Mravní zákon 3.neděle postní- 15.3.2009

3. NEDĚLE  POSTNÍ - 15.3.2009 – fialová

 

Komentář k 1. čtení z druhé  knihy Mojžíšovy.  (I B.  str. 242)     Ex  20, 1 -17:

Bůh zjevil  lidstvu svůj Zákon.  Obsahuje základní mravní předpisy a pravidla pro život člověka,  shrnuté v desateru přikázání.  Četbou z knihy Mojžíšovy se můžeme s nimi obeznámit,  abychom dokázali  v životě rozumem rozlišovat, co je dobré a co je zlé, pravdu a lež a při svém konání dokázali správně jednat a ovládat své činy.

1. ČTENÍ Ex 20, 1-17:  Bůh vyhlásil všechna tato přikázání: "Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, já jsem tě vyvedl     z egyptské země, z domu otroctví. Nebudeš mít jiné bohy mimo mě.  Neuděláš si modlu, totiž žádnou podobu toho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivý. Stihám vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kdo mě nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kdo mě milují a zachovávají mé příkazy. Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha. Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo by jeho jména zneužíval. Pamatuj na den sobotní, že ti má být svatý. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci, ani ty, ani tvůj syn a tvá dcera, ani tvůj otrok a tvá otrokyně, ani tvůj dobytek, ani přistěhovalec, kterého jsi přijal k sobě. V šesti dnech totiž učinil Hospodin nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpočinul. Proto Hospodin dni sobotnímu požehnal a oddělil ho jako svatý.  Cti svého otce i svou matku, abys dlouho žil na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh. Nezabiješ. Nezcizoložíš. Nepokradeš. Nevydáš křivé svědectví proti svému bližnímu. Nebudeš dychtit po domu svého bližního. Nebudeš dychtit po ženě svého bližního, ani po jeho otroku, ani po jeho otrokyni, ani po jeho býku, ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu."


Komentář ke 2. čtení z prvního  listu  apoštola Pavla Korinťanům.  (I B.  str. 244)  1Kor   1, 22 -25:

Když se křesťané v Korintu rozdělili do několika skupin, navzájem mezi sebou soupeřících,  upozornil je apoštol Pavel na nesmyslnost jejich počínání. Znovu jim zdůraznil, že jediným opravdovým zázrakem , který vysvobozuje lidstvo z otroctví zla je ukřižovaný Kristus. Pouze On jim otevírá cestu k věčné slávě.

 

2. ČTENÍ 1 Kor 1, 22-25: Bratři! Židé si přejí zázraky, Řekové zase hledají moudrost, ale my kážeme Krista ukřižovaného. Židy to uráží a pohané to pokládají za hloupost. Ale pro ty, kdo jsou povoláni, ať jsou to židé nebo pohané, je Kristus Boží moc a Boží moudrost. Neboť "pošetilá" Boží věc je moudřejší než lidé a "slabá" Boží věc je silnější než lidé.
 

 

Komentář k evangeliu podle Jana. ( I B. str. 244)  Jan  2, 13 -25:

           

Několik dnů před velikonocemi zahájil Ježíš své veřejné působení. Podle Janova evangelia se mimořádně významným způsobem zapsal  do povědomí lidstva svým vystoupením v jeruzalémském chrámě, kde  dal světu na vědomí, že on je Kristus a Mesiáš, jehož příchodem se naplnilo Písmo a potvrdilo božství jeho osoby.  

 

EVANGELIUM Jan 2, 13-25: Byly blízko židovské velikonoce a Ježíš se odebral vzhůru do Jeruzaléma.           V chrámě zastihl prodavače býčků, ovcí a holubů i směnárníky, jak tam sedí. Tu si udělal z provazů důtky a vyhnal všechny z chrámu i s ovcemi a býčky, směnárníkům rozházel peníze a stoly jim zpřevracel a prodavačům holubů řekl: "Jděte s tím odtud! Nedělejte z domu mého Otce tržnici!" Jeho učedníci si vzpomněli, že je psáno: 'Horlivost pro tvůj dům mě stravuje. 'Židé mu však namítli: "Jakým znamením nám dokážeš, že tohle smíš dělat?"  Ježíš jim odpověděl: "Zbořte tento chrám, a ve třech dnech jej zase postavím."  Tu židé řekli: "Tento chrám se stavěl šestačtyřicet let a ty že bys ho zase postavil ve třech dnech?"  On však to řekl     o chrámu svého těla. Teprve až byl vzkříšen z mrtvých, uvědomili si jeho učedníci, co tím chtěl říci, a uvěřili Písmu i slovu, které Ježíš řekl. Když byl v Jeruzalémě o velikonočních svátcích, mnoho jich uvěřilo v jeho jméno, když viděli znamení, která konal. Ježíš se jim však sám nesvěřoval, protože znal všechny a nepotřeboval, aby mu někdo něco o lidech vykládal. Sám totiž věděl, co je v člověku.
 

 

 

                                                      - 273-

Mravní zákon

 

je téma dnešní  katechetické homilie podle projektu „Učící se církev“–Lekce 80.  s odkazem na znění 1. čtení Ex 20,1-17  a   na Katechismus katolické církve         (KKC) 1950 - 1974.               

