Mravnost vášní - 33. neděle v mezidobí - 13. 11. 2011

33. NEDĚLE V MEZIDOBÍ - 13.11.2011 – zelená


Liturgické texty

Komentář k 1. čtení z knihy Přísloví. (I)   Př 31,10-13. 19-20. 30-31:

V básni z knihy Přísloví autor opěvuje skvělou paní domu. Používá výroky svědčící o jeho lásce, vášni - citu mimořádného stupně k ní. Kdo je tou řádnou ženou, o níž uslyšíme v dnešním čtení? Může to být znamenitá manželka, matka, nevěsta nebo zosobněný symbol vyvoleného národa, který svou věrností vzdává poctu Bohu, svému Ženichovi.

1. ČTENÍ Př 31,10-13.19-20.30-31: Řádnou ženu, kdo ji najde? Větší cenu má než perly. Srdce jejího manžela na ni spoléhá, o zisk nemá nouzi. Přináší mu jen prospěch, nikdy škodu, po všechny dny svého života. Shání vlnu a len, pracuje radostnou rukou. Svýma rukama sahá po kuželi, její prsty se chápou vřetena. Svou dlaň otvírá ubožákovi, své rámě nabízí chudákovi. Půvab zklame, krása prchne, zato žena, která ctí Hospodina, zaslouží si chválu. Dejte jí z výtěžku jejích rukou, neboť u bran ji chválí její díla.

Komentář ke 2. čtení z prvního listu Pavla Soluňanům.  (I)    1 Sol  5,1-6:

Apoštol Pavel v listě radí Soluňanům, aby své vášně, které jsou vlastně silnými city, podřídili rozumové kontrole. Aby byli vždy bdělí a střízliví, vzdali se všeho, co zamlžuje mysl a zatěžuje svědomí a srdce. Takto připravený křesťan je synem světla dne. Čelí tmavé noci tím, že jde vstříc Pánu, který přichází.

2. ČTENÍ 1Sol 5,1-6: Co se týká času a chvíle (příchodu Páně), není třeba, bratři, abychom vám o tom psali. Víte totiž sami velmi dobře, že onen den Páně přijde jako zloděj v noci. Až budou lidé říkat: "Je pokoj a bezpečí", tu na ně znenadání přitrhne záhuba jako porodní bolesti na těhotnou ženu. Nebudou moci jim uniknout. Ale vy, bratři, nejste ve tmě, že by vás ten den překvapil jako zloděj. Vy všichni jste přece synové světla a dne, noc ani tma nemá nad vámi právo!  Nesmíme se tedy oddávat spánku jako ostatní, ale naopak: zůstaňme bdělí a střízliví.

Komentář k evangeliu podle  Matouše.  ( I)  Mt  25, 14-30:

Podobenství o hřivnách z Matoušova evangelia, které vypráví Ježíš svým učedníkům, se soustřeďuje na chování špatného služebníka, který je ovládán silným strachem. Citem, který církev  řadí mezi hlavní zlé vášně, k takovým, jako je nenávist, smutek a hněv, které  dovedou člověku škodit a život navěky zničit.

 

EVANGELIUM Mt 25,14-30: Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství:  "Jeden člověk se chystal na cesty: zavolal si služebníky a svěřil jim svůj majetek. Jednomu dal pět hřiven, druhému dvě a třetímu jednu, každému podle jeho schopností, a odcestoval. Ten, který dostal pět hřiven, hned šel, podnikavě jich využil a vyzískal pět dalších. Stejně i ten, který dostal dvě, vyzískal dvě další. Ale ten, který dostal jednu, šel, vykopal v zemi jámu a peníze svého pána ukryl. Po delší době se pán těch služebníků vrátil a dal se s nimi do účtování. Přistoupil ten, který dostal pět hřiven, přinesl s sebou pět dalších a řekl: 'Pane, pět hřiven jsi mi svěřil, hle - dalších pět jsem vydělal.' Pán mu řekl: 'Správně, služebníku dobrý a věrný. Málo jsi spravoval věrně, mnoho ti svěřím. Pojď se radovat se svým pánem.' Přistoupil i ten, který dostal dvě hřivny, a řekl: 'Pane, dvě hřivny jsi mi svěřil, hle - další dvě jsem vydělal.' Pán mu řekl: 'Správně, služebníku dobrý a věrný. Málo jsi spravoval věrně, mnoho ti svěřím. Pojď se radovat se svým pánem.' Přistoupil pak i ten, který dostal jednu hřivnu, a řekl: 'Pane, vím, že jsi tvrdý člověk; sklízíš, kde jsi nesel, a sbíráš, kde jsi nerozsypal. Měl jsem strach, a proto jsem tvou hřivnu ukryl v zemi. Tady máš, co ti patří.' Pán mu odpověděl: 'Služebníku špatný a líný! Věděl jsi, že sklízím, kde jsem nesel, a sbírám, kde jsem nerozsypal? Měl jsi tedy moje peníze uložit u směnárníků, a já bych si při návratu vyzvedl i s úrokem, co je moje. Vezměte mu tu hřivnu a dejte tomu, který má deset hřiven. Neboť každému, kdo má, bude dáno, a bude mít nadbytek. Kdo nemá, tomu bude vzato i to, co má. A tohoto služebníka, který není k ničemu, hoďte ven do temnot. Tam bude pláč a skřípění zubů."  

