Milost pomáhající - 5. neděle velikonoční - 10.5.2009

5. NEDĚLE  VELIKONOČNÍ - 10.5.2009 – bílá 

Komentář k 1. čtení ze Skutků apoštolů. (I B. str. 268)    Sk  9, 26 -31:

Apoštol Pavel byl od počátku svého radikálního obrácení ke křesťanství obdařen zvláštní Boží milostí k horlivému vykonávání služby Kristova učedníka. Pro svoji odvahu a otevřenost s jakou v Jeruzalémě počal ve jménu Páně veřejně vystupovat a kázat, byl ohrožen na životě a podle čtení ze Skutků apoštolů musel změnit působiště. Odešel proto do svého rodného města Tarsu, kde byl v bezpečí. 

1. ČTENÍ Sk 9, 26-31: Když přišel Šavel do Jeruzaléma, chtěl navázat styk s učedníky, ale všichni se ho báli. Nemohli uvěřit, že on je učedníkem. Ujal se ho však Barnabáš. Uvedl ho k apoštolům a vypravoval, jak Šavel viděl na cestě Pána, který s ním mluvil, a jak v Damašku neohroženě vystupoval ve jménu Ježíšově. Od té chvíle byl s nimi v Jeruzalémě stále ve styku a směle vystupoval ve jménu Páně. Také rozmlouval s židy mluvícími řecky a přel se s nimi. Ti mu však začali ukládat o život. Jakmile se to bratři dověděli, doprovodili ho dolů do Césareje a odtamtud ho vypravili do Tarsu. V té době měla církev pokoj v celém Judsku, Galileji i Samařsku. S úspěchem se vyvíjela, žila v bázni před Pánem a rostla přispěním Ducha svatého.  
 

Komentář ke 2. čtení z prvního listu apoštola Jana. (I B.  str. 269) 1 Jan  3, 18 -24: 

Kristova milost je nezasloužený dar, který nám vlévá Bůh ze svého života do naší duše Duchem svatým, aby ji vyléčil ze hříchu a posvětil ji. Učiní ji tím schopnou žít s Bohem a jednat podle Božího nabádání. Pak budeme žít tak, jak učí ve svých listech apoštol Jan.

2. ČTENÍ 1 Jan 3, 18-24: Děti, nemilujme jen slovem a jazykem, ale činem, doopravdy! Podle toho poznáme, že jsme z pravdy, a to uklidní před ním naše svědomí, když by nám něco vyčítalo, neboť Bůh ví všechno dokonaleji a lépe než naše svědomí. Milovaní, jestliže nás svědomí neobviňuje, dodá nám to radostné důvěry v Boha a dostaneme od něho všechno, zač prosíme, protože zachováváme jeho přikázání a konáme, co je mu milé. A to je to jeho přikázání: abychom věřili ve jméno jeho Syna Ježíše Krista a navzájem se milovali, jak nám nařídil. Kdo zachovává jeho přikázání, zůstává v Bohu a Bůh v něm. A že v nás zůstává, poznáváme podle Ducha, kterého nám dal.  
 
 

Komentář k evangeliu podle Jana. ( I B. str. 269)  Jan 15, 1 -8: 

Když se Ježíš podle Janova evangelia přirovnal k vinnému kmeni, chtěl tím vysvětlit, jak mimořádné životní spojení se v něm nabízí věřícím, co je jejich úkolem a co od nich očekává Bůh. Když přijmeme jeho dar milosti a svůj život spojíme s jeho, dovrší v nás Bůh to co započal. Provádí svým zásahem to oč prosíme, co chceme a spolupracuje na tom, co konáme. 

