Morálka bez Boha? 5.neděle postní 29.3.2009

5. NEDĚLE  POSTNÍ - 29.3.2009 – fialová

 

Komentář k 1. čtení z  knihy proroka Jeremiáše.  (I B.  str. 248)     Jer  31, 31 -34:

Hospodin vložil v období nejvyššího ohrožení vyvoleného národa do úst proroka Jeremiáše  slova naděje. Jsou zaslíbením nové smlouvy o spáse, uzavřené mezi Bohem a lidem. Jako mimořádný Boží dar  bude vepsána ve formě Nového Božího morálního zákona přímo srdcí a mysli lidí. Jejím dovršením  bude úplné poznání Boha, vtěleného do Ježíše Krista,  od nějž převzala církev slavnostní příkaz hlásat evangelium.

 

 1. ČTENÍ Jer 31, 31-34: Hle, blíží se dni - praví Hospodin - kdy sjednám s Izraelovým a Judovým domem novou smlouvu: ne jako byla smlouva, kterou jsem sjednal s jejich otci, když jsem je vzal za ruku, abych je vyvedl z egyptské země; smlouva, kterou zrušili, ačkoli já jsem byl jejich pánem - praví Hospodin. Taková bude smlouva, kterou sjednám s Izraelovým domem po těch dnech - praví Hospodin: Vložím svůj zákon do jejich nitra, napíšu jim ho do srdce, budu jim Bohem a oni budou mým lidem! Nebude již učit druh druha, bratr bratra: "Poznej Hospodina!" Neboť mě poznají všichni od nejmenšího do největšího - praví Hospodin. Jejich nepravosti jim odpustím a na jejich hřích už nevzpomenu.

 

Komentář ke 2. čtení z listu  apoštola Pavla Židům.  (I B.  str. 249)  Žid  5, 7 -9:

Dnešní úryvek z listu apoštola Pavla popisuje podstatu Kristova díla spásy. Ježíš naplňuje nejen starozákonní zaslíbení , zákonodárství a proroctví, ale také bohoslužbu. Stal se totiž jediným a nejvyšším veleknězem , který může očistit Boží lid od hříchu. Svou synovskou poslušností nás z hříchu vykoupil. My všichni, kdo jej následujeme, vedeni a vyučováni v Jeho církví, dojdeme věčné spásy.

 

2. ČTENÍ Žid 5, 7-9: Bratři! Kristus v době, kdy jako člověk žil na zemi, přednesl s naléhavým voláním a se slzami vroucí modlitby k tomu, který měl moc ho od smrti vysvobodit, a byl vyslyšen pro svou úctu k Bohu. Ačkoli to byl Syn, naučil se svým utrpením poslušnosti. Když tak dokonal své dílo, stal se příčinou věčné spásy pro ty, kteří ho poslouchají.

 

 

Komentář k evangeliu podle Jana. ( I B. str. 249)  Jan  12, 20 -33:

           

Pohané, kteří podle Janova evangelia  přišli do Jeruzaléma v posledních hodinách Ježíšova pozemského života, aby ho uviděli a poznali, mají být pro nás výzvou, abychom i my ho nepřestávali hledat. Mají v nás probouzet touhu, abychom slyšeli jeho slovo, abychom ho hledali v Písmu svatém, v evangeliu, v církvi, v našem životě i ve svém srdci. Jestliže v něj věříme, žije Ježíš v našem nitru.

 

EVANGELIUM Jan 12, 20-33: Mezi těmi, kdo přišli do Jeruzaléma jako poutníci, aby se o svátcích zúčastnili bohoslužeb, byli i někteří pohané. Ti přišli k Filipovi, který byl z galilejské Betsaidy, a prosili ho: "Pane, rádi bychom viděli Ježíše." Filip šel a řekl to Ondřejovi; Ondřej a Filip pak šli a pověděli to Ježíšovi. Ježíš jim na to řekl: "Přišla hodina, kdy Syn člověka bude oslaven. Amen, amen, pravím vám: Jestliže pšeničné zrno nepadne do země a neodumře, zůstane samo; odumře-li však, přinese hojný užitek. Kdo má svůj život rád, ztratí ho; kdo však svůj život na tomto světě nenávidí, uchová si ho pro život věčný. Jestliže mi kdo chce sloužit, ať mě následuje; a kde jsem já, tam bude i můj služebník. Jestliže mi kdo slouží, Otec ho zahrne poctou. Nyní je moje duše rozechvěna. Co mám říci? Otče, vysvoboď mě od té hodiny? Ale právě kvůli té hodině jsem přišel. Otče, oslav své jméno!" Tu se ozval hlas z nebe: "Oslavil jsem a ještě oslavím." Lidé, kteří tam stáli a uslyšeli to, říkali, že zahřmělo. Jiní říkali: "To k němu promluvil anděl." Ježíš jim na to řekl: "Ten hlas se neozval kvůli mně, ale kvůli vám. Nyní nastává soud nad tímto světem, nyní bude vládce tohoto světa vypuzen. A já, až budu ze země vyvýšen, potáhnu všechny ( lidi ) k sobě." Těmi slovy chtěl naznačit, jakou smrtí zemře.