- 809 –

Mravnost vášní

 

je téma dnešní katechetické homilie podle projektu ČBK „Učící se církev“Lekce 257  s odkazem na znění  2. čtení 1 Sol 5,1-6 a Katechismus katolické církve (KKC) 1762-1770.                                                              

 

Osnova:

a) vášně (pojem, rozlišení)

b) vášně a mravní život

Úvod.

Podněty a impulzy k naší činnosti přicházejí především od našich citů. Většina lidí je velmi daleko od stupně, na kterém může moudře důvěřovat svým citům nebo kriticky přijímat své instinkty. U mnohých citové nálady kolísají mezi temným zoufalstvím a rozmařilou radostí. Jakmile nějaký cit, který se nás zmocní, dosáhne mimořádného stupně, stává se vášní. Proto vášně, které jsou vlastně silnými city, potřebují více záměrného úsilí vůle, aby byly podřízeny kontrole. Správně řízeny mohou příznivě napomáhat v duchovní přípravě na cestu k Bohu do blaženosti (1762). Když necháme naše city ve zmatku, přinesou utrpení. Proto je nutné převychovat city, pokud chceme, abychom jednali správně.

 

Vášně (pojem, rozlišení).

Výraz "vášně" označuje náklonnosti nebo city. Prostřednictvím svých emocí člověk tuší dobro a má v podezření zlo. Vášně pobízejí jednat nebo nejednat podle toho, co člověk cítí nebo si představuje jako dobré nebo jako špatné (1763). Jsou to přirozené složky lidské psychiky.  Zprostředkují přechod mezi smyslovým životem a životem ducha a zajišťují mezi nimi a Duchem svatým spojení (1764). Hlavní vášně jsou láska a nenávist, touha a strach, radost, smutek a hněv (1765). Tou základní je láska. Podle sv. Tomáše Akvinského „Milovat, to znamená chtít něčí dobro“. Všechny ostatní city pramení z tohoto původního tíhnutí lidského srdce k dobru. Jen dobro je milováno. „Vášně jsou zlé, je-li láska zlá, a dobré, je-li láska dobrá“ , říká sv. Tomáš Akvinský (1766).

Vášně a mravní život.

Dokonalosti mravního dobra se dosahuje, když člověk není nabádán k dobru pouze vůlí, nýbrž i "srdcem". Vášně, chápané jako hnutí smyslovosti, nejsou ani mravně dobré, ani mravně zlé. Mravně dobré nebo mravně zlé jsou tou měrou, jakou závisí, nebo nezávisí na rozumu a vůli. Vášně a nižší emoce je správné ovládat rozumovým myšlením, které, pokud má být vyrovnané, musí být provázeno vyššími a vznešenějšími emocemi(1767). Vášně jsou mravně dobré, když přispívají k dobrému jednání. V opačném případě jsou zlé.   Vzněty (emoce) a city mohou být převzaty do ctností, nebo se zvrátit v neřesti (1768).

V křesťanském životě koná Duch svatý své dílo tím, že uvádí do pohybu celou bytost, jeho ducha i duši. Směřuje ji ke Kristově dokonalosti tak, aby s Ním nakonec splynula v božské lásce a blaženosti (1769).  Člověk je pak podněcován ke konání dobra nejen vůlí, ale nachází ve svém konání i citové zalíbení (1770).

 - 810 –

Na závěr

Znakem rozumného člověka je schopnost správně uvažovat o tom, co je pro něho dobré a prospěšné, co slouží správně vedenému životu. Musí umět vhodně podporovat sklony k dobrému jednání podle pravdivého úsudku a norem. Dá-li se někdo vést libostí nebo nelibostí z vášně, není mu jasný ani podnět, ani to, že je jeho povinností volit, usilovat a jednat pro cíl, který křesťan vidí v Kristu.

 

Vášně samy o sobě představují duševní sílu, kterou lze užít dobře nebo špatně. Člověk vlivem vášní dovede jednat rychleji a důsledněji. Vášně se stávají mravně dobrými nebo zlými,  užívá-li se jich buď podle rozumu, nebo proti němu. Vášnivost je živelná síla života, které se dá sebevýchovou užít k intenzivní práci, duchovnímu uspokojení a k ra­dostné činnosti. Není-li jí užito správně, dovede škodit a život navěky zničit.

Comments