manželství nebo celibát 4.mezidobí 1.2.2009

4. NEDĚLE V MEZIDOBÍ - 1.2.2009 – zelená


Komentář k 1. čtení z páté knihy  Mojžíšovy.  (IB.  str. 280)     Dt  18, 15 -20:

 

Bůh zasahuje do společenství lidí.  Někoho vybere a  zvláštním způsobem obdaruje. Vyčleňuje ho z obvyklého životního stylu, posvěcuje  ho a ustanoví Božím služebníkem, aby v konkrétním životě vyvoleného národa uskutečňoval Boží plán. Podle čtení z knihy Mojžíšovy takovými  Bohem povolanými lidmi byli proroci, kteří hovořili a jednali z Boží iniciativy.


1. ČTENÍ Dt 18, 15-20: Mojžíš řekl lidu: "Hospodin, tvůj Bůh, ti vzbudí proroka, jako jsem já, z tvého středu, z tvých bratrů, toho budete poslouchat. To jsi právě žádal od Hospodina, svého Boha, na Chorebu v den shromáždění, když jsi říkal: 'Nemohu už slyšet hlas Hospodina, svého Boha, nemohu se už dívat na tento veliký oheň, abych nezemřel.' Hospodin mi tehdy řekl: 'Správně mluví. Vzbudím jim proroka, jako jsi ty, ze středu jejich bratrů a vložím svoje slova v jeho ústa a sdělí jim vše, co mu poručím. Kdo by však neposlechl mých slov, která bude mluvit ve jménu mém, toho poženu k zodpovědnosti. Prorok, který by se opovážil mým jménem říkat, co jsem mu neporučil, nebo který by mluvil ve jménu jiných bohů, takový prorok musí zemřít!' "

Komentář ke 2. čtení z prvního listu Pavla Korinťanům.  (IB.  str. 281)   1 Kor   7, 32 -35:

Apoštol  Pavel ve svých listech vyjadřuje zvláštní ocenění těm, kteří se rozhodli zříci se manželství, aby celý svůj život v plném spojení s Pánem věnovali službě a lásce k Bohu a bližním. I dnes církev  celibát charakterizuje jako dokonalejší formu lásky, jako mimořádné povolání dané samým Bohem.

 

2. ČTENÍ 1 Kor 7, 32-35: Bratři! Rád bych, abyste byli bez starostí. Kdo nemá manželku, stará se o věci Páně, jak by se líbil Pánu. Ale kdo je ženatý, stará se o věci světské, jak by se líbil manželce, a je rozdělen. A žena nevdaná a panna se stará o věci Páně, aby byla svatá na těle i na duši. Ale když se provdá, stará se o věci světské, jak by se líbila muži. To však říkám ve vašem zájmu, ne abych na vás hodil smyčku, ale abych vás vedl k počestnosti a k nerušené oddanosti Pánu.

 

Komentář k evangeliu podle  Marka. ( IB. str. 281)  Mk  1, 21 -28:

           

Podle Markova evangelia Bůh prostřednictvím svého Syna zamýšlí sdílet svou svatost se všemi i se zraněným lidstvem, ovládaným nepřátelskými silami a nečistými duchy. Síla Ježíšovy lásky, která se projevila v případě uzdravení ubožáka a dokázala v něm umlčet ďábla, působí i dnes.

 

EVANGELIUM Mk 1, 21-28: V městě Kafarnau vstoupil Ježíš v sobotu do synagógy a učil. Žasli nad jeho učením, protože je učil jako ten, kdo má moc, a ne jako učitelé Zákona. V jejich synagóze byl právě člověk posedlý nečistým duchem. Začal křičet: "Co je ti do nás, Ježíši Nazaretský! Přišel jsi nás zahubit? Vím, kdo jsi: Svatý Boží!" Ale Ježíš mu ( to ) přísně zakázal: "Mlč a vyjdi z něho! " Nečistý duch posedlým zalomcoval a s velkým křikem z něho vyšel. Všichni užasli a ptali se jeden druhého: "Co je to? Nové učení - a s takovou mocí! I nečistým duchům poroučí, a poslouchají ho!" A pověst o něm se hned roznesla všude po celém galilejském kraji.

 

 

 

                                                      - 252-

 

 

 

Manželství nebo celibát?  

 

je téma dnešní katechetické homilie podle projektu „Učící se církev“ – Lekce 73  s odkazem na znění dnešního 2. čtení 1. Kor 7,32 a na Katechismus katolické církve  (KKC  914 – 933; 1618 – 1620).                

                                                                 

Osnova :

 

a) obojí pocházejí od téhož Pána          

b) evangelijní rady – zasvěcený život

c) řeholní život a sekulární společenství          

d) hlásat Krále, který přichází                  

 

Úvod.

 

Celibát můžeme charakterizovat jako formu lásky, kdy je vyloučen moment erotický a sexuální. K životu v lásce je člověk povolán nejen  v manželství, ale i    v celibátě, tedy když člověk zůstane svobodný. Manželství si církev cení tak vysoko, že je považuje za svátost  a zároveň se s takovou úctou dívá na celibát, přijatý jako služba Bohu, z lásky ke Kristu a k církvi.