- 284-

Morálka bez Boha?

 

je téma dnešní katechetické homilie podle projektu „Učící se církev“– Lekce 84.  s odkazem na znění 1. čtení Jer 31,31-34  a  na Katechismus katolické církve         (KKC) 2030 – 2040, 2044 -2046.                

                                                                  

Osnova :

a) mravní život a učitelský úřad Církve

 

b) mravní život a svědectví misijního poslání

 

Úvod:

 

V rámci kapitoly Katechismu katolické církve (KKC)  BOŽÍ SPÁSA  jsme 15.3.2009 rozebírali 1. článek této kapitoly na texty ke 3. neděli postní  MRAVNÍ ZÁKON. V dnešní lekci se budeme věnovat 14 paragrafům KKC ze  3. článku  nazvaného CÍRKEV, MATKA A UČITELKA.

 

Křesťan uskutečňuje své povolání v církvi ve společenství se všemi pokřtěnými (KKC 2030). Přijímá od ní Boží slovo, dostává od ní milost svátostí, řídí se ve svém životě příkladem její svatosti (2031).

 

Mravní život a učitelský úřad Církve.

 

Církev převzala od apoštolů Kristův slavnostní příkaz zvěstovat pravdu o spáse. Zavázala se vždy a všude hlásat mravní zásady včetně těch, které se týkají společenského pořádku (2032). Učitelský úřad Církve je v oblasti morálky vykonáván obvykle  katechezí a kázáním. Takovým způsobem se pod vedením pastýřů přenáší z generace na generaci poklady křesťanské morálky, to znamená souhrn pravidel, příkazů a ctností, které pramení z víry v Krista a které oživuje láska (2033).

 

 Římský velekněz a biskupové jsou Kristovou autoritou obdaření učitelé (2034).  Nejvyšším stupněm účasti na Kristově autoritě  je charisma papežské neomylnosti. Vztahuje na jeho zcela mimořádné výroky. Je účastí  na neomylnosti církve jako takové(2035). Úřad církve připomíná příkazy přirozeného zákona (2036). Věřící jsou vyučováni podle spásonosných Božích přikázání a jsou poučováni o svých právech a povinnostech vůči církvi (2037).

 

 K uplatňování křesťanské morálky církev potřebuje oddanost pastýřů, znalosti teologů a přispění všech křesťanů a lidí dobré vůle. Duch svatý může použít i prostých a maličkých, aby osvítil učené a v důstojnosti výše postavené (2038).  Úřady mají být vykonávány v duchu bratrské služby a v oddanosti církvi, ve jménu Pána (2039). Tak se může rozvíjet mezi křesťany ryzí synovské smýšlení vůči církvi (2040).

 

- 285 –

Mravní život a svědectví misijního poslání.

Věrnost pokřtěných je základní podmínkou pro hlásání evangelia a pro poslání církve ve světě. Aby poselství spásy ukázalo před lidmi sílu své pravdy a vyzařovalo ji, musí být potvrzováno svědectvím života křesťanů (2044).

Protože jsou křesťané údy Těla, jehož hlavou je Kristus, přispívají k budování církve konáním dobrých skutků a stálostí svého přesvědčení i svých mravů (2045) a svým životem podle Krista urychlují příchod Božího království (2046).  

 

Viz též Učící se církev (úvody k textům) www. kostely.bk

Vypracoval MUDr.Leopold Mann

 

- 286 -

Comments