NANEBEVSTOUPENÍ PÁNĚ – 9.5.2013

NANEBEVSTOUPENÍ PÁNĚ – 9.5.2013 - čtvrtek

 

Komentář k 1. čtení ze Skutků apoštolů. (I)   Sk  1,1-11:

 

Evangelista Lukáš v úvodních řádcích ze Skutků zdůrazňuje, že apoštolové, vyvolení Duchem svatým, jsou svědky veškerého Ježíšova působení, učení a celého jeho života, jeho utrpení  i vzkříšení. A tento  Ježíš,  poslaný na svět Bohem Otcem  působením  Božího Ducha, je právě tím „Duchem svatým“, kterého Izrael vždy toužebně očekával. Příchod stejného Ducha Ježíš přislíbil svým učedníkům před svým nanebevstoupením. Je totožný s Duchem, který sestoupí padesát dní po Velikonocích o svátku Letnic na apoštoly. Také dnes přijetím  svátosti biřmování, je vtisknuto  do duše biřmovanců nezrušitelné duchovní znamení, jako znamení toho, že Ježíš Kristus má v plánu  označit všechny křesťany pečetí svého Ducha.

 

1. ČTENÍ Sk 1,1-11: Ve své dřívější knize jsem pojednal, milý Theofile, o všem, co Ježíš konal a čemu učil až do dne, kdy byl vzat do nebe. Předtím dal svým vyvoleným apoštolům příkaz skrze Ducha svatého. Po svém utrpení jim poskytl mnoho důkazů, že žije: po čtyřicet dní se jim zjevoval a mluvil o Božím království. Když s nimi jedl, přikázal jim, aby neodcházeli z Jeruzaléma, ale čekali na Otcovo zaslíbení - "vždyť jste přece o tom ode mě slyšeli: Jan křtil vodou, ale vy budete pokřtěni Duchem svatým za několik málo dní". A když tak spolu seděli, zeptali se ho: "Obnovíš  ted', Pane, v Izraeli království?" On jim však řekl: "To není vaše věc, abyste věděli čas a okolnosti, jak je Otec z vlastní moci ustanovil. Ale až na vás sestoupí Duch svatý, dostanete moc a budete mými svědky                  v Jeruzalémě, v celém Judsku a Samařsku, ano až na konec země." Když to pověděl, byl před jejich zraky vyzdvižen a oblak jim ho vzal z očí. Hleděli upřeně k nebi za ním, jak odchází, a najednou vedle nich stáli dva muži v bělostných šatech a řekli: "Lidé z Galileje, proč tak stojíte a hledíte k nebi? Tento Ježíš, který byl vzat od vás do nebe, přijde zase právě tak, jak jste ho viděli, že odchází do nebe."

 

Komentář ke 2. čtení z  listu Pavla Efesanům.  (I)    Ef  1,17-23:

Apoštol Pavel na začátku svého listu Efesanům vyprošuje pro věřící křesťany, aby je Bůh naplnil duchem moudrosti a rozumu, duchem rady a síly, duchem poznání a lásky, aby dokázali proniknout všechna Boží tajemství, aby si uvědomili, co pro ně Bůh připravil. Vzkříšení a  nanebevstoupení  Krista je zjevením slávy Boha. Naše lidství jím bylo povýšeno a vysvobozeno. Ježíš Kristus, náš Pán, a jeho vláda nade vším tvorstvem jsou mocným zjevením živého Boha, který přemohl smrt. I když odešel k Bohu Otci, jeho Duch nám ukazuje cestu kudy do nebeského království.

 

2. ČTENÍ Ef 1,17-23: Bratři! Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, ať vám udělí dar moudře věci chápat         a jejich smysl odhalovat, takže budete moci mít o něm správné poznání. On ať osvítí vaše srdce, abyste pochopili, jaká je naděje těch, které povolal, jaké poklady slávy skrývá křesťanům jeho dědictví a jak se ukazuje na nás, na věřících, jeho nesmírně velká moc působením jeho účinné síly. Tak se už projevila jeho síla, když Krista vzkřísil       z mrtvých a posadil ho po své pravici v nebi: vysoko nade všecka knížata, nade všecky mocnosti a síly, nade všecko panstvo - a jak jen se ještě jmenují všechny hodnosti, a to nejen v tomto věku, ale i v budoucím. Ano, 'všechno mu položil k nohám'.  A jeho dal jako svrchovanou hlavu církvi: ona je jeho tělem, plností toho, který naprosto všechno ovládá.