Celibát zvolený jako jiná, dokonalejší forma lásky, je charisma. Je to mimořádné povolání dané samým Bohem. Toto charisma není dáno všem. Hodnota celibátu vyplývá tedy z motivace, na jejímž základě si ho člověk zvolil: pro království nebeské.

 

Ježíš řekl k otázce celibátu jakožto zvláštního poslání toto: „Ne všichni pochopí to slovo; jen ti, kterým je to dáno. Někteří nežijí v manželství, protože jsou k tomu od narození nezpůsobilí; jiní nežijí v manželství, protože je nezpůsobilými učinili lidé; a někteří nežijí v manželství, protože se ho zřekli pro království nebeské. Kdo to může pochopit, pochop.“ (Matouš 19,11.12)

Celibát pro nebeské království může být přijat pouze jako svobodné rozhodnutí věřícího člověka. Předpokladem pro takové rozhodnutí je nadprůměrná lidská a duchovní zralost. Tomu, kdo není zralý říci ano k manželství, by tím spíše nemělo být umožněno se zavazovat k životu pro království nebeské.

 

Obojí pocházejí od téhož Pána.

 

Svátost manželství i panenství pro království Boží, pocházejí od  Pána.  On jim dává smysl a uděluje nezbytnou milost (KKC 1620).

                                                 

Evangelijní rady – zasvěcený život.

 

Katolická církev rozlišuje různé formy, jak následovat Ježíše Krista. Jednou z cest je zasvěcený život. Ve křtu jsme byli všichni zasvěcení. Nezasvěcuje se člověk, ale Bůh si člověka zasvěcuje (člověk se odevzdává). Slovo zasvěcení znamená „učinění posvátným“, a tak si Bůh odděluje zasvěcenou osobu pro sebe, aby mu byla  „výhradním vlastnictvím“. Vztahuje se všechny řeholníky a některé laiky.

 

 

                                                      - 253 –

Řeholní/sekulární zasvěcení je uschopnění Duchem k životu po způsobu Krista: zasvěcená osoba Krista napodobuje svým životním stylem. Řeholní život je úplným darováním sebe Bohu, naprostou službou Jemu, zvláštní formou zasvěcení Pánu. Je charakterizován dobrovolně přijatým závazkem zachovávat „evangelijní rady“ neboli sliby chudoby, čistoty a poslušnosti. Některé kongregace skládají i čtvrtý slib, např. milosrdenství, poslušnost papeži a žít ve společenství (KKC 914).

Zasvěcený život je Boží dar církvi a zároveň církev darující se Bohu. Jeho ústředním cílem je „ustavičné hledání Boha“.  Má mnoho podob (KKC 915-916). K církevně uznávaným formám zasvěceného života patří (917, 918,919):            život poustevníků   (KKC 920-921), život zasvěcených panen (KKC 922, 923, 924) a řeholní život.

 

Řeholní život a sekulární společenství.        

Každá  kongregace má vlastní charizma,  podmiňující a vymezující  způsob prožívání křesťanského života konkrétní řeholní rodiny (925). Vychází z darů, které dostávají od Pána, umožňující v rozmanitých formách vyjadřovat Boží lásku (926). Stávají se nezbytnými spolupracovníky diecézních biskupů a mají od počátků dějin evangelizace velkou zásluhu na šíření víry (927).

 

Sekulární společnosti jsou společnosti zasvěceného života, přispívající k posvěcování světa šířením dokonalé lásky (928). Podílejí se významně na evangelizační činnosti církve, pěstují vzájemné společenství a bratrství (929) podobně jako tak činí i společnosti apoštolského života (930).

Hlásat Krále, který přichází.

 

Zasvěcený člověk je zcela oddán Bohu, kterému se odevzdal už křtem a životem  k službě Bohu a církvi (931). Napodobuje Krista, vydává o Něm svědectví a vlastním příkladem povzbuzuje své bratry, aby Ho následovali (932). Kristův příchod zůstává pro všechny zasvěcené počátkem a středem jejich života (933).  Svazek s Kristem zaujímá první místo, před všemi ostatními svazky, manželskými, rodinnými nebo společenskými. Jdou vstříc Ženichovi a Králi, který přichází, aby je odvedl do království nebeského (1618, 1619).  

 

Vhodnost spojení celibátu a kněžství  v římskokatolické církvi popisuje  druhý vatikánský koncil těmito slovy:

 

„Stavem panictví neboli celibátem zachovávaným pro nebeské království se kněží zasvěcují Kristu novým a vynikajícím způsobem; snáze jdou za ním                     s nerozděleným srdcem, svobodněji se v něm a s ním oddávají službě Bohu i lidem, s větší volností slouží jeho království a dílu nadpřirozeného obrození, a tak se stávají schopnějšími ve větší šíři přijmout otcovství v Kristu…. Tento posvátný sněm znovu schvaluje a potvrzuje tuto zákonnou povinnost pro ty, kteří jsou vybráni ke kněžství.“           

Viz též Učící se církev (úvody k textům) www. kostely.bk

 

Vypracoval MUDr.Leopold Mann

                                                             - 254 –

Comments