4. NEDĚLE V MEZIDOBÍ - 30.1.2011 – zelená

Komentář k 1. čtení z knihy proroka Sofoniáše. (I A)    Sof  2,3; 3,12-13:

Blahoslavenství, která jsou tématem dnešní neděle , mají svůj počátek v Hospodinových příslibech blaženosti a štěstí, zjevených ústy biblických proroků. Jeden z nich prorok Sofoniáš  nás vybízí k  hledání Boha. Těm, kteří ze své chudoby  k Bohu vzhlížejí  s pokorou, a kterého pokládají za nevyšší hodnotu, se otevírá cesta ke konečnému cíli do nebeské blaženosti.

 

1. ČTENÍ Sof 2, 3; 3, 12-13: Hledejte Hospodina, všichni pokorní v zemi, kteří jednáte podle jeho výroku. Hledejte spravedlnost, hledejte pokoru, snad se skryjete v den Hospodinova hněvu.
Zanechám uprostřed tebe lid pokorný, chudý, ty, kteří hledají útočiště v Hospodinově jménu. Kdo zbudou z Izraele, už nebudou konat nepravost, nebudou lhát, v jejich ústech se už nenajde podvodný jazyk. Když se budou pást a odpočívat, nikdo je nebude děsit.


Komentář ke 2. čtení z 1. listu apoštola Pavla Korinťanům.  (I A)  1 Kor 1,26-31:

Společenství v Korintě, skládající se převážně s lidí prostých, málo vzdělaných, bez vznešeného původu,  zkoumalo a  obdivovalo v dobách příchodu křesťanství lidskou moudrost. Apoštol Pavel jim však nabídl  přijmout moudrost jinou, moudrost  Boží. A lidé mu rozuměli. Pochopili, co získají Ježíšovou smrtí a jeho vzkříšením. I druhé dnešní čtení vrhá duchovní světlo na evangelium o blahoslavenství.

 

2. ČTENI 1 Kor 1, 26-31: Jen se podívejte, bratři, komu se u vás dostalo povolání! Není tu mnoho moudrých podle lidských měřítek, ani mnoho mocných, ani mnoho urozených. A přece: ty, které svět pokládá za pošetilé, vyvolil si Bůh, aby zahanbil moudré, a ty, kteří jsou ve světě bezmocní, vyvolil si Bůh, aby zahanbil mocné, a ty, které svět má za neurozené a méněcenné, dokonce i ty, kteří nejsou vůbec nic, vyvolil si Bůh, aby zlomil moc těch, kteří jsou "něco", aby se žádný smrtelník nemohl před Bohem vynášet. A od něho pochází to, že jste spojeni s Kristem Ježíšem. Jeho nám Bůh poslal jako dárce; moudrosti, spravedlnosti, posvěcení a vykoupení. Tak se splnilo, co je v Písmě: 'Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu.'

 

Komentář k evangeliu podle Matouše.  (IA)  Mt  5,1-12a:

 

Blahoslavenství zaznívají v úvodu slavného horského kázání, zaznamenaného v dnešním Matoušově evangeliu. Ježíš v nich nabízí svůj recept na štěstí, protože dobře ví, že touha po štěstí je zakořeněna v každém člověku a náleží k základním životním potřebám. Jaké místo blahoslavenství zaujímají v našem životě?

 

EVANGELIUM Mt 5, 1-12a: Když Ježíš uviděl zástupy, vystoupil na horu, a když se posadil, přistoupili k němu jeho učedníci. Otevřel ústa a učil je takto:
   "Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království.
    Blahoslavení plačící, neboť oni budou potěšeni.
    Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví.
    Blahoslavení, kdo lační a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni.
    Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství.
    Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha.
    Blahoslavení tvůrci pokoje, neboť oni budou nazváni Božími syny.
    Blahoslavení, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je nebeské království.
    Blahoslavení jste, když vás budou kvůli mně tupit, pronásledovat a vylhaně vám připisovat    každou špatnost; radujte se a jásejte, neboť máte v nebi velkou odměnu."

 

 

 

 

- 656-

Naše povolání k blaženosti    

 

je téma dnešní katechetické homilie podle projektu ČBK „Učící se církev“ – Lekce 206 s odkazem na znění Katechismu katolické církve (KKC)  1716-1724.

 

a) blahoslavenství

b) touha po štěstí

c) křesťanská blaženost

 

Úvod.

 

Mojžíš přijal zákon Božího desatera na hoře Sinaji jako příkazy a zákazy. Ježíš vyhlásil svá blahoslavenství také na hoře jako nové učení o štěstí. (blahoslavenství).  V něm je obsažen obsah celého  Kristova evangelia. Je to radostná zvěst o štěstí člověka, ke kterému je Bohem povolán.  Je určeno především pro lidi žijící zde na zemi, ale v plnosti se naplní až na věčnosti.

Blahoslavenství.

Ježíš  svěřil svých osm blahoslavenství svým učedníkům v tzv. Horském kázání jako určitý program na cestě do Božího království. Blahoslavenství jsou středem Ježíšova kázání (1716). Osvětlují skutky a charakteristické postoje křesťanského života (1717).

Touha po štěstí.

 

Blahoslavenství odpovídají na vrozenou touhu člověka po štěstí. Bůh ji vložil do lidského srdce, aby je přitahoval k sobě, protože jen on sám může lidskou touhu ukojit (1718). Bůh každého člověka osobně i celou církev volá k životu v blaženosti (1719).

 

Křesťanská blaženost.

 

Nový zákon k vystihnutí křesťanské blaženosti užívá více výrazů.  Například  jako příchod Božího království, vstup do radosti Pána, patření na Boha, vstup do Božího odpočinutí (1720). Účastí na božské přirozenosti a na věčném životě naplníme svou touhu po štěstí (1721). Zkoumání obsahu takové blaženosti přesahuje lidský rozum  a způsob jak ji dosáhnout lidské síly. Je plodem nezaslouženého Božího daru (1722). Slíbená blaženost nás vybízí, abychom očistili svá srdce od nízkých pokušení a abychom nade vše hledali Boží lásku (1723). K tomu nás vede po cestě do nebeského království desatero Božích přikázání, horské kázání Ježíše Krista a apoštolská katecheze církve, po níž krok za krokem kráčíme ve  svém každodenním konání (1724).

 

Závěr.

 

Ježíšova blahoslavenství z jeho horského kázání se opírají o dávné Boží přísliby a přivádějí je k dokonalosti tím, že je zaměřují na nebeské království. Odpovídají na touhu po štěstí, kterou Bůh vložil do srdce člověka. Blahoslavenství nás učí, že posledním cílem, k němuž nás Bůh volá jako k nadpřirozenému  Božímu daru, je blaženost věčného života v nebeském království.

 

Viz též Učící se církev (úvody k textům). Vypracoval MUDr. Leopold Mann.

- 657-