naše povolání k blaženosti
je téma dnešní katechetické homilie podle projektu ČBK „Učící se církev“ – Lekce 206 s odkazem na znění Katechismu katolické církve (KKC) 1716-1724.
a) blahoslavenství b) touha po štěstí c) křesťanská blaženost
Úvod.
Mojžíš přijal zákon Božího desatera na hoře Sinaji jako příkazy a zákazy. Ježíš vyhlásil svá blahoslavenství také na hoře jako nové učení o štěstí. (blahoslavenství). V něm je obsažen obsah celého Kristova evangelia. Je to radostná zvěst o štěstí člověka, ke kterému je Bohem povolán. Je určeno především pro lidi žijící zde na zemi, ale v plnosti se naplní až na věčnosti. Blahoslavenství. Ježíš svěřil svých osm blahoslavenství svým učedníkům v tzv. Horském kázání jako určitý program na cestě do Božího království. Blahoslavenství jsou středem Ježíšova kázání (1716). Osvětlují skutky a charakteristické postoje křesťanského života (1717). Touha po štěstí.
Blahoslavenství odpovídají na vrozenou touhu člověka po štěstí. Bůh ji vložil do lidského srdce, aby je přitahoval k sobě, protože jen on sám může lidskou touhu ukojit (1718). Bůh každého člověka osobně i celou církev volá k životu v blaženosti (1719).
Křesťanská blaženost.
Nový zákon k vystihnutí křesťanské blaženosti užívá více výrazů. Například jako příchod Božího království, vstup do radosti Pána, patření na Boha, vstup do Božího odpočinutí (1720). Účastí na božské přirozenosti a na věčném životě naplníme svou touhu po štěstí (1721). Zkoumání obsahu takové blaženosti přesahuje lidský rozum a způsob jak ji dosáhnout lidské síly. Je plodem nezaslouženého Božího daru (1722). Slíbená blaženost nás vybízí, abychom očistili svá srdce od nízkých pokušení a abychom nade vše hledali Boží lásku (1723). K tomu nás vede po cestě do nebeského království desatero Božích přikázání, horské kázání Ježíše Krista a apoštolská katecheze církve, po níž krok za krokem kráčíme ve svém každodenním konání (1724).
Závěr.
Ježíšova blahoslavenství z jeho horského kázání se opírají o dávné Boží přísliby a přivádějí je k dokonalosti tím, že je zaměřují na nebeské království. Odpovídají na touhu po štěstí, kterou Bůh vložil do srdce člověka. Blahoslavenství nás učí, že posledním cílem, k němuž nás Bůh volá jako k nadpřirozenému Božímu daru, je blaženost věčného života v nebeském království.
Viz též Učící se církev (úvody k textům). Vypracoval MUDr. Leopold Mann. - 657- |
Úvody a promluvy >