Milost křtu - Slavnost Zjevení Páně -6.1.2011

SLAVNOST ZJEVENÍ PÁNĚ – čtvrtek - 6.1.2011 – bílá

Komentář k 1. čtení z knihy proroka Izaiáše. (I A)    Iz  60,1-6:

Při dnešním čtení z knihy proroka Izaiáše o světle Jeruzaléma si neustále připomínejme  tu část kázání z minulé neděle o křtu, že světlo ze zapálené  křestní svíce máme chápat jako symbol Krista. On je tím pravým světlem, vstupujícím   do našeho života jako mocný dar, který má prozářit celý náš život.

1. ČTENÍ Iz 60, 1-6: Vstaň, rozsviť se, Jeruzaléme, neboť vzešlo tvé světlo a Hospodinova velebnost září nad tebou! Hle, tma zahaluje zemi a temnota národy . Nad tebou však září Hospodin, jeho velebnost se zjevuje nad tebou. Národy budou kráčet v tvém světle a králové v tvé vycházející záři. Rozhlédni se kolem a podívej se: ti všichni se shromáždili, přišli k tobě. Zdaleka přicházejí tvoji synové, na zádech jsou přinášeny tvoje dcerky. Spatříš to a zazáříš, radostí se zachvěje a rozšíří tvé srdce, neboť tě zaleje bohatství moře, přinesou ti statky národů. Záplava velbloudů tě přikryje, dromedáři z Midjanu a Efy, přijdou všichni ze Sáby, přinesou zlato a kadidlo, rozhlásí Hospodinovu slávu.

Komentář ke 2. čtení z listu apoštola Pavla Efesanům.  (I A)  Ef 3,2-3a.5-6:

Apoštol Pavel v listě Efesanům hovoří o tom, že Bůh k účasti na svém životě volá všechny lidi. Skrze společenství s Kristem , který je hlavou církve, mohou lidé najít skutečné společenství mezi sebou. Přijetí křtu dává pokřtěnému posvěcující milost, vedoucí k získání schopnosti žít a jednat  z vnuknutí Ducha svatého, věřit v Boha, doufat v něho a milovat ho.

 

2. ČTENÍ Ef 3, 2-3a. 5-6: Bratři (a sestry)! Slyšeli jste, že Bůh mě pověřil pracovat pro vás na díle milosti. Ve zjevení mi totiž bylo oznámeno to tajemství. V dřívějších dobách to lidé tak nevěděli, ale nyní to bylo odhaleno z osvícení Ducha jeho svatým apoštolům a kazatelům mluvícím pod vlivem vnuknutí: že totiž také pohané mají stejná dědická práva, že jsou údy téhož těla a že stejně i jim platí ona zaslíbení skrze Ježíše Krista, když uvěří kázání evangelia.  

 

Komentář k evangeliu podle Matouše.  (IA)  Mt  2,1-12:

 

Boží slovo dnešní Slavnosti Zjevení Páně  se zcela zaměřuje na Ježíše jako na Mesiáše, krále a  spasitele všech národů.  Příchod mudrců do Betléma znamená počátek sjednocení národů, které bude plně dovršeno vírou v Ježíše, až všechny národy poznají, že jsou dětmi jediného Otce a spásným účinkem milosti křtu se navzájem staly bratry a sestrami.  

 

EVANGELIUM Mt 2, 1-12: Když se Ježíš narodil v Betlémě v Judsku za času krále Heroda, přišli do Jeruzaléma mudrci od východu a ptali se: "Kde je ten narozený židovský král? Uviděli jsme jeho hvězdu na východě, a proto jsme se mu přišli poklonit." Když to uslyšel král Herodes, ulekl se a s ním celý Jeruzalém. Svolal všechny velekněze a učitele Zákona z lidu a vyptával se jich, kde se má Mesiáš narodit. Řekli mu: "V Betlémě v Judsku, neboť tak je psáno u proroka: 'A ty, Betléme v judské zemi, nejsi vůbec nejmenší mezi judskými předními městy, protože z tebe vyjde vládce, který bude panovat mému izraelskému lidu'." Tehdy si Herodes tajně zavolal mudrce a zevrubně se jich vyptal na dobu, kdy se ta hvězda objevila, poslal je do Betléma a řekl: "Jděte a důkladně se na to dítě vyptejte. Až ho najdete, oznamte mi to, abych se mu i já přišel poklonit." Když krále vyslechli, vydali se na cestu.  A hle - hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo dítě. Jakmile uviděli hvězdu, zaradovali se nevýslovnou radostí. Vstoupili do domu a spatřili dítě s jeho matkou Marií, padli na zem a klaněli se mu. Otevřeli své pokladnice a obětovali mu dary: zlato, kadidlo a myrhu. Ve snu dostali pokyn, aby se k Herodovi už nevraceli, proto se vrátili jinou cestou do své země.