 

Komentář k evangeliu podle Lukáše.  ( IC)  Lk  24,46-53:

 

Lukášovo evangelium zmiňuje projevenou radost  svědků nanebevstoupení Ježíše. Uvědomili si totiž , že Ježíšův duch i přes svůj odchod k Bohu zůstává  s nimi po všechny dny. I my můžeme tedy prohlásit, že jsme neustále s ním po Boží pravici, protože křtem a přijetím svátosti biřmování jsme s Kristem niterně spojeni. Nebe je tedy i naší vlastí. Bůh je s námi a my jsme s ním – a to navždy.

 

EVANGELIUM Lk 24,46-53: Zakončení svatého evangelia podle Lukáše. Ježíš řekl svým učedníkům:
"Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých a v jeho jménu bude hlásáno obrácení, aby všem národům, počínajíc od Jeruzaléma, byly odpuštěny hříchy. Vy jste toho svědky. Hle - já vám pošlu toho, koho slíbil můj Otec. Vy tedy zůstaňte ve městě, dokud nebudete vyzbrojeni mocí z výsosti."  Vyvedl je pak směrem k Betánii, zvedl ruce a požehnal jim. A zatímco jim žehnal, odloučil se od nich (a vznášel se k nebi. Oni se mu poklonili)               a s velikou radostí se vrátili do Jeruzaléma. Byli stále v chrámě a velebili Boha.

 

- 1100-

Biřmování – obřad a účinky

 

je téma 351 ke dnešní katechetické homilii podle projektu ČBK „Učící se církev“ –s odkazem na znění  1.čtení  Sk 1,1-11 a Katechismus katolické církve               (KKC) 1293-1305; YOUCAT 204,205.                                                      

 

Osnova:

a) modlitba biskupa a pomazání – nezrušitelná pečeť daru Ducha Svatého

b) účinky svátosti biřmování

 

Úvod.

Svátost biřmování tvoří se křtem a eucharistií  souhrn „svátostí uvedení do křesťanského života“. Touto svátostí se naplňuje křestní milost - biřmovanci je udělena křesťanská dospělost. Biřmovanec  je dokonaleji spojen  s církví a obdařen zvláštní silou Ducha svatého.

 

YOUCAT otázka 204: Co říká Písmo svaté o svátosti biřmování?

Odpověď: Už ve Starém zákoně Boží lid čekal na to, až bude vylit Duch Páně na očekávaného Mesiáše. Ježíš žil svůj pozemský čas v mimořádném Duchu lásky       a dokonalé jednoty s nebeským Otcem. Tento Ježíšův Duch byl „Duchem svatým“, kterého Izrael toužebně očekával. Byl to tentýž Duch, kterého Ježíš přislíbil svým učedníkům před svým nanebevstoupením, tentýž Duch, který sestoupil padesát dní po Velikonocích o svátku Letnic na apoštoly. A je to týž svatý Ježíšův Duch, který sestupuje na každého, kdo přijme svátost biřmování. Svátost biřmování křesťana hlouběji vtahuje do Božího synovství, pevněji ho spojuje  s Kristem, rozmnožuje dary Ducha svatého a poskytuje sílu šířit a bránit víru slovem i skutkem.

 

Modlitba biskupa a pomazání – nezrušitelná pečeť daru Ducha Svatého.

 

Posvátnými znaky při udělování svátosti jsou: pomazání křižmem (což je směs oleje a balzámu, posvěcená biskupem před zahájením biřmování (1297). Mazání olejem je velmi starý symbol znamenající posilnění, očistění i zplnomocnění, sílu, moc       a lesk. Proto se používal při ustanovování králů a svěcení kněží. Olej v biblické symbolice je znamením hojnosti a radosti. Pomazání posvátným křižmem při biřmování je znamením zasvěcení (1293). Prostřednictvím biřmování se křesťané, tedy ti, kteří jsou pomazaní, mnohem více podílejí na poslání Ježíše Krista; (1294).

