Maria - Matka církve - Slavnost Matky Boží, Panny Marie - Nový Rok - 1.1.2010

SLAVNOST MATKY BOŽÍ, PANNY MARIE – NOVÝ ROK – pátek - 1.1.2010 – bílá



Komentář k 1. čtení ze čtvrté knihy Mojžíšovy.  (I)     Nm  6, 22 -27:

 

Na závěr liturgických slavnost, zvláště při oslavě Nového roku,  starozákonní kněží žehnali lidu jménem Božím. Vyslechneme jejich žehnací formuli ze čtvrté knihy Mojžíšovy, připomínající, co daruje Bůh všem kdo stojí před jeho tváří. Církev katolická v tento den  oslavuje Matku Boží a výběrem dnešních čtení se zaměřuje spíše na jméno jejího syna. Vztahuje však Boží požehnání právem  i na Marii, poněvadž její úloha v dějinách církve je zcela sjednocena s Božím Synem. Výstižně  je též nazývána  Matkou církve.

 

 

1. ČTENÍ Nm 6, 22-27:  Hospodin řekl Mojžíšovi: "Řekni Árónovi a jeho synům: Tak budete žehnat izraelským synům; budete jim říkat: 'Ať tobě Hospodin požehná a ochraňuje tě! Ať tobě Hospodin ukáže svou jasnou tvář a je ti milostivý! Ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a dopřeje ti pokoje!' Budou vzývat moje jméno nad izraelskými syny a já jim požehnám."

 

 

Komentář ke 2. čtení z listu apoštola Pavla Galaťanům.  (I)   Gal  4, 7:

Úryvek z listu apoštola Pavla hovoří o Ježíši a o jeho matce Marii. Bůh ze svého rozhodnutí vstoupil skrze Marii do dějin jako jeden z lidí, aby svou božskou sílu spojil s lidskou svobodou, přitáhl lidstvo k sobě a učinil z nás adoptivní děti jediného Otce.  Maria byla v tomto Božím záměru vzácným nástrojem a příkladem.

 

2. ČTENÍ Gal 4, 4-7:  Bratři!  Když se naplnil čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného ze ženy, narozeného pod Zákonem, aby vykoupil lidi, kteří podléhali Zákonu. Tak jsme byli přijati za syny.   A protože jste synové, poslal nám Bůh do srdce Ducha svého Syna, Ducha, který volá: "Abba, Otče!" Už tedy nejsi otrok, ale syn a jako syn také dědic skrze Boha.

 

 

Komentář k evangeliu podle  Lukáše.  ( I)  Lk  2, 16-21:

           

 Čtení z Lukášova evangelia nás znovu  vybízí k rozjímání o tajemství vtělení. Jak se zde můžeme dočíst, Maria velmi dobře dokázala vyhodnotit všechno co se událo při zvěstování, početí a narození jejího syna a do všech důsledků pochopila význam Božího požehnání, kterým byla obdarována. 

 

 EVANGELIUM Lk 2, 16-21: Pastýři pospíchali do Betléma a nalezli Marii a Josefa i děťátko položené v jeslích. Když ho uviděli, vypravovali, co jim bylo o tom dítěti pověděno. Všichni, kdo to slyšeli, podivili se tomu, co jim pastýři vyprávěli. Maria však to všechno uchovávala v srdci a rozvažovala o tom. Pastýři se zas vrátili. Velebili a chválili Boha za všechno, co slyšeli a viděli, jak jim to bylo řečeno.  Když uplynulo osm dní a dítě mělo být obřezáno, dali mu jméno Ježíš, jak ho nazval anděl, než byl počat v mateřském lůně.

 

 

 

 

 

- 438 –

Maria – Matka Církve

 

je téma dnešní  katechetické homilie podle projektu „Učící se církev“ – Lekce 133  s odkazem na Katechismus katolické církve (KKC) 963-966 a znění modlitby po přijímání: „Dobrotivý Bože, slavně vyznáváme, že blahoslavená Panna Maria je Matkou tvého Syna a Matkou Církve…“.

                                                                 

Osnova :

 

a) Maria je zcela sjednocena se svým Synem

b) uchovávala vše ve svém srdci a rozvažovala o tom

c) proto právem Matka Církve

 

Úvod.

 

Do programu šestiletého výukového cyklu ČBK  autor projektu  „Učící se církev“ v rámci „Mariánských slavností“ zařadil  celkem 19 témat o Panně Marii, z nichž pět jsme již probrali v minulých letech. S dnešním námětem podle KKC jsme se setkali zejména v tématech  43 při oslavách Nanebevzetí P. Marie (viz) a           67 Matky Boží – Nový rok (viz). Jestliže jsme si objasnili úlohu Panny Marie         v tajemství Ježíše Krista jako pravé matky Boha a Vykupitele,  je vhodné nyní uvažovat o jejím místě v tajemství církve (963).

 

Maria je zcela sjednocena se svým Synem.

 

Její úloha v církvi je neoddělitelná od jejího spojení s Kristem a to od chvíle pozemského početí Krista až do jeho smrti (964). Po jeho Nanebevstoupení prvotní církvi pomáhala a svými modlitbami pro ni vyprošovala dary Ducha svatého. Jako pravá matka Ježíše, jenž je hlavou církve, stala se i vlastní matkou jeho údů – církve (965).

 

Uchovávala vše ve svém srdci a rozvažovala o tom.

 

Když dokončila svůj pozemský život, poté co byla vzata neporušená hříchem  přímo do nebeského království, stále plná Ducha svatého,  dokonale  se ve všem připodobnila svému synu (966). Pro svůj přetrvávající absolutní souhlas se spasitelným dílem Božího Syna je dodnes pro církev vzorem víry a lásky (967), nutným pro obnovení nadpřirozeného života duší (968).

 

 

Proto je právem Matka Církve.

 

Mariino mateřství přetrvává neustále od okamžiku souhlasu, který s vírou vyjádřila při zvěstování, zachovala pod křížem, až do věčného dovršení spásy všech vyvolených. Svoji spasitelnou mateřskou úlohu vůči lidem v církvi  nikdy neopustila (969).  To, že Církev Mariino mateřství v Božím plánu milosti zdůrazňuje, nijak nezastiňuje ani neumenšuje Boží osobu Krista, z něhož Marie čerpá veškerou svou sílu a o něj se opírá (970).

 

 

 - 439 –

Závěr:

 

Papež Jan Pavel II. : „Maria se od začátku bezvýhradně darovala osobě a dílu svého syna a musela tedy přenést tuto svou mateřskou oddanost hned od začátku také na církev. Po synově odchodu trvá její mateřství v církvi dál jako mateřské prostřednictví… Mateřské prostřednictví služebnice Páně dosáhlo vykupitelskou smrtí jejího Syna“ univerzálního rozměru, protože dílo vykoupení se vztahuje na všechny lidi.“ 

 

Comments