                                                                  

Osnova :

 

a) přirozený zákon

b) Starý zákon

c) Nový zákon – evangelijní zákon

 

Úvod

 

Bohu na lidech záleží. Protože nás má rád, pečuje o nás a prostřednictvím Bible nám zjevuje svou vůli. Shrnutím a jádrem Boží vůle je Desatero přikázání  neboli Boží zákon. Bůh nám dává svůj zákon proto, abychom znali základní pravidla života, mohli žít v souladu s ním a byli šťastní. V dnešní lekci se budeme věnovat učení církve o Božím spáse poskytované člověku prostřednictvím Mravního zákona  (KKC 1950), podrobněji  vysvětleném v 25 paragrafech Katechismu katolické církve.

 

Člověk se jako jediný tvor mezi živými bytostmi může chlubit, že byl hoden dostat zákon od Boha (1951). On je zdrojem věčného mravního zákona a svou plnost nachází v Kristu, neboť Ježíš Kristus je cestou i cílem dokonalosti (1953).  Způsobů, jakými se Boží zákon vyjadřuje je více. Všechny jsou mezi sebou navzájem sladěny (1952).  

 

Přirozený zákon.

 

Do duše každého jednotlivého člověka je vepsán přirozený zákon, který dovoluje člověku rozumem rozlišovat, co je dobré a co je zlé, pravdu a lež. Uděluje mu schopnost správně ovládat své činy (1954). Poukazuje na podstatná závazná pravidla, která řídí mravní život (1955). Je zakotvený v srdci a rozumu všech lidí. Klade základy jejich práv a základních povinností (1956). V různých kulturách pojí lidi mezi sebou a ukládá jim i přes nevyhnutelné rozdíly  společné zásady správného chování(1957). V průběhu dějin zůstává neměnný a podporuje pokrok (1958).  Člověk  se o něj opírá při tvorbě občanského zákona (1959). Hříšné lidstvo má v současnosti zapotřebí milosti Boží a působení Ducha svatého, aby dokázalo jasně a bezprostředně příkazy přirozeného zákona vnímat (1960).

 

Starý zákon.

 

Bůh si vyvolil lid Izraele, aby mu zjevil svůj Zákon a tak připravoval Kristův příchod (1961).  Předpisy Starého zákona jsou shrnuty v desateru Božích přikázání, které zakazují vše co odporuje lásce k Bohu a bližnímu, a předpisují, co je pro ni podstatné (1962). Připravují  vyvolený lid a každého křesťana k obrácení a k víře v Boha Spasitele(1963). Starý zákon  ohlašuje  dílo osvobození od hříchu, které se naplní  v Kristu,  je přípravou na evangelium       o spáse člověka, jehož zaměřuje na cestu do nebeského království (1964).

 

                                                 - 274                                                

Nový zákon neboli evangelijní zákon.

Vrcholným  zdokonalením  božského, přirozeného a Starého zákona je Nový zákon. Je dílem Kristovým. Duch svatý jej vkládá do myslí a srdcí lidí (1965):

 

„Svoje zákony jim vložím do mysli, do srdce jim je napíšu. Budu jim Bohem a oni budou mým lidem!“ (Žid 8,8.10).

 

Milostí  Ducha svatého  v nás Nový zákon i působí.  Učí nás , co máme dělat a uděluje nám schopnost to plnit. Používá přitom horské kázání Pána, jež zahrnuje všechna zvláštní pravidla křesťanského chování (1966). Evangelijní zákon zjemňuje, překonává a přivádí Starý zákon k dokonalosti a naplňuje Boží přísliby tím, že je povyšuje a zaměřuje k „nebeskému království“ (1967). Neruší ani neoslabuje mravní hodnotu příkazů Starého zákona, odhaluje jejich skryté možnosti a dává vyrůst novým požadavkům (1968). Vede nás ke konání skutků zbožnosti(1969), jako jsou almužna, půst,  modlitba a z nich největší:„Otče náš“, kterou nás naučil sám Pán. Uskutečňování slov Páně je shrnuto do pravidla:  

 

„ Co tedy chcete, aby lidé dělali vám, to všechno i vy dělejte jim, neboť v tom je celý Zákon i proroci“ (Mt 7,12)  (1970):  

 

Křesťanská výuka Nového zákona, morální katecheze, obsažená v učení apoštolů je jimi jako dar Ducha svatého předávána všem generacím křesťanů (1971). Nový zákon je nazýván zákonem lásky, milosti a svobody. Ukládá jednat z lásky, uděluje  sílu milosti  prostřednictví víry a svátostí k jednání a osvobozuje od dodržování starých obřadních  a právních předpisů (1972). Obsahuje i evangelijní rady , zaměřené k odstranění všeho, co by mohlo překážet růstu lásky k Bohu a k bližním (1973) v souladu s povoláním každého jednotlivce (1974).

Na závěr:

 

Velké zásady Božího zákona jsou vyjádřeny v Desateru a Ježíš Kristus je představil svým životem. Vyjadřují Boží lásku, vůli a úmysly týkající se lidského chování a vztahu; jsou závazné pro všechny lidi v každé době. Tyto příkazy jsou základem Boží smlouvy s jeho lidem i měřítkem Božího soudu. Působením Ducha svatého odhalují hřích a probouzejí vědomí potřeby Spasitele. Ovocem spasení je poslušnost přikázání. Tato poslušnost rozvíjí křesťanský charakter a dává vnitřní uspokojení. Je projevem naší lásky k Pánu a našeho zájmu o spolubližní. Poslušnost víry dokazuje Kristovu moc proměnit život a umocňuje křesťanské svědectví.

 

 

Viz též Učící se církev (úvody k textům) www. kostely.bk

Vypracoval MUDr.Leopold Mann

 

 

 

                                                  - 275 -

Comments