 

Křesťan je biřmováním označen pečetí Ducha svatého, která znamená, že naprosto patří Kristu, že je navždy k jeho službám a že má příslib Božské ochrany (1295). Pečeť je symbolem osoby, její autority a vlastnictví něčeho významného, ověřuje právnický úkon nebo určitý dokument a v určitých případech jej kryje tajemstvím.

Sám Kristus prohlašuje, že je označen pečetí svého Otce. I křesťan je označen pečetí: Bůh si nás v Kristu pomazal, „vtiskl nám svou pečeť, a tak nám vložil do srdce Ducha jako záruku“ (2 Kor 1,22). Tato pečeť Ducha svatého znamená, že naprosto patříme Kristu, že jsme navždy k jeho službám, ale také je příslibem božské ochrany ve velké zkoušce  blížícího se konce našeho pozemského putování (1296).

 

- 1101-

 

Biřmování je v římském obřadu odděleno od křtu a začíná obnovou křestních slibů   a vyznáním víry biřmovanců (1298).  Je zahájeno použitím gesta biskupa, které je od dob apoštolských znamením předávání daru Ducha.

 

Biskup vztahuje ruce nad shromážděné biřmovance,  a pronáší modlitbu: „Všemohoucí Bože, Otče našeho Pána Ježíše Krista, tys dal ve křtu těmto svým služebníkům odpuštění hříchů a život věčný. Sešli na ně svého Ducha Utěšitele: dej jim ducha moudrosti a rozumu, ducha rady a síly, ducha poznání a lásky, a naplň je duchem bázně před tebou. Skrze Krista, našeho Pána“ (1299).

 

Následuje podstatný průběh obřadu svátosti. Uděluje se prostřednictvím pomazání na čele a vkládání rukou na hlavu biřmovance, se slovy biskupa: „Přijmi pečeť daru Ducha svatého (1300), Obřad svátosti je ukončený políbením pokoje, které vyjadřuje církevní společenství s biskupem a se všemi věřícími (1301).

 

Účinky svátosti biřmování.

 

YOUCAT otázka 205: Co se děje při biřmování?

Odpověď: Při biřmování je duši křesťana vtištěna nesmazatelná pečeť, kterou lze přijmout pouze jedenkrát a která působí vzrůst křestní milosti. Dar Ducha svatého je moc shůry, v níž biřmovaný vydává věrohodné svědectví milosti svého křtu vlastním životem a ve které se stává Kristovým „svědkem“.

 

Přijmout biřmování znamená uzavřít s Bohem „smlouvu“. Biřmovanec říká: Ano, věřím v tebe, můj Bože, dej mi svého svatého Ducha, abych ti zcela patřil, abych se od tebe nikdy nevzdálil a abych ti vydával svědectví ve svém životě tělem i duší, slovem i skutkem, ve dnech dobrých i zlých. A Bůh odpoví: Ano, také v tebe věřím, mé dítě a dám ti sebe samého. Budu patřit celý tobě. Nikdy od tebe neodstoupím ani v tomto, ani ve věčném životě. Budu přítomen  ve tvém těle a ve tvé duši, ve tvých slovech i činech. I kdybys na mě zapomněl. Přece budu tady – v dobrém i ve zlém.

 

Tak jako Duch svatý shromáždil  o Letnicích společenství Ježíšových učedníků a sestoupil  na ně, sestupuje i na každého pokřtěného, když církev prosí o dar Ducha svatého (1302). Biřmování přináší prohloubení křestní milosti, pevněji nás spojuje s Kristem, rozmnožuje v nás dary Ducha svatého, dokonaleji nás připoutává k církvi a poskytuje nám zvláštní sílu Ducha svatého (1303).

 

Na závěr

Biřmování – stejně jako křest, jehož je naplněním – vštěpuje do duše křesťana nezrušitelné duchovní znamení, jako znamení toho, že Ježíš Kristus vtiskl křesťanovi pečeť svého Ducha (1304). Křesťané tak biřmováním dostávají moc a pověření plnohodnotně a účinně vyznávat křesťanskou víru, statečně ji šířit a bránit slovy i skutky jako opravdoví Kristovi svědkové (1305).

 

Viz též Učící se církev (úvody k textům) www. kostely.bk.                         Vypracoval MUDr. Leopold Mann

Comments