 

 

 

 

- 644-

Milost křtu    

 

je téma dnešní katechetické homilie podle projektu ČBK „Učící se církev“Lekce 202 s odkazem na znění Katechismu katolické církve (KKC)  1262-1274 a modlitby po přijímání:

 

Prosíme tě, Bože, vždy a všude nás

veď svým nebeským světlem…“

 

Osnova:

 

a) odpuštění hříchů

b) nové stvoření

c) přivtělení k Církvi, Kristovu tělu

d) svátostné pouto jednoty křesťanů

e) nezrušitelná pečeť

Úvod.

Prvky svátostného obřadu křtu symbolizují účinky působení Boží milosti, které křest působí. Ponoření do vody znázorňuje  smrt a pohřeb Ježíše Krista. Vynoření pak Ježíšovo zmrtvýchvstání a následné spojení věřícího s ním. Křest je vstupem na cestu nového života. Je vnějším znamením vnitřního znovuzrození, duchovní obnovy v Duchu svatém (1262).

 

"Nevíte snad, že všichni, kteří jsme pokřtěni v Krista Ježíše, byli jsme pokřtěni v jeho smrt? Byli jsme tedy křtem spolu s ním pohřbeni ve smrt, abychom - jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých slavnou mocí svého Otce - i my vstoupili na cestu nového života. Jestliže jsme s ním sjednoceni, protože máme účast na jeho smrti, jistě budeme mít účast i na jeho zmrtvýchvstání.” (Řím 6,3-5).

 

Křest je určitý obraz toho, co se stalo v nitru člověka. Kdo se stane křesťanem, stává se úplně jiným člověkem. Už nikdy není takovým, jako byl předtím, začal docela nový život. To je změna, kterou působí sám Bůh. Křest je potvrzení této změny.

 

Odpuštění hříchů.

 

Kristův příchod se v dějinách již naplnil, ale do mnoha lidských srdcí Kristus ještě nevešel, protože tam nebyl vpuštěn. Zrození betlémské bylo omilostněné, prosté následků dědičného hříchu. Jinak je tomu při narození Krista do lidské duše. Člověk příliš prodchnutý duchem tohoto světa říká: „Zde není místa, můj příbytek je už přeplněn.

 

Spásným účinkem křtu je, že ruší odloučení pokřtěného od Boha, působí tedy prominutí všech hříchů včetně hříchu dědičného. Bůh věnuje pokřtěnému lásku, takže pokřtěný je dítětem Božím, bratrem Kristovým. Život pokřtěného a znovuzrozeného se naplňuje novým smyslem a nadějí na věčný život (1263).  Přesto zůstávají v pokřtěném některé následky hříchu, jako je bolest, nemoc, smrt, náklonnost ke hříchu (1264).

 

 

- 645-

Nové stvoření.

 

Křest nejen že očišťuje od všech hříchů, nýbrž dělá z novokřtěnce „nové stvoření“(2 Kor 5,17), adoptivní Boží dítě (2 Petr 1,4); (1270), které je spoludědicem (Řím 8,17) a údem Kristovým (1 Kor 6,15; 12,27); (1265).

Dává pokřtěnému posvěcující milost, vedoucí k získání schopnosti žít a jednat  z vnuknutí Ducha svatého, věřit v Boha, doufat v něho a milovat ho (1266).

 

Přivtělení k Církvi, Kristovu tělu.

 

Křtem se stáváme údy Kristova těla. „Patříme k sobě všichni jako údy“ (Ef 4,25). (1267; 1269). Pokřtění jsou přivtěleni k církvi, ke Kristovu tělu (1267) a stávají se „živými kameny pro duchovní chrám, svatým kněžstvem“ (1 Petr 2,5); (1268)

 

Svátostné pouto jednoty křesťanů.

 

Ti, kdo věří v Krista a řádně přijali křest, jsou vírou ve křtu ospravedlněni a přivtěleni Kristu,  proto jim všem, i těm, kteří ještě nejsou v plném společenství s katolickou církví,  právem náleží čestné označení křesťanů  a synové katolické církve je oprávněně uznávají za bratry v Pánu. (2. vat koncil); (1271).

 

Nezrušitelná pečeť.

 

Křest, který se uděluje jednou provždy a nemůže být opakován, vtiskuje křesťanovi nezrušitelné znamení jeho příslušnosti ke Kristu (1272). Uschopňuje

a zavazuje věřící, aby sloužili Bohu živou účastí na svaté liturgii církve (1273). Křest je Pánovou pečetí, věčného života, kterou nás Duch svatý označil pro „den vykoupení“ (Ef 4,30);  (1274).

 

Závěr.

 

Ovoce křtu neboli křestní milost je obohacující skutečnost, která zahrnuje odpuštění prvotního hříchu a všech osobních hříchů, zrození k novému životu, jímž se člověk stává adoptivním synem Otce, Kristovým údem, chrámem Ducha svatého. Z téhož důvodu je pokřtěný začleněn do církve, Kristova těla, a stává se účastným Kristova kněžství. Křest vtiskuje do duše nezrušitelné duchovní znamení, pečeť, která pokřtěného posvěcuje.

 

Viz též Učící se církev (úvody k textům) www. kostely.bk

Vypracoval MUDr. Leopold Mann

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

- 646-

Comments