EVANGELIUM Jan 15, 1-8: Ježíš řekl svým učedníkům: "Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař. Každou ratolest na mně, která nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla ovoce ještě více. Vy jste už čistí tím slovem, které jsem k vám mluvil. Zůstaňte ve mně, a já ( zůstanu ) ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li na kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li ve mně. Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho ovoce, neboť beze mne nemůžete dělat nic. Kdo nezůstane ve mně, bude vyhozen ven jako ratolest; uschne, seberou ji, hodí do ohně - a hoří. Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li ve vás moje slova, můžete prosit, oč chcete, a dostanete to. Tím bude oslaven můj Otec, že ponesete mnoho ovoce a osvědčíte se jako moji učedníci." 

- 295-

K nadpřirozeným skutkům je nutná milost (pomáhající)  

je téma dnešní katechetické homilie podle projektu „Učící se církev“– Lekce 88.  s odkazem na znění evangelia Jan 15,1-8 a na Katechismus katolické církve        (KKC) 1999 – 2005.              

                                                                 

Osnova : 

a) milost posvěcující 

b) milost habituální (trvalá dispozice) 

c) milost pomáhající (na počátku obrácení, v průběhu díla posvěcení) 

Úvod: 

Když jsme probírali téma 59 nazvané „Účinnost milosti“, dozvěděli jsme se, že Boží milost je přízeň, nezasloužená pomoc, kterou nám Bůh dává, abychom odpověděli na jeho nabídku stát se Božími dětmi. Milostí Boží můžeme být účastni na Božím životě. Je to nezasloužený dar, který nám Bůh dává ze svého života do našeho, aby nás vyléčil z hříchu. Dnešní téma rozšiřuje naše poznání hodnot milosti o další pojmy.  

Milost posvěcující. 

Do naší duše vlévá Bůh milost Duchem svatým už při křtu a tím ji posvěcuje – zbožšťuje (KKC 1999). 

„Když se tedy někdo stal křesťanem, je to nové stvoření. To staré pominulo, nové nastoupilo. A všecko to pochází od Boha; on nás smířil se sebou skrze Krista“ (2 Kor 5,17-18). 

Milost habituální (trvalá dispozice).

Milost posvěcující je stálý dar, trvalá a nadpřirozená disposice, kterou křesťan vlastní a která jeho duši od křtu uzpůsobuje ke zdokonalování působením Ducha svatého. Činí ji schopnou žít s Bohem a jednat z lásky k němu . Takový člověk pak aktuálně žije a jedná podle Božího nabádání a s jeho pomocí.       (KKC 2000).

Milost pomáhající (na počátku obrácení, v průběhu díla posvěcení). 

Boží pomoc se projevuje od počátku obrácení. Již příprava člověka na přijetí milosti je dílem milosti. Svatý Augustin říká, že Bůh v nás dovršuje to, co v nás započal: „Začíná totiž tak, že provádí svým zásahem to, že chceme; a dovršuje tím , že spolupracuje s hnutími naší již obrácené vůle.“ (KKC 2001). 

Bůh dal člověku schopnost svobodně Boha poznávat a milovat a vložil do jeho srdce touhu po pravdě a po dobru, kterou může ukojit jen Bůh sám (KKC 2002). 

- 296 - 

Milost zahrnuje i rozmanité dary, které nám Bůh uděluje, aby nás připojil ke svému dílu, aby nás uschopnil ke spolupráci na spáse druhých a na růstu církve. Mezi ně patří i zvláštní milosti zvané charizmata (KKC 2003, 2004) . 

Poznat, že  v nás milost působí, lze jen vírou (KKC 2005). Na základě svých pocitů, nebo svých skutků nemůžeme dovozovat, že jsme ospravedlněni a spaseni. Moudře odpověděla Jana z Arku na lstivý dotaz jednoho z jejích  církevních soudců zda ví, je-li v Boží milosti: „Nejsem-li v ní, kéž mě Bůh do ní uvede; jsem-li, kéž mě v ní uchovati  ráčí“. 
 

Viz též Učící se církev (úvody k textům) www. kostely.bk

Vypracoval MUDr.Leopold Mann
Comments